Memorial Cup je prestižní pohár určený pro nejlepší kanadský juniorský hokejový tým sezony. Letos jej zvedli nad hlavu hráči celku Saginaw Spirit ze soutěže OHL. Byl mezi nimi i jeden český borec.
Ze zisku Memorial Cupu, o který bojují vždy na konci každé sezony vítězové nejprestižnějších kanadských juniorských hokejových lig, se dosud radovalo deset českých hráčů. Naposled zvedl tuto trofej nad hlavu tuzemský hokejista letos. Najdete ho i se všemi jeho vítěznými krajany v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 11
2024: Matyáš Šapovaliv (Saginaw Spirit, OHL)
Kladenský rodák a odchovanec Matyáš Šapovaliv se poprvé objevil v soutěži dospělých v sezoně 2020/21, kdy odehrál 12 utkání ve druhé lize v dresu Rytířů a zaznamenal v nich tři asistence. Před dalším ročníkem si sbalil kufry a vyrazil do zámoří, kde působil v juniorské lize OHL v celku Saginaw Spirit a vedl si velmi dobře. V 68 zápasech premiérové sezony posbíral 52 bodů za 18 gólů a 34 nahrávek a byl čtvrtým nejproduktivnějším hráčem mužstva.
Po urostlém forvardovi sáhli během druhého kola předloňského draftu NHL Rytíři z Las Vegas a skauti mohli s uspokojením sledovat, jak talentovaný Čech výkonnostně vyrůstá. V minulém ročníku už měl v základní části průměr více než jednoho bodu na zápas.
Šapovaliv si už třikrát zahrál na světovém šampionátu dvacítek a dvakrát se podílel na zisku cenného kovu. Na přelomu let 2022 a 2023 pomohl vybojovat stříbro, letos v lednu se radoval z bronzu. Momentálně hraje ve farmářském celku Henderson Silver Knights v soutěži AHL a čeká na premiérovou pozvánku do NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 11
2019: Jakub Lauko (Rouyn-Noranda Huskies, QMJHL)
Jakub Lauko patřil k velkým talentům chomutovského hokeje. Extraligu okusil už v sezoně 2016/17 a v roce 2018 ho ve třetím kole draftu ulovil Boston. Následně se přesunul do zámoří a premiérový ročník za Atlantikem strávil v celku -Noranda Huskies v soutěži QMJHL.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Vedl si tam nadmíru dobře. V základní části se mohl pyšnit v průměru téměř jedním bodem na zápas a dařilo se mu také v play-off. Skvělou formu si přenesl i do bojů o Memorial Cup, kde se stal s osmi body nejproduktivnějším hráčem a získal Ed Chynoweth Award. Mezi jeho tehdejšími spoluhráči byl například obránce Noah Dobson, který už šestým rokem válí v dresu New Yorku Islanders. Momentálně je Lauko hráčem Minnesoty, kde má podepsaný roční kontrakt do konce aktuální sezony.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 11
2013: Martin Frk (Halifax Mooseheads, QMJHL)
Ve druhém kole draftu v roce 2012 ukázali skauti Detroitu na Martina Frka. Útočník s pořádně tvrdou střelou už měl v tu chvíli za sebou dvě parádní sezony v juniorské lize QMJHL v dresu Halifaxu Mooseheads a v té následující se radoval dokonce z mistrovského titulu a Memorial Cupu. Dostal se dokonce do All-Star týmu. Prestižní pohár s ním zvedli nad hlavu například Jonathan Drouin či Nathan MacKinnon – jednička draftu z roku 2013 a momentálně jedna z největších hvězd NHL.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V elitní lize Frk debutoval v sezoně 2016/17 v Carolině, za kterou odehrál dva zápasy. Následně se vrátil do Detroitu a zvládl povedený ročník, během něhož posbíral 25 bodů. O rok později ale zamířil do Los Angeles a v týmu Kings už moc prostoru nedostával. V létě 2022 podepsal roční kontrakt se St. Louis, ale do NHL nezasáhl a působil jen na farmě ve Springfieldu. Minulou sezonu strávil ve švýcarské lize, ale nyní už je opět v zámoří, hraje však zase jen ve farmářském celku Calgary v AHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
2008: Ondřej Roman (Spokane Chiefs, WHL)
Když se dnes ohlédne útočník Ondřej Roman za svou zámořskou kariérou, bezpochyby bude za nejpovedenější považovat sezonu 2007/08. Tehdy působil druhým rokem v juniorské lize WHL v dresu celku Spokane Chiefs a byl jako utržený ze řetězu. V základní části soutěže posbíral 61 bodů v 72 zápasech, v play-off měl průměr jednoho bodu na utkání a radoval se z mistrovského titulu. Následně uspěl s týmem také v bojích o Memorial Cup. Z trofeje se radoval například spolu s obráncem Jaredem Spurgeonem, nynějším kapitánem Minnesoty Wild.
