Mistr světa i Evropy, vítěz Ligy mistrů a trojnásobný držitel ocenění Nejlepší světový hráč roku. To je stručná vizitka Zinedina Zidana, jenž zakončil profesionální kariéru po finále mistrovství světa v roce 2006, které vstoupilo do historie fotbalu. I téměř 16 let poté se o něm mluví jako o jednom z nejlepších hráčů všech dob.
Pamatujete na světový šampionát před sedmnácti lety? Zizou, jak se Zinedinu Zidanemu všeobecně říkalo, v něm v nastaveném čase udeřil hlavou do hrudi Itala Materazziho, uviděl červenou kartu a musel předčasně pod sprchy. Francie boj o titul prohrála, Zidane byl ale přesto vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu.
V jeho hře nikdy nechyběla vášeň, obrovské nasazení, kreativní myšlení, dokonalá technika a vůle po vítězství. Kombinace těchto prvků z něho dělá jednoho z nejúžasnějších fotbalistů všech dob. Pojďme si připomenout pět nejpovedenějších zápasů jeho kariéry (finálovou hlavičku z šampionátu v roce 2006 vynecháváme). Nejskvostnější fotbalové chvíle Zinedina Zidana najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 6
Volej z říše snů (1995)
Dlouho předtím, než Zidane vstřelil legendární vítězný gól ve finále Ligy mistrů (k čemuž se ještě dostaneme) zaznamenal francouzský záložník fantastickou branku v dresu Bordeaux. Francouzský klub došel v sezoně 1995/96 až do finále Poháru UEFA. Možná si vzpomenete, že v semifinále soutěže tehdy vyřadil pražskou Slavii po dvou hubených výhrách 1:0, ve finále však Girondins nestačilo na mnichovský Bayern.
Ještě než se však Bordeaux probilo přes Slavii do finále, sehrálo v rámci třetího kola soutěže dva zápasy se španělským Realem Betis. V prvním vyhrál tým na domácím hřišti 2:0 a v tom druhém podlehl soupeři 1:2, když jediný gól zaznamenal už ve třetí minutě tehdy třiadvacetiletý Zinedine Zidane. Byla to branka, která patří mezi nejkrásnější fotbalové trefy všech dob. Zizu technickým volejem poslal balon ze 40 metrů nádherným lobem za záda brankáře. Byl to malý předkrm toho, čím v dalších letech sytil fanoušky, když hrával v dresu Juventusu či Realu Madrid.
Pokračování 3 / 6
Hrdina finále mistrovství světa (1998)
V roce 1998 byla Francie hostitelem světového šampionátu a domácí reprezentace patřila k favoritům na zlato. Reprezentace galského kohouta dokráčela až do finále, kde na ni čekala silná Brazílie.
Všechy oči byly před rozhodujícím zápasem turnaje upřeny na Ronalda, ale nakonec to byl Zinedine Zidane, kdo se stal mužem utkání. V 27. minutě otevřel skóre a v nastaveném čase první půle přidal ještě druhý gól. Jihoamerický celek se nezmohl na odpověď a Francouzi nakonec slavili výhru 3:0, když skóre zpečetil v posledních vteřinách utkání Emmanuel Petit.
Pokračování 4 / 6
Zlatý „Eurogól“ (2000)
Do turnaje o evropský titul v roce 2000, který se konal v Nizozemí a Belgii, vstoupili Francouzi jako úřadující světoví šampioni a tedy v roli jednoho z největších favoritů na titul. Ze základní skupiny, v níž porazili Českou republiku 2:1, nepostoupili do vyřazovacích bojů nijak suverénně. Jako by však zápas s Čechy předznamenal jejich cestu k titulu.
Ve čtvrtfinále porazili tým stejným výsledkem Španělsko, v semifinále hráli Francouzi opět 2:1 s Portugalskem, když postupovou branku zajistil v prodloužení Zidane z penalty. Tento jeho „zlatý gól“ poslal reprezentaci galského kohouta do finále proti Itálii, v němž opět triumfovala 2:1 v prodloužení.
Pokračování 5 / 6
Legendární volej ve finále Ligy mistrů (2002)
Pokud se někdy zrodil gól, který byl hoden toho, aby zajistil vítězství v Lize mistrů, pak se o něj postaral v roce 2002 Zinedine Zidane v utkání Realu Madrid s Bayerem Leverkusen. Ve finálovém střetnutí o nejcennější klubovou trofej na světě se francouzský záložník blýskl na stavu 1:1 na konci prvního poločasu naprosto geniálním kouskem.
Když už se zdálo, že oba týmy zamíří po úvodní pětačtyřicetiminutovce do šatny, poslal během posledního útoku na branku Roberto Carlos zleva míč vzduchem na hranici pokutového území, kde stál volný Zidane, který ani na moment nezaváhal a pohotově jej napálil do pravého horního rohu branky. Jak se ve druhé půli ukázalo, byl to nejen gól nádherný, ale zároveň i vítězný.
Pokračování 6 / 6
Góly, které pokořily Anglii
Na mistrovství Evropy v Portugalsku v roce 2004 obhajovali Francouzi kontinentální titul, ale v úvodním utkání turnaje byl obhájce jen pár minut od pořádné blamáže. Běžela 90. minuta utkání a reprezentace galského kohouta prohrávala s Anglií po gólu Franka Lamparda 0:1. A mohlo být hůř, kdyby brankář Barthez nechytil penaltu Waynu Rooneymu.
Novináři už psali závěrečné hodnocení zápasu a diváci se trousili z tribun, když přišly velké okamžiky Zinedina Zidana. Nejdříve v 91. minutě dalekonosnou dělovkou z přímého kopu vyrovnal a o dvě minuty později otočil skóre poté, co proměnil pokutový kop nařízený po faulu anglického brankáře.