Červená karta je jistě nepříjemná – znamená oslabení týmu v daném utkání, navíc stopku pro další zápas (či zápasy). A co teprve, když jich tým dostane třeba devět?
U nás jistě věc nezvyklá, ale třeba v jihoamerických soutěžích občas zápasy doslova zrudnou. Tak jako nedávný duel uruguayské ligy Montevideo Wanderers a Juventud Las Piedras. Bitva skončila remízou 3:3, na červené karty vyhráli domácí – 9:8.
Jedna červená padla během hry, zbylých šestnáct si oba týmy rozdělily rovným dílem po závěrečním hvizdu při hromadné bitce. Utkání k tomu dle komentářů směřovalo celou dobu, a aby toho nebylo málo, pustili se do sebe i fanoušci v hledišti.
To ale zdaleka není rekord. Ten zřejmě drží zápas páté argentinské soutěže Atlético Claypola – Victoriano Arenas, kde červených padlo 36. Jinak řečeno – při mohutné závěrečné bitce rozhodčí pod tlakem situace trochu zpanikařil a červenou ukázal prostě všem, i těm, co se náhodou do bitky nezapojili.
Možná namítnete, že karty se v těchto duelech udělovaly až po závěrečném hvizdu. Proto tu máme ještě jeden příklad. Během hrací doby padlo v nižší brazilské soutěži (utkání Fernandopolis - Campeonato Paulista) 12 červených karet. Duel se pochopitelně nedohrál. Z bitky vzešla tehdy i nějaká ta zlomenina.
Jak v tomto případě příslušný svaz řeší stopky do dalších zápasů, to je otázka. Pokud důsledně, znamená to velkou šanci pro mladíky a náhradníky, jak si zahrát třeba nejvyšší uruguayskou ligu.