Víte, co je to Red Garrett Memorial Award? Jde o obdobu Calder Trophy, tedy ceny, kterou po každé sezoně získává nejlepší nováček v NHL – toto ocenění však od ročníku 1947/48 obdrží rok co rok nejlepší nováček ve druhé nejprestižnější zámořské soutěži – AHL. Dosud ji získalo 76 hokejistů.
Podíváme-li se na výčet držitelů ceny Red Garrett Memorial Award, bude to především přehlídka severoamerických hokejistů. Najdeme mezi nimi jen dva Finy, Švéda a jednoho Čecha. Tím je útočník Jaroslav Svejkovský, který trofej získal po sezoně 1996/97.
Plzeňský rodák byl draftován v roce 1996 už v prvním kole Washingtonem, ale v NHL se neprosadil. Když se v roce 2000 s prestižní ligou rozloučil, měl na kontě 113 utkání, v nichž zaznamenal 42 bodů (23+19). Jiným držitelům stejného ocenění se v elitní zámořské soutěži dařilo o poznání víc. Největší esa, která získala Garrett Memorial Award a posléze se prosadila v NHL, najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 10
1948/49 – Terry Sawchuk (Kanada)
Kanaďan s ukrajinskými kořeny je jedním ze šesti brankářů, číslo jehož dresu bylo v Detroitu, kde strávil nejslavnější část hokejové kariéry, vyřazeno a vyvěšeno ke stropu stadionu. S Rudými křídly vyhrál Terry Sawchuk třikrát Stanley Cup, jednou to dokázal v dresu Toronta Maple Leafs.
V NHL vychytal 103 shutoutů a tento rekordní zápis vydržel ve statistikách téměř čtyřicet let, než jej překonal Martin Brodeur. Čtyřikrát získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže. Ještě předtím však zářil i v soutěži AHL, kde se stal v sezoně 1948/49 nejlepším nováčkem. Byl teprve druhým držitelem ocenění Red Garrett Memorial Award.
Podle některých odborníků je Sawchuk nejlepším gólmanem, který kdy hrál v NHL. Magazín The Hockey News ho v roce 1998 umístil na špici mezi všemi brankáři.
Během 21 let dlouhé sportovní kariéry bojoval nejen se soupeři, ale také s řadou zranění. Sawchuk měl prý na těle přes 400 stehů po ranách pukem a hokejkou. Zemřel v roce 1970 ve věku pouhých 40 let.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 10
1984/85 - Steve Thomas (Kanada)
Kanadský útočník Steve Thomas odehrál v NHL 1235 utkání, ve kterých nasbíral do statistik 933 bodů (421+512), dalších 164 zápasů a 105 bodů si připsal v play-off. Ve sbírce úspěchů má zlato a dvě stříbrné medaile z mistrovství světa, ale ze Stanley Cupu se nikdy neradoval.
O jeho obrovském talentu se vědělo už velmi brzy. V juniorské soutěži OJHL dokázal v sezoně 1981/82 zaznamenat ve 48 duelech 125 bodů (68+57) a podobně válel i po přesunu mezi dospělé v AHL. V sezoně 1984/85 už sice nakoukl i do NHL, v níž odehrál prvních 18 utkání, ale převážně hrál ještě v nižší soutěži AHL v dresu celku St. Catharines Saints, kde si za fenomenální výkony vysloužil ocenění pro nejlepšího nováčka ligy.
Od dalšího ročníku už pevně zakotvil v NHL a postupně hrál za Toronto, Chicago, New York Islanders, New Jersey, Anaheim a v roce 2004 ukončil kariéru v Detroitu. Nejblíže k zisku Stanley Cupu byl v sezonách 1989/90 v Chicagu a o tři roky později v dresu Islanders – v obou případech ale jeho celek skončil ve finále Konference.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 10
1985/86 – Ron Hextall (Kanada)
Kanadský brankář Ron Hextall je držitelem Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL za sezonu 1986/87. Ještě než ale začal zářit v NHL, musel o svých kvalitách přesvědčovat v nižší soutěži AHL. V roce 1982 byl draftován až jako 119. hráč v celkovém pořadí Philadelphií, ale na první start v elitní lize si musel počkat čtyři roky. Pomohl mu až vydařený ročník 1985/86, v němž se stal nejlepším nováčkem v AHL a dostal se i do All-Star týmu ligy.