V juniorské lize pak pobyl ještě rok a pak se dvě sezony zkoušel prosadit do kádru Dallasu, jenž ho v roce 2007 draftoval v pátém kole, z farmářského týmu Texas Stars, ale nepodařilo se mu to. V roce 2012 Ameriku opustil a vrátil se domů do Vítkovic. V minulých ročnících působil v Pardubicích a Mladé Boleslavi, nyní hraje druhou nejvyšší soutěž v Porubě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 11
2007: Michal Řepík (Vancouver Giants, WHL)
Českou dvojkou draftu v roce 2007 byl Michal Řepík. Do zámoří odešel už v roce 2005 a ve výběru talentů ho ze 40. pozice získala Florida. Ještě než se tak stalo, vyválčil s celkem Vancouver Giants Memorial Cup a zároveň se stal se sedmi body nejproduktivnějším hráčem v bojích o tento pohár a získal Ed Chynoweth Award. Mezi jeho spoluhráče tehdy patřili například Evander Kane či Milan Lucic.
V NHL si odbyl premiéru v ročníku 2008/09, během čtyř let však za Panthers odehrál jen 72 zápasů a vrátil se do Prahy. Nejprve oblékl dres pražského Lva, pak působil ve Finsku, ve Švýcarsku a v roce 2016 získal titul s Libercem. Následně si zahrál v KHL, kde hájil barvy Čeljabinska, Slovanu Bratislava a Podolsku. Od ročníku 2019/20 je hráčem Sparty v pražském klubu má podepsaný kontrakt do roku 2026.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 11
2004: Patrik Valčák (Kelowna Rockets, WHL)
Jméno Patrika Valčáka je české hokejové veřejnosti poměrně neznámé. Přitom odehrál poměrně dlouhou a bohatou kariéru. Ostravský rodák se v sezoně 2005/06 mihl ve třech zápasech v dresu Vsetína, v ročníku 2011/12 nastoupil osmkrát v barvách Třince a jedinou kompletní extraligovou sezonu zaznamenal ve Vítkovicích (2013/14). Jinak ale s hokejem procestoval kus světa. Hrál ve Finsku, ve Francii, na Slovensku, ve Švédsku, Polsku, Anglii a dokonce i v Dubaji. Ve Francii a v Polsku vyhrál tamní nejvyšší soutěž.
Valčák byl v roce 2003 draftován do NHL ve čtvrtém kole, když po něm sáhl Boston. Následně se vypravil do zámoří a oblékal dres klubu Lethbridge Hurricanes, během sezony se však přesunul do týmu Kelowna Rockets a podílel se na výhře Memorial Cupu. Ve vítězném mužstvu tehdy byla i jedna z budoucích hvězd NHL – obránce Shea Weber.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
2003: Petr Kanko (Kitchener Rangers, OHL)
Útočník Petr Kanko se do zámoří vydal z pražské Sparty v roce 2001. Tehdy byl jedním z výrazných českých talentů a očekávalo se, že by jednou mohl patřit mezi opory reprezentace a hrát v NHL. Hned premiérová sezona za Atlantikem se mu nesmírně povedla – v 61 zápasech posbíral 60 bodů. Následoval draft NHL, ve kterém po něm ve třetím kole sáhlo Los Angeles.
