Nemuselo by to trvat moc dlouho a Jakub Voráček by mohl poskočit na třetí místo v počtu asistencí v NHL mezi českými hráči a nechat za sebou Václava Prospala. Momentálně má na kontě 488 nahrávek a cestou k metě 500 asistencí může pokořit v historické tabulce NHL nejednu bývalou hvězdu. Borce, jež zřejmě brzy nechá za svými zády, najdete ve fotogalerii a v následujících kapitolách.
Ray Ferraro (490 asistencí)
Kanadský centr Ray Ferraro odehrál v NHL 1258 utkání, ve kterých vedle 490 nahrávek zaznamenal 408 branek. Od poloviny 80. let minulého století až do přelomu tisíciletí patřil k velkým osobnostem elitní zámořské ligy. Naneštěstí pro něj nikdy nehrál v týmu, který by měl šanci vyhrát Stanley Cup.
Skauti ho zřejmě dost podcenili, protože v roce 1982 šel na řadu až v pátém kole draftu, kdy po něm sáhl Hartford. O dva roky později si odbyl premiéru v NHL a v dresu Whalers působil až do sezony 1990/91, kdy byl vytrejdován do New Yorku Islanders. V barvách Ostrovanů byl nejblíže ke Stanley Cupu. V roce 1993 se podílel na spanilé jízdě vyřazovacími boji 20 body (13+7) v 18 zápasech, ale stopku vystavil jeho celku ve finále Východní konference Montreal.
Ve svém nejproduktivnějším ročníku (1991/92) posbíral 80 bodů za 40 branek a stejný počet nahrávek. Kariéru ukončil po sezoně 2001/02, kdy hrál v Atlantě a St. Louis. V letech 1989 a 1996 pomohl kanadskému výběru na světových šampionátech ke stříbrným medailím.
Foto: Profimedia.cz
James Patrick (490 asistencí)
Bývalý kanadský obránce James Patrick je momentálně koučem Winnipegu Jets, tedy v týmu, v němž si nikdy během hráčské kariéry nezahrál. Nejlepší léta strávil v Calgary a New Yorku Rangers, který ho draftoval v roce 1981 jako devátého v celkovém pořadí. Z Patricka se velmi záhy stala jedna z defenzivních hvězd ligy. Vysoce produktivní zadák si dlouho držel průměr téměř jednoho bodu na utkání. Uměl sice střílet branky, ale jeho doménou byla chytrá a přesná přihrávka.
Nejproduktivnější byl v sezoně 1987/88, kdy posbíral 62 bodů (17+45) v 70 zápasech. Na Stanley Cup si nikdy nesáhl. Nejblíže mu byl v sezoně 1985/86, kdy s Rangers došel do finále Východní konference, kde ztroskotali na Montrealu, a pak v roce 1999, kdy s Buffalem prohrál finálovou sérii s Dallasem 2:4. Má však zlato z Kanadského poháru a mistrovství světa juniorů, a stříbro ze světového šampionátu seniorů.
Trevor Linden (492 asistencí)
Kanaďan Trevor Linden je klubovou legendou Vancouveru Canucks, kde strávil 15 z 19 sezon, jež odehrál v NHL. Urostlý centr se stal v roce 1988 dvojkou draftu a okamžitě se etabloval v nejprestižnější hokejové soutěži světa. V premiérové sezoně odehrál 80 utkání a zaznamenal 59 bodů (30+29). Kariérní maximum si stanovil v ročníku 1995/96, kdy posbíral 80 bodů za 33 branek a 47 asistencí.
Linden vyčníval nad jiné svými vůdčími schopnostmi a pevným charakterem. Od roku 1998 do léta 2006 stál v čele hráčské asociace NHLPA jako respektovaná osobnost mezi hráči i funkcionáři. V roce 1998 založil nadaci Trevor Linden Foundation pro podporu mládežnického hokeje.
V NHL odehrál 1372 utkání a do statistik si připsal 867 bodů (375+492). Dalších 124 utkání zvládl v play-off, ze Stanley Cupu se však nikdy nenapil. Blizoučko mu byl v roce 1994, Canucks však tehdy v nervydrásající sérii padli 3:4 na zápasy s New Yorkem Rangers. Linden tehdy nasbíral ve 24 zápasech 25 bodů (12+13).
Foto: Profimedia.cz
Eric Lindros (493 asistencí)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru.
Lindrose si v roce 1991 vybral jako prvního v pořadí draftu Quebec, ale v tomto klubu neodehrál jediný zápas. Hráč i jeho rodina dali už před draftem jasně najevo, že v kanadském klubu hrát nechce, přesto si ho Nordiques pojistili a následně se pustili do handlování s ostatními kluby. Původně to vypadalo, že s nejlepší nabídkou přijdou newyorští Rangers, ale nakonec v roce 1992 naskočil Lindros do NHL v dresu Philadelphie, v němž působil osm sezon a strávil v něm nejlepší léta profesionální kariéry.
Kreativní a produktivní tahouni týmu. Toto je 15 nejlepších centrů v historii NHL
Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání.
