Každý sportovec, pokud nemá v hlavě jen hromadu pilin, jednou zjistí, že mu ubývají síly, rychlost a energie, a na mladší a neopotřebované talenty už jen se zkušenostmi nevystačí. V tu chvíli je čas přemýšlet o odchodu do penze. Platí to samozřejmě i pro fotbalisty.
Není lehké se vyrovnat se sestupem (nebo pádem) z vrcholu. Ale když tělo jednou začne vysílat signály, že špičková forma je tatam, přichází doba, kdy je třeba zhodnotit, zda čas strávený na hřišti ještě stojí za tréninkovou dřinu. A když hráče stíhá jedno zranění za druhým, je načase udělat tu nejtěžší věc - říct sbohem.
Žijeme sice v době, kdy lékařská věda dokáže postavit na nohy i borce, kteří by ještě před pár lety byli zralí na důchod, a doktoři či chirurgové prodlužují fotbalové kariéry o několik let, nicméně jednou se pokles výkonnosti stejně dostaví. Do následujících kapitol jsme vybrali 13 hvězd, které v (nedávné) minulosti zářily jasným světlem, ale nyní už se před nimi otevírají dveře, jež vedou do penze.
Pokračování 2 / 14
Lukas Podolski (Německo) – 40 let
Němec Lukas Podolski dokázal dvakrát úspěšně restartovat svou kariéru. Přestože byl dlouhá léta ztělesněním konzistentních výkonů v národním týmu, jeho klubová forma připomínala sinusoidu.
V letech 2003 až 2006 byl superhvězdou Kolína nad Rýnem, po přestupu do Bayernu Mnichov však úplně zvadl. Ihned poté, co se vrátil v roce 2009 do Kolína, však opět zářil a střílel jeden gól za druhým, čímž si vysloužil přestup do Arsenalu. Jenže ani ve slavném anglickém klubu se mu moc nedařilo a lepší to nebylo ani na hostování v Interu Milán. Až přesun do Istanbulu v roce 2015, kde hrál do konce sezony 2016/17 za Galatasary, opět oživil jeho kariéru a Podolski ukázal, že i po třicítce ještě zdaleka není na odpis.
Nyní je mu 40 let a pořád ještě hraje v elitní soutěži – pravidelně nastupuje v polské Ekstraklase v dresu Górniku Zabrze. Mistr světa z roku 2014 je stále platným hráčem – ve 14 podzimních ligových zápasech zaznamenal dva góly a jednu asistenci. Po sezoně však už pravděpodobně pověsí kopačky na skobu. Až tak učiní, odejde do důchodu jako bundesligový šampion a vítěz pohárových soutěží v Německu, Anglii, Turecku a Japonsku.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 14
Jô (Brazílie) – 37 let
Dvacetinásobný brazilský reprezentant Jô je fotbalovým světoběžníkem. Odchovanec Corinthiasu odešel z mateřského klubu už v 18 letech do CSKA Moskva, se kterým vyhrál ruskou ligu a dvakrát zvedl nad hlavu tamní Pohár i Superpohár. Z Moskvy se v roce 2008 stěhoval do Manchesteru City, ale v anglickém klubu dostal jen minimum příležitostí ukázat, co v něm vězí a většinu času strávil na hostování v Evertonu a tureckém Galatasaray Istanbul.
V roce 2011 se vrátil do vlasti, vyhrál Copa Libertadores a v lednu roku 2018 ve třiceti letech přestoupil za – podle mnohých expertů přemrštěnou částku – 11 milionů eur do japonského klubu Nagoja Grampos. Hned v premiérové sezoně se stal s 24 brankami nejlepším střelcem nejvyšší soutěže a dostal se do ideální jedenáctky ročníku. V roce 2017 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou roku v brazilské lize. Na kontě má 14 klubových a šest individuálních trofejí. Nyní, v 37 letech, završuje kariéru v nižší soutěži ve své vlasti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 14
Shinji Kagawa (Japonsko) – 35 let
Když si v létě roku 2012 přivedl trenér Alex Ferguson z Borussie Dortmund na Old Trafford japonského fotbalistu Shinjiho Kagawu, fanoušci očekávali, že se talentovaný hráč stane stabilním členem základní sestavy Manchesteru United. Jenže Kagawův potenciál v klubu promrhali.
Je škoda, že tak talentovaný borec nedostal na Old Trafford pořádnou šanci ukázat, co v něm vězí. Že má obrovský potenciál, dokázal před přestupem na ostrovy během dvou sezon v Borussii Dortmund, když s klubem jako klíčový hráč dvakrát vyválčil mistrovský titul v Bundeslize.
