Obrovský projekt vzbuzoval v době, kdy se začalo s přípravami, rozpaky. Nakonec všechno dopadlo nad očekávání dobře. Především tři stavby si zaslouží z ekologického hlediska absolutorium – olympijský stadion, velodrom a centrum pro plavecké disciplíny.
Velkým olympijským úspěchem byla transformace oblasti, kde se nacházel olympijský park v průmyslové oblasti Stratford ve východním Londýně. Půda byla zamořená benzízem, dehtem, olejem, rozpouštědly, olovem a arsenem. Docela chutný koktejl.
Bylo třeba sanovat plochu o velikosti 297 fotbalových hřišť, odstranit dva miliony tun zeminy, která prošla dekontaminací a byla vrácena na původní místo. Řeka Lea, která oblastí protéká, byla vyčištěna a břehy osazeny třemi sty tisíci mokřadních rostlin a dvěma tisícovkami stromů.
Velodrom spolykal pět tisíc kubíků západního červeného cedru. Na 250 metrů dlouhý ovál padlo 56 kilometrů prken ze sibiřské borovice. To nezní moc ekologicky. Nicméně při stavbě použili technici 17 kilometrů recyklovaných ocelových kabelů. Budova má přirozenou ventilaci, takže není potřeba klimatizace. Ta se zapíná až ve výjimečných případech, kdy Londýn ochromí opravdu tropické počasí.
Pohled na londýnský olympijský park z výšky. V této oblasti byla před pár lety jen zanedbaná průmyslová zóna. (Foto: Profimedia.cz)
Pro centrum vodních sportů používali stavitelé zásadně jen materiály dostupné a vyrobené ve Velké Británii. Bagry odstranily 160 tisíc tun zeminy, aby mohly vzniknout tři bazény. Půda byla použita při terénních úpravách olympijského parku.
K obložení šaten, bazénů a barů bylo použito 866 tisíc keramických obkladaček, které na byly na místo dopraveny nejekologičtější možnou dopravou - vlakem. Obecně byly materiály na stavbu z více než padesáti procent přepravovány po moři nebo po železnici.
Hlavní stadion drží jeden rekord. Je nejlehčím olympijským stadionem v dějinách. Střecha byla vyrobena z PVC tkaniny. Její podpůrnou konstrukci tvoří dva a půl tisíce tun ocelových trubek ze recyklovaných materiálů.