Když se řekne „severní Evropa“, leckomu se při tomto slovním spojení vybaví mráz a předlouhé zimní noci. Jenže Skandinávie je také oblastí, která dala světu řadu vynikajících fotbalistů.
O tom, že vysoko na severu Evropy mohou vyrůstat skvělí fotbalisté, asi málokdo pochybuje. Dánové se stali v roce 1992 mistry Evropy, Švédové vyhráli po druhé světové válce olympijský turnaj v Londýně a probojovali se až do finále na domácím světovém šampionátu v roce 1958. Poměrně kvalitní výběry mají také Norové a Finové.
V historii bychom našli řadu výjimečných skandinávských fotbalistů, kteří se zapsali do dějin tohoto sportu. V následujících kapitolách najdete šestici vůbec nejlepších borců ze severu Evropy, kteří kdy proháněli míč po zelených pažitech. Je docela možné, že za pár let se k nim připojí i dvacetiletý norský útočník Erling Haaland, v němž vězí ohromný potenciál. Zatím jsme ho však do tohoto výběru nezařadili.
Pokračování 2 / 6
Nils Liedholm (Švédsko)
Záložník Nils Liedholm patří mezi největší legendy švédského fotbalu. Jako kapitán vedl reprezentaci ve finále mistrovství světa v roce 1958 proti Brazílii a vstřelil v něm úvodní branku. Švédové však nakonec Kanárkům podlehli 2:5. O deset let dříve se radoval ze zlatých medailí na olympijských hrách v Londýně.
Na klubové scéně se nesmazatelně zapsal do fotbalové historie v dresu AC Milán, kde byl součástí slavné švédské trojice nazývané „Gre-No-Li“, v níž spolu s Liedholmem hráli Gunnar Gren a Gunnar Nordahl. S Rossoneri vybojoval čtyřikrát italský titul a v 359 zápasech nasázel 89 gólů.
Úspěšnou kariéru zažil také jako trenér. AC Milán se stal pod jeho vedením italským šampionem v roce 1979, to samé se mu povedlo jako kouči AS Řím. Tento celek navíc přivedl v roce 1984 do finále Poháru mistrů evropských zemí, v němž však podlehl na penalty Liverpoolu. Zemřel v listopadu 2007 v Itálii ve věku 85 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 6
Gunnar Gren (Švédsko)
Útočník Gunnar Gren byl členem legendárního tria „Gre-No-Li“, které válelo v dresu AC Milán. Spolu s Nilsem Liedholmem a Gunnarem Nordahlem patřili také ke klíčovým postavám švédské reprezentace, s níž v roce 1948 vybojovali zlaté medaile na olympiádě v Londýně. O deset roků později se radovali ze stříbra na domácím mistrovství světa. Přestože byl v 37 letech nejstarším hráčem na turnaji, byl zařazen do All-Star týmu.
Gren byl nesmírně nebezpečný hráč se zabijáckým střeleckým instinktem. V národním týmu odehrál 57 utkání, ve kterých nastřílel 32 branek. V Serii A zvládl v dresu AC Milán nasázet ve 133 zápasech 38 gólů.
Po skončení hráčské kariéry se stal Gren trenérem. Mihl se v AC Milán a v Juventusu Turín, ale převážně působil ve Švédsku. Definitivně skončil s fotbalem v roce 1970, když mu bylo 50 let. Zemřel v listopadu 1991 ve věku 71 let. Před stadionem Ullevi v Göteborgu stojí jeho socha.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 6
Gunnar Nordahl (Švédsko)
Podle mnohých expertů byl Gunnar Nordahl nejlepším švédským fotbalistou všech dob. Není jen švédskou, ale zároveň také italskou legendou tohoto sportu.
Nordahl byl fantastickým útočníkem a členem švédské reprezentační trojky „Gre-No-Li“, která zářila na začátku 50. let minulého století v AC Milán. Do Itálie se stěhoval v roce 1949, rok poté, co pomohl švédské reprezentaci jako nejlepší střelec turnaje ke zlatu na olympijských hrách v Londýně. Hned ve své premiérové (nekompletní) sezoně si v 15 zápasech připsal na konto 16 nastřílených gólů. V následujícím ročníku 1949/50 dal 35 branek v 37 duelech. Ve velkém stylu pokračoval i v dalších sezonách. Na světě tehdy neexistovalo mnoho obránců, kteří by ho dokázali zastavit.
