Prezident FIFA Jules Rimet právě zahajuje v pořadí páté fotbalové mistrovství světa ve Švýcarsku. (Foto: Profimedia.cz)
Svět už zapomínal na hrůzy druhé světové války, a přestože žil ve studené válce, fotbal bavil lidi jako nikdy předtím. Nejhezčí hru předváděli Maďaři, ale z titulu mistrů světa se nakonec radovali Němci. Takový byl šampionát v roce 1954.
Hostitel turnaje – Švýcarsko – byl znám dlouho předem. Důvodem byly oslavy půlstoletí od vzniku mezinárodní fotbalové federace FIFA. Rozhodnutí padlo již v roce 1946. Jistou účast na turnaji měla kromě Švýcarů i Uruguay, naopak Argentina se opět nepřihlásila. Stranou nadále zůstával i Sovětský svaz. Vše podstatné o pátém světovém šampionátu najdete v následujících kapitolách.
Kvalifikace
Oficiální plakát fotbalového mistrovství světa ve Švýcarsku. Na turnaji si zahrálo 14 mužstev. (Foto: Profimedia.cz)
37 týmů bojovalo o 14 účastnických míst. Tradičně nejlítější boje nabídla Evropa. Němci se pustili do bitvy poprvé po válce, ve skupině měli za soupeře Norsko a také Sársko – to tehdy ještě nebylo včleněno do Německa, jednalo se o jedinou kvalifikaci, ve které tato spolková země (pod správnou Francie) bojovala. Skupinu nakonec poměrně suverénně ovládli Němci, v „derby“ dvakrát zvítězili a ztratili jen bod s Norskem.
Belgie trochu překvapivě vyřadila obhájce bronzu ze Švédska, z „ostrovní“ skupiny se spolu s Anglií na turnaj probojovalo Skotsko, přičemž tentokrát účast neodvolalo. Francouzi neměli problém s Iry, Rakušané díky drtivé domácí výhře přešli přes Portugalsko a Maďarům se Poláci vzdali bez boje.
MS 1950 – Brazílie v šoku, sebevraždy v hledišti a titul pro Uruguay
Drama nabídl souboj Turecka a Španělska. Nerozhodlo ani prodloužení dodatečného třetího zápasu, Turky tak na turnaj nakonec poslal los.
Československo se po odmlce zúčastnilo také, díky precizní obraně vyhrálo na hřišti Rumunska i Bulharska, což zajistilo spolu s domácí výhrou nad Rumuny (tu sledovalo 50 tisíc diváků) komfortní náskok. Dále z Evropy postoupila Itálie (hrála s Egyptem) a silná Jugoslávie.
Mimoevropské skupiny poslaly na turnaj Brazílii, Mexiko a premiérově také Jižní Koreu. Spolu s ní byl šampionát novinkou pro Skoty a Turky. Žhavým favoritem turnaje byli Maďaři – mužstvo okolo Puskáse, Hidegkutiho či Koscise neprohrálo od roku 1950, rok před turnajem potupilo dvojí výhrou Anglii.
Základní skupiny
V základní skupině A na sebe narazili Mexičané a Francouzi. Evropský celek sice vyhrál 3:2, ale do dalších bojů nepostoupil ani jeden z těchto týmů. (Foto: Profimedia.cz)
Poprvé (a naposledy) byly týmy do skupin nasazeny tak, aby se utkaly jen s dvojicí soupeřů. Při rovnosti bodů rozhodoval dodatečný zápas (pokud šlo o postup) nebo los (pokud šlo o první místo). A věc možná nejpodivnější – v play-off se měli utkat mezi sebou v přímých soubojích vítězové skupin, zbylé dva zápasy čekaly na celky z druhých míst.
Skupina A nabídla ve druhém hracím dni fantastický souboj brazilských střelců s jugoslávským brankářem Bearou. Jihoameričané už tehdy měli k dispozici Didiho či bratry Santosovy, s Jugoslávci ale jen remizovali 1:1. To znamenalo postup obou týmů, Francouzi a Mexičané skončili. V dresu Francie se jednou trefil budoucí držitel Zlatého míče – Raymond Kopa.
