Jen jediný klub v NHL dosud vyřadil ze své sady dresů ten, na kterém je číslo 88. Rozhodně to ale není proto, že by s tímto numerem hráli samí průměrní nebo podprůměrní hokejisté. V následujících kapitolách najdete osm borců, kteří byli (nebo jsou) hvězdami NHL a osmaosmdesátka k nim kratší či delší čas neodmyslitelně patřila.
Andrej Vasilevskij (Rusko)
Po skvělých výkonech, které předváděl na juniorské úrovni, si ruský brankář Andrej Vasilevskij vybojoval v sezoně 2013/14 místo jedničky v brance celku Salavat Ufa. Odchytal 28 zápasů v základní části, osmnáct utkání v play-off KHL a pomohl svému týmu do finále Východní konference.
Přes 190 centimetrů vysokého mladíka si v roce 2012 vybrala jako devatenáctého hráče v draftu Tampa Bay a tamní skauti nadaného brankáře bedlivě sledovali i během jeho angažmá v KHL. A mohli z něho mít radost, takže po sezoně 2013/14 mu nabídli smlouvu a mladý Rus si ve svém premiérovém ročníku v NHL zachytal v 16 zápasech.
Hvězdy v nejlepších letech. 13 špičkových hokejistů z NHL, kteří se narodili v roce 1994
V další sezoně dostal šancí ještě víc a odchytal 24 střetnutí. S úspěšností zákroků 91 % a průměrem 2,76 inkasovaných gólů na zápas se rozhodně ukázal v dobrém světle, i tak ale mnohé fanoušky překvapilo, když v sezoně 2016/17 vystrnadil z branky Bena Bishopa a zaujal post gólmanské jedničky. Nyní už je nejzářivější brankářskou hvězdou v NHL. V ročníku 2018/19 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže a loni i letos přivedl Tampu Bay ke Stanley Cupu. Vasilevskij si v uplynulém ročníku vydělal 12 milionů dolarů, v tom příštím to bude o jeden milion méně a bude druhým nejlépe placeným brankářem v NHL.
Foto: Profimedia.cz
David Pastrňák (Česká republika)
Možná si řeknete, že je trochu předčasné zařazovat do tohoto výběru borce, kterému je teprve 25 let, ale v případě Davida Pastrňáka je to zcela namístě. Havířovský odchovanec, který už jako šestnáctiletý vyrazil za hokejovým vzděláním do Švédska, kde pak strávil dvě sezony, se v NHL dokázal etablovat mimořádně rychle.
VIDEO: Tak to všechno začalo. Připomeňte si první gól Davida Pastrňáka v NHL
V sestavě Bostonu se objevil hned následující ročník po draftu a od té doby jdou jeho výkony rok co rok nahoru. Momentálně patří k nejlepším kanonýrům soutěže i k největším ligovým celebritám. Pokud ho v rozletu nezbrzdí nějaké vážnější zranění, mohl by být jednou oslavován jako jeden z nejlepších českých hráčů v dějinách NHL.
Foto: Profimedia.cz
Owen Nolan (Kanada)
Tohle je slavné hokejové jméno. Owen Nolan je pětinásobným účastníkem All-Star Game, držitelem zlaté olympijské medaile z roku 2002 a účastníkem památné bitky v utkání Česká republika – Kanada na mistrovství světa v roce 1997 (kde také nakonec získal zlatou medaili). Za osmnáct sezon v NHL vystřídal sedm klubů, odehrál rovných 1200 zápasů a vstřelil 422 gólů, k tomu přidal ještě přes šedesát bitev v play-off.
Kde domov můj? 10 hráčů, kteří se narodili v hokejově exotické zemi a přesto si zahráli v NHL
Pokud teď chcete namítnout, že k Nolanovi neodmyslitelně patří číslo 11, pak máte pravdu, ale pravdou je také to, že s osmaosmdesátkou odstartoval kariéru v NHL. Nosil ji na dresu ve své první sezoně 1990/91, kdy hájil jako osmnáctiletý mlíčňák barvy Quebecu Nordiques, tedy klubu, který si ho v roce 1990 vybral jako prvního hráče v celkovém pořadí draftu.
Foto: Profimedia.cz
Joe Sakic (Kanada)
Joe Sakic odehrál celou kariéru v jednom klubu, byť zažil jeho stěhování z Kanady do Spojených států a následné přejmenování. Během dvaceti sezon zvládl naskočit do více než patnácti set zápasů, v nichž dal přes sedm set branek a nastřádal víc než 1800 bodů. Se Sakicem se to má podobně jako s Nolanem - v dresu s osmaosmdesátkou odehrál pouze první ročník v NHL, pak až do konce kariéry nosil na zádech devatenáctku, to však není důvod k tomu, abychom ho do našeho výběru nezařadili.