Po osmi letech v AC Milán přestoupil do AS Řím, kde prožil poslední dvě sezony úspěšné kariéry. U fotbalu ale zůstal jako trenér a až do roku 1980 vedl řadu švédských týmů. Zemřel v září 1995 ve věku 73 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 6
Michael Laudrup (Dánsko)
Dánsko nikdy nemělo lepšího fotbalistu než Michaela Laudrupa. Za svou vlast debutoval v seniorském týmu už v 18 letech a reprezentoval ji ve 104 zápasech, ve kterých nastřílel 37 branek. V roce 1984 pomohl národnímu týmu vybojovat bronz na mistrovství Evropy ve Francii a nebýt sporů s trenérem s Richardem Mollerem Nielsenem, kvůli němuž se roku 1990 vzdal dánského dresu, mohl slavit i titul kontinentálních šampionů, který jeho krajané vybojovali v roce 1992.
Na absolutní vrchol vystoupal jako hráč španělské Barcelony, s níž v roce 1992 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí a následně i Superpohár. Během dlouhé a úspěšné kariéry se Laudrup radoval z mistrovských titulů ve třech uznávaných soutěžích. V Holandsku vyhrál Eredivisie s Ajaxem Amsterdam, ve Španělsku zvítězil čtyřikrát v řadě s Barcelonou a hned po přestupu k největšímu rivalovi i s Realem Madrid. V Itálii pomohl k prvnímu místu v tabulce Juventusu Turín.
Laudrup byl excelentní tvůrce hry. V roce 1999 byl zvolen jako nejlepší zahraniční fotbalista za uplynulé čtvrtstoletí ve španělské La Lize. V dubnu roku 2000 byl za zásluhy pasován na rytíře. O šest let později byl oficiálně vyhlášen nejlepším dánských fotbalistou všech dob a v roce 2013 ho deník Marca zařadil do nejlepší zahraniční jedenáctky v historii Realu Madrid.
Po skončení hráčské kariéry se začal věnovat trénování. Pracoval dva roky jako asistent kouče u národního týmu, pak vedl dánské Brondby, španělské Getafe a Mallorku, ruský Spartak Moskva, anglickou Swansea a naposled si vydělával na šampaňské a kaviár v Kataru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 6
Zlatan Ibrahimovič (Švédsko)
Jediným aktivním fotbalistou v tomto výběru je Švéd Zlatan Ibrahimovič. V 41 letech je na sklonku kariéry, ale už nějaký čas je zřejmé, že Skandinávie nikdy neměla lepšího hráče. Paradoxně však není Ibrahimovič ryzím Švédem. Narodil se sice v Malmö, ale má bosensko-chorvatský původ.
Ibrahimovič byl až do přestupu do Manchesteru United držitelem jednoho možná těžko překonatelného rekordu – získal mistrovský titul v každém klubu, ve kterém do té doby hrál. Jen na Old Trafford a v Los Angeles Galaxy se mu to pak ale nepovedlo.
Ibrahimovič ale není jen obávaným kanonýrem. Disponuje perfektním periferním viděním a v každém okamžiku má přehled o protihráčích i pohybu spoluhráčů. Když přijde pravá chvíle, udeří jako blesk. Díky skoro dvoumetrové postavě na sebe dokáže chytře navázat několik protivníků a připravit šance pro spoluhráče.
Ve výčtu jeho úspěchů figuruje kromě mnoha národních titulů také řada individuálních ocenění. V roce 2013 vyhrál Cenu Ference Puskáse za nejkrásnější gól roku a dostal se do nejlepší jedenáctky sezony. Čtyřikrát byl členem UEFA týmu roku a v roce 2012 se dostal do All-Star týmu na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Kromě řady dalších cen je nejlepším střelcem v historii švédské reprezentace.
Foto: Profimedia.cz