Každý, kdo aspoň trochu sleduje hokej, dobře ví, že Marián Hossa je fantastickým hráčem. Ovšem vypadá to, že ne všichni dokážou opravdu docenit, JAK fantastickým hokejistou je. Možná, že až za pár let skončí ve sportovním důchodu, bude jeho jméno v nejednom výběru těch největších osobností a bude se o něm psát jako o jedné z nejzářivějších hvězd NHL na začátku nového tisíciletí. Ale proč ne dnes?
Hossa se objevil v NHL už v roce 1998. Od té doby dokázali nasbírat v základní části soutěže víc bodů pouze tři hráči – Jarome Iginla, Joe Thornton a Jaromír Jágr. Zatímco o nich se mluví jako o legendách NHL, o slovenském křídle se skoro mlčí. V éře, kdy hráči sbírají nejméně kanadských bodů v dějinách soutěže, si Hossa drží průměr téměř jednoho bodu na utkání a patří mezi absolutní elitu. A to je nutné vzít v úvahu, že není jen čistokrevným forvardem, ale zodpovědně plní i defenzivní úkoly.
Slovenský veterán je jedním z nejšpičkovějších hráčů své generace a patří mezi nejlépe bránící útočníky v NHL. Přes všechny jeho nepopiratelné kvality a úspěchy se však nikdy nedočkal individuálního ocenění.
V hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže nebyl nikdy výše než na desáté příčce. Snad ještě víc ohromuje skutečnost, že nikdy nezískal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Nejvýš se umístil na 12. místě.
Bůh Jágr a 15 aktivních hráčů, kteří nasbírali v NHL nejvíc bodů
Naskýtá se tedy otázka, proč Hossu v NHL tak důsledně přehlížejí, když dává moře gólů a je výborný v defenzívě? Proč málokdo docení kvality hráče, který hrál ve pěti z posledních devíti finálových sérií o Stanley Cup v dresu třech různých klubů (Pittsburgh, Detroit a Chicago)? Je to nepochopitelné - vždyť slovenský útočník hraje ve velkém stylu a jeho hra zvedá diváky ze sedadel.
Existují dva důvody, jimiž se dá vysvětlit, proč se Hossovi nedostává tolik uznání, jakého by si zasluhoval. Prvním z nich je fakt, že pokaždé přišel do mužstva, ve kterém už bylo pár superhvězd, s nimiž si každý tento klub dlouhodobě spojoval.
9 nejpovedenějších trejdů v NHL, které byly upečeny na poslední chvíli
V Atlantě hrál v týmu, který měl Ilju Kovalčuka, jenž v každé sezoně nastřílel padesát gólů. V Pittsburghu, kde strávil jen pár měsíců, měli zase Sidneyho Crosbyho a Jevgenije Malkina a v Detroitu byli Nicklas Lidström a Pavel Dacjuk. Ve svém současném působišti v Chicagu je největší pozornost upřena na Jonathana Toewse a Patricka Kanea. Je nevděčné hrát „v mediálním stínu“ těchto borců.
Druhým důvodem, proč je Hossa neprávem opomíjený, může být skutečnost, že hraje na křídle. Především v hlasování o Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka vyhrávají v NHL většinou střední útočníci, kteří v zámoří plní tuto úlohu častěji než křídelníci.
Stačí se podívat na vítěze minulých ročníků. Posledním křídlem, které toto ocenění získalo, byl v roce 2003 Fin Jere Lehtinen z Dallasu. Pak už následovali jenom centři – Kris Draper, Rod Brind’Amour, Pavel Dacjuk, Ryan Kesler, Patrice Bergeron, Jonathan Toews a letos Anže Kopitar.
ŽEBŘÍČEK: Hokejoví titáni aneb 14 nejlepších centrů v historii NHL
V uplynulých sezonách se v zámořských arénách objevilo jen pár opravdu výjimečných útočníků, kteří sbírali spoustu kanadských bodů a přitom byli dokonalí v defenzivní činnosti – Toews, Dacjuk, Thornton či Kopitar. Co mají společného? Všichni jsou to centři. V NHL zkrátka není obvyklé vidět na ledě bránící křídlo a když už tak některý z těchto hráčů činí, nestřílí během sezony 30 až 40 branek nebo nezaznamenává do statistik 80 kanadských bodů.
Hossa je zkrátka výjimečný a okouzlující hokejista, jemuž stojí za to věnovat velkou pozornost, protože i v sedmatřiceti letech stále patří mezi nejšpičkovější hráče na světě. V NHL už by si toho měli konečně všimnout…
Foto: Profimedia.cz