Extratřída. 12 hráčů, kteří v jednom ročníku play-off NHL nastříleli aspoň 16 gólů
Titul z mistrovství světa vyválčil v roce 1994, dvakrát se pak radoval ze zisku Stanley Cupu a v roce 2002 byl členem kanadského týmu, který vyhrál olympijský turnaj. Má také zlato z juniorského světového šampionátu a je jedním z mála členů Triple Gold Clubu.
Ve sbírce individuálních trofejí má Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže (2001), získal také Ted Lidsay Trophy (2001), Conn Smithe Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v play-off (1996), Bud Light Trophy za nejlepší skóre v +/- bodování (2001) a Lady Bing Trophy pro nejslušnějšího hráče v lize (2001). V letech 1996 a 2001, kdy vyhrál Stanley Cup, byl nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem ve vyřazovacích bojích.
Foto: Profimedia.cz
Jarome Iginla (Kanada)
S Jaromem Iginlou se to má podobně jako s Owenem Nolanem a Joe Sakicem. Je to jen naopak. Na rozdíl od nich s osmaosmdesátkou na dresu v NHL nezačínal, ale končil. Odehrál s ní posledních 19 utkání v elitní lize poté, co byl v sezoně 2016/17 vytrejdován z Colorada do Los Angeles.
Důrazní a produktivní. Toto je 12 nejlepších silových útočníků v historii NHL
Iginla je jedním z pouhých 21 hokejistů, kteří v NHL odehráli přes 1500 zápasů. Konkrétně jich zvládl 1554, což ho v tomto ohledu řadí na 15. místo v historii soutěže. V dobách své největší slávy to byl železný muž, a to nejen díky malé náchylnosti ke zraněním, ale také kvůli své tvrdosti a houževnatosti. Je také jedním nemnoha hokejistů, kteří během celé kariéry podávali konzistentní výkony. Byl to fantastický střelec a kreativní nahrávač, zároveň ale uměl být pořádně důrazný.
Foto: Profimedia.cz
Brent Burns (Kanada)
Když v červnu roku 2011 získali Žraloci z Minnesoty za Devina Setoguchiho, Charlieho Coyleho a první výběr v draftu zadáka Brenta Burnse, pořídili si do týmu možná nejlepšího beka v klubové historii. Rtuťovitý a dynamický hráč patřil v uplynulých sezonách pravidelně mezi vážné aspiranty na Norris Trophy pro nejlepšího obránce v NHL a v roce 2017 ji dokonce získal. Zatímco v předchozím působišti nosil na dresu osmičku, v San Jose k ní přidal ještě jednu. A vypadá to, že mu přinášejí štěstí.
FOTO: Brent Burns a 8 dalších nejvousatějších sportovců minulých 25 let
Do rejstříku jeho schopností patří bezchybné čtení hry a předvídavost. I díky tomu patřil v předchozích ročnících mezi několik beků, kteří v produktivitě konkurovali útočníkům. Šestatřicetiletý vousáč však dosud na vytoužený Stanley Cup nedosáhl.
Foto: Profimedia.cz
Patrick Kane (USA)
Americký útočník Patrick Kane je momentálně jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem už třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem.
Foto: Profimedia.cz
Eric Lindros (Kanada)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru.
Lindrose si v roce 1991 vybral jako prvního v pořadí draftu Quebec, ale v tomto klubu neodehrál jediný zápas. Hráč i jeho rodina dali už před draftem jasně najevo, že v kanadském klubu hrát nechce, přesto si ho Nordiques pojistili a následně se pustili do handlování s ostatními kluby. Původně to vypadalo, že s nejlepší nabídkou přijdou newyorští Rangers, ale nakonec v roce 1992 naskočil Lindros do NHL v dresu Philadelphie, v němž působil osm sezon a strávil v něm nejlepší léta profesionální kariéry.
Legie zkázy a 6 dalších nejslavnějších útočných formací v historii NHL
Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání.
Útočné formaci ve složení John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg se začalo přezdívat „Legie zkázy.“ Řada byla vytvořena v sezoně 1994/95, kterou zkrátila výluka NHL, a kdy Flyers získali z Montrealu Johna LeClaira. Když k němu kouč Terry Murray postavil talentovaného Lindrose s Renbergem, sám netušil, jak fantasticky si budou rozumět. Během 37 zápasů, které spolu odehráli, Philadelphia ztratila jen tři zápasy. Legie zkázy vyprodukovala 80 gólů a 96 asistencí, Lindros vyhrál Hart a Pearson Trophy.
V další sezoně byla Legie opět nezastavitelná – nastřílela 121 gólů a přidala 134 asistencí. V roce 1997 dotáhla Philadelphii do finále Stanley Cupu. V roce 2018 se stal Lindros prvním hráčem v dějinách NHL, který nosil na dresu číslo 88, jehož numero bylo vyřazeno ze sady některého klubu. Nyní visí replika jeho stejnokroje pod střechou Wells Fargo Center, kde hraje domácí utkání Philadelphia.
Foto: Profimedia.cz