Jakub Voráček se stal v minulém ročníku teprve dvanáctým českým hokejistou, který odehrál alespoň tisíc utkání v základní části NHL. Nyní jich má na kontě 1047, ale na nejlepšího krajana – Jaromíra Jágra – se hned tak nedotáhne. Řadu bývalých es a hvězd elitní zámořské ligy by však brzy mohl v této statistice nechat za sebou.
Nemuselo by to trvat moc dlouho a Jakub Voráček by mohl poskočit na šesté místo v počtu odehraných střetnutí v NHL mezi českými hráči a nechat za sebou Radima Vrbatu (1057) a Václava Prospala (1108). Mohl by to zvládnout do konce sezony 2022/23, během níž může pokořit v historické tabulce NHL nejednu bývalou hvězdu. Ty nejzářivější esa minulosti, jež zřejmě nechá za svými zády už do konce kalendářního roku, najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 11
Miroslav Šatan (1050 zápasů)
Miroslav Šatan strávil v NHL 14 sezon a působil v pěti klubech, nejraději ale bude asi vzpomínat na sezonu 1998/99, kterou odehrál v Buffalu, a během níž jedinkrát v kariéře pokořil metu 40 branek. Slovenský forvard byl během celého působení v zámoří nesmírně produktivní. Ve zmíněném ročníku měl 24 let a byl součástí velmi mladého týmu. Čtyři nejlepší střelci Sabres měli tehdy čtyřiadvacet či méně roků. Spolu s Dominikem Haškem dokázal táhnout podceňované mužstvo až do finále s Dallasem. V rozhodující sérii však byli šťastnější hráči texaského klubu.
Slovenský ostrostřelec se s elitní zámořskou ligou rozloučil v roce 2010 v dresu Bostonu. Na kontě měl 1050 odehraných utkání, ve kterých zaznamenal 363 branek a 372 nahrávek. Jakubovi Voráčkovi stačí odehrát jen tři zápasy, aby se na Šatana dotáhl v historické tabulce NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 11
Ivan Boldirev (1052 zápasů)
Ivan Boldirev, rodák ze srbského Zranjaninu, se dostal ve dvou letech do Kanady, kam emigrovala z Jugoslávie jeho rodina, a navzdory svému nehokejovému původu se z něho v kolébce tohoto sportu stal výborný hráč. Nejprve zářil ve druhé polovině šedesátých let minulého století v juniorských soutěžích, kde ohromoval skvělou produktivitou, a tak nebylo divu, že v roce 1969 šel v draftu na řadu velmi brzy. Už jako jedenáctého si ho vybral Boston, za který v sezoně 1970/71 odehrál první dva zápasy v NHL.
Nejpovedenější léta však strávil v Chicagu, kam přestoupil v roce 1974. S Blackhawks strávil téměř pět kompletních sezon, během nichž si zahrál i v All-Star Game a pravidelně patřil k nejproduktivnějších hráčům týmu. V roce 1979 byl vytrejdován do Atlanty, odkud v následující sezoně zamířil do Vancouveru. Poslední roky profesionální kariéry pobýval v Detroitu. S hokejem sekl v roce 1985 jako uznávaná persona soutěže. Na kontě má 1052 odehraných zápasů a 866 bodů za 361 gólů a 505 nahrávek.
Pokračování 4 / 11
Stéphane Richer (1054 zápasů)
Kdyby skauti v roce 1984 znali statistické údaje z kariéry kanadského útočníka Stéphaneho Richera, nespíš by si s jeho výběrem pospíšili, a on by šel na řadu už v prvním kole. Tehdy si ho ale jako 29. hráče vybral Montreal a byla to rozhodně dobrá volba. Když v roce 1986 vyhráli Habs Stanley Cup, mladíček Richer byl u toho. V základní části tehdy přispěl týmu 37 body a v play-off dal čtyři góly a na jeden přihrál. Barvy kanadského klubu oblékal do konce sezony 1990/91 a pak zamířil za dalšími úspěchy do New Jersey, kde se radoval ze Stanley Cupu v roce 1995.
