Možná nechybělo mnoho a mohli se stát jedničkami draftů NHL. Nebo mohli jít na řadu mezi elitní trojicí. První vybírající klub však sáhl po někom jiném a to samé udělal i ten druhý a třetí. Oni pak šli na řadu hned poté – z „bramborového“ stupínku.
Mezi čtyřkami draftů NHL najdeme spoustu vynikajících a legendárních borců, kteří se nesmazatelně zapsali do historie nejprestižnější hokejové soutěže světa. Sedmnáct těch nejlepších najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 18
17. Mike Ricci (Kanada) – draftován v roce 1990 Philadelphií Flyers
Bilance v NHL: 1099 zápasů – 605 bodů (243+362)
Bilance v play-off: 110 zápasů – 66 bodů (23+43)
Týmové a individuální trofeje: vítěz Stanley Cupu
Kanadský útočník Mike Ricci je vrstevníkem Jaromíra Jágra a v draftu roku 1990 šel na řadu těsně před ním. Nikdy neohromoval produktivitou, ale na přelomu tisíciletí patřil k nejlépe bránícím útočníkům v NHL. Během sezony 1997/98 se z Colorada jako ostřílený veterán s titulem mistra světa z roku 1994 a prstenem za vítězství Stanley Cupu o dva roky později přesunul do San Jose, kde se stal kultovním hráčem.
Se svou spolehlivostí a disciplínou se okamžitě zařadil mezi největší opory týmu a získal obrovský respekt fanoušků. Jeho styl hry byl ideální pro play-off, kde si během sedmi sezon zahrál se Žraloky šestkrát a v roce 2004 to s týmem dotáhl až do finále Západní konference.
S kalifornským klubem se rozloučil v roce 2004. Do San Jose vstoupil nedlouho po vzniku klubu a pomohl jej výrazně etablovat na mapě soutěže. Ihned po skončení hráčské kariéry začal pro klub pracovat jako člen trenérského týmu a pracuje tam dodnes.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 18
16. Stu Barnes (Kanada) – draftován v roce 1989 Winnipegem Jets
Bilance v NHL: 1136 zápasů – 597 bodů (261+336)
Bilance v play-off: 116 zápasů – 62 bodů (30+32)
Týmové a individuální trofeje: –
Jedničkou draftu v roce 1989 se stal Švéd Mats Sundin a za ním šli na řadu tři Kanaďané – tím posledním z nich, celkově jako čtvrtý, byl centr Stu Barnes, po němž sáhl Winnipeg. Jen pár měsíců poté se radoval ze zlaté medaile na mistrovství světa juniorů a od sezony 1991/92 už válel v NHL.
Během kariéry v elitní zámořské lize odehrál 16 ročníků. Kromě Winnipegu, odkud se po dvou a půl letech stěhoval na Floridu a oblékal dres Panthers, působil také v Pittsburghu, Buffalu, kde plnil dva roky roli kapitána týmu, a v Dallasu. Nejpovedenější časy zažil v Pittsburghu, kde s sezoně 1997/98 nastřílel 30 branek a byl třetím nejproduktivnějším hráčem týmu po Jaromíru Jágrovi a Ronu Francisovi. Míval pověst speciality na oslabení – při hře v početní nevýhodě nastřílel 13 branek. Ještě než v roce 2008 ukončil hráčskou kariéru, stal se majitelem klubu Tri-City Americans, který působí v juniorské lize WHL. V minulých čtyřech sezonách byl zároveň hlavním koučem týmu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 18
15. Clark Gillies (Kanada) – draftován v roce 1974 New Yorkem Islanders
Bilance v NHL: 958 zápasů – 697 bodů (319+378)
Bilance v play-off: 164 zápasů – 94 bodů (47+47)
Týmové a individuální trofeje: 4x vítěz Stanley Cupu
Kanadský útočník Clark Gillies byl důkazem, že i prvotřídní rváč může být skvělým hokejistou. Působil v nejslavnější éře New Yorku Islanders a výrazně přispěl k zisku čtyř Stanley Cupů.
