Podíváme-li se na výčet držitelů ceny Red Garrett Memorial Award, bude to především přehlídka severoamerických hokejistů. Najdeme mezi nimi jen dva Finy, Švéda a jednoho Čecha. Tím je útočník Jaroslav Svejkovský, který trofej získal po sezoně 1996/97.
Plzeňský rodák byl draftován v roce 1996 už v prvním kole Washingtonem, ale v NHL se neprosadil. Když se v roce 2000 s prestižní ligou rozloučil, měl na kontě 113 utkání, v nichž zaznamenal 42 bodů (23+19). Jiným držitelům stejného ocenění se v elitní zámořské soutěži dařilo o poznání víc. Největší esa, která získala Garrett Memorial Award a posléze se prosadila v NHL, najdete v následujících kapitolách.
1948/49 – Terry Sawchuk (Kanada)
Kanaďan s ukrajinskými kořeny je jedním ze šesti brankářů, číslo jehož dresu bylo v Detroitu, kde strávil nejslavnější část hokejové kariéry, vyřazeno a vyvěšeno ke stropu stadionu. S Rudými křídly vyhrál Terry Sawchuk třikrát Stanley Cup, jednou to dokázal v dresu Toronta Maple Leafs.
V NHL vychytal 103 shutoutů a tento rekordní zápis vydržel ve statistikách téměř čtyřicet let, než jej překonal Martin Brodeur. Čtyřikrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže. Ještě předtím však zářil i v soutěži AHL, kde se stal v sezoně 1948/49 nejlepším nováčkem. Byl teprve druhým držitelem ocenění Red Garrett Memorial Award.
Hašan a spol. Toto je 8 nejlepších brankářů v historii světového hokeje
Podle některých odborníků je Sawchuk nejlepším gólmanem, který kdy hrál v NHL. Magazín The Hockey News ho v roce 1998 umístil na špici mezi všemi brankáři.
Během 21 let dlouhé sportovní kariéry bojoval nejen se soupeři, ale také s řadou zranění. Sawchuk měl prý na těle přes 400 stehů po ranách pukem a hokejkou. Zemřel v roce 1970 ve věku pouhých 40 let.
Foto: Profimedia.cz
1984/85 - Steve Thomas (Kanada)
Kanadský útočník Steve Thomas odehrál v NHL 1235 utkání, ve kterých nasbíral do statistik 933 bodů (421+512), dalších 164 zápasů a 105 bodů si připsal v play-off. Ve sbírce úspěchů má zlato a dvě stříbrné medaile z mistrovství světa, ale ze Stanley Cupu se nikdy neradoval.
O jeho obrovském talentu se vědělo už velmi brzy. V juniorské soutěži OJHL dokázal v sezoně 1981/82 zaznamenat ve 48 duelech 125 bodů (68+57) a podobně válel i po přesunu mezi dospělé v AHL. V sezoně 1984/85 už sice nakoukl i do NHL, v níž odehrál prvních 18 utkání, ale převážně hrál ještě v nižší soutěži AHL v dresu celku St. Catharines Saints, kde si za fenomenální výkony vysloužil ocenění pro nejlepšího nováčka ligy.
Od dalšího ročníku už pevně zakotvil v NHL a postupně hrál za Toronto, Chicago, New York Islanders, New Jersey, Anaheim a v roce 2004 ukončil kariéru v Detroitu. Nejblíže k zisku Stanley Cupu byl v sezonách 1989/90 v Chicagu a o tři roky později v dresu Islanders – v obou případech ale jeho celek skončil ve finále Konference.
Foto: Profimedia.cz
1985/86 – Ron Hextall (Kanada)
Kanadský brankář Ron Hextall je držitelem Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL za sezonu 1986/87. Ještě než ale začal zářit v NHL, musel o svých kvalitách přesvědčovat v nižší soutěži AHL. V roce 1982 byl draftován až jako 119. hráč v celkovém pořadí Philadelphií, ale na první start v elitní lize si musel počkat čtyři roky. Pomohl mu až vydařený ročník 1985/86, v němž se stal nejlepším nováčkem v AHL a dostal se i do All-Star týmu ligy.
VIDEO: Z branky do branky. Podívejte se na všech 8 gólů hokejových brankářů v NHL
Od sezony 1985/86 už patřil trvale do NHL, kde hned v premiérovém ročníku pomohl Letcům do finále Stanley Cupu, v němž však mužstvo těsně podlehlo 3:4 na zápasy Edmontonu. Přesto si Hextall odnesl z udělování cen kromě Vezina Trophy pro nějlepšího brankáře soutěže také Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. V NHL pak chytal až do roku 1999, kdy se ve Philadelphii rozloučil s bohatou kariérou.
