V současnosti se na kluzištích v NHL vyskytuje několik skvělých borců, kterých se draft nijak nedotkl. Do soutěže se dostali, aniž by si je kterýkoli z klubů vybral během každoroční slavnostní volby nejlepších mladíků z celého světa. V následujících kapitolách najdete 20 hokejistů, kteří draftem neprošli, ale mnozí z nich se stali členy Hokejové síně slávy nebo velmi významnými personami zámořské soutěže.
Pokračování 2 / 21
20. Tim Kerr (Kanada)

Kanadský útočník Tim Kerr byl v 80. letech minulého století jedním z nejlepších kanonýrů v NHL. Ve čtyřech po sobě jdoucích sezonách se dokázal prostřílet nad padesátigólovou hranici – dvakrát zaznamenal 54 branek a dvakrát se dostal až na 58 přesných tref.
V NHL mu dali příležitost manažeři Philadelphie Flyers a tohoto kroku určitě ani na moment nezalitovali. Želet mohli jen toho, že Kerr trpěl na zranění ramene, kvůli nimž nakonec musel v pouhých 32 letech ukončit kariéru. I tak toho zvládl dost – odehrál 655 zápasů, ve kterých nasbíral do statistik 674 bodů (370+304), v play-off zvládl 81 utkání s bilancí 40 branek a 31 nahrávek. V roce 1989 získal za oddanost hokeji Bill Masterton Trophy. Dodnes drží rekord NHL v počtu přesilovkových gólů v jedné sezoně (34).
Pokračování 3 / 21
19. Geoff Courtnall (Kanada)

Je to zvláštní, ale i když kanadský útočník Geoff Courtnall v juniorských soutěžích pravidelně končil sezonu s průměrem více než bodu na utkání, v draftech NHL si ho žádný klub nevybral. Jenže už v 21 letech dostal první nabídku z elitní ligy a chytl ji pořádně do hrsti. V roce 1984 se upsal Bostonu, kde pak působil až do svého prvního trejdu v sezoně 1987/88, který jej nasměroval do Edmontonu. Bylo to šťastné řízení osudu, protože hned pomohl Oilers k zisku Stanley Cupu.
Ihned poté se ale opět stěhoval a zakotvil ve Washingtonu, následně si zahrál ještě ve Vancouveru a v St. Louis. Když po ročníku 1999/2000 končil v dresu Blues kariéru, měl ve statistikách 1049 utkání a 799 bodů (367+432). Dalších 159 střetnutí a 109 bodů (39+70) nasbíral ve vyřazovacích bojích. Zaznamenal 15 let dlouhou šňůru, kdy v nich nechyběl. Na mezinárodní scéně vybojoval s reprezentací javorového listu stříbro na mistrovství světa v roce 1991.
Pokračování 4 / 21
18. Niklas Bäckström (Finsko)

Až na kratičkou anabázi v Calgary na sklonku zámořské kariéry chytal gólman Niklas Bäckström pouze v Minnesotě, kam přišel v roce 2006 z Kärpätu Oulu jako dvojnásobný šampion finské ligy. Hned v premiérovém ročníku NHL získal Jennings Trophy a stal se brankářem, jenž zaznamenal nejnižší průměr inkasovaných branek na utkání (1,97) a nejvyšší procento úspěšných zákroků (92,9 %). V sezoně 2012/13 vychytal nejvíc vítězných zápasů (24).
Bäckström byl v Minnesotě devět let a i když v posledních třech už neměl roli jedničky mezi tyčemi, byl to pravděpodobně nejlepší muž v masce, který v klubu působil. Odchytal za Wild nejvíc utkání, má na kontě nejvíc vítězství, úspěšných zákroků i čistých kont.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 21
17. Chris Kunitz (Kanada)

