V modrém dresu během 117 let existence Chelsea pobíhaly po ostrovních trávnících desítky fantastických hráčů, z nichž mnozí se nesmazatelně zapsali do historie anglického fotbalu. Jak by asi vypadala nejlepší jedenáctka, kdybychom ji mohli poskládat napříč léty?
Není nic snadnějšího, než si takový výběr stvořit. Vlastně - popravdě řečeno - není to zase tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto jsem se o to pokusil.
Tým snů Chelsea by hrál v rozestavení 4-3-3. A pěkně hráče po hráči ho najdete rozpitvaný v následujících kapitolách.
Brankář: Petr Čech
Český brankář Petr Čech toho s Chelsea vyhrál požehnaně. Takto si užíval poháru pro vítěze Evropské ligy. (Foto: Profimedia.cz)
Od svého příchodu na Stamford Bridge v roce 2004 se stal Petr Čech nepostradatelným členem týmu a vydobyl si renomé jednoho z nejlepších brankářů na světě. Během jedenácti sezon se podílel na zisku čtyř pohárů pro vítěze Premier League, čtyřikrát zvedl nad hlavu trofej v FA Cupu, dvakrát vyhrál Ligový pohár, má titul z Ligy mistrů i z Evropské ligy.
8 největších úspěchů ve fotbalové kariéře brankáře Petra Čecha
Navzdory těžkému zranění hlavy, které utrpěl v roce 2006 v utkání s Readingem, se vrátil do branky ve stejné formě, v jaké chytal před operací. Od té doby byl na hřišti nepřehlédnutelný – do zápasu nenastoupil bez ragbyové kukly. V sezoně 2014/15 přišel o místo brankářské jedničky, když ho z něj vytlačil mladý Belgičan Thibaut Courtois, a následně odešel do Arsenalu, přesto je ale nejlepším gólmanem v klubové historii.
Pravý obránce: Ron Harris
Ron Harris (vpravo) atakovaný Willie Morganem z Manchesteru United v utkání nejvyšší anglické soutěže v roce 1971. (Foto: Profimedia.cz)
Ron Harris je klubovou legendou. V Chelsea odehrál 19 sezon mezi léty 1961 až 1980 a nastoupil k téměř osmi stovkám zápasů. Byl to divoký a vášnivý hráč, nosil na ruce kapitánskou pásku a na hřišti byl opravdovým vůdcem.
Třikrát zažil sestup z nejvyšší soutěže, dvakrát se mu s týmem podařilo vybojovat postup zpátky mezi anglickou elitu. V roce 1971 vyhrál Pohár vítězů pohárů, o rok dříve se radoval ze zisku FA Cupu a v roce 1965 pomohl k vítězství v Ligovém poháru.
Stoper: Marcel Desailly
Francouzský mistr světa Marcel Desailly v utkání s Arsenalem na stadionu Highbury v lednu roku 1999. (Foto: Profimedia.cz)
Francouzský obránce s ghanskými kořeny nastupoval v modrém dresu Chelsea šest sezon. Na Stamford Bridge přišel v roce 1998 jako čerstvý mistr světa a rázem se stal miláčkem fanoušků pro svou bojovnost.
Největší den v modrém dresu prožil Marcel Desailly v roce 2000, kdy skvělým výkonem pomohl k zisku FA Cupu. A ještě něco – byl to právě on, vedle koho se „učil“ pozdější kapitán týmu John Terry.
Stoper: John Terry
John Terry byl kapitánem Chelsea od roku 2004 následujících 13 let. Bez něj by byl klub možná o pár trofejí chudší. (Foto: Profimedia.cz)
John Terry je pravděpodobně nejlepší fotbalista z mládežnické líhně Chelsea, který kdy běhal po trávníku na Stamford Bridge. A patrně byl i největším klubovým patriotem. Zdobily ho skvělé organizační schopnosti, dovedl vyburcovat tým a k tomu byl samozřejmě vynikajícím fotbalistou.
Tým snů anglické Premier League. Vládnou v něm hráči Manchesteru United
Je docela možné, že kdyby nebyl v týmu John Terry, fanoušci Chelsea by neslavili tolik trofejí. Od roku 2004 byl až do konce sezony 2016/17 kapitánem týmu a během té doby se podílel na zisku 16 cenných pohárů.
Levý obránce: Ashley Cole
Ashley Cole byl od svého příchodu do Chelsea v roce 2006 až do konce sezony 2013/14 nepostradatelnou součástí týmu. (Foto: Profimedia.cz)
Ashley Cole býval považován za jednoho z nejlepších levých beků světa. Velmi záhy se ukázalo, proč byli fanoušci Blues u vytržení, když v roce 2006 podepsal v klubu smlouvu. Přejít přes Colea byl totiž téměř nadlidský úkol. S Chelsea jedenkrát vybojoval titul mistra anglické ligy a Ligový pohár, čtyři poháry pro vítěze FA Cupu a vítězství v Lize mistrů i v Evropské lize.
