Mají skvělého, zkušeného a uznávaného trenéra i výborné fotbalisty, vyhráli kvalifikační skupinu, v níž za sebou nechali i Portugalsko s hvězdným Cristianem Ronaldem, přesto se s nimi na mistrovství světa v Brazílii moc nepočítá. Že by ruská reprezentace mohla získat medaili, si myslí jen málokdo.
Navzdory zbytku světa ruští fotbaloví fanoušci věří, že jejich reprezentace může na mistrovství světa v Brazílii uspět. Optimismem je naplňují výsledky národního týmu z kvalifikace, v níž mužstvo vedené italským koučem Fabiem Capellem předvádělo (především v prvních zápasech) skvělé výkony.
Rusové byli výborní v defenzívě a nedovolili soupeřům v úvodních čtyřech duelech ani jednou skórovat, zatímco sami nasázeli do jejich branek osm gólů. Na kontě měli tehdy plný počet bodů, zatímco třeba Portugalci jen sedm. Ve zbytku kvalifikace sice mužstvo dvakrát prohrálo a jednou remizovalo a o přímý postup se ještě muselo strachovat, ale nakonec bylo bod před Portugalskem, které muselo do baráže.
Celek kouče Capella nebude do Brazílie odlétat v roli aspiranta na medaile, ale bylo by chybou jej podceňovat. Rusové mají v současnosti silný a sebevědomý výběr, který může překvapit. Během kvalifikačních bojů se v mužstvu vyprofilovaly nové osobnosti – Viktor Fajzulin a Oleg Šatov ze Zenitu Petrohrad či Aleksandr Kokorin z Dynama Moskva.
Jenže Rusové se mají před šampionátem i nad čím zamýšlet. Třeba nad nevysvětlitelným selháním v kvalifikačním utkání se Severním Irskem, které pro mužstvo mohlo při troše irského štěstí klidně skončit debaklem. Jak už to u většiny slovanských výběrů bývá, je třeba stále pracovat na psychice a nepodléhat sebeuspokojení.
Ruský výběr měl při losu světového šampionátu štěstí. Ve skupině sice narazí na velmi silnou Belgii, ale přes reprezentaci Jižní Koreje a Alžírska by mohl klidně přejít do vyřazovací části turnaje. Jenže když si vezmeme k ruce statistiky, už to tak optimisticky nevypadá.
Ruská reprezentace existuje jako nástupník sovětského výběru od roku 1992. Během této doby se uskutečnilo pět světových šampionátů, ale národní celek si zahrál jen na dvou z nich. Ani v jednom případě se neprokousal ze základní skupiny.
V roce 1994 ve Spojených státech to bylo poměrně pochopitelné. Rusové měli ve skupině nesmírně silné protivníky – Švédy a Brazilce. Oba týmy se na konci turnaje radovaly z medailí – Skandinávci slavili bronz a Kanárci se těšili z titulu mistrů světa.
Mementem před nacházejícím šampionátem v Brazílii však pro Rusy zůstává mistrovství světa z roku 2002. Mančaft byl tehdy v hratelné skupině s Belgií, Tuniskem a Japonskem, ale do osmifinále nepostoupil. Na první start v play-off na závěrečném turnaji tak Rusové stále čekají.
Historie ukazuje, že mužstvo největší země světa umí hrát dobrý fotbal jen tehdy, když má ještě prostor pro chyby, když stále o tolik nejde. Jakmile je existenčně nutné vyhrát, jako třeba v barážích o šampionáty v roce 1998 a 2010, jež Rusové prohráli, pak už to týmu nejde a často narazí.
Co z toho vyplývá? Dost slušná pravděpodobnost, že ani tentokrát se z ruské reprezentace nestane černý kůň turnaje a experti, kteří s týmem nepočítají v bojích o medaile, mají pravdu. Ale kdo ví, třeba tuto tradici Rusové právě v Brazílii zlomí a překvapí sami sebe i celý fotbalový svět…
Foto: Profimedia.cz