4. Daniel Sedin (Švédsko)  Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo. Švédský útočník se během celé kariéry pohyboval kolem hranice třiceti vstřelených branek za sezonu, v ročníku 2010/11 byl však Daniel naprosto fenomenální. Vyhrál kanadské bodování, když zaznamenal 41 gólů a 63 asistencí. Přes sto bodů se v kariéře nikdy předtím ani potom nedostal. Kariéru oba bratři ukončili po sezoně 2017/18 ve stejném klubu, v němž ji odstartovali. Daniel se loučil s bilancí 1041 bodů (393+648) v 1306 zápasech základní části soutěže. V play-off přidal dalších 102 utkání a 71 bodů (25+46). Profimedia.cz
 3. Jevgenij Malkin (Rusko)  Když má svůj den, není na světě lepšího hokejisty. Bruslí jako Sergej Fjodorov, umí si pokrýt puk jako Jaromír Jágr a dokáže prosvištět mezi obránci jako Mario Lemieux. To je stručná vizitka Jevgenije Malkina. Šestatřicetiletý forvard má na kontě tři sezony, ve kterých nasbíral v základní části NHL přes sto bodů, a kdyby odehrál všechny zápasy v některých z minulých ročníků, nejspíš by se přes tuto hranici dostal víckrát. V Pittsburghu si ho letos smluvně pojistili do roku 2026 a vyplácí mu průměrný roční gáži ve výši 6,1 milionu dolarů. V NHL už odehrál téměř tisíc utkání a drží si skvělý průměr více než bodu na utkání (1,17). Profimedia.cz
 2. Brendan Shanahan (Kanada)  Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu, kam se dostal v roce 1996 jako součást velkého trejdu s Hartfordem Whalers, v němž putovali opačným směrem Paul Coffey, Keith Promesu a výběr v prvním kole draftu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu a třikrát pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu. V žádném ročníku základní části, jež strávil v Detroitu, nenastřílel méně než 25 branek a neposbíral míň než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut. Profimedia.cz
 1. Marcel Dionne (Kanada)  Kanada neměla mnoho lepších hokejistů, než jakým byl Marcel Dionne. Subtilní centr rozdělil kariéru v NHL mezi tři kluby – Detroit, Los Angeles a New York Rangers. Během devatenácti sezon zaznamenal v základní části soutěže 1771 bodů (731+1040) a i když se nikdy neradoval ze zisku Stanley Cupu, stal se nezapomenutelnou legendou 70. a 80. let. Na konci kariéry měl doma ve vitríně dvě Lady Byng Trophy pro největšího gentlemana v NHL, Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části soutěže v sezoně 1979/80 a Ted Lindsay Trophy pro nejlepšího hokejistu podle hlasování hráčské asociace NHLPA. Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1992. Profimedia.cz
5
Fotogalerie

Ve stínu jedničky. 5 nejlepších hráčů v historii NHL, kteří byli v draftech vybráni jako druzí v celkovém pořadí

Během draftů NHL je každoročně upřena největší pozornost na hráče, který jde na řadu jako první. V těsném stínu jedničky výběru však většinou stojí neméně talentovaný mladík.

Stačilo málo a mohli se stát jedničkou draftu NHL. První vybírající klub však sáhl po někom jiném. Oni pak šli na řadu hned poté.

Mezi dvojkami draftů NHL najdeme spoustu vynikajících a legendárních borců, kteří se nesmazatelně zapsali do historie nejprestižnější hokejové soutěže světa. Pětici těch nejlepších najdete v následujících kapitolách.

Pokračování 2 / 6

5. Patrick Marleau (Kanada)

Patrick Marleau1.jpg

Kanadský útočník Patrick Marleau mohl v San Jose až do léta roku 2017 užívat přezdívku „Nejvěrnější“, protože celou kariéru, která v tu chvíli čítala 19 sezon, strávil v kalifornském klubu, a je jeho největší legendou. Pak ovšem jako volný hráč podepsal tříletou smlouvu s Torontem a poprvé v kariéře oblékl v NHL jiný dres, čímž možná mnoha fanouškům zlomil srdce. Do klubu se ale na úplný závěr kariéry ještě vrátil.

Marleau byl hráčem, který v dresu se žralokem na prsou odehrál nejvíc zápasů (1607), nastřílel nejvíc branek (522) a zaznamenal nejvíc bodů (1111). Navíc stačil překonat skoro dvě desítky historických klubových rekordů.

Druhá přezdívka, jež by mu slušela, by mohla znít „Mr. Konzistence“. Jen málokterý hokejista si udržel v průběhu celé kariéry tak vyrovnanou výkonnost jako Marleau. V jedenácti ročnících, kdy hrál za San Jose, se dostal nad hranici 50 bodů, třikrát nad 70 bodů a jednou nad osmdesát.