Odehrál 958 zápasů v základní části soutěže a ani jednou se během sezony nedostal přes sto trestných minut. V součtu se však přehoupl přes tisícovku. Zároveň ale také dokázal nasázet soupeřům přes 300 gólů a téměř u čtyř stovek byl zapsán jako nahrávač. Kromě excelentních hokejových schopností to byl vyhlášený a nekompromisní ochránce tehdejších hvězd týmu – Mika Bossyho či Bryana Trottiera. V roce 1996 bylo jeho číslo 9 slavnostně vyřazeno a dres vyvěšen pod strop stadionu, o šest let později byl uveden do Hokejové síně slávy. Zemřel v roce 2022 ve věku 67 let na rakovinu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 18
14. Rick MacLeish (Kanada) – draftován v roce 1970 Bostonem Bruins
Bilance v NHL: 846 zápasů – 759 bodů (349+410)
Bilance v play-off: 114 zápasů – 107 bodů (54+53)
Týmové a individuální trofeje: 2x vítěz Stanley Cupu
Kanaďan Rick MacLeish byl prvním hráčem Philadelphie, který nastřílel v jedné sezoně (1972/73) 50 gólů. V roce 1970 byl vybrán v draftu NHL skauty Flyers jako celkově čtvrtý hráč poté, co v 54 zápasech za juniorský tým Peterborough Petes nasbíral do statistik 101 bodů. S „letci“ vyhrál dva Stanley Cupy po sobě v letech 1974 a 1975 a v šesti sezonách pokořil v základní části soutěže hranici 70 bodů. Trojnásobný účastník All-Star Game, který míval vizitku nesmírně rychlého a dynamického hráče, ukončil kariéru v roce 1984 s 349 góly a 410 asistencemi.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 18
13. Evander Kane (Kanada) – draftován v roce 2009 Atlantou Trashers
Bilance v NHL: 930 zápasů – 617 bodů (326+291)
Bilance v play-off: 91 zápasů – 54 bodů (31+23)
Týmové a individuální trofeje: –
Ať už právem či neprávem, Evander Kane není oblíbeným hokejistou. Ve Winnipegu, kde hrál do sezony 2014/15, měl pověst flamendra, který po nocích vymetá bary a mastí karty o peníze. Celosvětovou proslulost si získal, když na svém profilu v sociální síti Twitter zveřejnil v prosinci roku 2012 fotku, která by možná mohla být docela legrační, vzhledem k tehdejší výluce NHL a stále většímu hněvu fanoušků však snímek působil jako mávání červeným hadrem před očima rozzuřeného býka. Na fotografii byl se dvěma balíky bankovek a předstíral, že volá boxerovi Floydovi Mayweatherovi. Snímek pobouřil nejen útlocitné hokejové fanoušky, ale i vedení Winnipegu. O moc lepší pověst neměl později v dresu Buffala či v San Jose.
Ovšem faktem je, že jde o skvělého hokejistu, který sice provokuje a uráží soupeře, ale s pukem na hokejce to opravdu umí. Během 16 sezon v NHL už stihl odehrát přes devět stovek utkání, ve kterých posbíral přes šest set bodů. Je to typ silového křídla, které se valí k brance jako buldozer, sejme pár protihráčů, a jakmile cítí šanci vystřelit, okamžitě to udělá, většinou velmi přesně. Zatím má ve sbírce úspěchů zlato z mistrovství světa hráčů do 20 let a tituly z juniorských soutěží, za pár dní by k nim mohl přidat i zisk Stanley Cupu v barvách Edmontonu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 18
12. Cale Makar (Kanada) – draftován v roce 2017 Coloradem Avalanche
Bilance v NHL: 395 zápasů – 428 bodů (116+312)
Bilance v play-off: 79 zápasů – 85 bodů (22+63)
Týmové a individuální trofeje: vítěz Stanley Cupu, Calder Trophy, Norris Trophy, Conn Smythe Trophy