25. května 2017 vstřelil kanadský útočník Chris Kunitz jeden z nejdůležitějších gólů své dlouhé kariéry. Tehdy už byl trojnásobným vítězem Stanley Cupu a jeho trefa z druhého prodloužení v sedmém finálovém utkání Východní konference proti Ottawě jej nasměrovala k zisku čtvrté trofeje.
Série Penguins se Senátory byla nesmírně vyrovnaná, není tedy divu, že po vítězné brance tehdy sedmatřicetiletého veterána málem vyletěla do povětří střecha domácí arény Pittsburghu. Tučňáci pak ve finále přehráli Nashville 4:2 na zápasy a po roce znovu zvedli nad hlavu nejcennější hokejový pohár.
Kunitz pak odehrál ještě dvě sezony (v Tampě Bay a v Chicagu) a v roce 2019 pověsil brusle na skobu ve sklepě. Se sportovní kariérou se loučil po 15 letech v NHL jako čtyřnásobný šampion, ale také jako olympijský vítěz z her v Soči. V elitní zámořské lize odehrál 1022 utkání a posbíral 619 bodů (268+351), dalších 178 střetnutí a 93 bodů si zapsal do statistik ve vyřazovacích bojích.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 21
16. Steve Thomas (Kanada)

Kanadský útočník Steve Thomas odehrál v NHL 1235 utkání, ve kterých nasbíral do statistik 933 bodů (421+512), dalších 164 zápasů a 105 bodů si připsal v play-off. Ve sbírce úspěchů má zlato a dvě stříbrné medaile z mistrovství světa, ale ze Stanley Cupu se nikdy neradoval.
O jeho obrovském talentu se vědělo už velmi brzy. Přesto nikdy neprošel draftem NHL. V juniorské soutěži OJHL dokázal v sezoně 1981/82 zaznamenat ve 48 duelech 125 bodů (68+57) a podobně válel i po přesunu mezi dospělé v AHL. V sezoně 1984/85 už sice nakoukl i do NHL, v níž odehrál prvních 18 utkání, ale převážně hrál ještě v nižší soutěži AHL v dresu celku St. Catharines Saints, kde si za fenomenální výkony vysloužil ocenění pro nejlepšího nováčka ligy.
Od dalšího ročníku už pevně zakotvil v NHL a postupně hrál za Toronto, Chicago, New York Islanders, New Jersey, Anaheim a v roce 2004 ukončil kariéru v Detroitu. Nejblíže k zisku Stanley Cupu byl v sezonách 1989/90 v Chicagu a o tři roky později v dresu Islanders – v obou případech ale jeho celek skončil ve finále Konference.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 21
15. Joe Mullen (USA)

Rodák z New Yorku Joe Mullen si odpracoval v NHL šestnáct sezon v týmech St. Louis Blues, Calgary Flames, Pittsburgh Penguins a Boston Bruins. Třikrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát získal Lady Byng Trophy za gentlemanský styl hry.
Šestkrát během kariéry nastřílel během základní části soutěže aspoň 40 branek. Rekordní byl pro něho ročník 1988/89, kdy v dresu Calgary nasázel 51 gólů a posbíral 110 bodů. Ve stejné sezoně pomohl Plamenům k jejich prvnímu Stanley Cupu 12 góly a 19 body v 21 zápasech play-off.
Mullen se stal prvním rodilým Američanem, který v NHL překonal hranici 500 gólů (502) a tisícovky kanadských bodů (1063). V roce 2000 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: blues.nhl.com
Pokračování 8 / 21
14. Peter Šťastný (Slovensko)