Pokud hledáte vysvětlení, proč ve dvaceti sezonách s Marleauem v sestavě chyběli Sharks jen třikrát ve vyřazovacích bojích o Stanley Cup, jedním z nich je právě výkonnost a vůdčí schopnosti tohoto borce, který byl téměř dvě dekády symbolem týmu a je jeho největší legendou ve třicet let dlouhé historii. A nejspíš jí ještě hodně dlouho zůstane. K absolutní velikosti mu chybí jen jediné – nepřivedl San Jose ke Stanley Cupu.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 3 / 6

4. Daniel Sedin (Švédsko)

Daniel Sedin.jpg

Švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinové byla draftována v roce 1999 z druhé respektive třetí pozice Vancouverem Canucks, kde působila během celé kariéry. Rodáci ze švédského Örnsköldsviku dokázali kombinovat téměř naslepo.

Sezona 2010/11 byla jednou z nejlepších v historii Vancouveru Canucks. A velkou zásluhu na tom měl Daniel Sedin. Švédský útočník se během celé kariéry pohyboval kolem hranice třiceti vstřelených branek za sezonu, zatímco jeho bratr Henrik zase osciloval mezi 80 až 100 body. V ročníku 2010/11 byl však Daniel naprosto fenomenální. Vyhrál kanadské bodování, když zaznamenal 41 gólů a 63 asistencí. Přes sto bodů se v kariéře nikdy předtím ani potom nedostal. Stejně tak v žádné jiné sezoně nepokořil hranici 40 vstřelených branek.

Kariéru oba bratři ukončili po sezoně 2017/18 ve stejném klubu, v němž ji odstartovali. Daniel se loučil s bilancí 1041 bodů (393+648) v 1306 zápasech základní části soutěže. V play-off přidal dalších 102 utkání a 71 bodů (25+46).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 4 / 6

3. Jevgenij Malkin (Rusko)

Malkin.jpg

Když má svůj den, není na světě lepšího hokejisty. Bruslí jako Sergej Fjodorov, umí si pokrýt puk jako Jaromír Jágr a dokáže prosvištět mezi obránci jako Mario Lemieux. To je stručná vizitka Jevgenije Malkina.

Šestatřicetiletý forvard má na kontě tři sezony, ve kterých nasbíral v základní části NHL přes sto bodů, a kdyby odehrál všechny zápasy v některých z minulých ročníků, nejspíš by se přes tuto hranici dostal víckrát. V Pittsburghu si ho letos smluvně pojistili do roku 2026 a vyplácí mu průměrný roční gáži ve výši 6,1 milionu dolarů. V NHL už odehrál téměř tisíc utkání a drží si skvělý průměr více než bodu na utkání (1,17).

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 5 / 6

2. Brendan Shanahan (Kanada)

Shanahan.jpg

Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu, kam se dostal v roce 1996 jako součást velkého trejdu s Hartfordem Whalers, v němž putovali opačným směrem Paul Coffey, Keith Promesu a výběr v prvním kole draftu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu a třikrát pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu.

V žádném ročníku základní části, jež strávil v Detroitu, nenastřílel méně než 25 branek a neposbíral míň než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut.

Foto: Profimedia.cz

Pokračování 6 / 6

1. Marcel Dionne (Kanada)

Marcel Dionne-Los Angeles1.jpg

Kanada neměla mnoho lepších hokejistů, než jakým byl Marcel Dionne. Subtilní centr rozdělil kariéru v NHL mezi tři kluby – Detroit, Los Angeles a New York Rangers. Během devatenácti sezon zaznamenal v základní části soutěže 1771 bodů (731+1040) a i když se nikdy neradoval ze zisku Stanley Cupu, stal se nezapomenutelnou legendou 70. a 80. let.

Podle mnoha expertů je Dionne jedním z nejvíce nedoceněných (nebo - chcete-li - nejvíce podceňovaných) hráčů v historii NHL. Je to daň za to, že hrál v éře Wayna Gretzkyho. Během sedmi sezon v letech 1976 až 1983 se Dionne šestkrát prostřílel minimálně na metu padesáti gólů.

Na konci kariéry měl doma ve vitríně dvě Lady Byng Trophy pro největšího gentlemana v NHL, Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části soutěže v sezoně 1979/80 a Ted Lindsay Trophy pro nejlepšího hokejistu podle hlasování hráčské asociace NHLPA. Do Hokejové síně slávy byl uveden v roce 1992.

Foto: Profimedia.cz

Doporučujeme

Články odjinud