Defenzivní záložník: Claude Makelele
Dva anglické tituly - to je bilance, se kterou se loučil po pěti sezonách v Chelsea Francouz Claude Makelele. (Foto: Profimedia.cz)
Bývalý francouzský reprezentant Claude Makelele byl jednou z prvních posil, která se objevila v klubu poté, co jej koupil Roman Abramovič. V roce 2003 přišel z Realu Madrid za necelých 17 milionů liber a během pěti let na Stamford Bridge se stal téměř nepostradatelným.
ŽEBŘÍČEK: 10 nejlepších středních záložníků v historii Premier League
Jeho nejlepší sezonou byla ta druhá – první pod vedením kouče Josého Mourinha. Portugalský stratég udělal z Makeleleho defenzivní štít před stopery a francouzskému prckovi tato role náramně vyhovovala. V Chelsea odehrál přes dvě stovky zápasů, vyhrál dva anglické tituly i Ligové Poháry a jeden FA Cup.
Záložník: Frank Lampard
Frank Lampard právě vstřelil svůj 129. ligový gól. V dresu Chelsea jich nakonec nastřílel ve všech soutěžích 211 a je absolutně nejlepším střelcem v historii klubu. (Foto: Profimedia.cz)
Když se ještě nedávno mluvilo o záložníkovi, který umí zatraceně dobře střílet góly, většinou byla řeč o Franku Lampardovi. Nejlepší střelec v historii Chelsea nemůže v klubové jedenáctce všech dob chybět. V 648 zápasech nastřílel Lampard 211 branek, což je bilance, na kterou by byla pyšná i drtivá většina útočníků.
Na Stamford Bridge přišel v roce 2001 z West Hamu za 11 milionů liber a klubu tyto peníze svými výkony mnohokrát splatil. Lampard je patrně jedním z mála hráčů, který by mohl být úspěšný v jakékoli fotbalové éře. Nyní vede Chelsea jako hlavní kouč.
Záložník: Dennis Wise
Dennis Wise slaví branku do sítě Marseille v utkání Ligy mistrů na Stamford Bridge. Zápas se hrál 8. března 2000 a skončil výhrou domácích 1:0. (Foto: Profimedia.cz)
Stejně jako John Terry a Ron Harris nosil i Dennis Wise v Chelsea kapitánskou pásku. Subtilní záložník byl proslulý svou nezměrnou touhou a vůlí po vítězství, která dokázala strhnout celý tým. Pro fanoušky klubu byl hrdinou.
Jeho gól, který vstřelil na San Siru AC Milán ve skupinové fázi Ligy mistrů v sezoně 1999/2000, je jedním z nejpamátnějších v klubové historii. Příznivci Blues na něj vzpomínají dodnes a dokonce o něm v ochozech Stamford Bridge zpívají chorály.
Útočník: Bobby Tambling
Druhý nejlepší střelec v historii Chelsea Bobby Tambling v utkání proti Liverpoolu v sezoně 1968/69. (Foto: Profimedia.cz)
Dlouhá léta byl Bobby Tambling s 202 brankami nejlepším střelcem v historii klubu, ale jeho vousatý rekord pokořil Frank Lampard. Do tohoto výběru však rozhodně patří, protože i on se stal legendou Blues.
Tambling byl typem útočníka, který byl vždycky ve správný čas na správném místě. Na Stamford Bridge strávil jedenáct roků a stal je jednou z ikon klubu.
Útočník: Didier Drogba
Takhle znal útočníka z Pobřeží slonoviny Didiera Drogbu celý svět. Góly slavil v Chelsea často a rád. (Foto: Profimedia.cz)
Nezařadit to téhle historicky nejlepší jedenáctky Chelsea Didiera Drogbu? To by byl téměř zločin. Forvard z Pobřeží slonoviny strávil v londýnském velkoklubu mezi lety 2004 a 2012 osm sezon a nesmazatelně se zapsal do jeho historie. Devátou sezonu si připsal do statistik poté, co se na Stamford Bridge vrátil po anabázi v Číně a dvou letech Turecku.
Samé superhvězdy! Nejlepší jedenáctka španělské ligy z posledních 20 sezon
Drogba nastřílel od roku 2004 v modrém dresu 164 branek a výrazně se podílel na největších úspěších Chlesea v dějinách klubu. Čtyřikrát slavil anglický titul, čtyřikrát vyhrál FA Cup, třikrát Ligový pohár a v živé paměti je jeho příspěvek k zisku nejcennější trofeje v Lize mistrů v roce 2012.
Útočník: Gianfranco Zola
Ital Gianfranco Zola byl v dobách, kdy působil na Stamford Bridge, zbožňovaným hráčem. Ani dnes na něho fanoušci Chelsea nezapomínají. (Foto: Profimedia.cz)
Pro fanoušky Chelsea je dodnes drobný italský forvard Gianfranco Zola jedním z největších hráčů klubové historie. Na Stamford Bridge přišel v roce 1996 z Parmy a v Londýně strávil sedm sezon.
Steven Gerrard a 9 skvělých hráčů, kteří nikdy nevyhráli anglický titul
Pokaždé, když měl míč u nohy, okouzloval tribuny úžasnými fotbalovými kousky. Jak velkou úctu má Gianfranco Zola v klubu, kde zanechal výraznou stopu, dokazuje i fakt, že od roku 2003, kdy se vrátil z ostrovů zpátky do Itálie, nikdo neoblékl dres s jeho číslem 25.