Útočné formaci ve složení John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg se začalo přezdívat „Legie zkázy.“ Řada byla vytvořena v sezoně 1994/95, kterou zkrátila výluka NHL, a kdy Flyers získali z Montrealu Johna LeClaira. Když k němu kouč Terry Murray postavil talentovaného Lindrose s Renbergem, sám netušil, jak fantasticky si budou rozumět. Během 37 zápasů, které spolu odehráli, Philadelphia ztratila jen tři zápasy. Legie zkázy vyprodukovala 80 gólů a 96 asistencí, Lindros vyhrál Hart a Pearson Trophy.
V další sezoně byla Legie opět nezastavitelná – nastřílela 121 gólů a přidala 134 asistencí. V roce 1997 dotáhla Philadelphii do finále Stanley Cupu.
Foto: Profimedia.cz
Murray Craven (493 asistencí)
Kanadský útočník Murray Craven je možná jedním z nejvíce nedoceněných hráčů v NHL za posledních 30 let. O tom, že šlo o velký hokejové talent, svědčí fakt, že po něm sáhl Detroit v roce 1982 už v prvním kole draftu a velmi rychle dostal příležitost v elitní lize. V dresu Red Wings se ale výrazněji neprosadil. To nejlepší ze sebe vydal po odchodu do Philadelphie v roce 1984. V barvách Flyers pak válel osm sezon a v ročníku 1987/88 si vytvořil kariérní maximum ziskem 76 bodů (30+46) v 72 zápasech.
Je zvláštní, že během 18 let strávených v NHL se nedočkal žádného týmového ani individuálního úspěchu. Dvakrát si zahrál ve finále Stanley Cupu, ale pokaždé byl na straně poraženého celku. V roce 1985, když Philadelphia podlehla Edmontonu, a pak o devět let později v barvách Vancouveru, který ztroskotal na New Yorku Rangers. Jeho jedinou „cenností“ z hokejového života je stříbro z mistrovství světa v roce 1991. V NHL odehrál 1071 utkání s bilancí 266 branek a 493 nahrávek. Dalších 70 bodů (27+43) ve 118 zápasech si připsal v pla-off.
Vjačeslav Kozlov (497 asistencí)
Dvakrát vyhrál Stanley Cup a na přelomu tisíciletí patřil k největším hvězdám v NHL. Ruský forvard Vjačeslav Kozlov je osmým nejlepším ruským střelcem v historii zámořské ligy a mezi nahrávači je jen o příčku níž. Do prestižní soutěže zamířil krátce po pádu východního bloku a v sezoně 1991/92 debutoval v Detroitu, kde pak hrál až do roku 2001, kdy byl vytrejdován za Dominika Haška do Buffala. Tam však pobyl jen krátce a už od dalšího ročníku až do odchodu do vlasti v roce 2010 hájil barvy Atlanty.
Ostrostřelci z Východu. Toto je 10 nejlepších ruských kanonýrů v historii NHL
Když se Kozlov s NHL loučil, měl na kontě 1182 utkání a 853 bodů (356+497). Ve 118 zápasech v play-off posbíral 79 bodů (42+37). V Detroitu i v Atlantě je pokládán za klubovou legendu.
Foto: Profimedia.cz
Marc Savard (499 asistencí)
Útočník Marc Savard zanechal nejvýraznější stopu v Atlantě a v Bostonu, s nímž v roce 2011 vybojoval svůj jediný Stanley Cup. Kariéru v NHL odstartoval v sezoně 1997/98 v dresu New Yorku Rangers, který ho dva roky předtím draftoval ve čtvrtém kole. Velmi rychle ukázal, že má výrazný talent, který pak rozvíjel v Calgary, odkud se přesunul k Trashers a následně k Medvědům.
Bodově nejpovedenější ročník (2005/06) zaznamenal v Atlantě, když posbíral v 82 zápasech 97 bodů (28+69). Dvakrát si zahrál v All-Star Game. Jeho kariéru významně poznamenal těžký otřes mozku po faulu Matta Cooka, po němž pak vedení NHL výrazně přitvrdilo vůči zákrokům do oblasti hlavy a krku. Poslední utkání odehrál ve 33 letech. Loučil se s bilancí 706 bodů (207+499) v 807 zápasech v základní části a 22 bodů (8+14) v 25 utkáních play-off.
Foto: Profimedia.cz
Randy Carlyle (499 asistencí)
Kanaďan Randy Carlyle zažil v dresu Pittsburghu fantastickou sezonu 1980/81. V základní části soutěže posbíral 83 bodů za 16 branek a 67 asistencí a získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce v NHL. V následujícím ročníku se stal nástupcem Oresta Kindrachuka ve funkci kapitána týmu a byl prvním bekem v klubu, jemuž se dostalo této pocty. Tým vedl až do roku 1984, kdy byl vyměněn do Winnipegu, kde strávil dalších deset let své kariéry.
Vůdci a tahouni. Jágr, Straka a všichni další kapitáni, kteří dosud vedli Pittsburgh Penguins
Jako hráč se stal dvakrát nejlépe nahrávajícím obráncem sezony a jednou nejproduktivnějším. Stanley Cup však nezískal. Vynahradil si to až jako kouč v sezoně 2006/07, kdy k nejcennějšímu poháru přivedl Anaheim. V NHL odsloužil 17 sezon a jeho bilance čítá 1055 zápasů a 647 bodů (148+499). Dalších 69 utkání a 33 (9+24) bodů zaznamenal v play-off.