Richer dokázal dvakrát během působení v dresu Devils nastřílet přes 35 gólů (38 a 36). Nikdy nepatřil mezi superhvězdy NHL, ale byla to persona, která podávala nesmírně konzistentní výkony. Neobešly se bez něho přesilovky a v okamžicích, kdy se lámaly zápasy, prakticky neodcházel z ledu na střídačku.
Mnozí experti mu občas vyčítali, že do hokeje nedává všechno, že má období, v nichž hraje jakoby vlažně a bez zájmu. Až později hokejová veřejnost zjistila, že často bojoval s depresemi. To nás přivádí k myšlence, o kolik lepší by byla jeho statistická čísla, kdyby byl celou kariéru psychicky v pohodě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
Randy Carlyle (1055 zápasů)
Kanaďan Randy Carlyle zažil v dresu Pittsburghu fantastickou sezonu 1980/81. V základní části soutěže posbíral 83 bodů za 16 branek a 67 asistencí a získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce v NHL. V následujícím ročníku se stal nástupcem Oresta Kindrachuka ve funkci kapitána týmu a byl prvním bekem v klubu, jemuž se dostalo této pocty. Tým vedl až do roku 1984, kdy byl vyměněn do Winnipegu, kde strávil dalších deset let své kariéry.
Jako hráč se stal dvakrát nejlépe nahrávajícím obráncem sezony a jednou nejproduktivnějším. Stanley Cup však nezískal. Vynahradil si to až jako kouč v sezoně 2006/07, kdy k nejcennějšímu poháru přivedl Anaheim. V NHL odsloužil 17 sezon a jeho bilance čítá 1055 zápasů a 647 bodů (148+499). Dalších 69 utkání a 33 (9+24) bodů zaznamenal v play-off.
Pokračování 6 / 11
Rick Nash (1060 zápasů)
Rick Nash byl jedničkou draftu v roce 2002, kdy po něm sáhl Columbus. V klubu strávil devět povedených sezon, přičemž ve čtyřech posledních byl kapitánem mužstva. V premiérovém ročníku byl aspirantem na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony a o rok později se stal s 41 brankami nejlepším střelcem základní části soutěže. Čtyřicet či více gólů pak nastřílel ještě dvakrát. Blue Jackets však nedokázali kolem Nashe poskládat konkurenceschopný tým.
Byl to skvělý hokejista, který však nikdy nebyl vůdčím typem. Měl dny, kdy byl naprosto jedinečný a předváděl geniální výkony, občas se však stalo, že zapadl do šedivého průměru.
Zlatý medailista z olympiád ve Vancouveru a v Soči oficiálně ukončil profesionální kariéru v lednu roku 2019. Během ní nasbíral v 1060 zápasech 805 bodů (437+368). V play-off zaznamenal v 89 střetnutích 46 bodů (18+28).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 11
Denis Potvin (1060 zápasů)
Denis Potvin byl klíčovou personou dynastie New Yorku Islanders, která válcovala NHL na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Neuvěřitelně silný a nebojácný bek na sebe upoutal pozornost hned ve své premiérové sezoně, do níž nastupoval jako dvacetiletý mladík. V 77 zápasech posbíral 54 kanadských bodů (17+37) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Už tehdy o něm odborníci mluvili jako o „novém Bobby Orrovi.“
Potvin byl nesmírně chytrým a trpělivým hokejistou, který měl ohromný cit pro přesné načasování přihrávky. Jeho kvality se ještě násobily v přesilovkách, při nichž byl na ledě smrtelně nebezpečný. Navíc to byl rozený vůdce, kterého respektovali spoluhráči i protihráči. Legendární byla jeho střela zápěstím, ale když došlo na osobní souboje, nikdy neuhnul a dokázal být patřičně tvrdý.
„Nenáviděl jsem tréninky a čekání na zápas. Nejšťastnější jsem byl ve chvíli, kdy rozhodčí hodil první buly a začalo se hrát,“ osvětlil jednou svůj vztah k hokeji Potvin, jenž se stal prvním obráncem, který se přehoupl přes tisíc bodů získaných v základní části soutěže. S hokejem sekl v 35 letech – podle mnohých příliš brzy, protože mohl mít před sebou ještě několik skvostných sezon.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
Joe Mullen (1062 zápasů)
Rodák z New Yorku Joe Mullen si odpracoval v NHL šestnáct sezon v týmech St. Louis Blues, Calgary Flames, Pittsburgh Penguins a Boston Bruins. Třikrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát získal Lady Byng Trophy za gentlemanský styl hry.