V dalším ročníku na tom byl s produktivitou ještě lépe a ve statistikách měl po 60 utkáních základní části 67 bodů, dalších 11 gólů a 16 nahrávek přidal ve 20 zápasech v play-off a výrazně pomohl týmu k mistrovskému titulu. Následně se radoval i z triumfu v bojích o Memorial Cup. I v dalším ročníku mezi juniory zářil, pak se však stal jeho osudem farmářský tým a soutěž AHL. Jen v ročníku 2005/06 si ho Kings vytáhli do NHL, kde odehrál deset utkání, dal jenu branku a tím jeho účinkování v nejlepší hokejové lize světa skončilo. V roce 2008 se vrátil do vlasti a hrál postupně v Třinci, Ústí nad Labem, Litvínově, Znojmě, Frýdku Místku, Havířově, Žilině, Zlíně a Porubě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 11
2002: Tomáš Plíhal (Kootenay Ice, WHL)
Útočník Liberce Tomáš Plíhal byl v roce 2001 draftován do NHLv pátém kole Žraloky ze San Jose a jako mnoho jiných evropských hráčů se záhy vypravil za oceán. Hned v premiérové sezoně v kanadské juniorské lize WHL se mu povedlo během základní části soutěže posbírat v 72 zápasech 86 bodů (32+54) a na konci vyřazovacích bojů se radoval z mistrovského titulu. Následně s týmem, v němž byl například i Slovák Marek Svatoš, oslavil zisk Memorial Cupu.
Plíhal pobyl za Atlantikem do roku 2009, za San Jose odehrál v NHL 89 utkání a posbíral 16 bodů, načež se vrátil do Evropy a zamířil do Finska, kde vystřídal dresy tří klubů. V roce 2010 se radoval s TPS z mistrovského titulu a o čtyři roky později byl s Tapparou stříbrný. Po návratu domů hrál v Třinci a ve Znojmě, na chleba si vydělával i v nižších německých soutěžích, kde působí i nyní, v 41 letech, kdy je hráčem Ambergu ve čtvrté lize.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
2001: Martin Erat (Red Deer Rebels, WHL)
Martin Erat se stal šťastnou volbou Nashvillu v draftu roku 1999. Predátoři sáhli po českém útočníkovi až v sedmém kole draftu na konci druhé stovky, ale od roku 2001, kdy mu dali první šanci v NHL, byl jednou z opor mužstva. Ještě předtím ukázal svůj potenciál i v juniorské lize WHL. S celkem Red Deer Rebels vyválčil mistrovský titul, stal se nejproduktivnějším hráčem, nejlepším střelcem i nahrávačem ve vyřazovacích bojích a posléze vyhrál i Memorial Cup.
V NHL pak pětkrát během jedenácti sezon pokořil hranici padesáti kanadských bodů v základní části soutěže a v roce 2013 odcházel do Washingtonu jako jedna z klubových legend. Momentálně je čtvrtým nejproduktivnějším hráčem (481 bodů) v historii Nashvillu, pátým nejlepším střelcem (163 branek) a čtvrtým nejlepším nahrávačem (318 asistencí). Jen tři hráči odehráli v dresu Predators víc utkání než on. Kariéru zakončil čtyřmi sezonami v Brně a s Kometou vyhrál dvakrát mistrovský titul.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
1997: Pavel Rosa (Hull Olympiques, QMJHL)
Útočník Pavel Rosa se stal v sezoně 1996/97 vůbec prvním českých hráčem, který vybojoval Memorial Cup. Bylo to během jeho druhého ročníku v Kanadě, který byl možná nejúspěšnějším v jeho bohaté kariéře. V základní části soutěže QMJHL posbíral v dresu celku Hull Olympiques 68 zápasech neuvěřitelných 153 bodů (63+90) a také v play-off si udržel průměr více než dvou bodů na utkání.
Už v premiérové sezoně obdržel cenu Michel Bergeron Trophy pro nejlepšího ofenzivního nováčka v lize, o rok později se stal nejlepším střelcem, nahrávačem i nejproduktivnějším hráčem soutěže, získal trofej pro nejlepšího ofenzivního hokejistu a ještě měl na kontě nejvíc kladných bodů v +/- bodování.
Litvínovský odchovanec byl obrovským talentem. V roce 1995 byl draftován jako 50. v celkovém pořadí Los Angeles a experti mu věštili skvělou kariéru, kupodivu se však v NHL neprosadil, nebo možná spíše nedostal pořádnou šanci, aby ukázal, co v něm vězí. V elitní zámořské soutěži odehrál jen 36 utkání a zaznamenal 18 bodů (5+13).
Ještě než opustil Ameriku, stal se v sezoně 2003/04 nejproduktivnějším hráčem v soutěži AHL a získal JB Sollenberger Trophy. Než v roce 2015 definitivně skončil s hokejem jako hráč Znojma, stačil vyhrát finskou a ruskou ligu.
Foto: Profimedia.cz