Nejlepší obránce v NHL od dob Bobbyho Orra? Těžko říct, ale mnozí odborníci i fanoušci si to ohledně Calea Makara myslí. Je to naprosto komplexní hokejista, který snad nemá žádnou slabinu. Špičkově pracuje s holí, umí podržet puk i geniálně nahrát, dobře střílí, fantasticky brání a ještě při tom intenzívně podporuje ofenzívu. Je to úžasný a rychlý bruslař, který se na ledě pohybuje s lehkostí a jako by naprosto bez námahy. Dokonalý hráč do přesilových her. V tomto historickém žebříčku hráčů draftovaných ze čtvrté pozice není výš jen proto, že je mu teprve 26 let a větší část kariéry má ještě před sebou.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
I tak už toho dokázal stihnout dost. Kromě toho, že v premiérové sezoně (2019/20) získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka v NHL, byl v posledních pěti ročnících vždycky mezi finalisty o Norris Trophy pro nejlepšího zadáka v lize a v roce 2022 jej vyhrál. Velkou šanci na tuto cenu má i letos. Když v roce 2022 získalo Colorado Stanley Cup, získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče ve vyřazovacích bojích.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 18
11. Mitchell Marner (Kanada) – draftován v roce 2015 Torontem Maple Leafs
Bilance v NHL: 657 zápasů – 741 bodů (221+520)
Bilance v play-off: 70 zápasů – 63 bodů (13+50)
Týmové a individuální trofeje: –
Čtyřkou draftu v roce 2015 se stal Kanaďan Mitchell Marner. V NHL debutoval v ročníku 2016/17 a v nováčkovské sezoně posbíral v Torontu 61 kanadských bodů. Taky si odbyl premiéru na mistrovství světa a v dresu Kanady dal čtyři góly, ke kterým přidal osm nahrávek. V další sezoně si připsal do statistik 69 bodů a v té následující už se přiblížil ke stovce (26+68).
Před startem ročníku 2019/20 podepsal vysoce kreativní hráč s „javorovými listy“ lukrativní šestiletý kontrakt, který z něho udělal jednoho z nejlépe placených hráčů v lize. V předminulé sezoně mu chyběl jen bod k pokoření stobodové mety v základní části soutěže, ale v té současné tuto hranici poprvé v kariéře prolomil. V NHL si drží průměr více než jednoho bodu na utkání.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 18
10. Steve Shutt (Kanada) – draftován v roce 1972 Montrealem Canadiens
Bilance v NHL: 930 zápasů – 817 bodů (424+393)
Bilance v play-off: 99 zápasů – 98 bodů (50+48)
Týmové a individuální trofeje: 5x vítěz Stanley Cupu, Maurice Richard Trophy
Je zvláštní, jak se na některé slavné, významné a skvělé hokejisty rychle zapomíná. Snad už jen zarytí fanoušci dnes znají jméno kanadského křídelníka Steva Shutta, který krájel svými bruslemi kluziště v NHL v 70. a 80. letech minulého století.
V devíti sezonách po sobě dokázal v dresu Montrealu, který jej v roce 1972 draftoval, nastřílet 30 či více branek, včetně roku 1977, kdy vstřelil 60 gólů a získal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra. Shutt vyhrál pět Stanley Cupů a v roce 1977 přispěl k výhře reprezentace javorového listu na Kanadském poháru. Kariéru ukončil v roce 1985 se 424 góly a 393 asistencemi.
Pokračování 10 / 18
9. Lanny McDonald (Kanada) – draftován v roce 1973 Torontem Maple Leafs
Bilance v NHL: 1111 zápasů – 1006 bodů (500+506)
Bilance v play-off: 117 zápasů – 84 bodů (44+40)
Týmové a individuální trofeje: vítěz Stanley Cupu, King Clancy Trophy, Bill Masterton Trophy
Čtverkou draftu v roce 1973 se stal kanadský útočník Lanny McDonald a Toronto, které si jej vybralo, mu dalo okamžitě šanci v elitní zámořské soutěži. V barvách Maple Leafs strávil úvodních necelých sedm sezony, než byl vyměněn do Colorada Rockies, což vyvolalo protesty fanoušků. V průběhu ročníku 1981/82 se přesunul do Calgary, kde pak hrál až do odchodu do sportovního důchodu v roce 1989. Šest posledních let byl kapitánem mužstva, které ve svém závěrečném ročníku přivedl ke Stanley Cupu.
