Vyhrát olympijské hry, získat Stanley Cup a vybojovat zlato na světovém šampionátu - to je vstupenka do Triple Gold Clubu. Povede se to jen hrstce vyvolených hokejistů. Z Čechů to zvládli Jaromír Jágr a Jiří Šlégr, kteří se stali členy této elitní společnosti v roce 2005. Nejvíc zástupců v ní má Kanada.
Prvním triem hokejistů, kteří vstoupili do Triple Gold Clubu, byli Tomas Jonsson, Mats Näslund a Håkan Loob. Stalo se tak poté, co Švédsko vyhrálo v roce 1994 olympijské hry. V dalších letech je následovalo ještě šest hráčů z reprezentace Tre Kronor.
O dva zástupce více mají v klubu Kanaďané. Co se ale týká absolutního počtu trofejí, tak v tom mají převahu hokejisté z bývalého Sovětského svazu. Jména jedenácti hráčů, kteří získali nejvíc zlatých medailí z olympiád, titulů mistrů světa a Stanley Cupů, najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 12
Brendan Shanahan – 5 trofejí
Olympijské hry: 2002 (Salt Lake City)
Mistrovství světa: 1994 (Itálie)
Stanley Cup: 1997, 1998 a 2002 (Detroit Red Wings)
Kanadský útočník Brendan Shanahan sbíral se stejnou lehkostí body do tabulky produktivity i trestné minuty za tvrdou a důraznou hru. Nejlepší část kariéry strávil v Detroitu. Šlo sice „jen“ o devět sezon z celkových dvaceti, které odehrál v NHL, zanechal však v klubu hodně výraznou stopu. Třikrát výrazně pomohl Rudým křídlům ke Stanley Cupu.
V žádném ročníku základní části, jež strávil v Detroitu, nenastřílel nikdy méně než 25 branek a neposbíral míň než 50 kanadských bodů. Osmkrát si zahrál v All-Star Game a dodnes je jediným hokejistou v historii NHL, který nastřílel v kariéře přes 600 gólů v základní části soutěže a zároveň nasbíral více než dva tisíce trestných minut.
Vedlo se mu také na mezinárodní scéně. Hned první účast na mistrovství světa proměnil ve zlato. V případě olympijského turnaje si musel počkat až na své druhé hry - poté, co v roce 1998 spolkl semifinálové vyřazení od českého týmu v Naganu se radoval z prvenství o čtyři roky později v Salt Lake City.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 12
Valerij Kamenskij – 5 trofejí
Olympijské hry: 1988 (Calgary)
Mistrovství světa: 1986 (Sovětský svaz), 1989 (Švédsko) a 1990 (Švýcarsko)
Stanley Cup: 1996 (Colorado Avalanche)
Když v roce 1991 po změně politických poměrů odcházel útočník Valerij Kamenskij z Ruska do NHL, byl už trojnásobným mistrem světa a olympijským vítězem z Calgary v roce 1988. V zámoří zakotvil v Quebecu a klubu zůstal věrný i poté, co se přestěhoval do Colorada. V roce 1996 se v jeho dresu radoval ze zisku prstene pro vítěze Stanley Cupu a vstupu do Triple Gold Clubu. Byla to jeho nejpovedenější sezona v NHL.
V barvách Avalanche vydržel ještě další tři roky a následně zamířil do New Yorku Rangers. Kariéru v prestižní lize ukončil v roce 2002, načež se vrátil domů a ještě odehrál dva ročníky za Voskresensk, kde s hokejem v 70. letech minulého století začínal. V roce 2016 byl uveden do Hokejové síně slávy IIHF.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
Jaromír Jágr – 5 trofejí
Olympijské hry: 1998 (Nagano)
Mistrovství světa: 2005 (Rakousko) a 2010 (Německo)
Stanley Cup: 1991 a 1992 (Pittsburgh Penguins)
Když Jaromír Jágr v roce 2008 opustil New York Rangers a zamířil do ruského Avangardu Omsk, rozloučili se v NHL s jednou z největších person soutěže, sečetli statistická data z jeho kariéry a plánovali, že jej brzy uvedou do Hokejové síně slávy. Pětinásobný vítěz bodování základní části a nejlepší Evropan v historii NHL však zase jednou všechny překvapil a o tři roky později se vrátil zpět.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Téměř ve všech statistikách soutěže patří Jágr do nejlepší desítky. Nebýt odchodu do KHL, mohl v historických tabulkách figurovat ještě výš. I tak je úžasné, kam to kladenský odchovanec dotáhl. Ve sbírce má dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu, zlato z olympiády v Naganu i ze dvou světových šampionátů.