Petr Šťastný je legendou československého, slovenského i kanadského hokeje. Až do roku 1980 patřil neodmyslitelně do dresu se lvíčkem na prsou, ale pak se rozhodl pro útěk z vlasti do zámoří. Společně s bratry Mariánem a Antonem se upsali Quebecu Nordiques a ohromili NHL.
Peter ve své premiérové sezoně odehrál 77 utkání, ve kterých nasbíral 109 bodů za 39 gólů a 70 asistencí. V dalším ročníku se dokonce dostal na číslo 139 (46+93). Nad stobodovou hranici se během kariéry v NHL prokousal celkem sedmkrát a šestkrát to dokázal v po sobě následujících sezonách, což kromě něho zvládlo jen šest dalších hráčů.
V NHL odehrál 15 sezon, z toho necelých deset v Quebecu, posléze hrál za New Jersey a St. Louis Blues. Když v roce 1995 ukončil kariéru, měl na kontě 977 utkání a 1239 bodů (450+789). V play-off zvládl 93 zápasů a posbíral 105 bodů (33+72). Stanley Cup sice nikdy nezískal, ale v NHL zanechal nesmazatelnou stopu a v roce 1998 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 21
13. Artěmij Panarin (Rusko)

Ruský útočník Artěmij Panarin zazářil v NHL hned ve své premiérové sezoně 2015/16 a válel v ní jako ostřílený mazák. Ne náhodou získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Mladý dravec těžil z toho, že naskakoval na led vedle fenomenálního Patricka Kanea. Ti dva si spolu náramně rozuměli.
Tehdy hrál Panarin ještě za směšné peníze, takže si v Chicagu mohli spokojeně mnout ruce, protože výkony nedraftovaného borce mnohonásobně předčily i ta nejoptimističtější očekávání. Po dvou letech v Chicagu oslňoval dvě sezony v Columbusu a nyní kroutí šestý rok v dresu New Yorku Rangers. Patří mezi největší persony ligy a zároveň je také jedním z nejlépe placených hráčů. S klubem má podepsanou smlouvu do roku 2026, která mu vynese v současném ročníku deset milionů dolarů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 21
12. Brian Rafalski (USA)

Během profesionální kariéry vyhrál Brian Rafalski třikrát Stanley Cup a v roce 2010 reprezentoval Spojené státy na olympiádě ve Vancouveru. A přitom nebyl draftován do NHL a hokejové ostruhy si získával v Evropě, kde strávil čtyři sezony ve Švédsku a ve Finsku. Až v roce 1999 podepsal smlouvu s New Jersey, kde se stal v obranné dvojici neodmyslitelným parťákem Scotta Stevense.
V elitní zámořské lize odehrál 11 sezon, behem nichž si šestkrát zahrál v Utkání hvězd a byl nominován na Norris Trophy. V základní části soutěže nastoupil do 833 utkání, ve kterých nasbíral 515 bodů za 79 gólů a 436 asistencí. Dalších 165 střetnutí a rovných sto bodů (29+71) přidal v play-off. V roce 2014 byl uveden do americké Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 21
11. Dino Ciccarelli (Kanada)

Kanadský útočník Dino Ciccarelli byl jedním z nejkonzistentnějších střelců v historii NHL. Od svého vstupu do NHL v sezoně 1980/81, kdy mu dali šanci v Minnesotě, až do závěrečného ročníku 1998/99, jenž strávil na Floridě v dresu Panthers, byl postrachem brankářů. Je jedním z pouhých dvaceti hokejistů, kteří dokázali během kariéry v NHL nasázet soupeřům přes 600 branek.
Když se po dvaceti letech v elitní lize loučil, měl na kontě 1200 bodů z 1232 zápasů v základní části a 118 bodů (73+45) ze 141 utkání v play-off. Čtyřikrát byl povolán do All-Star Game a v roce 2010 byl uveden do Hokejové síně slávy. Stanley Cup však nikdy nad hlavu nezvedl. Dvakrát sice hrál finálovou sérii, ale v roce 1981 s Minnesotou i o 14 let později v dresu Detroitu se musel smířit s porážkou.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 21
10. Dan Boyle (Kanada)

