O tom, že psychologie hraje ve fotbalovém světě významnou roli, pochybuje dnes už jen málokdo. Neustále se hloupě papouškuje, že „penaltový rozstřel je loterie“, ale není tomu tak. Psychologové tvrdí, že i tady lze pomocí několika triků zásadně zvýšit šanci na úspěch.
Bývalý trenér anglické reprezentace Sven Goran Eriksson si jednou povzdechl, že kdyby se mohl vrátit v čase a znovu vyrazil na mistrovství světa v roce 2006, vzal by s sebou mentálního kouče. Angličané tehdy totiž ve čtvrtfinále prohráli až po penaltovém rozstřelu s Portugalskem a nebylo to poprvé (ani naposled), co je tato disciplína odsoudila k neúspěchu.
V případě reprezentace Albionu to není náhoda. Připomeňme si třeba Euro v roce 2012. Angličané skončili ve čtvrtfinále – jak jinak – po neúspěšném penaltovém rozstřelu s Itálii, která nakonec dokráčela až do finále. A v čerstvé paměti máme ještě penaltové drama z posledního evropského šampionátu, kde ostrovní reprezentace opět vybouchla s Itálií.
Psychologové tvrdí, že tyto fáze zápasů jsou nejvíce stresující a zároveň dodávají, že přehnaná úzkost se může projevit na negativním výkonu hráčů. Historie ukazuje, že tým, který je schopen tyto vyhrocené situace zvládat, většinou dojde na turnajích hodně daleko.
Všechno je v hlavě. Můžete mít nejšikovnější a nejrychlejší nohy ve fotbalovém světě, ale úspěch při penaltě vám to nezaručí. O úspěchu či neúspěchu pokutového kopu totiž rozhoduje mozek.
Na základě výzkumů, pozorování a statistik sestavili vědci „desatero penaltových přikázání“, jimiž by se měli fotbalisté řídit, pokud chtějí v rozstřelu uspět. Najdete je v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 11
1. To nejlepší na konec
Statistika říká, že procento proměněných kopů klesá s každým úspěšným kopem v rozstřelu. Je proto lepší nechat nejlepší exekutory na poslední kopy. Je sice pravda, že první úspěšná penalta může dostat mužstvo do výhody, ale hráč, který ji zahrává zase není pod takovým tlakem a případná chyba může být odstraněna během dalších pokusů.
Data jasně ukazují, že úvodní střelec má největší procentuální úspěšnost. Podle mnohých psychologů je to proto, že řada týmů posílá na první kop svého nejlepšího střelce, doporučují však opak – jako první by měl jít kopat méně zkušený hráč.
Pokud totiž nejlepší fotbalisté zůstanou až na konec, mužstvo nemusí srazit první či třetí neproměněná penalta do kolen, jelikož ví, že nejlepší hráči ještě budou kopat. Naopak v případě, že nejlepší střelec půjde první a svou penaltu promění, může to celek uchlácholit.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 11
2. Když jde o život, vykašlete se na domluvené pořadí
Pokud tým nutně potřebuje skórovat, aby v sérii ještě zůstal naživu, vždycky by měl jít kopat nejlepší zbývající fotbalista. Zapomeňte na pořadí, které bylo dohodnuto před penaltovým rozstřelem, když jde o bytí a nebytí, musí jít hráč, který má největší šance na úspěch.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 11
3. Naplánujte si, co chcete udělat
Časopis Human Movement Science přinesl informace o tom, že střelci, kteří ještě před střelou přesně věděli, co udělají, dosahují vyšší procentuální úspěšnosti kopů. Podle psychologů je významný rozdíl mezi tím, co hráč „chce udělat“ a co „nechce udělat.“ Fotbalista by se měl zaměřit na první alternativu, protože je pak mnohem soustředěnější.
Hráč by se měl podívat na místo, kam chce míč poslat a pak si jej zafixovat v hlavě. „Nikdy neměňte rozhodnutí uprostřed kopu, protože to vede ke ztrátě soustředění a utrpí přesnost střelby. Vůbec si nedělejte starosti s brankářem, soustřeďte se pouze na svůj kop,“ radí psychologové.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 11
4. Zapomeňte na osobní slávu
Fotbalista by měl brát penaltu jako svou povinnost vůči týmu, ne jako příležitost k osobnímu úspěchu. Smysl pro odpovědnost vůči mančaftu významně pomáhá v soustředění a zvládnutí situace a osvobozuje hráče od myšlenky na možnou budoucí slávu, která naopak může rozptylovat.