V nejlepších dobách byl nezastavitelný. Prakticky nešel odstavit od puku a z obránců často dělal jen statisty, kteří sledovali jeho exhibici. S Mariem Lemieuxem vytvořil v Pittsburghu jednu z nejúchvatnějších hokejových dvojic v dějinách.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 12
Alexej Gusarov – 5 trofejí
Olympijské hry: 1988 (Calgary)
Mistrovství světa: 1986 (Sovětský svaz), 1989 (Švédsko) a 1990 (Švýcarsko)
Stanley Cup: 1996 (Colorado Avalanche)
Hokejová cesta obránce Alexeje Gusarova vedla během velké části kariéry souběžně s cestou Valerije Kamenského. Oba v 80. letech minulého století váleli v dresu CSKA Moskva, oba vybojovali zlato na olympiádě v Calgary, oba odcházeli do zámoří jako trojnásobní mistři světa a stejně jako Kamenskij i Gusarov zakotvil v roce 1991 v Quebecu a následně se s klubem přestěhoval do Colorada. A také se v barvách Avalanche napil v roce 1996 šampaňského ze Stanley Cupu.
Z klubu odešel v průběhu sezony 2000/01 do New Yorku Rangers, na svého věrného parťáka, který tam zamířil o pár měsíců později, v Madison Square Garden ale nepočkal, protože ještě do konce ročníku byl vyměněn do Dallasu a následně ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 12
Jonathan Toews – 6 trofejí
Olympijské hry: 2010 (Vancouver) a 2014 (Soči)
Mistrovství světa: 2007 (Rusko)
Stanley Cup: 2010, 2013 a 2015 (Chicago Blackhawks)
Chicago udělalo v minulých letech řadu vynikajících výběrů v draftech. Jedním z těch nejlepších byl dozajista Jonathan Toews, který se nejspíš narodil proto, aby se stal kapitánem Chicaga. Céčko na dresu Blackhawks nosil od roku 2008, kdy mu bylo pouhých dvacet let, až do konce sezony 2022/23. Třikrát během kariéry zvedl nad hlavu Stanley Cup - v letech 2010, 2013 a 2015.
Toews byl z nejlepších hráčů NHL prvních dvou dekád tohoto tisíciletí. Měl vizitku inteligentního a silného borce, který výborně bruslí, dává góly, dokáže vypracovat šance pro spoluhráče a navíc je perfektní v defenzivní činnosti. Dokonce byl v tomto ohledu tak dobrý, že si za to v roce 2013 zasloužil J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL.
Svoje kvality se mu podařilo zhodnotit i na mezinárodní scéně. Je juniorským i seniorským mistrem světa a hned dvakrát přispěl k triumfu Kanady na olympijském turnaji - v letech 2010 a 2014.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 12
Nicklas Lidström – 6 trofejí
Olympijské hry: 2006 (Turín)
Mistrovství světa: 1991 (Finsko)
Stanley Cup: 1997, 1998, 2002 a 2008 (Detroit Red Wings)
Nicklas Lidström se rozloučil s profesionálním hokejem po sezoně 2011/12. Nejlepší švédský obránce všech dob byl vzorem věrnosti, jelikož celou kariéru v NHL odehrál v jediném klubu.