Kanadský obránce Dan Boyle má ve sbírce zlatou medaili z olympiády ve Vancouveru a v roce 2004 se napil z poháru pro vítěze Stanley Cupu v dresu Tampy Bay. Během 17 sezon, které strávil v NHL, hrál také ještě v barvách Floridy, San Jose a New Yorku Rangers.
V mládežnických soutěžích býval Boyle nesmírně produktivním zadákem, přesto se výběru v draftu NHL nedočkal. První smlouvu mu nabídli Pathers a ve floridském klubu toho pak asi nelitovali. S panterem na prsou odehrál necelé čtyři sezony, během nichž ale pendloval mezi prvním týmem a farmářským celkem v AHL. Po trejdu do Tampy Bay se ale vyprofiloval v jednoho z nejlepších beků v NHL.
V sezoně 2003/04 byl nejproduktivnějším zadákem v play-off, o sedm let později se mu to samé podařilo v dresu San Jose, s nímž došel až do finále, ale na Stanley Cup si nesáhl. Naděje Sharks tehdy vyhasly v semifinále s Vancouverem. S elitní ligou se loučil po sezoně 2015/16 v dresu New Yorku Rangers, na kontě měl 1093 odehraných utkání a 605 bodů (163+442). Během dvanácti účastí v play-off nastřádal 130 startů a 81 bodů (17+64).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 21
9. Mark Giordano (Kanada)

Kanaďan Mark Giordano býval dlouho jedním z nejméně doceněných obránců v NHL. Pro Calgary však odváděl od roku 2006 až do roku 2021 obrovské penzum skvělé práce a ne náhodou byl osm roků kapitánem týmu. V sezoně 2018/19 měl po 78 odehraných zápasech na kontě 74 bodů (17+57) a zcela zaslouženě získal Norris Trophy pro nejlepšího zadáka soutěže.
Ještě nedlouho před 40. narozeninami býval nebývale platným hráčem. V ročníku 2021/22 oblékl poprvé jiný dres a pobyl v Seattlu a v Torontu, kde po skončení sezony 2023/24 jeho kariéra skončila. Během ní odehrál v NHL 1148 utkání a zaznamenal 577 bodů (158+419).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 21
8. Steve Duchesne (Kanada)

Kanadský zadák Steve Duchesne sice nikdy neprošel draftem NHL, ale v prestižní zámořské lize odehrál 16 povedených sezon v šesti různých klubech. Ofenzivní a produktivní obránce naskočil do 1113 zápasů, v nichž se blýskl 227 góly a 526 asistencemi. Čtrnáct účastí v play-off přetavil v 77 bodů ve 121 duelech. V hlasování o nejlepšího beka sezony, který získává Norris Trophy, skončil dvakrát na pátém místě.
Svou pouť v NHL odstartoval v ročníku 1986/87 v Los Angeles, kde strávil úvodních pět let kariéry. Přes Philadelphii, Quebec, St. Louis a Ottawu se dostal v roce 1999 do Detroitu, s nímž v sezoně 2001/02 vybojoval svůj jediný Stanley Cup. Pak ukončil kariéru, v níž se skvěje i titul mistra světa z roku 1994.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 21
7. Borje Salming (Švédsko)

Říká vám něco jméno Börje Salming? Že ne? Ale mělo by, protože bez tohoto švédského obránce by možná dnes nehrálo v NHL tolik Evropanů. Salming byl hráčem, který otevřel hokejistům ze „starého světa“ cestu do nejprestižnější zámořské soutěže. Jeho 16 sezon strávených v Torontu a jeden rok v Detroitu měly na NHL dalekosáhlý dopad.
Salming byl prvním hráčem, který v zámoří předvedl, že hokej lze hrát i jinak, než jak tento sport znali američtí a kanadští fanoušci a experti. Názorně předvedl, že to nemusí být jen tvrdá řežba, ale nabízí také velký prostor pro kreativitu, kombinaci a technickou zručnost.
Liga, jež byla až do 70. let minulého století ovládána drsnými severoamerickými hochy, získala díky příchodu evropských hráčů, kteří měli průpravu různých hokejových škol, jiný rozměr a kvalitu. Fakt, že hrálo v zámoří stále víc borců ze Skandinávie a později i ze zemí východní a střední Evropy, zvedl postavení hokeje jako sportu v globálním měřítku.
I když bychom v historii našli řadu lepších hráčů, než byl Börje Salming, jen hrstka z nich měla takový vliv na světový hokej jako on. Ne náhodou v Torontu v roce 2006 vyřadili dres s jeho číslem 21 a vyvěsili jej pod stropem Air Canada Centre, kde hrají Maple Leafs své domácí zápasy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 21
6. Martin St. Louis (Kanada)