Mistrovství světa 1934. Čechoslováci skončili krok pod vrcholem
Z druhé skupiny prošli excelentní a neporazitelní Maďaři, spolu s nimi Němci. Ti od Maďarů inkasovali osm branek, ale porazili Turky, a to dokonce dvakrát (po dvou duelech měly totiž oba celky stejně bodů). Korea byla absolutně mimo.
Skupina C byla bohužel pro Československo také poměrně jasná. Prohra s obhájci titulu 0:2 ještě nebyla děsivá, ale debakl s Rakouskem (0:5) už ano. Tento turnaj byl mimochodem jediným v historii, na kterém Čechoslováci (či později Češi) nezískali ani bod. Spolu s námi skončili záhy i Skotové (poprvé a rozhodně ne naposledy).
Nejdramatičtější boje nabídla skupina D. V ní Anglie (v sestavě s devětatřicetiletým Matthewsem) remizovala s Belgií a zdolala domácí Švýcarsko. To ale senzačně porazilo Itálii a v opakovaném zápase to dokázalo i podruhé.
Play-off
Švýcarský útočník Josef Hugi právě střílí gól Rakousku ve čtvrtfinálovém utkání v Lausanne. Ani tříbrankové vedení však domácímu týmu na postup do seminále nestačilo. (Foto: Profimedia.cz)
V souboji druhých celků zdolali Rakušané Švýcary 7:5, ač již prohrávali 0:3. Němci od Jugoslávců nedostali ani gól, soupeře nalomila vlastní branka a excelentní Beara pak inkasoval ještě jednou.
Mohli být v roce 1930 Čechoslováci fotbalovými mistry světa?
Anglie ani letos díru do světa neudělala, s Uruguayí prohrála 2:4. Největší bitvu nabídl souboj Brazílie s Maďarskem. Tvrdě vedené utkání nakonec definitivně rozhodl až Kocsis a Maďaři vyhráli 4:2.
V semifinále skončil rakouský zázrak, Němci zvítězili 6:1. Ve druhém boji opět hráli proti sobě vítězové skupin. Uruguay dokázala stáhnout dvoubrankový náskok Maďarů, ale v prodloužení opět úřadoval Kocsis, trefil se dvakrát a poslal Maďary do finále. Otřesení Jihoameričané nezvládli ani boj o bronz, podlehli Rakousku 1:3.
Finále
Němec Max Morlock poprvé překonává maďarského brankáře Grosicse a snižuje ve finálovém utkání stav na 1:2. (Foto: Profimedia.cz)
Repríza duelu ze skupiny? V úvodu to tak vypadalo, Maďaři rychle vedli 2:0. V sestavě už měli i Puskáse, který v play-off pro zranění chyběl – a právě on byl autorem jedné z tref. Jenže ouha – Němci dokázali srovnat.
Maďaři znervózněli, zahazovali šanci za šancí. A jak to tak ve fotbale někdy bývá – šest minut před koncem se do vápna vřítil Rahm a překonal Grosicse. Otřesení Maďaři už srovnat nedokázali, houževnatí Němci poprvé přehráli soupeře, který předváděl možná hezčí fotbal, ale poslední krok nedokázal udělat.
Německo jako Německo. Stát podporoval doping v NDR, ale i na Západě
Nad zápasem ale dodnes leží černé mračno pochybností o čistotě vítězů. K titulu prý dotáhly Němce amfetaminy. Po vítězném zápase se v kabině nových mistrů totiž světa povalovaly injekční stříkačky…
Nejlepší hráči
Ze zlaté medaile se nakonec neradoval, přesto byl Maďar Sándor Kocsis nejlepším hráčem fotbalového šampionátu ve Švýcarsku. (Foto: Profimedia.cz)
Sándor Kocsis. I díky Puskásově zranění to byl tak trochu jeho turnaj. Vsítil jedenáct branek a ovládl tabulku střelců. Ve finále se ovšem odmlčel, což stálo Maďary zlato. Puskás řádil v základní skupině, ale dva zápasy play-off neabsolvoval a ve finále ještě nebyl úplně fit. Oba hráči po „maďarské krizi“ emigrovali a rozdávali fotbalovou radost ve Španělsku.
