Před několika lety tvrdil švýcarský tenista Roger Federer, že ho případný pád z výsluní neděsí. „Kdybych měl jednoho dne vypadnout z první desítky žebříčku ATP, moje ego to nijak nepoznamená,“ prohlásil. Jako by tím říkal – je mi jasné, že jednou v žebříčku klesnu a budu vyhrávat méně zápasů, ale nikdo nemůže vymazat moji minulost a úspěchy, kterých jsem dosáhl.
Čas nezastavíš, nepodplatíš ani nepodvedeš. I fenomenální tenisty jednoho dne vyprovodí do důchodu. Pojďme si připomenout, jak se loučili s kariérou někteří z nejlepších světových hráčů. V následujících kapitolách najdete sedm tenistů, kteří strávili na špičce žebříčku ATP víc než 100 týdnů, a okolnosti jejich odchodu do sportovního důchodu.
Pokračování 2 / 8
Roger Federer
Od července roku 1998 až do září roku 2022, tedy téměř čtvrt století, se pohyboval na turnajích ATP švýcarský tenista Roger Federer. Členem elitní desítky na žebříčku ATP byl nepřetržitě od října 2002 do listopadu 2016, načež se do ní vrátil v roce 2017 a setrval tam až do října 2021.
Na okruhu ATP vyhrál 103 turnajů ve dvouhře, do historie se zapsal vítězstvím na dvou desítkách Grand Slamů. Jako jediný hráč v historii osmkrát triumfoval v All England Clubu Wimbledon. Na čele singlového žebříčku strávil během pěti období dohromady 309 týdnů, z toho mezi lety 2004 až 2008 mu kraloval rekordních 237 týdnů.
V roce 2016 poprvé kvůli zdravotním problémům už v červenci předčasně ukončil sezonu, takže přišel o účast na olympiádě v Brazílii a na US Open. Na začátku příštího roku byl však opět dokonale připraven a vyhrál Australian Open.
Definitivní tečku za kariérou udělal v 41 letech v roce 2022 na londýnském Laver Cupu. Poslední střetnutí si zahrál po boku svého soupeře a přítele Rafaela Nadala. „Byla to báječná cesta,“ řekl během pozápasového loučení Federer. „Nic bych na ní neměnil, udělal bych všechno stejně. Dneska mi to přišlo jako oslava a přesně tak jsem to chtěl.“ Bezprostředně po konci utkání se objal s Nadalem. Při rozhovoru se neubránil slzám, stejně jako na lavičce jeho španělský spoluhráč. Dojetí neskrývali ani ostatní aktéři a diváci.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 8
Pete Sampras
Americký tenista Pete Sampras prožil loučení s profesionální kariérou, o němž sní snad každý sportovec. V roce 2002 vyhrál US Open a pak pověsil raketu definitivně na hřebík. Přitom nic nenasvědčovalo tomu, že zažije odchod s fanfárami. Ve stejném roce totiž propadl v Paříži na French Open i v All England Clubu ve Wimbledonu. Ale na tvrdém domácím povrchu smetl všechny protivníky.
Do turnaje ve Flushing Meadows nastupoval jako 17. hráč na žebříčku ATP. Poslední Grand Slam vyhrál v roce 2000 (Wimbledon) a málokdo čekal, že by stárnoucí tenisová legenda, mohla ještě něčím ohromit svět. Ale stal se zázrak.
Po nervydrásajícím souboji ve třetím kole, kde v pátém setu udolal Grega Rusedskiho 6:4 v páté sadě, prohlásil poražený Brit: „Sampras je o krok a půl pomalejší než býval. Nepřejde přes další kolo.“ Víc se snad Rusedski nemohl mýlit.
Pete se vzepjal k heroickému výkonu a postupně přehrál Haase, Roddicka, talentovaného Schalkena a ve finále si poradil s Agassim. Mohl to být pěkný restart kariéry, ale Sampras si uvědomil, že už toho po světě nacestoval a vyhrál dost, a dal před tenisem přednost rodině. Existuje jen málo, opravdu velmi málo sportovců, kteří skončili s takovou slávou.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 8
Ivan Lendl
Český tenista Ivan Lendl prožil dlouhou a stabilní kariéru, v níž nebylo místo pro výkonnostní výkyvy. Připomínala baterii, která se pomaloučku vybíjí. V tom se mu Roger Federer hodně podobal.
V roce 1993 získal svůj poslední titul v Tokiu a v prosinci byl na žebříčku ATP na 20. příčce. Rok 1994, jeho poslední v profesionálním tenise, se už však nesl ve znamení války vůle dostat se zpátky mezi elitu a chronickou bolestí zad.
Do US Open nastupoval jako třicátý nasazený hráč, ale ve druhém kole v utkání s Berndem Karbacherem si znovu poranil záda a z kurtu odcházel se svěšenou hlavou. Na definitivní oznámení o konci kariéry si však fanoušci museli počkat ještě tři a půl měsíce.
Během kariéry vyhrál osm Grand Slamů, ale nikdy mezi nimi nebyl Wimbledon. To se mu podařilo až v roce 2013, byť „jen“ v roli trenéra vítězného tenisty Andyho Murrayho.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 8
Jimmy Connors
Všeobecně se soudí, že kariéra legendárního „Jimba“ skončila v semifinále US Open v roce 1991 na raketě Jima Couriera, když mu bylo 39 let. Pravda je však trochu jiná. Odchod Jimmyho Connorse do tenisového důchodu byl dlouhý a komplikovaný.
Po patnácti letech, kdy patřil k nejlepším hráčům světa, se zdálo, že jeho kariéra skončila v roce 1990, kdy odehrál jen tři zápasy. Tenis však byl pro Connorse drogou, bez níž nemohl žít.