Kanadský útočník Martin St.Louis je bezesporu jednou z největších person, které se v uplynulých letech rozloučily s profesionální kariérou. Zlatý medailista z olympiády v Soči a majitel prstenu pro vítěze Stanley Cupu z roku 2004 mohl být členem Triple Gold Clubu, ale prvenství na turnaji mistrovství světa mu dvakrát těsně uniklo. V letech 2008 a 2009 skončil s reprezentací javorového listu na stříbrné příčce.
NHL opustil v létě 2017 s bilancí 1134 zápasů v základní části, v nichž nasbíral 1033 bodů za 391 gólů a 642 asistencí. Dalších 90 bodů (42+48) přidal ve 107 duelech v play-off. „Měl jsem štěstí, že jsem mohl hrát šestnáct let v NHL s vynikajícími hráči. Byla to úžasná jízda!“ řekl při loučení se soutěží subtilní hokejista, který nikdy neprošel draftem.
St.Louis získal řadu individuálních trofejí – v roce 2004 vyhrál Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže a zároveň Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu základní části, když nasbíral 94 bodů (38+56). Podruhé se z tohoto ocenění radoval v roce 2013. V jedenácti sezonách dokázal nastřílet aspoň dvacet gólů, v sedmi ročnících se dostal minimálně na metu třiceti branek. Ještě ve své poslední sezoně zvládl odehrát 74 utkání a nasbírat 54 bodů (21+31).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 21
5. Adam Oates (Kanada)

Až do jednačtyřiceti let byl kanadský centr Adam Oates jednou z největších hvězd NHL. Kariéru ukončil v roce 2004 v Edmontonu a dodnes je rekordmanem v počtu odehraných zápasů mezi nedraftovanými hráči.
I v pokročilém věku byl pořád obdivuhodně rychlý, jeho největší devizou však byla předvídavost. Uměl skvěle číst hru a vždycky byl o krok před svými soupeři. Před čtyřmi lety byl slavnostně uveden do Hokejové síně slávy.
Na kontě má 1337 utkání v základní části soutěže, ve kterých zaznamenal 1420 bodů (341+1079). V play-off odehrál 163 zápasů s bilancí 42 branek a 114 nahrávek. Pětkrát byl nominován do Utkání hvězd, dvakrát byl nejlepším nahrávačem soutěže a v sezoně 1992/93 mel na kontě nejvíc vítězných branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 21
4. Sergej Bobrovskij (Rusko)

Když Sergej Bobrovskij získal v roce 2013 v dresu Columbusu Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, museli si asi manažeři Philadelphie rvát vlasy z hlavy. A když to samé zvládl ještě o čtyři léta později, asi jen smutně kroutili holými lebkami, jak mohli dopustit, aby v roce 2012 odešel z klubu.
Bobrovskij je jedním z hráčů, který nikdy neprošel draftem. Flyers ukořistili talentovaného brankáře z Metallurgu Novokuzněck, v jehož dresu zářil v KHL. Mladý Rus hned v prvním ročníku v NHL odchytal 54 zápasů a byl jedničkou mezi tyčemi, ale vyřazovací boje se mu moc nepovedly. V dalším roce kleslo jeho vytížení na polovinu a po sezoně byl vyměněn za tři výběry v draftu do Columbusu. V novém působišti se Bobrovského talent rozzářil naplno a stal se jednou z největších hvězd v zámořských brankovištích. V dresu Blue Jacket vyhrál dvakrát Vezinovu trofej. V roce 2019 už jako brankářská superhvězda a klubové legenda zamířil na Floridu, které v minulé sezoně pomohl k zisku Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 21
3. Ed Belfour (Kanada)

