Jsou chvíle, kdy při generálním manažerovi v NHL stojí všichni svatí, má svůj den, kopu štěstí nebo mu intuice napoví, že právě tohoto hráče musí stůj co stůj získat. A pak se může zrodit obchod, který vejde do klubové historie jako ten nejlepší. Právě na takové jsme se zaměřili. V následujících kapitolách najdete ty absolutně nejpovedenější trejdy v dějinách všech týmů, které hrají nejslavnější hokejovou ligu na světě (kromě Seattlu, který čeká teprve druhá sezona v NHL). Jsou mezi nimi i tři čeští hokejisté.
Pokračování 2 / 32
Anaheim Ducks: Teemu Selänne
„Finský blesk“ Teemu Selänne se stal v roce 1988 desítkou draftu, když po něm sáhl Winnipeg Jets, ale v kanadském klubu si poprvé zahrál až čtyři roky poté. V ročníku 1992/93 však naprosto omráčil celý svět, když ve své premiérové sezoně v zámoří nastřílel 76 gólů a nasbíral 132 bodů, což je výkon, jaký už pravděpodobně žádný premiant v NHL nikdy nezopakuje.
Ve Winnipegu strávil Selänne necelé čtyři sezony a uprostřed ročníku 1995/96 se stal součástí trejdu s Anaheimem. Z Kalifornie za něho putovali do Kanady Oleg Tverdovskij a Chad Kilger, klub získal navíc ještě volbu ve třetím kole draftu.
Útočník ze severu Evropy se stal od té doby nepostradatelnou součást týmu. V prvních čtyřech sezonách nikdy neklesl v základní části pod osmdesát bodů, dvakrát se dokonce dostal nad stovku. Dvakrát se dokázal prostřílet nad padesátigólovou hranici. Uprostřed sezony 2000/01 byl vyměněn do San Jose, ale přes Colorado se v roce 2005 opět vrátil do Anaheimu, kde strávil ještě osm úspěšných let, než definitivně ukončil kariéru jako nejlepší hráč v historii klubu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 32
Arizona Coyotes: Jeremy Roenick
Během osmnácti sezon v NHL působil Jeremy Roenick v pěti týmech. Byl jednou z největších osobností elitní ligy obou dekád na přelomu tisíciletí. Dvakrát reprezentoval USA na olympiádě a stal se třetím rodilým Američanem, který si zapsal do statistik více než 500 nastřílených gólů v základní části soutěže.
Kariéru odstartoval v sezoně 1988/89 v Chicagu, kde strávil osm let, během nichž se třikrát dostal v základní části nad stobodovou hranici. Pak se však Blackhawks rozhodli šikovného centra zbavit a vyměnili ho s Phoenixem za Rusa Alexeje Žamnova a výběr v prvním kole draftu. I v novém dresu pokračoval Roenick ve fenomenálních výkonech a držel si průměr téměř jednoho bodu na zápas. V Arizoně odehrál pět sezon a v roce 2001 odcházel do Philadelphie s vizitkou nejlepšího obchodu v historii Kojotů, což platí dodnes.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 32
Boston Bruins: Phil Esposito
Phil Esposito je držitelem prstenu pro vítěze Stanley Cupu z let 1970 a 1972, kdy nejcennější trofej vybojoval v Bostonu, kam přestoupil po třech letech strávených v Chicagu jako součást velkého obchodu, v němž figurovalo šest hokejistů. V dresu Bruins pak strávil přes osm sezon a byla to jeho nejpovedenější hokejová léta.
Během působení v klubu získal také řadu individuálních ocenění – pětkrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu NHL a dvakrát Hart Memorial Trophy. Desetkrát si zahrál v Utkání hvězd – v době působení v Bostonu v tomto prestižním klání ani jednou nechyběl. Dres s číslem 7, který oblékal, Bruins vyřadili a vyvěsili pod strop stadionu.
Jeho rekord v počtu vítězných gólů během kariéry – nastřílel jich 118 - překonal až relativně nedávno Jaromír Jágr. Esposito však drží rekord v počtu střel na branku během jediné sezony (550). Třináctkrát nastřílel víc než třicet branek během základní části soutěže. Víckrát to zvládl jen Wayne Gretzky.
