O tom, že vysoko na severu Evropy mohou vyrůstat skvělí fotbalisté, asi málokdo pochybuje. Dánové se stali v roce 1992 mistry Evropy, Švédové vyhráli po druhé světové válce olympijský turnaj v Londýně a probojovali se až do finále na domácím světovém šampionátu v roce 1958. Poměrně kvalitní výběry mají také Norové a Finové.
V historii bychom našli řadu výjimečných skandinávských fotbalistů, kteří se zapsali do dějin tohoto sportu. V následujících kapitolách najdete šestici vůbec nejlepších borců ze severu Evropy, kteří kdy proháněli míč po zelených pažitech. Je docela možné, že za pár let se k nim připojí i dvacetiletý norský útočník Erling Haaland, v němž vězí ohromný potenciál. Zatím jsme ho však do tohoto výběru nezařadili.
Nils Liedholm (Švédsko)
Záložník Nils Liedholm patří mezi největší legendy švédského fotbalu. Jako kapitán vedl reprezentaci ve finále mistrovství světa v roce 1958 proti Brazílii a vstřelil v něm úvodní branku. Švédové však nakonec Kanárkům podlehli 2:5. O deset let dříve se radoval ze zlatých medailí na olympijských hrách v Londýně.
17 fotbalových hvězd, které překvapivě chyběly na velkých turnajích
Na klubové scéně se nesmazatelně zapsal do fotbalové historie v dresu AC Milán, kde byl součástí slavné švédské trojice nazývané „Gre-No-Li“, v níž spolu s Liedholmem hráli Gunnar Gren a Gunnar Nordahl. S Rossoneri vybojoval čtyřikrát italský titul a v 359 zápasech nasázel 89 gólů.
Úspěšnou kariéru zažil také jako trenér. AC Milán se stal pod jeho vedením italským šampionem v roce 1979, to samé se mu povedlo jako kouči AS Řím. Tento celek navíc přivedl v roce 1984 do finále Poháru mistrů evropských zemí, v němž však podlehl na penalty Liverpoolu. Zemřel v listopadu 2007 v Itálii ve věku 85 let.
Foto: Profimedia.cz
Gunnar Gren (Švédsko)
Útočník Gunnar Gren byl členem legendárního tria „Gre-No-Li“, které válelo v dresu AC Milán. Spolu s Nilsem Liedholmem a Gunnarem Nordahlem patřili také ke klíčovým postavám švédské reprezentace, s níž v roce 1948 vybojovali zlaté medaile na olympiádě v Londýně. O deset roků později se radovali ze stříbra na domácím mistrovství světa. Přestože byl v 37 letech nejstarším hráčem na turnaji, byl zařazen do All-Star týmu.
4 fotbalisté, kteří se dočkali odhalení vlastní sochy v nejmladším věku
Gren byl nesmírně nebezpečný hráč se zabijáckým střeleckým instinktem. V národním týmu odehrál 57 utkání, ve kterých nastřílel 32 branek. V Serii A zvládl v dresu AC Milán nasázet ve 133 zápasech 38 gólů.
Po skončení hráčské kariéry se stal Gren trenérem. Mihl se v AC Milán a v Juventusu Turín, ale převážně působil ve Švédsku. Definitivně skončil s fotbalem v roce 1970, když mu bylo 50 let. Zemřel v listopadu 1991 ve věku 71 let. Před stadionem Ullevi v Göteborgu stojí jeho socha.
Foto: Profimedia.cz
Gunnar Nordahl (Švédsko)
Podle mnohých expertů byl Gunnar Nordahl nejlepším švédským fotbalistou všech dob. Není jen švédskou, ale zároveň také italskou legendou tohoto sportu.
Nordahl byl fantastickým útočníkem a členem švédské reprezentační trojky „Gre-No-Li“, která zářila na začátku 50. let minulého století v AC Milán. Do Itálie se stěhoval v roce 1949, rok poté, co pomohl švédské reprezentaci jako nejlepší střelec turnaje ke zlatu na olympijských hrách v Londýně. Hned ve své premiérové (nekompletní) sezoně si v 15 zápasech připsal na konto 16 nastřílených gólů. V následujícím ročníku 1949/50 dal 35 branek v 37 duelech. Ve velkém stylu pokračoval i v dalších sezonách. Na světě tehdy neexistovalo mnoho obránců, kteří by ho dokázali zastavit.