Od sezony 1985/86 už patřil trvale do NHL, kde hned v premiérovém ročníku pomohl Letcům do finále Stanley Cupu, v němž však mužstvo těsně podlehlo 3:4 na zápasy Edmontonu. Přesto si Hextall odnesl z udělování cen kromě Vezina Trophy pro nějlepšího brankáře soutěže také Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. V NHL pak chytal až do roku 1999, kdy se ve Philadelphii rozloučil s bohatou kariérou.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 10
1986/87 – Brett Hull (USA)
V březnu roku 1988 udělali manažeři Calgary Flames jeden z nejhorších obchodů v dějinách NHL. Bretta, syna slavného Bobbyho Hulla, si vybralo Calgary v roce 1984 až jako 117. hráče v draftu. O čtyři roky později, kdy se z něho ve 23 letech stával jeden z nejskvělejších střelců v historii NHL, se ho Plameny zbrkle zbavily. Spolu se Stevem Bozekem ho poslaly do St. Louis výměnou za Ricka Wamsleyho a Roba Ramage. Ještě předtím, v sezoně 1986/87, Hull naznačil, jaký potenciál v něm dřímá – v nižší soutěži AHL nastřílel v 67 zápasech 50 branek a získal Red Garrett Memorial Award pro nejlepšího nováčka ligy.
Jenže v Calgary tehdy potřebovali kvalitního brankáře a vyhlédli si Wamsleyho ze St. Louis. Blues zase chtěli posílit ofenzívu a přestože o Hullovi kolovaly zvěsti, že nemá potřebnou disciplínu a morálku, riskli to a vlasatého forvarda získali do týmu. Určitě toho nikdy nelitovali.
Hull se v letech 1989 až1992 dostal v základní části soutěže třikrát přes metu sedmdesáti nastřílených branek. V sezoně 1990/91 dal neuvěřitelných 86 gólů v základní části a 11 v play-off. To je dodnes rekord NHL pro pravé křídlo. Pouze Wayne Gretzky dokázal v jedné sezoně nasázet víc branek.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 10
1991/92 – Felix Potvin (Kanada)
Kanadský gólman Felix Potvin odstartoval kariéru v NHL v dresu Toronta, kde se stal v devadesátých letech minulého století jedničkou mezi tyčemi. Ještě předtím však dokázal zazářit ve farmářském celku St. John’s Maple Leafs v nižší soutěži AHL. V roce 1992 získal kromě Ted Garrett Memorial Award pro nejlšpího nováčka také Baz Bastien Memorial Award, tedy ocenění pro nejlepšího brankáře.
Juniorský mistr světa z roku 1991 vydržel v kanadském klubu do 1999, kdy ho generální manažer Ostrovanů Mike Milbury přivedl do New Yorku. Islanders od tehdy sedmadvacetiletého brankáře hodně očekávali, ale s údivem zjistili, že nejlepší dny už má zřejmě za sebou. V klubu nakonec během dvou ročníků odchytal pouhých 33 utkání v roce 2000 byl vytrejdován za Billa Muckalta, Davea Scatcharda a Kevina Weekese do Vancouveru. Následně si zachytal ještě v Los Angeles a kariéru ukončil v roce 2004 v Bostonu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 10
1997/98 – Daniel Briere (Kanada)
Kanadský centr Daniel Briere udělal za hokejovou kariérou definitivní tečku v létě roku 2015. Do NHL naskočil poprvé v sezoně 1997/98, tedy jen rok poté, co si ho v prvním kole draftu jako 24. hráče v celkovém pořadí vybral Phoenix. Ještě předtím, než ve slavné soutěži odkroutil sedmnáct sezon, blýskl se v premiérovém ročníku na farmě v AHL v 68 zápasech ziskem 92 bodů (36+56) a obdržel cenu pro nejlepšího nováčka ligy. V základní části NHL pak odehrál 973 zápasů, ve kterých si zapsal do statistik 696 bodů (307+389), což z něho dělá nejproduktivnějšího hráče, který se v draftu toho roku objevil.
Briere byl vynikajícím hráčem pro vyřazovací boje. Během kariéry se do play-off probojoval desetkrát a v soubojích o Stanley Cup odehrál 124 zápasů s bilancí 53 gólů a 63 asistencí. V roce 2012 byl nejlepším střelcem play-off, o dva roky dříve se stal nejproduktivnějším hráčem závěrečné části sezony.