V Bostonu odehrál Esposito 625 utkání s bilancí 459 nastřílených gólů a 553 asistencí a šestkrát se dostal po základní části nad stobodovou hranici, což se mu v jiném klubu NHL nepodařilo. V ročníku 1970/71 přepsal záznamy v knize rekordů NHL, když nastřílel 76 branek a zaznamenal 152 bodů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 32
Buffalo Sabres: Dominik Hašek
Jeden z nejlepších hokejových brankářů všech dob byl draftován v roce 1983 až jako 199. hráč v celkovém pořadí Chicagem. V tehdejší politické situaci se moc nepředpokládalo, že by si někdy vůbec mohl zachytat v NHL, ale stalo se.
Po změně poměrů ve Východní Evropě zamířil Dominik Hašek za oceán a připojil se k Blackhawks. V první sezoně chytal na farmě a v NHL nastoupil jen k pěti zápasům, v dalším ročníku dostal šanci dvacetkrát. Pro Blackhawks se nejevil jako dost dobrý a perspektivní, takže klub českého gólmana vytrejdoval s Buffalem za kanadského brankáře Stéphaneho Beauregarda a výběr ve čtvrtém kole draftu.
Pro Sabres se stal Hašek klíčovým hráčem. Během devítiletého působení v klubu byl šestkrát nejlepším brankářem ligy podle procentuální úspěšnosti zákroků,čtyřikrát vychytal v sezoně nejvíc zápasů bez inkasované branky a dvakrát vévodil statistikám podle počtu obdržených branek na zápas. Šestkrát se objevil v prvním All-Star týmu NHL, šestkrát vyhrál Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a dvakrát zvedl nad hlavu Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže. Dnes visí jeho dres s číslem 39 pod stropem stadionu Buffala.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 32
Calgary Flames: Jarome Iginla
Říká vám něco spojení Dallas Stars – Jarome Iginla? Jak by mohlo, vždyť kanadský útočník v dresu Stars nikdy neodehrál jediný zápas. Jenže byl to právě Dallas, který si ho vybral v roce 1995 jako 11. hráče v celkovém pořadí v draftu NHL. Už pár měsíců po draftu se však texaský klub budoucí hvězdy zbavil, když ji spolu s Coreym Millenem vytrejdoval za talentovaného útočníka Joea Nieuwendyka do Calgary, kde posléze strávil Iginla 16 let (z toho devět jako kapitán týmu) a stal se jedním z kultovních hráčů v dějinách klubu.
Iginla je jedním z nemnoha hokejistů, kteří během celé kariéry podávali konzistentní výkony. Byl to fantastický střelec a kreativní nahrávač, zároveň ale uměl být pořádně tvrdý a důrazný. Kariéru ukončil s bilancí 1554 odehraných utkání, ve kterých nasbíral 1300 kanadských bodů, ale zároveň odseděl také přes tisíc minut na trestné lavici.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 32
Carolina Hurricanes: Rod Brind‘Amour
Když byl útočník Rod Brind’Amour v roce 2000 vyměněn z Philadelphie Flyers do Caroliny Hurricanes, bylo mu 29 let. V dresu Flyers patřil přes osm let k největším hvězdám a tahounům ofenzívy, ani po přestupu se však jeho výkonnost nezměnila. Následujících více než devět sezon v dresu Hurikánů si držel fantastickou formu, kterou korunoval v ročníku 2005/06 ziskem Stanley Cupu, k němuž přivedl mužstvo jako kapitán.
Dvakrát během působení v Carolině získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL. I když v základní části podával vysoce nadstandardní výkony, jakmile došlo na vyřazovací boje, vždycky ještě o třídu vyrostl. Na ledě trávil v průměru kolem 25 minut za zápas. Lepší obchod od té doby manažeři Caroliny neudělali.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 32
Chicago Blackhawks: Chris Chelios
Kdybychom hledali hráče, který pro hokej žil a miloval jej celou svou duší a srdcem, museli bychom vždycky dojít k Chrisi Cheliosovi, jehož většina expertů považuje za nejlepšího rodilého Američana, který kdy hrál v NHL. Čtyřikrát se radoval ze zisku Norris Trophy pro nejlepšího obránce soutěže, jedenáctkrát nastoupil v All-Star Game, čtyřikrát byl nominován do All-Star týmu.
Prvních sedm sezon své kariéry strávil Chelios, jemuž v těle kolovala po otci řecká krev, v Montrealu Canadiens, kde měl báječné učitele – Ricka Greena, Larryho Robinsona či Jacquese Laperriereho. „Byly to skvělé roky. Poslouchal jsem je a hodně jsem se učil,“ ohlížel se kdysi Chelios za startem kariéry.
Brzy si získal pověst neúnavného a temperamentního hráče s vůdčími schopnostmi, který však měl problém s vylučováním za hloupé zákroky. Možná i to byl důvod, proč ho Canadiens vytrejdovali v roce1990 za Denise Savarda a druhý výběr draftu do Chicaga. V dresu Blackhawks pak strávil téměř devět sezon (patrně nejlepších v kariéře) a stal se ikonickou postavou klubu. Ve čtyřech ročnících, než byl v roce 1999 vyměněn do Detroitu, vedl mužstvo jako kapitán.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 32
Colorado Avalanche: Patrick Roy
Jestliže existoval brankář, který se narodil jako vítěz, pak to byl Kanaďan Patrick Roy. Jen málokdo chytal s takovou vášnivou zaujatostí jako on. Během devatenáct let dlouhé kariéry v NHL vychytal 702 výher (551 v základní části a 151 v play-off), v nichž nasbíral 89 shutoutů. Ne náhodou se mu přezdívalo „Saint Patrick.“
Kariéru rozdělil mezi dva kluby – Montreal Canadiens a Colorado Avalanche, kam byl vytrejdován v průběhu sezony 1995/96. V dresu Lavin se radoval dvakrát ze zisku Stanley Cupu a byl jednou z klíčových postav, která k cenné trofeji mužstvo dovedla.
Třikrát během kariéry získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže. Dodnes drží několik rekordů. Mimo jiné odehrál (a vyhrál) nejvíc zápasů ze všech brankářů v dějinách play-off. Fanoušci Montrealu dodnes nechápou, jak mohl klub tak fantastického hráče do Colorada pustit…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 32
Columbus Blue Jackets: Sergej Bobrovskij
Když Sergej Bobrovskij získal v roce 2013 v dresu Columbusu Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, museli si asi manažeři Philadelphie rvát vlasy z hlavy. A když to samé zvládl ještě o čtyři léta později, asi jen smutně kroutili holými lebkami, jak mohli dopustit, aby v roce 2012 odešel z klubu.
Bobrovskij je jedním z hráčů, který nikdy neprošel draftem. Flyers ukořistili talentovaného brankáře z Metallurgu Novokuzněck, v jehož dresu zářil v KHL. Mladý Rus hned v prvním ročníku v NHL odchytal 54 zápasů a byl jedničkou mezi tyčemi, ale vyřazovací boje se mu moc nepovedly. V dalším roce kleslo jeho vytížení na polovinu a po sezoně byl vyměněn za tři výběry v draftu do Columbusu. V novém působišti se Bobrovského talent rozzářil naplno a stal je jednou z největších hvězd v zámořských brankovištích.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 32
Dallas Stars: Sergej Zubov
Ve dvou dekádách na přelomu tisíciletí nehrálo v NHL mnoho talentovanějších obránců, než byl Sergej Zubov. V současné době je třetím nejproduktivnějším hráčem v historii Dallasu (když nepočítáme předchůdce klubu - Minnesotu North Stars) za legendárním Mikem Modanem, mezi nahrávači je dokonce druhý.
Zubov byl draftován do NHL v pátém kole v roce 1990, když si ho vybral New York Rangers, kde odehrál první tři roky v zámoří. Po sezoně v Pittsburghu byl v roce 1996 vytrejdován za Kevina Hatchera do Dallasu, kde se jeho nadání rozzářilo naplno.
V texaském klubu strávil dvanáct let a až na poslední dva ročníky, kdy se potýkal se zdravotními problémy, nikdy neklesl v základní části pod 40 kanadských bodů. Jeho doménou byla spolehlivost a naprostá vyrovnanost výkonů. V dresu Hvězd pomohl týmu v roce 1999 k zisku Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 32
Detroit Red Wings: Brendan Shanahan
Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu, kam se dostal v roce 1996 jako součást velkého trejdu s Hartfordem Whalers, v němž putovali opačným směrem Paul Coffey, Keith Promesu a výběr v prvním kole draftu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu a třikrát pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu.
V žádném ročníku základní části, jež strávil v Detroitu, nenastřílel méně než 25 branek a neposbíral míň než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 32
Edmonton Oilers: Doug Weight
Americký forvard Doug Weight se stal ve druhém kole draftu roku 1990 kořistí New Yorku Rangers. V Madison Square Garden strávil dva roky s průměrnou bilancí 35 kanadských bodů za sezonu. V průběhu ročníku 1992/93 byl vyměněn do Edmontonu za Fina Esu Tikkanena. Byl to přestup, který Weighta katapultoval na vyšší výkonnostní úroveň.