V létě roku 2014 se vrátil zpět do vestfálského klubu a tamní povětří mu dělalo o mnoho lépe než to anglické. Po návratu odehrál v dresu Borussie 145 zápasů, ve kterých nastřílel 31 branek. Po odchodu z Německa pak působil v Turecku, ve Španělsku, v Řecku a v Belgii. V roce 2023 se vrátil do vlasti a do konce ledna 2025 se upsal klubu Cerezo Osaka, odkud kdysi do světa velkého fotbalu vyrážel. Dá se očekávat, že za pár týdnů se stane fotbalovým důchodcem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 14
Arturo Vidal (Chile) – 37 let
Chilský klenot Juventusu Turín Arturo Vidal byl v létě roku 2015 v hledáčku mnoha manažerů evropských velkoklubů. Zájem o něj měl kouč Realu Madrid, ale velmi vážným uchazečem o jeho služby byl také Luis van Gaal z Manchesteru United. Nakonec jim vypálil rybník německý Bayern Mnichov, který za čtyřnásobného vítěze Serie A zaplatil téměř 40 milionů eur.
V Allianz Areně pobyl Vidal tři sezony, během nichž se pokaždé radoval ze zisku mistrovského titulu. V roce 2018 pak přestoupil ani ne za poloviční částku, za kterou jej Bayern kupoval, do španělské Barcelony, kde pak vyválčil další ligový triumf. Nejlepší chilský fotbalista roku 2016 získal během kariéry 27 klubových trofejí. Nyní je hráčem celku Colo-Colo, v němž jako mladý začínal. Smlouvu má podepsanou do konce roku 2025 a po jejím vypršení se možná vydá do sportovního důchodu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 14
Santi Cazorla (Španělsko) – 40 let
Po vydařené premiérové sezoně na Emirates Stadium (2012/13) to vypadalo, že se španělský záložník Santi Cazorla stane motorem Arsenalu a jednou z osobností anglické Premier League. Perfektně odstartoval i do sezony 2015/16, v níž byl označován za nejpřesnějšího nahrávače soutěže, na konci listopadu 2015 však utrpěl zranění kolena a měl být tři měsíce mimo hru. Na hřiště se ale vrátil až v posledním střetnutí sezony.
Na začátku následující sezony přišlo zranění achilovky v utkání Ligy mistrů s Ludogorcem Razgrad. Poškození šlachy bylo tak vážné, že musel absolvovat osm operací. Lékaři se obávali, že už nebude chodit a dokonce uvažovali o amputaci nohy. Tu mu nakonec zachránili díky kožnímu štěpu z levého předloktí.
V sezoně 2017/18 neodehrál jediné střetnutí, až v dalším ročníku se k fotbalu vrátil v dresu Villarrealu, kde v roce 2003 odstartoval profesionální kariéru. V srpnu roku 2020 vyrazil vydělávat do Kataru a upsal se klubu Al-Sadd. V roce 2023 se vrátil domů a hraje ve druhé nejvyšší španělské lize v dresu Ovieda, za které pravidelně nastupuje a boduje – v 19 zápasech tohoto ročníku dal gól a přidal k němu čtyři asistence. Dvojnásobnému mistru Evropy je nyní 40 let, takže je to zřejmě jeho poslední štace a pak řekne fotbalu definitivní sbohem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 14
Mario Balotelli (Itálie) – 34 let
Zázračné dítě italského fotbalu - i tak býval kdysi označován útočník Mario Balotelli. První velkou šanci v seniorském fotbale dostal už v sedmnácti letech v Interu Milán kde rychle rozkvetl jeho talent natolik, že si vydobyl místo v reprezentaci a vysloužil si přestup do bohatého Manchesteru City.
S Citizens vybojoval titul šampionů anglické ligy, ale postupně ztrácel pozici v mužstvu, dokonce dostal od klubu pokutu za laxní přístup, což vyvrcholilo jeho odchodem do AC Milán. Tam se dal opět do kupy, ovšem obrovský propad zaznamenal poté, co v roce 2014 zamířil do Liverpoolu. V klubu nakonec odehrál pouze 16 ligových zápasů, ve kterých dal jediný gól.
