Každé fotbalové mistrovství světa je svátkem, který má své nezapomenutelné hrdiny. Zpravidla jsou to střelci nejdůležitějších, nejkrásnějších či nejkontroverznějších branek.
Jeden z nezapomenutelných momentů v historii světových fotbalových šampionátů. Holanďan Dennis Begkamp právě vstřelil fantastický vítězný gól do sítě Argentiny ve čtvrtfinále turnaje v roce 1998. (Foto: Profimedia.cz)
Dvaadvacet světových šampionátů, které se dosud konaly, přineslo řadu gólových okamžiků, o kterých se mluví a bude mluvit ještě dlouhá léta poté, co stadiony, na nichž hráli nejlepší hráči planety, zchátrají. Pojďme se nyní vrátit časem a vzpomínat. V následujících kapitolách si můžete připomenout deset nejpamátnějších branek v dějinách mistrovství světa.
Pokračování 2 / 11
Geoff Hurst (Anglie – Německá spolková republika, 30. července 1966)
Geoff Hurst se stal největší postavou mistrovství světa v roce 1966. Tehdy se z titulu radoval domácí tým Anglie, jehož byl členem. Ve finále proti západoněmeckému týmu nastřílel hattrick.
V tomto výběru by klidně mohl být třetí finálový gól Angličanů, který dodnes patří mezi nejkontroverznější branky v historii světových šampionátů. Hurst v jedenácté minutě prodloužení napálil balon do břevna, od něhož se odrazil směrem k brankové čáře. Švýcarský sudí Gottfried Dienst si nebyl jistý, zda padl gól, ale po poradě se sovětským čárovým rozhodčím Tofikem Bachramovem jen uznal. Do tohoto výběru však dáváme branku, kterou Hurst zkompletoval hattrick, zpečetil jím v poslední minutě prodloužení skóre zápasu na 4:2 a definitivně pojistil pro Anglii dosud jediný titul mistrů světa.
Pokračování 3 / 11
Carlos Alberto (Brazílie – Itálie, 21. června 1970)
To nejlepší nakonec. Tak nějak to bylo v případě Brazílie na mistrovství světa v roce 1970, kdy k vítězství ve finále s Itálií přispěl nechytatelnou bombou obránce Carlos Alberto. Jeho brance předcházela úchvatná kombinační paráda, do které se aktivně zapojilo osm hráčů – jako by Brazilci nehráli fotbal, ale tančili sambu…
Pokračování 4 / 11
Gerd Müller (Německá spolková republika – Holandsko, 7. července 1974)
Nikdo asi nepochybuje o tom, že německý útočník Gerd Müller byl fenomenálním střelcem. Byl malý a zavalitý, ale díky nízko položenému těžišti byl také mimořádně stabilní. A měl neskutečný instinkt na góly. „Něco mi v hlavě vždycky říkalo – Gerde, vezmi to tudy. A tak jsem byl vždycky na správném místě,“ vysvětloval kdysi své schopnosti Müller.
Přesně takhle dosáhl jednoho ze 68 reprezentačních gólů, které nastřílel v pouhých 62 zápasech. A byla to možná jeho nejdůležitější branka v kariéře – zajistila totiž Němcům v roce 1974 titul mistrů světa. Holanďané vedli ve finálovém zápase už od druhé minuty po proměněné penaltě Neeskense, ze stejné situace srovnal v 25. minutě Paul Breitner.
Slavná chvíle Gerda Müllera přišla těsně před koncem poločasu. Hráči, jakým byl on, stačila během utkání jediná šance, aby z ní vytěžil maximum. A přesně to dokázal. Po přihrávce Bonhofa z pravé strany hřiště sice přišel o míč, ale dokázal jej znovu vybojovat a pohotovou křížnou střelou po zemi zajistil Německu zlato. Ve druhé půli dal „Der Bomber“ ještě jednu branku, tu mu ale rozhodčí pro ofsajd neuznal. Gól na 2:1 byl posledním, který v národním dresu vsítil, po finále se totiž rozloučil s reprezentační kariérou. Bylo mu tehdy pouhých 28 let.
Pokračování 5 / 11
Archie Gemmill (Skotsko – Holandsko, 11. června 1978)
Jedno z nejslavnějších skotských vítězství na mistrovství světa se zrodilo v roce 1978 na šampionátu v Argentině. Ostrované v něm porazili Holandsko a málem tehdy na úkor pozdějších finalistů postoupili ze základní skupiny.
Skotové turnaj nezačali dobře. Prohráli 1:3 s Peru a následně zbytečně ztratili body po remíze 1:1 s Íránem. Jestliže nechtěli letět po utkání s Holanďany domů, museli vyhrát.
Přestože Nizozemci od 34. minuty vedli díky proměněné penaltě, ještě do poločasu Skotové skóre srovnali a hned na začátku druhého dějství je poslal do vedení gólem z pokutového kopu Archie Gemmill. To nejlepší si ale schoval na 60 minutu zápasu, kdy se fantasticky proháčkoval holandskou obranou a propálil gólmana Jongbloeda. Soupeř už stačil jen zkorigovat na 2:3. Skotsku nakonec výhra k postupu nestačila - skončilo vinou horšího skóre třetí a dál šli hráči Oranjes.
Pokračování 6 / 11
Gerry Armstrong (Severní Irsko – Španělsko, 25. června 1982)
Byl to pro španělské fanoušky pořádný šok, když jejich tým prohrál v roce 1982 na domácím šampionátu v posledním utkání základní skupiny se Severním Irskem 0:1 a málem přišel o postup do další fáze turnaje. Málokdo počítal, že by se tam mohl dostat ostrovní celek, který se tehdy kvalifikoval na závěrečný turnaj mistrovství světa po dlouhých 24 letech, ale mužstvo to zvládlo dokonce z prvního místa.
Po remízách s Jugoslávií a Hondurasem rozhodl o vítězství nad Španěly před 50 tisíci (převážně domácími) diváky Gerry Armstrong. Možná, že by jeho branka nebyla tak památnou, kdyby jí nepředcházel jeden z největších gólmanských kiksů na šampionátech. Luis Arconada, tehdy jeden z nejlepších brankářů své doby, fatálně podcenil centr z pravé strany, balon jen vyrazil před nabíhajícího severoirského fotbalistu, který neměl moc práce s jeho dopravením do sítě.
Pokračování 7 / 11
Diego Maradona (Argentina – Anglie, 22. června 1986)
V portugalštině i ve španělštině existuje pro to, co provedl Diego Maradona na mistrovství světa v Mexiku v roce 1986, totožný výraz – „malicia.“ Mohli bychom ho doslovně přeložit jako „zlý úmysl“, ale je v něm obsažena i pořádná dávka mazanosti a lstivosti. Na Maradonovu „Boží ruku“, jak se už oficiálně říká jeho brance ze zápasu proti Anglii, to dokonale sedí.
Čtvrtfinálové utkání Argentiny s Anglií mělo kvůli tehdejší válce o Falklandy zvláštní náboj. Terry Fenwick určitě neměl žádné výčitky, když zasáhl loktem do tváře Diega Maradonu, tehdy patrně nejlepšího fotbalistu na světě. Maradona dobře věděl, že ho bude utkání s Angličany hodně bolet, ale všechno to soupeři vrátil...
Jeho branka, kterou dal rukou, a pomohla vyřadit ostrovní celek z turnaje, je jednou z největších skvrn na světovém fotbalu. Přestože brankář Shilton okamžitě signalizoval, že hrál Maradona házenou, tuniský rozhodčí Alin Bin Nasser gól uznal.
Pokračování 8 / 11
Diego Maradona (Argentina – Anglie, 22. června 1986)
Pouhé čtyři minuty poté, co Maradona nesportovním způsobem – pardon, lstivě a mazaně – dal první branku Argentiny do sítě Anglie ve čtvrtfinále na mistrovství světa v roce 1986, ukázal svou druhou tvář a předvedl jeden z nejúchvatnějších momentů v historii světových šampionátů. Prodribloval s míčem přes půl hřiště mezi obránci a fantasticky skóroval. O tom, že to nebyla jen tak obyčejná trefa, svědčí fakt, že se z Maradonova sóla stal „FIFA gól století.“
I kdyby už subtilní Argentinec nedal v další kariéře žádnou další branku, tento gól ho katapultoval mezi největší legendy fotbalové historie. Nemá smysl popisovat, co fenomenální hráč na hřišti provedl, na to se dá i po téměř čtyřiceti letech se zatajeným dechem jen s úžasem dívat.