V novém působišti se stal velmi záhy nejproduktivnějším hráčem týmu a během devíti sezon se třikrát dostal nad hranici 80 bodů v základní části sezony, z toho jednou byl nad 90 body a jednou dokonce přeskočil stovku. Během tří posledních ročníků před odchodem do St. Louis Blues v roce 2001 byl kapitánem mužstva a pokaždé přivedl svůj celek do play-off.
Pokračování 14 / 32
Florida Panthers: Jaromír Jágr
Během téměř třiceti let, co patří Florida Panthers mezi kluby v nejprestižnější hokejové lize světa, provedli generální manažeři nespočet obchodů a hráčských výměn. Nejlepší trejd v historii oddílu se uskutečnil v roce 2015, kdy za dva výběry v draftech získali Panteři Jaromíra Jágra z New Jersey Devils.
Ještě do konce sezony 2014/15 stihl dvaačtyřicetiletý veterán ve 20 zápasech posbírat 18 bodů (6+12) a jasně ukázal, že ještě nepatří do starého železa. Následně podepsal jako volný hráč nový roční kontrakt. V ročníku 2015/16 pak nastřádal do statistik 66 bodů (27+39), získal Bill Masterton Trophy a pomohl Floridě poprvé od roku 2012 do play-off. Rovných padesát bodů zaznamenal při hře pět na pět, což byl čtvrtý nejlepší výsledek v soutěži.
Jako Panter odehrál ještě sezonu 2016/17. Celkem zaznamenal ve 181 zápasech 130 bodů a 49 branek. Tento obchod byl pro floridský klub solidní výhrou. K (možná) nečekané produktivitě přidala česká superstar ještě něco navíc, co má v klubu dopad až do dnešních dnů - vnesl do týmu pracovní morálku, která ovlivňovala a ještě nějaký čas bude ovlivňovat hráče, kteří s ním tehdy hráli.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 32
Los Angeles Kings: Marcel Dionne
Mělo tady figurovat jméno Wayna Gretzkyho? To je otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Kanada neměla mnoho lepších hokejistů, než jakým byl Marcel Dionne. Subtilní centr rozdělil kariéru v NHL mezi tři kluby – Detroit, Los Angeles a New York Rangers. Během devatenácti sezon zaznamenal v základní části soutěže 1771 bodů (731+1040) a i když se nikdy neradoval ze zisku Stanley Cupu, stal se nezapomenutelnou legendou 70. a 80. let.
Podle mnoha expertů je Dionne jedním z nejvíce nedoceněných (nebo - chcete-li - nejvíce podceňovaných) hráčů v historii NHL. Je to daň za to, že hrál po boku Wayna Gretzkyho.
Do Los Angeles přišel v roce 1975 z Detroitu, kde odehrál první čtyři roky v NHL, spolu s Bartem Crashleym za dvojici Terry Harper, Dan Maloney. Jak se záhy ukázalo, bylo angažování Dionneho skvělým tahem. V klubu odehrál 921 zápasů v základní části, v nichž zaznamenal 1307 bodů, což z něho dělá nejproduktivnějších borce v historii Los Angeles Kings. Zároveň je s 550 góly druhým nejlepším střelcem v dějinách a se 757 asistencemi nejlepším nahrávačem. A to je důvod, proč dostává v tomto výběru přednost před Gretzkym.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 32
Minnesota Wild: Nino Niederreiter
Už jako pátého hráče v celkovém pořadí si vybrali švýcarského forvarda Nina Niederreitera v roce 2010 v draftu NHL Ostrované z New Yorku. Talentovaný mladík se ale v týmu neprosadil a v létě roku 2013 byl vytrejdován do Minnesoty za Cala Clutterbucka, tedy borce, který je známý tím, že v každé sezoně patří mezi špičku NHL podle počtu hitů.
A zatímco Clutterbuck hrál i nadále svou destruktivní hru ve čtvrté pětce Islanders, Niederreiter v novém působišti doslova rozkvetl v jednoho z nejlépe bránících útočníků v lize. V dresu Wild pak vydržel necelých šest sezon, než byl v průběhu sezony 2018/19 vyměněn do Caroliny. Během jeho působení mužstvo nikdy nechybělo v play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 17 / 32
Montreal Canadiens: Peter Mahovlich
V roce 1963 si Petera Mahovliche vybral jako druhého hráče v celkovém pořadí draftu Detroit Red Wings, ale v dresu Rudých křídel, v němž působil do roku 1969, nikdy neexceloval. Vše se změnilo po výměně do Montrealu v roce 1969. Opačným směrem putovala jednička draftu z roku 1963 Garry Monahan, jemuž se v Montrealu také nijak zvlášť nedařilo.