Když už se zdálo, že jeho kariéra zvadne na úbytě, přišel v roce 2016 přestup do francouzského Nice, kde dal opět zavzpomínat na povedené časy a rozstřílel jako zamlada. Vydrželo mu to dvě sezony, pak zase zvadl. V aktuální sezoně toužil po restartu a na rok se upsal Janovu, ale je to už zřejmě jen labutí píseň kdysi nesmírně talentovaného fotbalisty. Prakticky nehraje a když už na hřiště na pár minut nastoupí, sbírá spíše žluté karty než body za góly a nahrávky. Přestože ve 34 letech ještě není tak starý, možná, že o prázdninách už bude sportovním důchodcem.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 14
James Milner (Anglie) – 39 let
James Milner přišel v létě roku 2015 na Anfield Road úplně zadarmo jako volný hráč z Manchesteru City, snad proto mu klub řádně sypal na účet. Týden co týden zbohatl anglický záložník o 140 tisíc liber. Ale pro Liverpool to byly dobře vynaložené peníze.
Poctivý dříč a chlap na černou práci se Reds v minulých sezonách vyplatil. S klubem vyhrál ligový titul, FA Cup, Ligu mistrů, Superpohár UEFA i mistrovství světa klubů. Trenér Jürgen Klopp středového záložníka občas využíval také jako levého či pravého beka. Po sezoně 2022/23 mu vypršela smlouva a zamířil zadarmo do Brightonu. V jihoanglickém klubu má podepsaný kontrakt do konce tohoto ročníku, ale už přes dva měsíce je na marodce. V létě velmi pravděpodobně zamíří na zasloužený sportovní odpočinek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 14
Radamel Falcao (Kolumbie) – 38 let
Býval to jeden z nejobávanějších kanonýrů na světě, ale pak jako by se začala kolumbijskému reprezentantovi Radamelu Falcaovi na každém kroku lepit na paty smůla. Začalo to před mistrovstvím světa v Brazílii, kdy utrpěl vážné zranění křížového vazu, kvůli němuž o šampionát přišel. Po uzdravení, na začátku září 2014, odešel z Monaka na hostování do Manchesteru United, ale jeho angažmá na Old Trafford se změnilo v hořké zklamání. Klub mu platil týdenní gáži ve výši 285 tisíc liber, za kterou Falcao nastřílel v 26 ligových zápasech jen čtyři góly. Nebylo divu, že o jeho služby v Manchesteru ztratili po sezoně zájem.
Na začátku sezony 2015/16 se pokusil vzkřísit uvadající kariéru v Chelsea, ale jeho výkony na Stamford Bridge byly ještě horší než v předchozím působišti. Odehrál jen deset ligových utkání a dal jediný gól. Někdejší střeleckou formu však nakonec přece jen našel, když se vrátil zpátky do Monaka, kde byl pak tři roky opět k nezastavení. Od svého comebacku v roce 2016 dal v 88 ligových zápasech 54 gólů a celkem ve 118 utkáních ve všech soutěžích nastřílel 70 branek.
V roce 2019 odešel do Turecka a tři sezony hájil barvy Galatasaraye Istanbul, pak se vrátil na tři roky do španělské La Ligy a oblékal dres Vallecana. To už ale bylo znát, že jeho ofenzivní produkce výrazně klesá. V létě 2024 se vrátil do vlasti a upsal se prvoligovému klubu Millonarios, kde se zřejmě brzy jeho bohatá kariéra završí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 14
Martin Škrtel (Slovensko) – 40 let
Slovenský stoper Martin Škrtel si udělal skvělé jméno během působení na Anfield Road, kde hrál od roku 2008 až do roku 2016. V klubu si skvělými výkony zajistil silnou pozici a tu měl také v národním týmu.
Odchovanec Trenčína přišel na britské ostrovy ze Zenitu Petrohrad, a když Liverpool o osm let později opouštěl, mířil za šest milionů eur do Turecka, kde však dlouho nepobyl. Po odchodu z Anglie byl už víc na marodce než na hřišti, proto může být překvapivé, že ještě v 39 letech stále patří mezi aktivní hráče. Nepůsobí sice na profesionální úrovni, ale je na soupisce klubu Hajskala Ráztočno. Tam zřejmě také jeho fotbalová cesta skončí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 14
Wissam Ben Yedder (Francie) – 34 let
Útočník Wissam Ben Yedder má tuniské kořeny, ale narodil se ve Francii, kde také hrál od roku 2010 šest sezon za Toulouse v nejvyšší soutěži. Odborníci na něm vždycky oceňovali kreativní myšlení a čich na góly. Přesně tyto atributy zaplatila v roce 2016 devíti miliony eur španělská Sevilla, kde pak strávil tři ročníky.