Během šestnáct let dlouhé kariéry odehrál 1111 utkání a nastřílel rovných pět set branek. Jeho 66 gólů ze sezony 1982/83 zůstává dodnes klubovým rekordem. V roce 1990 Flames vyřadili jeho dres s číslem 9 a nikdo jej už nemůže oblékat. V roce 1992 byl uveden ho Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 18
8. Nicklas Bäckström (Švédsko) – draftován v roce 2006 Washingtonem Capitals
Bilance v NHL: 1105 zápasů – 1033 bodů (271+762)
Bilance v play-off: 139 zápasů – 114 bodů (38+76)
Týmové a individuální trofeje: vítěz Stanley Cupu
V klubu z hlavního města USA je švédský útočník Nicklas Bäckström legendou a jedním z kultovních hráčů. Capitals ho draftovali v roce 2006 jako čtvrtého v celkovém pořadí a od sezony 2007/08 byl do ročníku 2023/24 nepostradatelnou součástí týmu. V NHL zvládl odehrát 1105 utkání a zaznamenal v nich 1033 bodů (271+762).
Dvojnásobný mistr světa a stříbrný olympijský medailista pomohl Washingtonu v roce 2018 velmi výrazně k historicky prvnímu zisku Stanley Cupu. V přesilovkách, které si bez něho nešlo představit, významně těžil ze spolupráce s Alexandrem Ovečkinem. Jeho kariéru zkrátily zdravotní problémy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 18
7. Paul Kariya (Kanada) – draftován v roce 1993 Anaheimem Ducks
Bilance v NHL: 989 zápasů – 989 bodů (402+587)
Bilance v play-off: 46 zápasů – 39 bodů (16+23)
Týmové a individuální trofeje: 2x Lady Byng Trophy
Kanadský útočník Paul Kariya je jedním z nejlepších hráčů v historii Anaheimu, kde působil od roku 1994 devět sezon, přičemž v sedmi z nich vedl mužstvo jako kapitán. Dodnes jsou v hledišti stadionu, kde hrají Ducks domácí zápasy, k vidění fanoušci v jeho dresu.
V roce 2003 odešel jako volný hráč do Colorada, kde podepsal jednoletou smlouvu. V novém působišti však prožil patrně nejhorší sezonu v kariéře, a jakmile mu vypršel kontrakt, rychle si sbalil věci a zamířil do Nashvillu, kde opět našel někdejší skvělou formu. Kariéru v NHL ukončil po 15 sezonách, během nichž odehrál 989 utkání a posbíral stejný počet bodů (402+587). Přestože vyhrál olympijský turnaj i juniorský a seniorský světový šampionát, Stanley Cup mu ve sbírce chybí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 18
6. Alex Pietrangelo (Kanada) – draftován v roce 2008 St. Louis Blues
Bilance v NHL: 1087 zápasů – 637 bodů (148+489)
Bilance v play-off: 149 zápasů – 80 bodů (15+65)
Týmové a individuální trofeje: 2x vítěz Stanley Cupu
Ve svých prvních dvou sezonách v NHL nashromáždil obránce Alex Pietrangelo 94 kanadských bodů. St. Louis si urostlého borce vybrali jako čtvrtého v draftu v roce 2008 zejména kvůli jeho fyzickým parametrům. K nim postupně přidával i zkušenosti, kterých má dnes - v pětatřiceti letech - na rozdávání.
Sezona 2018/19 se mu možná úplně nevydařila, co se týče produktivity, ale na jejím konci zvedl nad hlavu Stanley Cup, k němuž dovedl mužstvo jako kapitán. Je to vynikající bruslař s dobrou střelou a citem pro přihrávku. Od ročníku 2020/21 je oporou Rytířů z Las Vegas, s nimiž v roce 2023 vyhrál podruhé Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 18
5. Mike Gartner (Kanada) – draftován v roce 1979 Washingtonem Capitals
Bilance v NHL: 1432 zápasů – 1335 bodů (708+627)
Bilance v play-off: 122 zápasů – 93 bodů (43+50)
Týmové a individuální trofeje: –
Kdybyste hledali v současném kádru Washingtonu Capitals hráče s číslem 11 na dresu, nenašli byste ho. Stačilo by ale zvednout hlavu a pod stropem Verizon Center byste jej spatřili. Skvěje se na něm jmenovka Mika Gartnera, jednoho z nejfenomenálnějších hokejistů, kteří se kdy v NHL objevili.