Mahovlich v novém působišti zázračně ožil a s každou další sezonou byl lepší a lepší. V letech 1974 až 1976 se dokonce dostal dvakrát nad stobodovou hranici v základní části soutěže. V roce 1975 nastřádal do statistik 117 bodů, což byl jeho osobní rekord. Co je však nejdůležitější, ukázalo se, že je to ideální hráč pro play-off. Ve vyřazovacích bojích šly jeho výkony vždycky ještě o poznání výše a on zaznamenával v průměru téměř bod na zápas a významně přispěl k zisku čtyř Stanley Cupů.
Pokračování 18 / 32
Nashville Predators: Filip Forsberg
Filip Forsberg, nebo Kimmo Timonen? To je otázka! Po dlouhém zvažování to u nás vyhrál švédský útočník.
Forsberg je skvěle bránícím útočníkem, který patří k nejkreativnějším hráčům v NHL. Zdobí ho perfektní technika a práce s holí. Nositel slavného hokejového jména podává nesmírně konzistentní výkony, má cit pro přihrávku i vynikající bruslení.
Na šampionátu juniorů v roce 2014 pomohl čtyřmi góly a osmi nahrávkami Švédům ke stříbrným medailím. Mužstvo tehdy vedl jako kapitán a po zásluze byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje.
Přestože byl v roce 2012 draftován jako 12. hráč v celkovém pořadí Washingtonem, za Capitals si nikdy nezahrál. Klub ho v roce 2013 vytrejdoval do Nashvillu, aniž mu dal jedinou šanci v NHL. Predátoři talentovaného borce okamžitě zařadili do kádru a on od té doby patří k oporám mužstva. Dosud na Nashville odehrál 566 utkání a zaznamenal 469 bodů (220+249) v základní části soutěže a 53 bodů (29+24) v 75 střetnutích v play-off. Momentálně je čtvrtým nejproduktivnějším borcem v dějinách klubu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 19 / 32
New Jersey Devils: Robert Holík
Odchovanec jihlavské Dukly a syn legendárního Jaroslava Holíka Robert byl draftován do NHL v roce 1989 jako desátý hráč v celkovém pořadí. Vybral si ho Hartford, kde se okamžitě prezentoval hodně nadějnými výkony a během prvních dvou sezon zaznamenal 98 bodů ve 154 zápasech.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Po talentovaném mladíkovi začaly pokukovat skauti z ostatních týmů v NHL, ale nejrychleji jednali v New Jersey. V srpnu roku 1992 ho Ďáblové získali společně s právem výběru ve druhém kole draftu za dvojici Sean Burke a Eric Weinlich. Byl to zatraceně dobrý obchod. Holík se totiž sezonu od sezony stále zlepšoval a stal se z něho nepostradatelný pilíř týmu, s nímž dvakrát vyhrál Stanley Cup. V historické tabulce klubové produktivity mu patří sedmá příčka, podle počtu gólů je třetím nejlepším hráčem Devils v dějinách.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 20 / 32
New York Islanders: Bob Bourne
Všeobecně se očekávalo, že kanadský centr Bob Bourne vkročí na led v NHL v dresu celku Kansas City Scouts, který ho draftoval ve třetím kole v roce 1974. Klub, jenž hrál v soutěži pouhé dvě sezony, však hráče den po startu sezony 1974/75 vyměnil s New Yorkem Islanders za práva na Larryho Hornunga. Bourne pak zůstal Ostrovanům věrný 12 let.
Urostlý útočník byl celou dobu, kdy hrál na Long Islandu, produktivním tahounem týmu. Byl to skvělý střelec, který se ve třech sezonách dostal na metu třiceti gólů v základní části soutěže nebo nad ni, a aktuálně je sedmým nejlepším kanonýrem v historii klubu.
Bourne byl jednou z klíčových osobností týmu, který na začátku 80. let minulého století vybojoval čtyřikrát za sebou Stanley Cup. V 74 zápasech play-off v těchto vítězných sezonách nasbíral do statistik 74 bodů, což zcela jasně hovoří o jeho nesmírném přínosu pro mančaft, v němž tehdy zářili Mike Bossy, Bryan Trottier, Clark Gillies, Denis Potvin či Brent Sutter.