Pokračování 9 / 11
Ray Houghton (Irsko – Itálie, 18. června 1994)
V roce 1990 se Irsko poprvé v historii probojovalo na světový šampionát a dostalo se až do čtvrtfinále, kde podlehlo těsně domácí Itálii 0:1. Zajímavé na tom bylo, že během turnaje tým v základní hrací době nevyhrál jediné utkání. Prvního vítězství na mistrovství světa se tak Irové dočkali až o čtyři roky později ve Spojených státech. Hned v úvodním zápase základní skupiny šokovali svět vítězstvím 1:0 nad Itálií.
Ostrovní fotbalisté zaskočili bronzové medailisty z předchozího šampionátu už v 11. minutě zápasu. Po celkem náhodném, asi šedesát metrů dlouhém nákopu Johna Sheridana z vlastní poloviny hřiště směrem k osamělému útočníkovi Tommymu Coyneovi, zazmatkovala italská obrana, konkrétně Alessandro Costacurta a Franco Baresi. Míč si pohotově přivlastnil Ray Houghton, zkontroloval postavení italského brankáře a parádní střelou z 25 metrů poslal levačkou balon do levého horního růžku.
Hlavně díky Houghtonovu gólu prošli Irové opět do vyřazovacích bojů, a to navzdory tomu, že už v dalších zápasech nevyhráli. Ve skupině měly všechny čtyři týmy stejný počet bodů a Irsku zajistilo vítězství nad Italy druhé místo. Squadra azzura skončila až třetí, ale i to v tehdejším systému stačilo na postup. Na rozdíl o Irů však došli Italové až do finále, v němž podlehli na penalty Brazílii, Irsko skončilo už v osmifinále po porážce 0:2 s Holandskem.
Pokračování 10 / 11
Michael Owen (Anglie – Argentina, 30. června 1998)
Porážka od Rumunska v základní skupině mistrovství světa ve Francii v roce 1998 poslala Anglii v osmifinále proti starým známým nepřátelům. Reprezentace Albionu narazila na tým Argentiny. Utkání skončilo v řádné hrací době remízou 2:2, přičemž všechny čtyři branky padly už v prvním poločase.
Už v 6. minutě proměnil penaltu Batistuta, o čtyři minuty později ze stejné situace srovnal Shearer a obrat skóre dokončil za dalších šest minut talentovaný osmnáctiletý mladík Michael Owen. Ve středovém kruhu převzal balon po přihrávce Davida Beckhama a vydal se s ním na úchvatné sólo, které zakončil přesnou diagonální střelou do pravého horního růžku.
Angličané byli v euforii až do konce poločasu, kdy v nastaveném čase srovnal Zanetti. Nerozhodný stav vydržel i po prodloužení a o postupujícím rozhodoval až penaltový rozstřel. V něm byl Owen opět úspěšný, ale neproměněné kopy Inceho a Battyho znamenaly nakonec postup Argentiny.
Pokračování 11 / 11
Dennis Bergkamp (Holandsko – Argentina, 4. července 1998)
Argentina inkasovala na mistrovství světa ve Francii v roce 1998 hned dva památné góly, které musí tento výběr obsahovat. Zatímco trefa Angličana Michaela Owena v osmifinále k vyřazení Jihoameričanů nepomohla, ve čtvrtfinále se o to postaral nezapomenutelný gól Holanďana Dennise Bergkampa.
Na úvodní rychlou branku Patricka Kluiverta tehdy za pět minut odpověděl Claudio Lopez a dál se hrálo dlouho bez gólů. Když už to vypadalo, že přijde na řadu prodloužení, zrodila se jedna z nejskvostnějších fotbalových akcí, které byly v historii světových šampionátů k vidění.
Nizozemci soupeře ukolébali a v poslední minutě řádné hrací doby smrtelně udeřili. Dlouhý balon Franka De Boera přes půl hřiště dosprintoval za hranicí šestnáctky Dennis Bergkamp, udělal kličku obránci Ayalovi a neuvěřitelně poslal míč z pravé strany hřiště vnější nohou do pravého horního růžku argentinské branky.