Přezdívali mu „Eddie the Eagle“. Kanadský brankář Ed Belfour je v historické tabulce NHL na třetí příčce podle počtu vychytaných výher (484) a podle průměru inkasovaných branek na utkání je na tom lépe než legendární Patrick Roy. Dvakrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (1991 a 1993) a v roce 1999 zvedl nad hlavu v dresu Dallasu Stars Stanley Cup. To není špatná bilance na hráče, který neprošel draftem.
Do prestižní zámořské soutěže se dostal v roce 1988, když podepsal jako volný hráč kontrakt s Chicagem, kde pak působil až do roku 1997. Nakrátko se pak mihl v San Jose, pět let strávil v Dallasu, další tři v Torontu a kariéru v NHL ukončil v roce 2007 jako hráč Floridy Panthers. Ve statistikách se mu skví 76 vychytaných nul, což ho řadí na desáté místo v historické tabulce ligy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 21
2. Curtis Joseph (Kanada)

Možná se může zdát překvapující, že v tomto výběru figuruje tak vysoko brankář, který během kariéry nikdy nevyhrál Stanley Cup. Jenže je třeba brát v potaz, že ve všech týmech, kde během úctyhodných 19 let v NHL působil, byl vždycky klíčovým hráčem, který je svými výkony pozvedával o výrazný kus výš.
První smlouvu v NHL podepsal jako nedraftovaný hráč v sezoně 1989/90 v St. Louis, kde strávil úvodních šest let kariéry. V roce 1993 byl za výkony v dresu Blues v mezi finalisty na Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže. To se mu povedlo ještě v letech 1999 a 2000.
V roce 2002 byl členem reprezentace javorového listu, která vybojovala zlato na olympiádě v Salt Lake City. Když se o sedm let později s NHL loučil, měl na kontě 943 odchytaných utkání a 454 vítězství, což jej v obou kategoriích řadí na sedmé místo v historických statistikách ligy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 21 / 21
1. Wayne Gretzky (Kanada)

The Great One. Přezdívka, kterou dostal, vyjadřuje všechno, čím byl tento kanadský centr pro hokej. Vytvořil 40 rekordů v základní části, 15 rekordů v play-off, s Edmontonem Oilers vyhrál čtyřikrát Stanley Cup, získal desetkrát Art Ross Trophy, devětkrát Hart Memorial Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Memorial Trophy, dvakrát Conn Smythe Trophy.
Ne, že by o takového extrahráče v draftu nikdo nestál. Gretzky do něj nebyl zařazen, protože už měl podepsanou smlouvu s Edmontonem, který se tehdy přesunoval ze soutěže WHA do NHL. Vzhledem k těmto zvláštním okolnostem tak nebyla největší legenda světového hokeje nikdy draftována.
Rudolf Samec, Tomáš Hrubý
Jediné, co mu bylo v hráčské kariéře upřeno, je titul olympijských vítězů. V roce 1998 favorizovaní Kanaďané na hrách v japonském Naganu prohráli v semifinále s českým výběrem a do boje o zlato nepostoupili.
Gretzky je jediným hráčem, který kdy v NHL za sezonu nastřádal do statistik přes 200 bodů, a to celkem čtyřikrát. V patnácti sezónách NHL nasbíral přes sto bodů, třináct z nich v nepřerušené sérii. Když odcházel do sportovního důchodu, byl držitelem 61 rekordů NHL. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že číslo 99, které nosil na dresu, bylo vyřazeno a v NHL ho už nikdo nikdy nevyužije.
Foto: Profimedia.cz