Pokračování 21 / 32
New York Rangers: Mark Messier
Pětadvacet sezon v NHL, šest vítězství ve Stanley Cupu a nespočet individuálních ocenění mluví za vše. V zámořské soutěži odehrál Mark Messier 1756 utkání. Víc jich zvládli jen legendární Gordie Howe (1767). Jeho 1887 bodů v základní části soutěže ho řadí hned za nepřekonatelného Wayna Gretzkyho a Jaromíra Jágra.
V dresu New Yorku Rangers z výše zmíněné porce sezon zvládl odehrát „jen“ deset a vyhrál během nich jediný Stanley Cup. I tak to ale stačí na to, aby byl vnímán jako jeden z nejlegendárnějších hráčů klubu v jeho více než devadesátileté historii.
Do Madison Square Garden se dostal v roce 1991 z Edmontonu, kdy mu bylo už 31 let a byl živoucí legendou soutěže. Do kanadského klubu za něho putovala jako náhrada trojice hráčů – Louie DeBrusk, Bernie Nicholls a Steven Rice. Hned ve své první sezoně v novém působišti dostal na dres kapitánské céčko, nasbíral 107 bodů a získal Hart Trophy a Ted Lindsay Trophy. V roce 1994 dovedl Jezdce ke Stanley Cupu.
Messier byl rozený vůdce týmu. Měl štěstí, že ho během dlouhé kariéry nepotkala žádná vážnější zranění, což je vzhledem k jeho důraznému způsobu hry skoro zázrak. S hokejem se rozloučil ve 43 letech v Madison Square Garden. Urostlý centr byl mimořádně platným hráčem až do své poslední sezony 2003/04. O jeho důrazném pojetí hokeje svědčí i téměř dva tisíce trestných minut, které v průběhu kariéry nasbíral. V roce 2007 byl uveden do Hokejové síně slávy
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 22 / 32
Ottawa Senators: Zdeno Chára
V červnu roku 2001 se lidé, zodpovědní za složení týmu v New Yorku Islanders, museli zbláznit. Dopustili totiž, aby z klubu odešel slovenský obr Zdeno Chára. Tehdy čtyřiadvacetiletý bek byl vyměněn do Ottawy spolu s Billem Muckaltem. Současně klub pustil Senátorům výběr v prvním kole draftu.
Opačným směrem putoval ruský útočník Alexej Jašin, jenž byl tehdy zkušeným a uznávaným hráčem. Během sedmi sezon, které strávil v kanadském klubu, se pyšnil průměrem téměř jednoho bodu na utkání. Za Ottawu odehrál 504 zápasů a nasbíral 491 bodů.
Po trejdu se Chára vyprofiloval v jednoho z nejlepších a nejvytíženějších obránců v NHL, který trávil na ledě v průměru 25 minut za zápas. V Ottawě odkroutil čtyři sezony, odehrál 299 utkání a připsal si do statistik 146 bodů, pak zamířil do Bostonu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 23 / 32
Philadelphia Flyers: Bernie Parent
Kanadského brankáře Bernieho Parenta získala Philadelphia v rozšiřovacím draftu v roce 1967, kdy klub vstupoval do NHL. Talentovaný mladík strávil v dresu Letců tři roky a v roce 1971 byl za dvojici Bruce Gamble a Mike Walton vytrejdován do Toronta. V pensylvánském klubu si však záhy uvědomili, že udělali velkou chybu a zbavili se famózního gólmana, tudíž po dvou letech udělali s Torontem nový obchod a získali svého bývalého strážce klece zpět.
Po návratu do Philadelphie se stal Parent dvakrát za sebou brankářem s nejmenším průměrem inkasovaných gólů na zápas a nejlepší byl také v počtu vychytaných nul. V letech 1974 a 1975 vyhrál kromě Stanley Cupu také Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana v NHL, zároveň byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem play-off a obdržel Conn Smythe Trophy.
Pokračování 24 / 32
Pittsburgh Penguins: Ron Francis
Šest hráčů bylo zapojeno v obchodu mezi Pittsburghem a Hartfordem v roce 1991. Penguins získali trojici Ron Francis, Ulf Samuelsson a Grant Jennings, do Hartfordu putovali John Cullen, Zarley Zalapski a Jeff Parker.