Foto: Profimedia.cz
1986/87 – Brett Hull (USA)
V březnu roku 1988 udělali manažeři Calgary Flames jeden z nejhorších obchodů v dějinách NHL. Bretta, syna slavného Bobbyho Hulla, si vybralo Calgary v roce 1984 až jako 117. hráče v draftu. O čtyři roky později, kdy se z něho ve 23 letech stával jeden z nejskvělejších střelců v historii NHL, se ho Plameny zbrkle zbavily. Spolu se Stevem Bozekem ho poslaly do St. Louis výměnou za Ricka Wamsleyho a Roba Ramage. Ještě předtím, v sezoně 1986/87, Hull naznačil, jaký potenciál v něm dřímá – v nižší soutěži AHL nastřílel v 67 zápasech 50 branek a získal Red Garrett Memorial Award pro nejlepšího nováčka ligy.
13 kanonýrů, kteří se stali nejvíckrát králi střelců v základní části NHL. Všem vládne ruský car Ovečkin
Jenže v Calgary tehdy potřebovali kvalitního brankáře a vyhlédli si Wamsleyho ze St. Louis. Blues zase chtěli posílit ofenzívu a přestože o Hullovi kolovaly zvěsti, že nemá potřebnou disciplínu a morálku, riskli to a vlasatého forvarda získali do týmu. Určitě toho nikdy nelitovali.
Hull se v letech 1989 až1992 dostal v základní části soutěže třikrát přes metu sedmdesáti nastřílených branek. V sezoně 1990/91 dal neuvěřitelných 86 gólů v základní části a 11 v play-off. To je dodnes rekord NHL pro pravé křídlo. Pouze Wayne Gretzky dokázal v jedné sezoně nasázet víc branek.
Foto: Profimedia.cz
1991/92 – Felix Potvin (Kanada)
Kanadský gólman Felix Potvin odstartoval kariéru v NHL v dresu Toronta, kde se stal v devadesátých letech minulého století jedničkou mezi tyčemi. Ještě předtím však dokázal zazářit ve farmářském celku St. John’s Maple Leafs v nižší soutěži AHL. V roce 1992 získal kromě Ted Garrett Memorial Award pro nejlšpího nováčka také Baz Bastien Memorial Award, tedy ocenění pro nejlepšího brankáře.
32 let, 46 gólmanů. Tihle hoši chytali od roku 1989 v dresu New Yorku Islanders. Český zástupce pohořel
Juniorský mistr světa z roku 1991 vydržel v kanadském klubu do 1999, kdy ho generální manažer Ostrovanů Mike Milbury přivedl do New Yorku. Islanders od tehdy sedmadvacetiletého brankáře hodně očekávali, ale s údivem zjistili, že nejlepší dny už má zřejmě za sebou. V klubu nakonec během dvou ročníků odchytal pouhých 33 utkání v roce 2000 byl vytrejdován za Billa Muckalta, Davea Scatcharda a Kevina Weekese do Vancouveru. Následně si zachytal ještě v Los Angeles a kariéru ukončil v roce 2004 v Bostonu.
Foto: Profimedia.cz
1997/98 – Daniel Briere (Kanada)
Kanadský centr Daniel Briere udělal za hokejovou kariérou definitivní tečku v létě roku 2015. Do NHL naskočil poprvé v sezoně 1997/98, tedy jen rok poté, co si ho v prvním kole draftu jako 24. hráče v celkovém pořadí vybral Phoenix. Ještě předtím, než ve slavné soutěži odkroutil sedmnáct sezon, blýskl se v premiérovém ročníku na farmě v AHL v 68 zápasech ziskem 92 bodů (36+56) a obdržel cenu pro nejlepšího nováčka ligy. V základní části NHL pak odehrál 973 zápasů, ve kterých si zapsal do statistik 696 bodů (307+389), což z něho dělá nejproduktivnějšího hráče, který se v draftu toho roku objevil.
Opravená historie. Takto by vypadal draft NHL v roce 1996, kdyby skauti věděli...
Briere byl vynikajícím hráčem pro vyřazovací boje. Během kariéry se do play-off probojoval desetkrát a v soubojích o Stanley Cup odehrál 124 zápasů s bilancí 53 gólů a 63 asistencí. V roce 2012 byl nejlepším střelcem play-off, o dva roky dříve se stal nejproduktivnějším hráčem závěrečné části sezony.
Na nejcennější trofej však nikdy nedosáhl. Nejblíže byl k hokejovému grálu v roce 2010, kdy s Philadelphií podlehl ve finálové sérii 2:4 Chicagu. Dvakrát si zahrál v All-Star Game a je tak jedním ze dvou hráčů vybraných v prvním kole draftu v roce 1996, kteří byli do exhibičního utkání nominováni. Doma ve vitríně má také dvě zlaté medaile z mistrovství světa (2003 a 2004).