Od roku 2019 byl hráčem Monaka, kde pracoval na tom, aby se stal jednou z největších legend v oddílové historii. V knížectví strávil pět sezonu a nastřádal do statistik 201 startů a 118 branek, takže klub opouštěl loni v létě jako druhý nejlepší střelec v jeho dějinách. Od té doby je ale Ben Yedder, který s francouzskou reprezentací vyhrál v roce 2021 Ligu národů a v sezoně 2019/20 byl nejlepším střelcem Ligue 1, bez platné smlouvy, protože byl v listopadu odsouzen na dva roky podmíněně do vězení za sexuální napadení. Není vyloučeno, že o žádnou další už nebude usilovat a zamíří na sportovní odpočinek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 14
Alessandro Florenzi (Itálie) – 33 let
Dlouhých jedenáct let byl Alessandro Florenzi oporou a pilířem zadních řad AS Řím. V létě 2022 však v 31 letech změnil povětří a upsal se do roku 2025 konkurentům z AC Milán, kde byl v v sezoně 2021/22 na hostování a podílel se na zisku mistrovského titulu. Subtilní, ale houževnatý a takticky vyspělý zadák odehrál od roku 2012 devětačtyřicet utkání v dresu italské reprezentace a v roce 2021 se stal se Squadrou Azzurou mistrem Evropy.
Přestože je mu teprve 33 let, jeho kariéra je možná u konce. V červenci utrpěl vážné zranění křížového vazu a od té doby se na hřišti neobjevil. Předpokládá se, že by se mohl zapojit do hry na přelomu dubna a května. Pak bude hodně záležet na tom, v jaké formě se mu návrat podaří. Není vyloučeno, že po sezoně pověsí kopačky na skobu ve sklepě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 14
Sergio Ramos (Španělsko) – 38 let
Sergio Ramos byl 16 let srdcem obrany Realu Madrid. Byl to hráč tvrdý jako skála, o kterou se tříštily útoky každého protivníka. Navíc uměl dávat i góly, což je v případě obránce vždycky příjemný bonus.
Ve sbírce úspěchů má (mimo jiné) pět triumfů ve španělské La Lize, dvě vítězství v Copa Del Rey, čtyřikrát zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů, třikrát vyhrál Superpohár UEFA a čtyřikrát ovládl s Realem mistrovství světa klubů. Během angažmá v Paris Saint-Germain se dvakrát radoval z prvenství ve francouzské Ligue 1. Je mistrem světa a dvojnásobným evropským šampionem.
Po odchodu ze San Bernabeu v roce 2021 hrál dva roky v dresu Paris Saint-Germain a minulou sezonu strávil v Seville, odkud kdysi do světa velkého fotbalu vyrazil. Od léta je ale bez smlouvy a nejspíš už nikde žádnou další nepodepíše. Oficiálně ještě do fotbalového důchodu neodešel, ale zřejmě tak brzy učiní.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 14
Neymar (Brazílie) – 32 let
Zařazovat do tohoto výběru fotbalistů borce, který ještě ani není v Kristových letech, se může zdát možná podivné, ne však v případě Brazilce Neymara. Když v létě roku 2017 zamířil z Barcelony do Paris Saint-Germain, vyrazila přestupová částka dech celému světu. Šlo totiž o více než dvojnásobnou sumu, než kterou o rok dříve zaplatil Manchester United za Paula Pogbu, který stál 105 milionů eur. Za talentovaného kanárka vysolili Pařížané 222 milionů eur.
Neymar se netajil tím, že jde především za penězi. Novému zaměstnavateli se však vyplácel. I když ho postupem času na hřišti stále více zastiňoval Kylian Mbappé a omezovaly ho nejrůznější zdravotní lapálie, dlouho patřil k absolutní světové elitě a byl jedním z nejtvořivějších fotbalistů světa.
Ve sbírce reprezentačních úspěchů má titul z jihoamerického šampionátu v roce 2011, triumf z Konfederačního poháru (2013) a v roce 2016 přivedl na olympiádě v Rio de Janeiru Kanárky ke zlatým medailím. Na klubové scéně už toho také dokázal hodně – je trojnásobným brazilským šampionem s celkem Santos, vítězem Copa Libertadores, dvakrát triumfoval s Barcelonou ve španělské La Lize, třikrát zvedl nad hlavu pohár Copa del Rey, radoval se z výhry v Lize mistrů i na mistrovství světa klubů. S PSG vyválčil třináct trofejí včetně pěti mistrovských titulů. Devětkrát byl v nominaci na Zlatý míč.
V srpnu roku 2023 odešel z Francie za 90 milionů eur do saúdskoarabského klubu Al-Hilal, a tím začal jeho propastný pád. V novém působišti se záhy zranil a téměř nic tam neodehrál. I momentálně je na marodce. Smlouva mu vyprší na konci června a není vyloučeno, že se potom stane sportovním penzistou.
Foto: Profimedia.cz