Když vyhrál kanadský útočník Corey Perry v roce 2007 s Anaheimem Stanley Cup, bylo mu 22 let a byl na začátku kariéry. Od té doby si zahrál ještě ve čtyřech dalších sériích o hokejový grál, ale pokaždé neúspěšně.
Jako poražený odjížděl z ledu v roce 2020 coby hráč Dallasu, který ztroskotal na Tampě Bay. O rok později truchlil s Montrealem opět po porážce s Tampou Bay. V další sezoně byl hráčem Lightning, ale karta se obrátila a floridský klub s Perrym v sestavě podlehl Coloradu. Naposled musel před rokem sklonit hlavu jako hráč Edmontonu po sedmizápasové bitvě s Floridou. Letos bojuje ve stejném týmu proti stejnému soupeři.
Pokud Corey opět neuspěje, bude s pěti finálovými porážkami patřit k největším nešťastníkům v historii NHL. Najdou se však čtyři borci, kteří plakali žalem po sérii o titul dokonce šestkrát. Tyto smolaře najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 5
Busher Jackson (Toronto Maple Leafs, Boston Bruins)
Bilance ve finálových sériích o Stanley Cup: 7 účastí – jeden Stanley Cup
Je to už hodně dávno, co se po kluzištích v NHL proháněl kanadský útočník Busher Jackson. V soutěži se objevil v sezoně 1929/30 a už o dva roky později se radoval z nejcennější trofeje, kterou vyválčil jako hráč Toronta Maple Leafs. Byl to jeho nejpovedenější ročník, protože jej navíc ozdobil cenou Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu v lize.
Hned v další sezoně se mohl zapsat mezi vítěze znovu, ale kanadský celek podlehl ve finále New Yorku Rangers 1:3 na zápasy. V sezoně 1934/35 se Toronto střetlo o Stanley Cup s Montrealem Maroons a sérii prohrálo 0:3. O rok později se muselo sklonit před Detroitem. Osud však měl být k Jacksonovi ještě krutější. V roce 1938 pohořely „javorové listy“ s Chicagem 1:3 a za rok se kanadský forvard v dresu Maple Leafs rozplakal po porážce 1:4 s Bostonem, kam v roce 1941 přestoupil. S Bruins si zahrál své poslední – sedmé – finále v sezoně 1941/42 a paradoxně v něm podlehl po sedmizápasové bitvě Torontu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 5
Red Horner (Toronto Maple Leafs)
Bilance ve finálových sériích o Stanley Cup: 7 účastí – jeden Stanley Cup
Stejně jako Busher Jackson i jeho parťák, kanadský obránce Red Horner, odehrál sedm finálových sérií o Stanley Cup, ale jen jednou se radoval z vítězství, a to v sezoně 1931/32. Seznam jeho nezdarů s Torontem kopíruje ten Jacksonův, až na to, že Horner strávil celou kariéru, která čítala 12 sezon, v dresu Maple Leafs. Poslední prohrané finále si zažil v roce 1940, kdy byl druhým rokem kapitánem mužstva, které prohrálo boj o Stanley Cup s New Yorkem Rangers 2:4 na zápasy. Pak ukončil kariéru. V roce 1966 byl uveden ho Hokejové Síně slávy.
Pokračování 4 / 5
Gordie Howe (Detroit Red Wings)
Bilance ve finálových sériích o Stanley Cup: 10 účastí – čtyři Stanley Cupy
Howe je pravděpodobně nejlepším pravým křídlem, které kdy hrálo tuto hru. Jeho jméno je opředeno mýty a legendami a v zámoří jej vzývají s patřičnou úctou.
Howe byl nesmírně houževnatý a tvrdý bojovník. Kdysi o něm v magazínu Sports Illustrated napsali, že je na ledě „primitivním divochem“, který nikdy nezůstal nikomu nic dlužen. Legendární je jeho incident s obráncem Toronta Bobem Baunem, který ho v roce 1957 zranil. Howe mu to vrátil o deset let později. Když ležel zkrvavený protihráč na ledě, stál nad ním říkal: „Teď jsme si kvit.“
„Mr. Hockey“ – tak se mu přezdívalo. Jeho hokejový talent byl obrovský. V nejlepším období jeho kariéry – mezi lety 1950 až 1960 - ho odborníci popisovali jako nejchytřejšího a nejtvořivějšího hráče, jaký se kdy narodil.
Howe bořil rekordy, ale ten nejobdivuhodnější je délka jeho kariéry. Hrál od roku 1946 a v NHL skončil v dresu Detroitu v roce 1971, když mu bylo 43 let. S hokejem ale nesekl. Vydržel bez něj jen dvě sezony a v roce 1973 naskočil do soutěže WHA, kde zvládl šest ročníků v týmech Houston Aeros a New England Whalers. V sezoně 1979/80 se v 51 letech vrátil do NHL a odehrál 80 zápasů za Hartford Whalers. Zaznamenal v nich 15 branek a 26 asistencí.
Čtyřikrát vyhrál Stanley Cup, třiadvacetkrát se dostal do All-Star týmu NHL a šestkrát získal Hart Trophy pro nejlepšího hráče soutěže. Podařilo se mu to v několika hokejových epochách, což je takřka neuvěřitelný výkon. Poprvé se tak stalo v roce 1951, naposled o 12 let později.
Málo se však ví, že jeho bilance z finálových sérií o nejcennější hokejový grál je záporná – z deseti účastí bylo šest neúspěšných. Všechny v barvách Red Wings.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 5
Bert Olmstead (Montreal Canadiens, Toronto Maple Leafs)
Bilance ve finálových sériích o Stanley Cup: 11 účastí – pět Stanley Cupů
Kanadský útočník Bert Olmstead odehrál v NHL mezi lety 1948 až 1962 čtrnáct sezon a v jedenácti z nich hrál ve finále o Stanley Cup. Pětkrát se radoval z jeho zisku, šestkrát však vyšel naprázdno.
I když kariéru v elitní zámořské lize odstartoval v Chicagu, s nímž ani jednou během tří let neprošel do play-off, největších úspěchů dosáhl v dresu Montrealu. V 50. letech byl členem vítězné dynastie Canadiens a z prestižní trofeje se napil v letech 1953, 1956, 1957 a 1958. Naposled tak učinil po své poslední sezoně (1961/62) jako hráč Toronta, kde strávil závěrečné čtyři roky kariéry.
Olmstead je jedním z pouhých třinácti hokejistů, který dokázal v jednom utkání v NHL zaznamenat osm bodů. Zemřel v roce 2015 ve věku 89 let. Od roku 1986 je členem Hokejové Síně slávy.