Foto: Profimedia.cz
2012/13 – Tyler Toffoli (Kanada)
Tylera Toffoliho si vybrali Kings v draftu roku 2010 jako 47. hráče v celkovém pořadí a jak se ukázalo, vsadili na správného koně. Dokonale totiž zapadl do herního systému Los Angeles, kde se etabloval v jednoho z důležitých členů týmu. Je to dynamický bruslař se skvělými ofenzivními instinkty. Má vynikající a přesnou střelu, umí však také vytvářet spoustu šancí pro spoluhráče. Díky bruslařským schopnostem a úžasné akceleraci je dokonalým hráčem pro oslabení.
V únoru roku 2020 se Toffoli poprvé v kariéře stěhoval. Králové ho vytrejdovali do Vancouveru, kde se uvedl naprosto famózním způsobem – v úvodních deseti zápasech posbíral deset bodů za šest gólů a čtyři nahrávky. Od ročníku 2020/21 je jedním z tahounů Montrealu.
Ještě předtím, než začal válet v NHL však ukázal svůj potenciál v AHL. V sezoně 2012/13 si v dresu celku Manchester Monarchs vysloužil Ted Garrett Memorial Awards pro nejlepšího nováčka soutěže. Svoje hokejové nadání také jasně předvedl na mistrovství světa v Praze, kde se v kanadském týmu podílel na zisku zlatých medailí.
Foto: Profimedia.cz
2014/15 – Matt Murray (Kanada)
Skauti Pittsburghu museli mít fantastický čich, když ve třetím kole draftu v roce 2012 sáhli po kanadském gólmanovi Mattovi Murraym. Téměř dvoumetrový čahoun se totiž výrazně podepsal pod zisk dvou Stanley Cupů.
V sezoně 2014/15 na sebe výrazně upozornil v nižší soutěži AHL. Stal se dvakrát hráčem týdne, dvakrát hráčem měsíce, nejlepším gólmanem ligy a zároveň i nejlepším nováčkem. Blýskl se nejnižším průměrem inkasovaných branek na zápas, nejvyšší procentuální úspěšností zákroků i počtem vychytaných nul.
Nepostradatelné opory. 11 aktivních gólmanů, kteří vychytali přes 20 vítězství v bojích o Stanley Cup
Do NHL poprvé nakoukl v ročníku 2015/16 a v základní části odchytal 13 utkání. Ohromil nízkým průměrem inkasovaných gólů na zápas (2) i úspěšností zákroků (93 %). Nikdo však asi nečekal, že by mohl coby nováček táhnout tým i ve vyřazovacích bojích. Nakonec v play-off zvládl 21 střetnutí a dovedl Tučňáky se Stanley Cupu. V další sezoně už byl jedničkou mezi tyčemi a na jejím konci zvedl nad hlavu nejcennější hokejovou trofej znovu. od ročníku 2020/21 hájí barvy Ottawy, ale na někdejší výkony, které předváděl v Pittsburghu může jen nostalgicky vzpomínat.
Foto: Profimedia.cz
2015/16 – Mikko Rantanen (Finsko)
Finský útočník Mikko Rantanen strávil svou poslední sezonu v Evropě v dresu TPS Turku (2014/15) a navzdory útlému hokejovému věku (bylo mu tehdy 18 let) měl funkci asistenta kapitána. To dost vypovídá o jeho talentu. Byla to tenkrát už jeho třetí sezona mezi dospělými – poprvé naskočil do seniorské soutěže, když mu bylo šestnáct let.
Rantanen se představil dvakrát na mistrovství světa juniorů. V roce 2015 dal v pěti zápasech čtyři góly a patřil k nejvýraznějším postavám finského týmu, kterému pomohl ke stříbrným medailím. O rok později už vedl mladý výběr Suomi jako kapitán a přispěl k titulu světových šampionů pěti body v sedmi duelech.
Téměř dvoumetrový a 96 kilogramů vážící obr je typem hráče, který se valí k brance jako tank a je jen těžko k zastavení. Dokáže tvrdě pracovat v soubojích u hrazení a je nesmírně platný v důležitých momentech zápasů, což předváděl už v nižší soutěži AHL, v níž v sezoně 2015/16 doslova zářil a stal se nejlepším nováčkem ligy.
4 hráči, kteří v minulé sezoně NHL oblékali dres s číslem, jež kromě nich nikdo nenosil
Je to hokejista silný na puku, který má kreativní schopnosti, z nichž těží jeho spoluhráči. Jde spíše o tvůrce hry než o střelce gólů, a často preferuje přihrávku před střelou na branku. Není to sice nijak excelentní bruslař, ale nedostatky vynahrazuje agilitou, a to i v obranné činnosti, kde je díky svým fyzickým dispozicím hodně platný.
Podle mnohých odborníků je podobným typem hráče jako Jakub Voráček. V NHL dosud odehrál 357 zápasů, ve kterých zaznamenal 346 bodů (143+203).
Foto: Profimedia.cz