Není fandění jako fandění. Když to my, Evropané, pořádně rozjedeme, fandíme nespoutaně, vášnivě a hlučně. Asijští fandové na to jdou trochu jinak.
Zpívání chorálů, mávání vlajkami a hlasité skandování – tak to má podle fanoušků ze starého kontinentu správně vypadat v hledišti během fotbalových zápasů. V ochozech stadionů v Asii to ale může vyhlížet jinak. Třeba v Jižní Koreji vytvořili fanoušci fantastické choreo, v němž žádný z výše jmenovaných atributů fandění nenajdete.
Středoškolští studenti se rozhodli pojmout fandění jako uměleckou disciplínu a stvořili živou televizi. Na tribuně předvedli úchvatný program, k jehož realizaci nepotřebovali žádné barevné desky, jak je to obvyklé, ale stačila jim pouze dvoubarevná bunda. Třetí barvu do živého obrazu mohli přidat, když si rozepnuli a ukázali košili. Jak je vidět, k vytvoření atraktivní a dynamické vizuální show stačí jen dobrý nápad, pořádné nadšení a trochu disciplíny.