V dresu Rudých křídel z Detroitu strávil sedmnáct sezon, přičemž v posledních šesti vedl tým jako kapitán. Čtyřikrát získal Stanley Cup a do důchodu odcházel s bilancí 1564 odehraných zápasů a 1142 kanadských bodů za 264 gólů a 878 asistencí. První trofej, která ho nasměrovala do Triple Gold Clubu, získal na mistrovství světa v roce 1991 jako jednadvacetiletý mladík z Västerasu, do elitní společnosti jej pak uvedlo vítězství na olympijských hrách v Turíně.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 12
Sidney Crosby - 6 trofejí
Olympijské hry: 2010 (Vancouver), 2014 (Soči)
Mistrovství světa: 2015 (Česká republika)
Stanley Cup: 2009, 2016, 2017 (Pittsburgh Penguins)
Co dělá ze Sidneyho Crosbyho jednoho z nejlepších útočníků posledních let v NHL? Maličkosti. Ve všem je o krůček před svými soupeři – nejen v bruslení, ale především v myšlení. Stejně jako kdysi Wayne Gretzky dokáže vymyslet úžasné věci, které často jeho spoluhráči ani nestíhají pochopit.
Že má výjimečný talent, to se vědělo už velmi záhy. Ještě než byl draftován, skloňovala se v souvislosti s jeho jménem jména hokejových legend – Lemieuxe, Gretzkyho či Yzermana. Crosbyho výkony však nakonec předčily všechna očekávání. Dokazuje, že je neobyčejným hokejistou , který v sobě snoubí vynikajícího bruslaře, vytříbeného technika, tvůrce hry, excelentního nahrávače, výborného a pohotového střelce s neomylným čichem na góly, který navíc umí číst skvěle hru a má nadprůměrnou úspěšnost na buly.
V šestatřiceti letech má vitríny nacpané cennými trofejemi a na většinu individuálních ocenění se nejspíš práší někde ve sklepě, protože je nemá kam dávat. Dvakrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části NHL, dvakrát se radoval z Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu, v letech 2010 a 2017 si odnesl Maurice Richard Trophy a Stanley Cup vyhrál třikrát – naposled v roce 2017, kdy se stal podruhé v řadě nejužitečnějším hráčem play-off.
S reprezentací javorového listu vyválčil zlato na mistrovství svět v Praze v roce 2015, čímž se dostal do Triple Gold Clubu. Zlato z olympiády měl doma už od roku 2010 a o čtyři roky později k němu přidal další z her v Soči.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
Peter Forsberg – 6 trofejí
Olympijské hry: 1994 (Lillehammer) a 2006 (Turín)
Mistrovství světa: 1992 (Československo) a 1998 (Švýcarsko)
Stanley Cup: 1996 a 2001 (Colorado Avalanche)
Dvojnásobný olympijský vítěz a mistr světa Peter Forsberg byl výjimečným hokejistou, jehož kariéru naneštěstí poznamenaly zdravotní problémy. Nebýt jich, mohl se v historických statistikách nejslavnější soutěže světa vyšvihnout hodně vysoko a možná by i švédský národní tým získal o pár medailí víc. I tak ale zůstává nezapomenutelným hráčem.
Forsberg vyhrál dvakrát Stanley Cup, v roce 1995 se během své premiérové sezony v NHL stal nejlepším nováčkem soutěže a o osm let později obdržel Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče, když v základní části zaznamenal 106 bodů (29+77). Přestože během kariéry zvládl odehrát v NHL jen 708 zápasů, připsal si v nich 885 bodů, což je v průměru 1,25 bodu na utkání.
Podobně úspěšný byl i ve vyřazovacích bojích. Nesmrtelným se však stal především díky originálně provedenému trestnému střílení ve finále olympijského turnaje v Lillehammeru proti Kanadě.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 12
Scott Niedermayer – 7 trofejí
Olympijské hry: 2002 (Salt Lake City) a 2010 (Vancouver)
Mistrovství světa: 2004 (Česká republika)
Stanley Cup: 1995, 2000 a 2003 (New Jersey Devils), 2007 (Anaheim Ducks)
Výčet úspěchů kanadského obránce Scotta Niedermayera je hodně bohatý. Jako talentovaný mladík vyhrál dvakrát s týmem Kamloops Blazers titul v prestižní juniorské soutěži WHL a pomohl reprezentaci javorového listu k zlatým medailím na šampionátu hráčů do 20 let.
