Když v dubnu roku 2010 končil aktivní kariéru, nezaregistrovali to často ani fanoušci klubů, kde dříve působil (a že jich bylo). Jan Tomajko měl přitom tou dobou na kontě čtyři extraligové tituly a ve vitríně mu visí i dvě zlaté medaile ze světových šampionátů.
Jan Tomajko je olomouckým odchovancem a u hanáckého extraligového týmu působí v současnosti jako hlavní trenér. Zároveň je také jednatelem a majitelem klubu. (Foto: Profimedia.cz)
Svůj možná nejslavnější moment zažil olomoucký rodák a odchovanec rovných deset let před koncem kariéry. V devatenáctém reprezentačním zápase se konečně trefil do sítě – a ne v jen tak ledajakém utkání. Zvyšoval totiž na 4:1 ve finále mistrovství světa v Petrohradu proti Slovensku.
Ač se tou dobou zdálo, že je o obhajobě českého zlata rozhodnuto, Slováci ještě duel zdramatizovali, snížili a Tomajkův gól se nakonec ukázal jako vítězná trefa (konečnou podobu dal výsledku brankou na 5:3 Robert Reichel). Jeho čekání na první reprezentační gól je v historii samostatné české reprezentace mezi útočníky rekordní.
Tomajko byl i u obhajoby titulu o rok později. Na turnaji v Německu odehrál osm zápasů a chyběl jen v jediném utkání – ve finále. Jednalo se o suverénně nejlepší období jeho kariéry, v letech 1998, 1999 a 2001 získal totiž extraligový titul se Vsetínem, kde tehdy řádil s ex-olomouckými parťáky Brošem a Kratěnou.
Spolu s nimi oslavil čtvrtý titul v pražské Spartě. Tato formace patří ke klenotům české hokejové historie, minimálně té novodobé. A Tomajko jako jediný její člen dobyl dvě světová zlata – Broš byl spolu s ním u titulu v roce 2000, Kratěna má „jen“ bronz z finského šampionátu 1997, trenéři mu při nominacích na zlaté turnaje tolik nepřáli.
Po letech slávy na Tomajka dolehly zdravotní problémy. Z Prahy se stěhoval do Liberce, vrátil se do Olomouce, odskočil si na Kladno a epizodně oblékl i dres Komety.
V reprezentaci nakonec odehrál 38 zápasů. Jedinou jeho trefou ale symbolicky zůstala ta vítězná finálová z roku 2000.