Po osmi letech v AC Milán přestoupil do AS Řím, kde prožil poslední dvě sezony úspěšné kariéry. U fotbalu ale zůstal jako trenér a až do roku 1980 vedl řadu švédských týmů. Zemřel v září 1995 ve věku 73 let.
Foto: Profimedia.cz
Michael Laudrup (Dánsko)
Dánsko nikdy nemělo lepšího fotbalistu než Michaela Laudrupa. Za svou vlast debutoval v seniorském týmu už v 18 letech a reprezentoval ji ve 104 zápasech, ve kterých nastřílel 37 branek. V roce 1984 pomohl národnímu týmu vybojovat bronz na mistrovství Evropy ve Francii a nebýt sporů s trenérem s Richardem Mollerem Nielsenem, kvůli němuž se roku 1990 vzdal dánského dresu, mohl slavit i titul kontinentálních šampionů, který jeho krajané vybojovali v roce 1992.
Na absolutní vrchol vystoupal jako hráč španělské Barcelony, s níž v roce 1992 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí a následně i Superpohár. Během dlouhé a úspěšné kariéry se Laudrup radoval z mistrovských titulů ve třech uznávaných soutěžích. V Holandsku vyhrál Eredivisie s Ajaxem Amsterdam, ve Španělsku zvítězil čtyřikrát v řadě s Barcelonou a hned po přestupu k největšímu rivalovi i s Realem Madrid. V Itálii pomohl k prvnímu místu v tabulce Juventusu Turín.
Tým snů podle Lasseho Betzera. Nezapomněl ani na Michaela Laudrupa
Laudrup byl excelentní tvůrce hry. V roce 1999 byl zvolen jako nejlepší zahraniční fotbalista za uplynulé čtvrtstoletí ve španělské La Lize. V dubnu roku 2000 byl za zásluhy pasován na rytíře. O šest let později byl oficiálně vyhlášen nejlepším dánských fotbalistou všech dob a v roce 2013 ho deník Marca zařadil do nejlepší zahraniční jedenáctky v historii Realu Madrid.
Po skončení hráčské kariéry se začal věnovat trénování. Pracoval dva roky jako asistent kouče u národního týmu, pak vedl dánské Brondby, španělské Getafe a Mallorku, ruský Spartak Moskva, anglickou Swansea a naposled si vydělával na šampaňské a kaviár v Kataru.
Foto: Profimedia.cz
Zlatan Ibrahimovič (Švédsko)
Jediným aktivním fotbalistou v tomto výběru je Švéd Zlatan Ibrahimovič. V 41 letech je na sklonku kariéry, ale už nějaký čas je zřejmé, že Skandinávie nikdy neměla lepšího hráče. Paradoxně však není Ibrahimovič ryzím Švédem. Narodil se sice v Malmö, ale má bosensko-chorvatský původ.
FOTO, VIDEO: To musíte vidět! Fanynka Zlatana Ibrahimoviče v akci
Ibrahimovič byl až do přestupu do Manchesteru United držitelem jednoho možná těžko překonatelného rekordu – získal mistrovský titul v každém klubu, ve kterém do té doby hrál. Jen na Old Trafford a v Los Angeles Galaxy se mu to pak ale nepovedlo.
Ibrahimovič ale není jen obávaným kanonýrem. Disponuje perfektním periferním viděním a v každém okamžiku má přehled o protihráčích i pohybu spoluhráčů. Když přijde pravá chvíle, udeří jako blesk. Díky skoro dvoumetrové postavě na sebe dokáže chytře navázat několik protivníků a připravit šance pro spoluhráče.
Ve výčtu jeho úspěchů figuruje kromě mnoha národních titulů také řada individuálních ocenění. V roce 2013 vyhrál Cenu Ference Puskáse za nejkrásnější gól roku a dostal se do nejlepší jedenáctky sezony. Čtyřikrát byl členem UEFA týmu roku a v roce 2012 se dostal do All-Star týmu na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Kromě řady dalších cen je nejlepším střelcem v historii švédské reprezentace.
Foto: Profimedia.cz