Ron Francis byl v Hartfordu superhvězdou a prvním hráčem klubu, který v jedné sezoně nasbíral víc než sto kanadských bodů, ale v roce 1991 se sedmadvacetiletý borec rozhádal s vedením, byl zbaven funkce kapitána, upadl nemilost a posléze byl vyměněn do Pittsburghu. Nic lepšího se mu asi nemohlo stát.
Jako pěkný bonus dostali Tučňáci švédského obránce Ulfa Samuelssona, který byl v Hartfordu nespokojený a dokonce uvažoval o návratu do vlasti. Oba hráči se v letech 1991 a 1992 zásadní měrou zasloužili o zisk dvou Stanley Cupů. Francis strávil v Pittsburghu ještě dalších sedm skvělých sezon, v nichž zvládl odehrát 553 zápasů a nasbíral 613 kanadských bodů.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 25 / 32
San Jose Sharks: Joe Thornton
Joe Thornton není jen legendou NHL, ale také klubu San Jose Sharks, kde působil od roku 2005, kdy byl do Kalifornie vytrejdován za tři hráče (Marco Sturm, Wayne Primeau Brad Stuart) z Bostonu. Pro Bruins to byl jeden z nejhorších obchodů v dějinách klubu, pro Sharks možná nejlepší. Thornton se totiž stal jedním z nejvlivnějších hráčů v klubové historii. Nikdo nemá na kontě víc plusových bodů než on ani víc asistencí.
Kvůli urostlé postavě a metrákové hmotnosti dostal přezdívku „Jumbo“, která skvěle seděla také k jeho hernímu stylu. Když se rozjel s pukem směrem k brance soupeře, málokdo ho mohl zastavit. Obrovsky silný byl především při hře u mantinelů. Jeho velkou předností byla vyrovnanost výkonů Dlouho jako by na něm přibývající léta téměř nezanechávala stopu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 26 / 32
St. Louis Blues: Brett Hull
Bretta, syna slavného Bobbyho Hulla, si vybralo Calgary v roce 1984 až jako 117. hráče v draftu. O čtyři roky později, kdy se z něho stával jeden z nejskvělejších střelců v historii NHL, se ho Plameny zbrkle zbavily. Spolu se Stevem Bozekem ho poslaly do St. Louis výměnou za Ricka Wamsleyho a Roba Ramage.
V Calgary tehdy potřebovali kvalitního brankáře a vyhlédli si Wamsleyho ze St. Louis. Blues zase chtěli posílit ofenzívu a přestože o Hullovi kolovaly zvěsti, že nemá potřebnou disciplínu a morálku, riskli to a vlasatého forvarda získali do týmu. Určitě toho nikdy nelitovali.
Hull se v letech 1989 až 1992 dostal v základní části soutěže třikrát přes metu sedmdesáti nastřílených branek. V sezoně 1990/91 dal neuvěřitelných 86 gólů v základní části a 11 v play-off. To je dodnes rekord NHL pro pravé křídlo. Pouze Wayne Gretzky dokázal v jedné sezoně nasázet víc branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 27 / 32
Tampa Bay Lightning: Nikolaj Chabibulin
Ruský brankář Nikolaj Chabibulin nestrávil v dresu Tampy Bay mnoho času, ale během pouhých čtyř sezon se nesmazatelně zapsal do klubové historie. Dokázal totiž to nejcennější, co gólman může udělat – přivedl svůj tým do play-off a v něm skvělými výkony pomohl ke Stanley Cupu. V případě floridského klubu to byl v roce 2004 navíc hodně nečekaný triumf.
Ve všech ročnících, v nichž hájil branku Blesků, podával Chabibulin nesmírně vyrovnané a nadprůměrné výkony, které ve vítězné sezoně 2003/04 vygradovaly k dokonalosti. Vyřazovací boje zakončil s průměrem 1,71 inkasovaných gólů na zápas a úspěšností zákroků 93,3 procent.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 28 / 32
Toronto Maple Leafs: Mats Sundin
Kdybyste otevřeli hokejový slovník a hledali heslo „konzistence“, „vyrovnanost“ nebo „stálost“, pak by u něj určitě bylo jméno Matse Sundina. Obrovitého švédského centra ulovil v roce 1989 jako první evropskou jedničku draftu v historii NHL Quebec, kde strávil čtyři první sezony. Ve třetí z nich se poprvé a naposled v kariéře dostal v kanadském bodování nad stobodovou hranici, když dal 47 gólů a přidal k nim 67 asistencí.