ŽEBŘÍČEK: Nesmrtelné legendy. 11 nejlepších fotbalistů všech dob
Dalším z Maďarů, které je třeba zmínit, byl Hidegkuti – střední útočník. Mozek maďarské hry hrál trochu stažený a zásoboval spoluhráče přesnými míči. Právě tím zbořil trenér Sebes WM systém a Maďaři tak položili základ rozestavení 4–2–4. I když takto jednoduše jejich hru odbýt nelze. Důležitou roli tu hrál i záložník Bozsik, druhý mozek mužstva.
Za Němce je nutné zmínit Fritze Waltera. Hráč, který hrál už v roce 1940, patřil k nejzkušenějším, v době turnaje mu bylo 34 let. Gólů zase tolik nedal, trefil se jen dvakrát, ale byl duší týmu. Na střílení branek měl kupříkladu Morlocka či křídelníka Helmuta Rahma. Právě ten rozhodl finále dvojicí gólových tref.
Střípky z turnaje
Německý kapitán Fritz Walter s trofejí pro mistry světa. Dodnes se nad ní vznáší stín možného dopingu. (Foto: Profimedia.cz)
Turkům přálo štěstí, na turnaj je poslal los. Třetí kvalifikační duel se Španěly se hrál v Římě a neměl vítěze, o všem tedy rozhodl čtrnáctiletý Luigi Franco Gemma, syn zaměstnance místního stadionu. V dnešní době věc poměrně nepředstavitelná, ale ve fotbalovém dávnověku rozhodoval los často.
Turnaj bavil lidi a padalo hodně branek. V průměru 5,38 na zápas. To číslo si dobře poznamenejte, dodnes nebylo překonáno. A nejspíš už ani nebude.
Brazilci se z prohry ve čtvrtfinále poučili, zápas si totiž natočili na video, sestříhali a v budoucnu použili jakýsi mix – svou dokonalou techniku a maďarské herní pojetí. Vyvarovali se i surovostí a zrodil se tak fenomén.
Právě surovosti dost pokazily jinak vynikající čtvrtfinále. Nejprve byli vyloučeni za vzájemnou potyčku Bozsik a Nilton Santos, za hrubý faul šel ven i Brazilec Humberto. Kopaly se dvě penalty, ale Brazilci v podlostech o něco vedli. To byl možná také důvod, že se nakonec radovali Maďaři – s tvrdostí soupeře se vyrovnali.
O finále se mluvilo ještě mnoho let. To, že Němci ve skupině tak vybouchli a nepředváděli bůhvíjaký fotbal (a to ani před, ani po turnaji), bylo pro leckoho podezřelé. Vyrojily se spekulace o dopingu, podložené tím, že někteří hráči z mužstva dostali záhadně žloutenku. Nikdy se ale nic nepotvrdilo, později pak vyšlo najevo, že Němci prohru ve skupině zamýšleli jako lest a doufali, že Maďaři je ve finále podcení.
Československá stopa
Zatímco neúspěšní Čechoslováci se vrátili domů tiše a s hanbou, vítězný německý tým si po návratu do vlasti užíval triumfální jízdy mezi tisícovými špalíry diváků ve všech větších městech. Takto je vítali lidé v Mnichově. (Foto: Profimedia.cz)
Mezinárodní izolace, drastické změny ve fungování sportu – zde hledejme příčiny neúspěchu. Měnil se formát soutěže, kluby vznikaly a zanikaly rozhodnutím mocipánů, mezinárodní impulsy přicházely jen ze spřátelených zemí. V oddílech se plnily odznaky zdatnosti, ale nikdo nevěnoval pozornost tomu, co náš fotbal vždy zdobilo – nápadu, improvizaci, chytrosti. Na klidu hráčům nepřidaly ani podivné rošády na trenérském postu.
1938 - ve stínu války. Němci hajlovali, Československo padlo
Uruguay nepustila Čechoslováky k ničemu, prohra 0:2 ale stále dávala naději. Jenže s Rakouskem vyhořely všechny řady, bezzubý útok nejenže nedal gól, ale soupeře v podstatě ani neohrozil. V době, kdy svět pomalu opouštěl WM systém, Československo jej klopotně zavádělo. Výsledkem tak byl nejhorší turnaj v dějinách tuzemského fotbalu, jehož pozitivem snad bylo jen „otrkání“ hráčů typu Pluskala, kteří později tvořili kostru národního týmu.