Na nejcennější trofej však nikdy nedosáhl. Nejblíže byl k hokejovému grálu v roce 2010, kdy s Philadelphií podlehl ve finálové sérii 2:4 Chicagu. Dvakrát si zahrál v All-Star Game a je tak jedním ze dvou hráčů vybraných v prvním kole draftu v roce 1996, kteří byli do exhibičního utkání nominováni. Doma ve vitríně má také dvě zlaté medaile z mistrovství světa (2003 a 2004).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 10
2012/13 – Tyler Toffoli (Kanada)
Tylera Toffoliho si vybrali Kings v draftu roku 2010 jako 47. hráče v celkovém pořadí a jak se ukázalo, vsadili na správného koně. Dokonale totiž zapadl do herního systému Los Angeles, kde se etabloval v jednoho z důležitých členů týmu. Je to dynamický bruslař se skvělými ofenzivními instinkty. Má vynikající a přesnou střelu, umí však také vytvářet spoustu šancí pro spoluhráče. Díky bruslařským schopnostem a úžasné akceleraci je dokonalým hráčem pro oslabení.
V únoru roku 2020 se Toffoli poprvé v kariéře stěhoval. Králové ho vytrejdovali do Vancouveru, kde se uvedl naprosto famózním způsobem – v úvodních deseti zápasech posbíral deset bodů za šest gólů a čtyři nahrávky. Od ročníku 2020/21 je jedním z tahounů Montrealu.
Ještě předtím, než začal válet v NHL však ukázal svůj potenciál v AHL. V sezoně 2012/13 si v dresu celku Manchester Monarchs vysloužil Ted Garrett Memorial Awards pro nejlepšího nováčka soutěže. Svoje hokejové nadání také jasně předvedl na mistrovství světa v Praze, kde se v kanadském týmu podílel na zisku zlatých medailí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 10
2014/15 – Matt Murray (Kanada)
Skauti Pittsburghu museli mít fantastický čich, když ve třetím kole draftu v roce 2012 sáhli po kanadském gólmanovi Mattovi Murraym. Téměř dvoumetrový čahoun se totiž výrazně podepsal pod zisk dvou Stanley Cupů.
V sezoně 2014/15 na sebe výrazně upozornil v nižší soutěži AHL. Stal se dvakrát hráčem týdne, dvakrát hráčem měsíce, nejlepším gólmanem ligy a zároveň i nejlepším nováčkem. Blýskl se nejnižším průměrem inkasovaných branek na zápas, nejvyšší procentuální úspěšností zákroků i počtem vychytaných nul.
Do NHL poprvé nakoukl v ročníku 2015/16 a v základní části odchytal 13 utkání. Ohromil nízkým průměrem inkasovaných gólů na zápas (2) i úspěšností zákroků (93 %). Nikdo však asi nečekal, že by mohl coby nováček táhnout tým i ve vyřazovacích bojích. Nakonec v play-off zvládl 21 střetnutí a dovedl Tučňáky se Stanley Cupu. V další sezoně už byl jedničkou mezi tyčemi a na jejím konci zvedl nad hlavu nejcennější hokejovou trofej znovu. od ročníku 2020/21 hájí barvy Ottawy, ale na někdejší výkony, které předváděl v Pittsburghu může jen nostalgicky vzpomínat.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 10
2015/16 – Mikko Rantanen (Finsko)
Finský útočník Mikko Rantanen strávil svou poslední sezonu v Evropě v dresu TPS Turku (2014/15) a navzdory útlému hokejovému věku (bylo mu tehdy 18 let) měl funkci asistenta kapitána. To dost vypovídá o jeho talentu. Byla to tenkrát už jeho třetí sezona mezi dospělými – poprvé naskočil do seniorské soutěže, když mu bylo šestnáct let.
Rantanen se představil dvakrát na mistrovství světa juniorů. V roce 2015 dal v pěti zápasech čtyři góly a patřil k nejvýraznějším postavám finského týmu, kterému pomohl ke stříbrným medailím. O rok později už vedl mladý výběr Suomi jako kapitán a přispěl k titulu světových šampionů pěti body v sedmi duelech.
Téměř dvoumetrový a 96 kilogramů vážící obr je typem hráče, který se valí k brance jako tank a je jen těžko k zastavení. Dokáže tvrdě pracovat v soubojích u hrazení a je nesmírně platný v důležitých momentech zápasů, což předváděl už v nižší soutěži AHL, v níž v sezoně 2015/16 doslova zářil a stal se nejlepším nováčkem ligy.
Je to hokejista silný na puku, který má kreativní schopnosti, z nichž těží jeho spoluhráči. Jde spíše o tvůrce hry než o střelce gólů, a často preferuje přihrávku před střelou na branku. Není to sice nijak excelentní bruslař, ale nedostatky vynahrazuje agilitou, a to i v obranné činnosti, kde je díky svým fyzickým dispozicím hodně platný.
Podle mnohých odborníků je podobným typem hráče jako Jakub Voráček. V NHL dosud odehrál 357 zápasů, ve kterých zaznamenal 346 bodů (143+203).
Foto: Profimedia.cz