V roce 1995 slavil v dresu New Jersey poprvé Stanley Cup, který pak zvedl nad hlavu ještě třikrát - dvakrát s Ďábly a jednou v barvách Anaheimu. Mezitím zvládl dvakrát triumfovat na olympijských hrách a v roce 2004 ukořistil zlato na světovém šampionátu v Praze.
Niedermayer je kultovním hráčem New Jersey, kde bylo jeho číslo 27 vyřazeno a vyvěšeno pod strop haly. V roce 2013 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Byl to perfektní hráč pro přesilové hry a jeden z nejlepších ofenzivních zadáků, kteří v 90. letech naskakovali na led v NHL. Kdyby hrál v té době za Detroit nebo v Pittsburghu, jeho produktivita by byla znatelně vyšší než v defenzivně laděném New Jersey.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
Igor Larionov – 9 trofejí
Olympijské hry: 1984 (Sarajevo) a 1988 (Calgary)
Mistrovství světa: 1982 (Finsko), 1983 (Západní Německo), 1986 (Sovětský svaz) a 1989 (Švédsko)
Stanley Cup: 1997, 1998 a 2002 (Detroit Red Wings)
Igor Larionov je jednou z největších světových hokejových legend všech dob. Je trojnásobným vítězem Stanley Cupu, čtyřnásobným mistrem světa a dvojnásobným šampionem z olympijských her. Společně s obrannou dvojicí Vjačeslav Fetisov – Alexej Kasatonov nahánělo sovětské ofenzivní trio Makarov, Larionov, Krutov hrůzu všem soupeřům. V osmdesátých letech minulého století byli u všech tehdejších úspěchů týmu trenéra Viktora Tichonova, jemuž se přezdívalo „Rudá mašina.“
Do zámoří se vypravil v roce 1989 a první tři sezony v NHL strávil ve Vancouveru. Následně se přes San Jose dostal do Detroitu, kde významně pomohl ke dvěma výhrám nejcennější trofeje a po krátké anabázi na Floridě se do klubu vrátil a vybojoval si třetí prsten pro vítěze. Elitní zámořskou ligu opouštěl s bilancí 921 odehraných utkání a 644 bodů (169+475). Dalších 150 střetnutí a 97 bodů (30+67) přidal v play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
Vjačeslav Fetisov – 11 trofejí
Olympijské hry: 1984 (Sarajevo) a 1988 (Calgary)
Mistrovství světa: 1978 (Československo), 1981 (Švédsko), 1982 (Finsko), 1983 (Západní Německo), 1986 (Sovětský svaz), 1989 (Švédsko) a 1990 (Švýcarsko)
Stanley Cup: 1997 a 1998 (Detroit Red Wings)
Vjačeslav Fetisov je pravděpodobně nejvýznamnějším produktem sovětského hokeje v celé jeho historii. Byl nesmírně důležitým kolečkem v soukolí nejlepšího hokejového stroje všech dob a nakonec se stal tím úplně nejdůležitějším. Jeho popularita dosáhla v rodné zemi do závratných výšin. I díky tomu mohl užívat privilegia, která byla pro jiné smrtelníky v nesvobodné zemi nepředstavitelná.
Fetisov se aktivně zasazoval o to, aby mohli sovětští hokejisté odcházet do zahraničních soutěží, a to včetně NHL. Sám byl také jedním z prvních, kdo se z rozpadajícího socialistického impéria vydal do zámoří, kde odehrál deset sezon – šest v dresu New Jersey Devils a čtyři v Detroitu. Jestliže by měli být hokejisté ze střední a východní Evropy někomu vděční za to, že jim prošlápl cestu do nejslavnější soutěže světa, pak by to byl právě Fetisov.
Foto: Profimedia.cz