Je smutné, že hráč, který odehrál během devatenácti sezon v NHL 1432 zápasů v základní části a dalších 122 v play-off, hráč, který patřil k absolutní světové elitě, se nikdy neradoval z vítězství Stanley Cupu. O jeho výjimečnosti svědčí i fakt, že si v průběhu dlouhé kariéry udržel průměr téměř jednoho kanadského bodu na zápas.
Nejlepší léta strávil ve Washingtonu, který si ho vybral v roce 1979 jako čtvrtého v celkovém pořadí draftu a hned mu dal příležitost v NHL. Šikovný forvard zaznamenal v premiérové sezoně v 77 zápasech 68 bodů (36+32) a ve svém druhém ročníku se dostal na 94 bodů (48+46). Nejvíc se mu dařilo v sezoně 1984/85, kdy se přehoupl přes stobodovou hranici, nastřílel rovných padesát gólů a k nim přidal 52 asistencí.
Po deseti letech v dresu Capitals se stal obětí trejdu a skončil v Minnesotě, už v ročníku 1989/90 se ale stěhoval do New Yorku Rangers, kde válel do roku 1994. Jeho posledními štacemi bylo Toronto a Phoenix, kde shodně odehrál dvě kompletní sezony.
Se 708 nastřílenými brankami je osmým nejlepším kanonýrem v historii NHL. Z těchto gólů jich 217 nasázel v přesilovkách, což z něho dělá dvanáctého nejlepšího snajpra v přečíslení v dějinách soutěže (spolu s Jaromírem Jágrem). V letech 1984 a 1987 pomohl reprezentaci javorového listu k vítězství v Kanadském poháru, sedmkrát si zahrál v All-Star Game a v roce 2001 byl uveden do Síně slávy NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 18
4. Ron Francis (Kanada) – draftován v roce 1981 Hartfordem Whalers
Bilance v NHL: 1731 zápasů – 1798 bodů (549+1249)
Bilance v play-off: 171 zápasů – 143 bodů (46+97)
Týmové a individuální trofeje: 2x vítěz Stanley Cupu, Frank J. Selke Trophy, King Clancy Trophy, 3x Lady Byng Trophy
Kanaďan Ron Francis je jedním z nemnoha hráčů, kteří zakončili kariéru s průměrnou bilancí více než jednoho kanadského bodu na zápas. Jeho dlouhý sportovní život čítal 23 sezon, během nichž odehrál v základní části 1731 utkání a nasbíral do statistik 1798 bodů (549+1249), což ho v historických tabulkách NHL řadí na čtvrté místo. Dalších 171 duelů zvládl v play-off (143 bodů za 46 gólů a 97 asistencí). Je druhým nejlepším nahrávačem v historii NHL po Waynu Gretzkym.
Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu s Pittsburghem u hokeje zůstal i po skončení hráčské kariéry. Býval generálním manažerem Caroliny Hurricanes a v současnosti pracuje v klubu Seattle Kraken.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 18
3. Steve Yzerman (Kanada) – draftován v roce 1983 Detroitem Red Wings
Bilance v NHL: 1514 zápasů – 1755 bodů (692+1063)
Bilance v play-off: 196 zápasů – 185 bodů (70+115)
Týmové a individuální trofeje: 3x vítěz Stanley Cupu, Frank J. Selke Trophy, Conn Smythe Trophy, Bill Masterton Trophy, Ted Lindsay Award, Lester Patrick Trophy
Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu Steve Yzerman byl rozeným vůdcem, skvělým bruslařem a excelentním střelcem. Strávil celou kariéru v Detroitu, kde odehrál 22 ročníků v nejprestižnější hokejové soutěži na světě. Ve své nejlepší sezoně (1988/89) nasbíral 155 bodů za 65 branek a 90 asistencí. Přes 100 bodů v základní části se dostal šestkrát v kariéře.