Pokračování 6 / 11
5. Nespěchejte se střelou
Vědecké studie prokazují, že hráči, kteří s kopem po písknutí rozhodčího několik vteřin otálejí, dosahují lepších výsledků než ti, kteří okamžitě pálí míč na branku. Fotbalista by proto neměl se střelou spěchat. Ti, kdo provádějí kop rychle, sice unikají stresu, zato však do svého pokusu dávají méně soustředění a přesnosti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 11
6. Nenechte se rozhodit rozhodčím
Penaltový rozstřel může zásadně ovlivnit rozhodčí. Pokud dlouho váhá, než pískne do píšťalky, hráč může ztratit koncentraci.
O této situaci se zmínil ve své autobiografii anglický reprezentant Steven Gerrard, který popisoval penaltu v utkání proti Portugalsku na mistrovství světa v roce 2006. „Byl jsem připravený, ale rozhodčí Elonzo nebyl. Říkal jsem si – foukni do té píšťalky, kurva, foukni do ní, ať se pohneme z místa. Myslím, že kvůli těm pár vteřinám, to pak dopadlo, jak to dopadlo.“
Psychologové tvrdí, že pokud hráč vycítí, že sudí nepískne dostatečně rychle, musí být disciplinovaný a nepodlehnout netrpělivosti, naštvanosti a negativním emocím. Tyto pocity ho totiž rozptylují od toho, co je třeba udělat. Jakmile rozhodčí zapíská, měl by zůstat ještě pár vteřin v klidu, aby se znovu stoprocentně soustředil.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 11
7. Střílejte k tyči, ne doprostřed branky
Statistika provedená na základě 286 pokutových kopů odhalila, že brankář, který se vrhne doprava, má pouze dvanáctiprocentní šanci, že míč chytí. Pokud skočí doleva, má asi čtrnáctiprocentní šanci na úspěch a jestliže zůstane ve středu branky, naděje se vyšplhá na 33,3 %.
Proč tedy gólmani vůbec skáčou k tyčím, když tím svou šanci na úspěch více než dvojnásobně snižují? Podle psychologů je to proto, aby se vyhnuli pocitu viny a lítosti z toho, že nic neudělali a zůstali jen stát. Jak je vidět, otázka přesného zaměření a koncentrace tu opět jasně vyplouvá na povrch.
Pokračování 9 / 11
8. Dávajte pozor, kde stojí brankář
Pokud gólman nestojí přesně ve středu branky (stačí 6 – 10 centimetrů mimo osu), je to šance pro střelce, kteří mohou využít většího prostoru na jedné straně konstrukce. Ale pozor, jsou gólmani, kteří to dělají úmyslně, aby nalákali hráče ke střele na stranu, kde je víc místa, a jsou připravení, že právě tam skočí.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 11
9. Radujte se ze vstřeleného gólu
Studie ukazují, že hráč, který po proměněné penaltě aktivně slaví gól, navyšuje šance svých kolegů, kteří ho budou následovat, na úspěch. Také zvyšuje pravděpodobnost, že soupeř, který střílí po něm, svou šanci zahodí. Po úspěšné penaltě je proto důležité dát otevřeně najevo radost – povzbudí to spoluhráče a vytvoří tlak na soupeře.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 11
10. Trumfové eso – penalta à la Panenka
Zkuste to jako Antonín Panenka v Bělehradu. Pokud se na hřišti objeví někdo, kdo promění penaltu „vršovickým dloubákem“, jeho tým pravděpodobně zvítězí.
Podařilo se to Čechoslovákům v roce 1976 ve finále mistrovství Evropy proti Německu, v roce 2000 to zvládl Ital Francesco Totti v semifinále Eura proti Nizozemí, o dvanáct let později to na Euru v Polsku a na Ukrajině zopakoval jeho krajan Andrea Pirlo v utkání s Anglií a na stejném turnaji podobným způsobem zazářil Španěl Sergio Ramos, který pomohl svému týmu do finále v souboji s Portugalskem.
Psychologové míní, že dobře provedený kop à la Panenka může zcela demoralizovat tým soupeře. Drzost takového kalibru působí na spoluhráče jako živá voda a na protihráče jako ledová sprcha.
Je ale jisté, že něco takového si mohou dovolit jen ti nejlepší fotbalisté, kteří mají vysoké sebevědomí, schopnost sebeovládání a nervy jako lodní lana. Nepovedený pokus totiž může působit zcela opačně – srazí sebevědomí spoluhráčů a posílí soupeře.
Foto: Profimedia.cz