Kdyby existoval stroj času a měli byste šanci vybrat si jediný zápas z historie světových fotbalových šampionátů, na který se můžete do minulosti vypravit a vidět jej na vlastní oči, který by to byl? Já mám jasno.
V dlouhých dějinách fotbalových mistrovství světa bylo odehráno hodně zápasů, o nichž se mluví a píše jako o „nezapomenutelných.“ Je těžké vybrat jediné utkání a pravděpodobně by každý volil jinak.
Pamatuji si na „své“ úplně první střetnutí z mistrovství světa. Bylo to v roce 1978, hrálo se v Argentině, táhlo mi na deset let a tehdejší Československá televize vysílala střetnutí Itálie – Francie.
O čtyři roky později už jsem se zatajeným dechem sledoval snad všechny přenosy ze Španělska. Na šampionátu se tenkrát poprvé v historii představilo 24 účastníků (mezi nimi i Československo) a podle mého názoru se na něm odehrály dva nejúchvatnější zápasy v dějinách světových šampionátů. Sledoval jsem většinu duelů, které se od té doby na turnajích hrály, ale lepší představení jsem dosud neviděl.
Je těžké mezi nimi vybrat. V prvním případě jde o zápas Itálie – Brazílie, který se hrál v tzv. druhé fázi turnaje, kdy byly nejlepší týmy z šesti základních skupin rozděleny do čtyř tříčlenných skupin a v nich se rozhodovalo o postupujících do semifinále. Tím druhým byla bitva o postup do finále, kterou svedlo Západní Německo s Francií.
Kterému střetnutí dát přednost? Je to fotbalová obdoba Sophiiny volby. S lítostí, že neuvidím hattrick fenomenálního Paola Rossiho a úžasné kousky Brazilce Zica, bych dal přednost německo-francouzskému boji o finále.
Francouzi měli tehdy na šampionátu skvělý tým složený z mladých talentovaných fotbalistů jako byli Giresse, Tigana či Platini, a zkušených ostřílených borců, pro něž byl šampionát poslední velkou akcí, mezi něž patřil třeba Battiston nebo Didier Six. Mužstvo mělo fantastickou záložní řadu, dokázalo úžasně měnit tempo hry a hrálo překrásný, rychlý a technický fotbal.
Proti Francouzům stál hvězdami nabitý celek Západního Německa, v němž byl Paul Breitner, Karl-Heinz Rummenigge, Felix Magath či Pierre Litbarski. Právě on otevřel v 17. minutě skóre, ale nedlouho poté srovnal z penalty Michel Platini.
Do konce řádné hrací doby už nepadla žádná další branka, oba týmy však předváděly solidní fotbalovou podívanou, která vyvrcholila v posledních okamžicích před koncem druhé půle. O postupu Francie mohl rozhodnout střídající Battiston, který šel sám na německou branku, ale brutálním způsobem ho sestřelil gólman Schumacher. Hráč reprezentace galského kohouta skončil po tvrdém faulu s vyraženými zuby a zhmožděnou páteří v nemocnici, německý brankář však k úžasu všech příčetných diváků na stadionu i u televizních obrazovek zůstal holandským sudím Corverem nepotrestán.
Tento emotivní moment poznamenal celé prodloužení. Jako by oba týmy neměly v nohách a hlavách devadesát minut hry, vrhly se s obrovskou vervou do dalšího boje. Během následujících 30 minut viděli diváci fantastické představení a čtyři branky. Ale ani ty vítěze neurčily. Za stavu 3:3 o postupujícím rozhodoval nervydrásající penaltový rozstřel, v němž byli nakonec šťastnější Němci. Morálními vítězi však byli podle fanoušků a novinářů na celém světě (vyjma Německa) francouzští fotbalisté.
Kdo tehdy tento zápas viděl, těžko na něj dodnes zapomněl a jistě si jej rád připomene. Kdo neměl to štěstí, možná to drama po letech ne(d)ocení. V každém případě stojí utkání za vidění. Bohužel, organizace FIFA nechala nezkrácený záznam zápasu z portálu YouTube odstranit, takže se dnes můžete podívat jen na sestřih. I ten ale stojí za to.