Šestkrát během kariéry nastřílel během základní části soutěže aspoň 40 branek. Rekordní byl pro něho ročník 1988/89, kdy v dresu Calgary nasázel 51 gólů a posbíral 110 bodů. Ve stejné sezoně pomohl Plamenům k jejich prvnímu Stanley Cupu 12 góly a 19 body v 21 zápasech.
Mullen se stal prvním rodilým Američanem, který v NHL překonal hranici 500 vstřelených gólů (502) a tisícovky kanadských bodů (1063). V roce 2000 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Foto: blues.nhl.com
Pokračování 9 / 11
Bobby Hull (1063 zápasů)
Legendární levé křídlo spojilo svou kariéru v NHL s Chicagem. V roce 1972 přestoupil Bobby Hull do Winnipegu, který hrál v konkurenční soutěži WHA, a strávil tam sedm sezon. Nebýt tohoto kroku, zbořil by patrně v NHL všechny rekordy legendárního Gordieho Howea.
Hull byl excelentním bruslařem a měl ve své době údajně nejtvrdší střelu golfovým úderem na světě – rychlost puků, které posílal na branku, prý přesahovala 170 kilometrů v hodině. Jeho rána zápěstím dosahovala rychlosti přes 155 km/h. A to bylo v době, kdy brusle vážily o dost víc než dneska a hokejky byly ze dřeva. Jak by asi válel s dnešním vybavením a lehkými grafitovými holemi?
Kromě toho, že vyhrál s Chicagem Stanley Cup a s Winnipegem třikrát triumfoval v WHA, stal se v obou soutěžích nejužitečnějším hráčem, třikrát získal Art Ross Trophy a byl klíčovým mužem reprezentace javorového listu na Kanadském poháru v roce 1976. I přes problémy se zraněním odehrál 23 profesionálních sezon a je považován za nejlepší levé křídlo všech dob.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
Rod Gilbert (1065 zápasů)
Přezdívalo se jim „GAG line“ a rozhodně nebyli k smíchu. Ve středu útoku New Yorku Rangers hrál Jean Ratelle, Rod Gilbert pendloval na pravém křídle a nalevo jezdil kapitán týmu Vic Hadfield. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století nebylo v NHL nebezpečnějšího útoku. Řada spolu hrála až do roku 1974, kdy byl Hadfield vytrejdován do Pittsburghu, a přivedla mužstvo do finále Stanley Cupu. Na pohár pro vítěze si však nesáhli.
Gilbert dodnes drží klubový rekord v počtu nasbíraných kanadských bodů (1021, z toho 406 za vstřelené branky). Jeho dres s číslem 7 visí u stropu Madison Square Garden. V roce 1976 získal jako druhý hráč Rangers Bill Masterton Trophy jako ocenění, že se dokázal vrátit k hokeji po vážném zranění zad na začátku kariéry.
Pokračování 11 / 11
Sergej Zubov (1068 zápasů)
Ve dvou dekádách na přelomu tisíciletí nehrálo v NHL mnoho talentovanějších obránců, než byl Sergej Zubov. V současné době je čtvrtým nejproduktivnějším hráčem v historii Dallasu (když nepočítáme předchůdce klubu - Minnesotu North Stars), mezi nahrávači je třetí.
Zubov byl draftován do NHL v pátém kole v roce 1990, když si ho vybral New York Rangers, kde odehrál první tři roky v zámoří. Po sezoně v Pittsburghu byl v roce 1996 vytrejdován za Kevina Hatchera do Dallasu, kde se jeho nadání rozzářilo naplno.
V texaském klubu strávil dvanáct let a až na poslední dva ročníky, kdy se potýkal se zdravotními problémy, nikdy neklesl v základní části pod 40 kanadských bodů. Jeho doménou byla spolehlivost a naprostá vyrovnanost výkonů. V dresu Hvězd pomohl týmu v roce 1999 k zisku Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz