Ovečkin, Malkin, Crosby, Nash, Tavares, McDavid a mnozí další. Jedničkami draftu byli v drtivé většině hokejisté, ze kterých se staly hvězdy, nebo alespoň respektovaní hráči a opory klubů. Do této kategorie spadá například Roman Hamrlík.
Existuje ještě jedna kategorie a v ní jsou volby, které se nepovedly. Tyto výběry jsou důkazem, že i mistr skaut se někdy utne a sebelepší profesionál prostě nemůže předvídat, jak kariéru sportovce ovlivní kupříkladu častá zranění.
V následujících kapitolách si můžete připomenout hokejisty, po kterých v draftu NHL sáhly kluby jako po prvních v pořadí, ale respektovaní hráči se z nich nikdy nestali. Je mezi nimi i jeden český zástupce.
Pokračování 2 / 9
10. Alexandre Daigle, 1993 – Ottawa Senators
Jednička draftu, hvězdný kontrakt a slibná budoucnost. Takový byl jeho začátek v Ottawě. A výsledek? Dvakrát 51 bodů za sezonu. Lepší Alexandre Daigle nikdy nebyl a v roce 1998 byl vyměněn do Philadelphie. Ani tam ale dlouho nevydržel, putoval mezi kluby a na nějakou dobu dokonce přerušil kariéru.
Jistě, nedá se hovořit, že by měl za sebou úplně špatné hokejové roky, ale platí totéž, co u všech ostatních borců v tomto výběru – jednička draftu by měla mít na víc. Zejména uvážíme-li, že v témže roce se až po něm dostalo na Kariyu, Prongera či třeba Arnotta. V NHL odehrál 616 zápasů a nasbíral 327 bodů (129+198).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 9
9. Brian Lawton, 1983 – Minnesota North Star
Brian Lawton se stal v roce 1983 vůbec prvním americkým rodákem, který byl draftován jako jednička v celkovém pořadí. Vybrala si ho Minnesota, ale kdyby tehdy skauti North Stars sáhli po Patu LaFontainovi nebo Stevovi Yzermanovi, udělali by nepoměrně větší terno. Jasno o tom, že neudělali dobře, měli poměrně záhy. Už v roce 1985 prohlásil tehdejší generální manažer klubu Lou Nanne, že zvolil špatně. „Kdybych měl vybírat znovu, sáhl bych po Barrassovi,“ prohlásil dva roky po draftu.
Lawton se měl podle prognóz odborníků stát nejen známou tváří Minnesoty, ale také amerického hokeje. Ve své premiérové sezoně sice vytvořil nový klubový rekord, když jako nováček vstřelil dvě branky v rozmezí pouhých 19 vteřin, jinak ale moc nenadchl.
V dresu North Stars strávil pět průměrných sezon a v roce 1988 se odporoučel do Hartfordu, odkud ho ještě v průběhu sezony vyměnili do New Yorku Rangers. Ani tam si ale nepobyl dlouho. Postupně si ještě zahrál v Quebecu, Bostonu a San Jose, kde v roce 1993 jeho kariéra v NHL skončila s bilancí 483 odehraných zápasů 266 bodů (112+154). Na jedničku draftu žádná sláva…
Pokračování 4 / 9
8. Patrik Štefan, 1999 – Atlanta Trashers
Patrik Štefan se stal druhým (a zatím posledním) českým hráčem v historii, který si mohl do životopisu napsat „byl jsem jedničkou draftu NHL“. Po většinu následující kariéry to však nedokázal potvrdit.
Nic zpočátku nenasvědčovalo tomu, že by před sebou neměl mít hokejově požehnané roky. Českou extraligu hrál už v sedmnácti letech, v draftu předčil bratry Sedinovy a v nováčkovské sezoně nastřádal 25 kanadských bodů. Jenže pak přišlo zranění. Nebylo první a zdaleka ani poslední.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Další roky trochu paběrkoval, hrál dokonce na farmě. K jeho cti je třeba říci, že na sobě poctivě dřel a stal se z něho velmi dobře bránící útočník. V NHL nastřádal 455 utkání. Na jedničku draftu je to ale přece jen dost málo. Dnes Patrik Štefan ve vzpomínkách hokejových fanoušků zůstává zařazený spíše jako smolař (ať už se jedná o jeho častá zranění, či o jeho slavný pád před prázdnou brankou v utkání Dallasu s Edmontonem, po kterém srovnal Aleš Hemský).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 9
7. Greg Joly, 1974 – Washington Capitals
V roce 1974 se stal Washington novým klubem v NHL a v draftu téhož roku měl právo první volby. Skauti klubu se však moc nevyznamenali. Sáhli po kanadském zadákovi Gredu Jolym, který měl za sebou nesmírně povedenou sezonu v juniorské lize WCHL, v níž zaznamenal v 67 zápasech 92 bodů a dalších 20 bodů posbíral v 16 utkáních play-off.
