Doping se mu (zatím) nepodařilo stoprocentně prokázat, přesto bude navždy spojen s největší aférou v historii sportu. Z Lance Armstronga, který proslavil cyklistiku jako nikdo jiný, se stal psanec. Jeho oslnivá vítězství na Tour de France však z historie nikdo nevymaže.
Mezinárodní cyklistická unie v pátek Armstrongovi sebrala všech sedm triumfů z Tour a olympijský bronz ze Sydney 2000. Dokument Americké antidopingové agentury, jenž měl Armstronga pomoci usvědčit, čítá přes 1000 stránek.
Před tím, než mu lékaři diagnostikovali rakovinu varlat, startoval na Tour de France čtyřikrát, ale nejslavnější etapový závod na světě dokončil pouze jednou v roce 1995. Když se do profesionálního pelotonu v roce 1998 vrátil, byl mnohem silnější. Co stálo za jeho náhlým zlepšením?
K nadprůměrným výkonům mu podle některých odborníků pomohla prodělaná léčba. I předtím ale v některých oblastech vykazoval abnormální hodnoty. V šestnácti letech mu naměřili nadměrnou vitální kapacitu plic. Jeho tělo navíc produkuje mnohem menší množství kyseliny mléčné než tělo běžného člověka. Ta se při zvýšené námaze hromadí ve svalech a způsobuje únavu.
Možná, že za jeho triumfy stojí doping, možná, že je to zásluha všeho výše zmíněného a možná, že všeho dohromady. Pojďme si připomenout všech sedm Armstrongových vítězství na Tour de France.
1. 1999 – Velký návrat
Když se Armstrong úspěšně vyléčil z rakoviny, upnul se k jedinému cíli: vyhrát Tour de France. Poprvé se mu to povedlo v roce 1999.
Lance si od první etapy počínal suverénně a ze žlutého trikotu ho dokázal dočasně svléknout pouze Estonec Jaan Kirsipuu. Tento ročník byl také jediným, ve kterém měl Armstrong pozitivní test na EPO (erythropoietin). Zakázaná látka u něj ale byla nalezena v tak malém množství, že se její nepovolené užití nepodařilo prokázat.
2. 2000 – Souboj hvězd
Lance Armstrong už jednou prestižní etapový závod vyhrál, sám ale věděl, že má na víc. Chtěl vyhrát znovu.
Do pelotonu se po roční odmlce zařadili hlavní favorité Jan Ullrich a Marco Pantani. Vítězem se ale stal někdo jiný. Byl to opět fenomenální Američan, který se do žlutého dresu oblékl po desáté etapě. Slavný podnik nakonec ovládl s šestiminutovým náskokem na druhého Jana Ullricha.
3. 2001 – Silná slova
Když Armstrong podruhé obhájil celkové vítězství na Tour de France, celý svět byl u vytržení. Armstrong svá prvenství připisoval pouze jednomu faktoru, svému životnímu příběhu. „Nebýt rakoviny, nikdy bych Tour de France nevyhrál,“ svěřil se Lance a dodal, že boj se zákeřnou nemocí mu pomohl zdolávat náročné překážky na trati, kterými byla především proslulá alpská stoupání.
Právě 88. Tour je dodnes považována za jednu z nejtěžších v historii. Závodníky čekaly čtyři horské etapy včetně obávaného stoupání na Alpe d’Huez. Lance Armstrong tady strhl vedení na svou stranu a utrhl se Ullrichovi.
4. 2002 – Týmový úspěch
Pořadatelé tentokrát přichystali méně náročný závod s kratšími etapami. Asi doufali, že budou cyklisté méně dopovat.
Více rovinatých etap přineslo větší požadavky na vzájemnou kooperaci v rámci stájí. Celá skupina závodníků kolem legendárního Američana odvedla obrovský kus práce podobně jako v letošním roce tým Sky. „Tento rok je pro mě rokem týmu,“ vysekl Lance po dojezdu na pařížskou třídu Champs-Élysées svému týmu poklonu.
5. 2003 – První těžká chvilka
Závodů, při nichž se Armstrong strachoval o vítězství, nebylo mnoho. Jubilejní devadesátý ročník, který netradičně začínal i končil v Paříži, nabídl doposud nejvyrovnanější souboj mezi Ullrichem a Armstrongem.
Němec se Američanovi poprvé přiblížil po časovce jednotlivců v polovině závodu. V patnácté etapě se rozhodl zaútočit a využít Armstrongova pádu. Marně. Obhájce prvenství zvedl své kolo, nasadil obrovské tempo a etapu nakonec vyhrál.
6. 2004 – Žádné dárky
„Letos žádné dárky. Chci vyhrávat...,“ prohlásil americký cyklista během své desáté účasti na Tour de France a dal jasně najevo, že etapové vavříny už nikomu přenechávat nebude. Po dvanácté etapě byl totiž nařčen, že prvenství záměrně přenechal Ivanu Bassovi z konkurenční stáje.
Jak řekl, tak také udělal, a posledních sedm etap přetavil v pět prvních míst. Ani drtivé finiše Armstronga nijak nevyšťavily a v celkovém pořadí nadělil druhému Klödenovi propastných šest minut.
7. 2005 – Rok dopingu
Ročník, ve kterém se Armstrong stylově loučil se svou kariérou zůstane navždy nejčernějším obdobím silniční cyklistiky. Z prvních deseti jezdců byli později tři oficiálně diskvalifikováni (Lance Armstrong, Jan Ullrich a Levi Leipheimer), dalších šest bylo obviněno z užití dopingu.
Dvaadevadesátý ročník nemohl vyhrát nikdo. Nikdo čistý. Otázkou zůstává, zda většinu z dopingových hříšníků „nestáhl“ k užívání zakázaných látek právě legendární Lance Armstrong a jeho podezřelá neporazitelnost.
Foto: Profimedia.cz