V sezoně 1994/95 oblékl poprvé dres Toronta, kde hrál až do roku 2007 a stal se klubovou ikonou. Stalo se tak po megatrejdu, v něm bylo kromě něho zapojeno ještě dalších pět hráčů. Do Quebecu putovali Wendel Clark, Sylvain Levebvre a Landon Wilson, spolu se Sundinem nabrali směr Toronto ještě Garth Butcher a Todd Warriner.
Od sezony 1997/98 byl kapitánem týmu a dodnes je nejdéle sloužícím kapitánem v NHL, který se nenarodil na severoamerickém kontinentě. Céčko nosil na dresu Maple Leafs devět sezon a stal se prvním Evropanem v klubu, který tuto funkci zastával.
Ve dvanácti ze 13 sezon, jež strávil v dresu Javorových listů, byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Se 420 brankami a 987 body je rekordmanem historických statistik klubu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 29 / 32
Vancouver Canucks: Markus Näslund
Švédský útočník Markus Näslund byl v roce 1991 draftován v prvním kole Pittsburghem, v jehož dresu také o dvě léta později naskočil do NHL. V sezoně 1995/96 naplno zazářil jeho talent a on v 66 zápasech nasbíral 52 bodů (19+33). Dodnes je nepochopitelné, proč se tak perspektivního hráče Penguins po skvělém ročníku zbavili výměnou za podprůměrného útočníka Aleka Stojanova, který ve stejné sezoně zaznamenal jen jediný bod v 58 zápasech...
Ať už stálo za tímto obchodem cokoli, pro Vancouver to byla trefa do černého a hotové požehnání. Näslund se totiž v průběhu dalších let neustále zlepšoval, v sezoně 2001/02 dosáhl na metu 90 kanadských bodů v základní části soutěže a o rok později dokonce překonal stovku. Od roku 1999 vedl mužstvo jako kapitán, byl jím dlouhých osm let, až do svého odchodu do New Yorku Rangers v roce 2008.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 30 / 32
Vegas Golden Knights: Reilly Smith
Pět roků už má za sebou v NHL celek Vegas Golden Knights a během této doby si zahrál čtyřikrát v play-off a jednou dokonce ve finále Stanley Cupu. Za těmito úspěchy lze vidět i skvělou přestupovou politiku.
V létě roku 2017 získali Rytíři z Floridy kanadského útočníka Reillyho Smithe a jak se rychle ukázalo, byl to nesmírně šťastný trejd. Šikovný forvard se stal motorem a oporou mužstva.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 31 / 32
Washington Capitals: Rod Langway
Americký obránce Rod Lagway byl kapitánem Washingtonu Capitals od roku 1982 až do roku 1993. Byla to defenzivní jistota týmu, jemuž mnohokrát svými skvělými výkony pomohl do play-off.
Do hlavního města Spojených států se dostal v roce 1982 z Montrealu Canadiens jako součást trejdu, v němž figurovalo sedm hokejistů. Spolu s ním se stali novými hráči Capitals ještě Brian Engblom, Doug Jarvis a Craigh Laughlin, do Montrealu putovali na oplátku Rick Green a Ryan Walter.
Langway získal během působení ve Washingtonu dvakrát Norris Trophy pro nejlepšího beka v NHL a v hlasování o Hart Trophy pro neužitečnějšího hráče soutěže skončil na druhém a na čtvrtém místě.
Pokračování 32 / 32
Winnipeg Jets: Blake Wheeler
Hokejový příběh amerického útočníka Blakea Wheelera je nesmírně zajímavý. V roce 2004 si ho vybrali jako pátého hráče v celkovém pořadí draftu Kojoti z Phoenixu, ale klub mu nikdy nedal šanci zahrát si v NHL. V roce 2008 podepsal jako volný hráč kontrakt s Bostonem, kde v premiérové sezoně nasbíral 45 bodů byl jedním z nejpříjemnějších překvapení ročníku 2008/09.
V roce 2011 se stal součástí obchodu mezi Bruins a Atlantou Trashers. V novém působišti navázal na solidní výkony z Bostonu a neustále se zlepšoval. V klubu zůstal i poté, co se přestěhoval do Winnipegu a nyní – v pětatřiatřiceti letech – je jednou z největších osobností Jets a také kapitánem mužstva. Ve dvou sezonách už zaznamenal přes 90 kanadských bodů.
Foto: Profimedia.cz