Tehdejší generální manažer Washingtonu Milt Schmidt o Jolym hovořil jako o „novém Bobby Orrovi“, jeho předpověď však byla na hony vzdálená realitě. Během devíti sezon v NHL odehrál Joly pouze 365 utkání, v nich zaznamenal 97 bodů. Celou kariéru se pohyboval na hraně mezi prvním týmem v NHL a farmářským celkem v soutěži AHL, přičemž v nižší soutěži trávil více času.
V dresu Capitals odehrál 98 střetnutí, ve kterých nasbíral 33 bodů a 116 záporných bodů v +/- bodování. Další část kariéry strávil v Detroitu. Když se v roce 1986 loučil s profesionálním hokejem, měl na účtu v NHL 163 mínusových bodů v +/- bodování.
Pokračování 6 / 9
6. Nail Jakupov, 2012 – Edmonton Oilers
Zatím poslední ruskou jedničkou draftu byl Nail Jakupov. Talentovaného útočníka v roce 2012 ulovil Edmonton, který si od něho hodně sliboval. V první sezoně, kterou narušila stávka, posbíral solidních 31 bodů.
Jenže na nadějný rozjezd nenavázal, v ročníku 2013/14 si připsal bilanci 11+13, v dalších dvou sezonách to nebylo o moc lepší. Oilers od ruského supertalentu čekali daleko víc, a proto ho v roce 2016 vytrejdovali do St. Louis. Ani tam ale nepřesvědčil. V sezoně 2017/18 byl hráčem Colorada, ale mimořádné výkony nepředváděl, a tak v létě roku 2019 zamířil domů a upsal se Petrohradu. Následně byl hráčem Podolsku, Omsku a nyní působí v Nižněkamsku. Do NHL už se (zřejmě) nikdy nevrátí. Odehrál v ní 350 utkání a zaznamenal 136 bodů. To je na jedničku draftu zatraceně málo.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 9
5. Rick DiPietro, 2000 – New York Islanders
Rick DiPietro byl druhým a zároveň dosud předposledním gólmanem, který se stal jedničkou draftu. Na amerického brankáře v roce 2000 ukázali New York Islanders, kde očekávali, že se Di Pietro stane stabilní jedničkou mezi tyčemi. Zpočátku to vypadalo na nadějnou volbu, jež se později změnila v balvan na noze Ostrovanů. Kombinace zranění a pohádkové dlouhodobé smlouvy neudělala dobrotu.
Pořádnou šanci dostal až v sezoně 2003/04, během které odchytal 50 zápasů. Jedničkou Ostrovanů byl v dalších třech letech. Od roku 2008 do roku 2013 však v NHL zasáhl jen do 50 duelů a tím pro něho kariéra v NHL skončila. Celkem se propracoval na cifru 318 utkání ve slavné soutěži.
Úplně špatný brankář to ale nebyl, jinak by se těžko postavil mezi tyče kupříkladu na olympiádě v Turíně či na Světovém poháru, nezachytal by si v All Stars Game. Nicméně fakt, že jen ve čtyřech sezonách odchytal nadpoloviční většinu utkání v základní části, hovoří jasně.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 9
4. Gord Kluzak, 1982 – Boston Bruins
Boston Gorda Kluzaka draftoval, i když měl informace o hráčových zdravotních problémech. Výsledkem pak byly dvě kompletně promaroděné sezony. V některých dalších pak nastřádal tento zadák jen pár utkání.
Koleno pak definitivně ukončilo Kluzakovu kariéru, během které stihl odehrát necelé tři stovky zápasů v NHL. To je slabý výčet ve srovnání s hráči, kteří v draftu v roce 1982 následovali po něm – figurují v něm například Scott Stevens, Brian Bellows, Dave Andreychuk či Doug Gilmour.
Pokračování 9 / 9
1. – 3. Claude Gauthier (1964, Detroit Red Wings), André Veilleux (1965, New York Rangers), Rick Pagnutti (1967, Los Angeles Kings)
V tomto výčtu by nemělo chybět trio André Veilleux, Claudie Gauthier a Rick Pagnutti (na snímku). Všichni se stali (shodou okolností takřka po sobě) jedničkami draftu NHL. A co dál? Nezahráli si ani jeden zápas v NHL. Je ovšem třeba uvážit, že se jednalo o druhý, třetí a pátý draft v historii NHL a dnešní dobu s tehdejší opravdu nelze srovnávat. Jména tedy uvádíme spíše jako kuriozitu.