Na začátku roku 1991 byl v žebříčku ATP až na 174. místě, ale opět se objevil na kurtech. Na US Open ve více než čtyřhodinové bitce přehrál v pěti setech Patricka McEnroea. I kdyby vyhrál jen toho utkání, byl by to pozoruhodný výsledek, ale byl to jen začátek.
Ve třetím kole porazil českého tenistu Karla Nováčka a ve čtvrtfinále narazil na Aarona Kricksteina, tehdy hráče z elitní světové desítky. Nezapomenutelné utkání dospělo do pátého setu, v němž Krickstein vedl už 5:2, ale Connors se vzepjal k fenomenálnímu výkonu a zápas nakonec vyhrál v tie-breaku.
Jak už bylo řečeno, jeho cesta skončila v semifinále. Mohla by to být pěkná tečka za úžasnou kariérou, ale nebyla. I po zmíněném semifinálovém utkání na US Open totiž Connors nehodil raketu do kopřiv.
V následujících třech letech odehrál ještě jedenáct turnajů. Labutí píseň jeho profesionální kariéry zazněla až v roce 1995, kdy na trávě v německém Halle prohrál ve čtvrtfinále s bombardérem Marcem Rossetem. To bylo Connorsovi 43 let…
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 8
John McEnroe
Superlegenda John McEnroe se neloučil s tenisem jen jednou, ale rovnou čtyřikrát. Až do roku 1985 byla jeho kariéra plná vášně, emocí a hlavně vítězství. Když však v Turnaji mistrů téhož roku ztratil utkání s Bradem Gilbertem, zůstaly už jen emoce - řval na svého soupeře a urážel ho jako smyslů zbavený. Osm měsíců pak neodehrál jediný další zápas. Konec to ale zdaleka nebyl.
V roce 1987 se po porážce od Ivana Lendla znovu vytratil z tenisového světa. A opět to bylo na osm měsíců, o nichž se tvrdí, že šlo o období, kdy tvrdě frčel na kokainu. Po návratu už to nebyl ten McEnroe, jakého si fanoušci pamatovali.
Až do roku 1990 sice zůstal v elitní desítce na žebříčku ATP, ale žádný větší úspěch na turnajích už nezaznamenal. Poslední titul vyhrál v roce 1991, kdy na turnaji v Chicagu porazil ve finále svého bratra Patricka.
Ještě o rok později se držel v první třicítce žebříčku a ve Wimbledonu se prokousal až do semifinále, kde podlehl Agassimu. Na konci roku, když mu patřila dvacátá příčka v žebříčku ATP, se rozhodl skončit.
Rok poté přijal divokou kartu do turnaje v Rotterdamu, kde však prohrál hned první zápas s Magnusem Gustafssonem. A to byl opravdu konec. Ale nikoli ve čtyřhře. O dvanáct let později přijal jako dobrý vtip pozvání do deblu s Jonasem Bjorkmanem na turnaji v San José. Narychlo složený pár zametl se všemi soupeři a turnaj vyhrál. Johnovi bylo v tu dobu 47 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 8
Björn Borg
Mýtus švédského tenisty Björna Borga zničil sám Björn Borg. Stačil k tomu nepovedený návrat na kurty.
Šestinásobný vítěz French Open a pětinásobný vítěz Wimbledonu byl také čtyřikrát ve finále US Open, ale pokaždé prohrál s Johnem McEnroem. Když se tak stalo v roce 1981, frustrovaný Borg v pouhých pětadvaceti letech ukončil kariéru.
Dokonce i jeho osudový soupeř McEnroe se Borga pokoušel přesvědčit, aby si své rozhodnutí rozmyslel, ale švédský tenista se v průběhu dalších let objevil jen dvakrát na turnaji v Monte Carlu a v roce 1984 ve Stuttgartu. Víc nic.
Po sedmi letech se pokusil o senzační návrat, ale tenis od jeho odchodu z dvorců prodělal velkou technologickou revoluci. Borg s dřevěnou raketou neměl v době grafitu šanci. Za dva a půl roku odehrál 12 turnajů, ale pokaždé vypadl hned v prvním kole.
Šeptalo se o tom, že se Borg vrátil na kurty, protože potřeboval peníze, ale jsou to jenom spekulace. V každém případě to však byl jeden z nejsmutnějších konců tenisové legendy v historii.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 8
Andre Agassi
Americký tenista Andre Agassi málem skončil s tenisem už v roce 1997, kdy se oženil s Brooke Shieldsovou (rozvedli se o dva roky později) a začal užívat drogy. Ošidil by se ale o pět grandslamových titulů. Navzdory k deklarované“nenávisti k tenisu“ se však dokázal postavil na nohy a stal se příkladem sportovní dlouhověkosti.
Porozvodová část jeho kariéry je daleko třpytivější než ta předsvatební, v níž získal tři grandslamové tituly. Slavně se mohl Agassi rozloučit s tenisem v roce 2005 na US Open. Tehdy mu bylo 35 let a ve finále turnaje podlehl ve čtyřech setech Rogeru Federerovi. On však chtěl ukončit sezonu ještě o rok později.
O tom, že to nebude slavný odchod, rozhodly bolesti kotníku. Přihlásil se sice do Wimbledonu, v němž prohrál ve třetím kole s Rafaelem Nadalem. Po utkání prohlásil, že se rozžehná s kariérou doma na US Open. Tak jako Samprasovi se mu to ale nepovedlo. S turnajem i kariérou se loučil porážkou od Benjamina Beckera ve třetím kole.
Foto: Profimedia.cz