Doma ve vitríně má kromě dvou stříbrných medailí z mistrovství světa i zlato z olympiády v Salt Lake City. Jeho dres s číslem 19 byl vyřazen a vyvěšen ke stropu detroitské arény. Ještě ve své závěrečné sezoně 2005/06, kdy mu bylo 41 let, zvládl odehrát 61 zápasů, ve kterých posbíral 34 bodů za 14 branek a 20 asistencí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 18
2. Larry Murphy (Kanada) – draftován v roce 1980 Los Angeles Kings
Bilance v NHL: 1615 zápasů – 1216 bodů (287+929)
Bilance v play-off: 215 zápasů – 152 bodů (37+115)
Týmové a individuální trofeje: 4x vítěz Stanley Cupu
Kanadský obránce Larry Murphy přestoupil v sezoně 1990/91 do Pittsburghu z Minnesoty a nic lepšího ho tehdy nemohlo potkat. Z průměrného týmu zamířil do mužstva, které i s jeho výraznou pomocí (v prvním play-off po přestupu zaznamenal ve 23 zápasech 23 bodů) dokázalo vyválčit dva Stanley Cupy v řadě. V dresu Penguins zakončil sezonu 1991/92 s průměrnou bilancí jednoho kanadského bodu na zápas a o rok později se dokonce přes tuto metu přehoupl.
Na poslední chvíli před uzavřením přestupního termínu v roce 1997 získal Murphyho z Toronta Detroit a pro Rudá křídla to byl zatraceně dobrý kauf. I díky šestatřicetiletému veteránovi se týmu podařilo o pár měsíců později vybojovat Stanley Cup a o rok později jej získat znovu.
Pikantní na trejdu Murphyho do Detroitu byl fakt, že část mzdy ve zbytku sezony i v té následující mu nadále platilo Toronto, kde byl až do přestupu nejdražším hráčem týmu. To byl nakonec také důvod, proč z něj odešel. Během dvou sezon nasbíral v dresu Maple Leafs ve 151 zápasech rovných 100 bodů - bylo to téměř třikrát tolik, než měl na kontě druhý nejlepší bek týmu Dave Ellett, ale protože se mužstvu nedařilo, stal se Murphy obětním beránkem. Kariéru ukončil po sezoně 2000/01 v dresu Red Wings a o tři roky později byl uveden do hokejové Síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 18 / 18
1. Roberto Luongo (Kanada) – draftován v roce 1997 New Yorkem Islanders
Bilance v NHL: 1045 zápasů – průměr 2,52 inkasovaných gólů na utkání, úspěšnost zákroků 91,9 %, 77 čistých kont
Bilance v play-off: 70 zápasů – průměr 2,49 inkasovaných gólů na utkání, úspěšnost zákroků 91,8 %, 5 čistých kont
Týmové a individuální trofeje: Jennings Trophy
Roberto Luongo patří k nejlepším brankářům, kteří chytali v NHL v tomto tisíciletí. Řekněte to fanouškům New Yorku Islanders, a buď začnou hořce plakat, rvát si zoufale vlasy z hlavy nebo dělat, že nic neslyšeli.
Ostrované si kanadského gólmana vybrali už jako čtvrtého hráče v celkovém pořadí draftu v roce 1997. V sezoně 1999/2000 dostal poprvé šanci v NHL – odchytal 24 utkání, což stačilo generálnímu manažerovi Mikovi Milburymu k tomu, aby nabyl dojmu, že perspektivnějším bude pro klub brankář Rick DiPietro. A tak Luonga vytrejdoval spolu s Ollim Jokinenem za Marka Parrishe a Olega Kvašu na Floridu, kde mladý talent rozkvetl v elitního strážce klece. Stanley Cup sice nikdy nevyhrál, ale má dvě zlaté olympijské medaile, dva tituly mistra světa a je také vítězem Světového poháru. Jen tři gólmani v historii NHL vychytali víc výher a pouze dva mají na kontě víc zápasů.
Foto: Profimedia.cz