Psal se 3. říjen 1926. Josef Laufer asi ještě ráno netušil, že ten den vstoupí do dějin. Nakonec se tak ale stalo - komentoval první přímý rozhlasový přenos ze sportovního utkání v Evropě.
Bylo to střetnutí mezi Slavií a Hungarií Budapešť. Na tom všem je nejpikantnější fakt, že se ke komentování dostal úplnou náhodou.
Na utkání totiž nepřišel domluvený reportér, a tak byl nakonec přemluven (či spíše dotlačen k mikrofonu) jednatel Slavie, kterým byl právě Laufer. Své role se ovšem zhostil skvěle.
Ačkoliv druhý poločas se už neměl vysílat, lidé si doslova vynutili pokračování a Josef Laufer už u toho zůstal. Památným se stal jeho přenos z finálového utkání mistrovství světa 1934, kde byli Čechoslováci jen 14 minut od titulu – proti byli ovšem Italové a rozhodčí Eklind.
Tou dobou už byl Laufer tak populární, že „komentoval“ například i návštěvu rumunského krále v Praze. On totiž nebyl jen první, ale zároveň i nejlepší.
Jeho styl nedokázal nikdy nikdo napodobit. Vědomosti měl takřka nepřeberné a dokázal u přenosu „udržet“ i posluchače, kteří do té doby nerozlišovali fotbal od tenisu.
Nezůstal nakonec jen u fotbalu. Věnoval se i dalším sportům a památné jsou například jeho hokejové reportáže z poválečných hokejových šampionátů (například ten zlatý na Štvanici si jistě užíval).
Sportu byl velký Slávista věrný po celý život, až do posledních dní. Zemřel 19. října 1966 - dnes je to přesně 57 let. Reportér, kterému fanoušci s láskou říkali, že jeho hlas je jejich očima, ovšem zůstane navždy zapsán v dějinách české sportovní žurnalistiky.