Kvalifikační los byl k českému týmu docela shovívavý. Jenže když Bílkův soubor neporazil doma Bulharsko, Dánsko, Itálii ani Arménii, neměl na šampionátu co dělat. I když nás to zamrzelo, hodně lidí si možná říkalo, že je to vlastně dobře, vždyť by tam česká parta mohla udělat ostudu.
Představa, jak Jaroslav Plašil, Tomáš Pekhart či Petr Jiráček jdou vstříc soubojům s Brazílií v čele s Neymarem, jak hrají proti „Messiho“ Argentině, hvězdnému Španělsku či našlapanému Německu byla docela děsivá.
Byly ale obavy na místě? Průběh turnaje ukazuje, že nikoliv. Stačilo by načasovat formu, přivolat si trošku štěstí, vyhrát třeba jen jeden zápas a čeští fanoušci by vyhlíželi osmifinálového soupeře.
Mýtus o účesu Ronalda. Kvůli nemocnému chlapci si „jizvu“ nevystříhal
Letošní mistrovství světa je plné překvapení, ze hry venku už jsou Španělé, Angličané a Italové, brzy je zřejmě doprovodí Portugalsko. Naopak, před posledním zápasem živí naděje na postup Alžírsko, Honduras či Irán. Mezi nejlepší šestnáctku už postoupila Kostarika, Kolumbie a dokonce i Řecko.
Při vší úctě a respektu k těmto zemím, jsou to týmy, se kterými by mohli Češi hrát. Možná namítnete, že hlavně jihoamerické země jsou úplně někde jinde a dosavadní výsledky to potvrzují, ale během 90 minut se může stát cokoliv a parta v čele s Petrem Čechem, Tomášem Rosickým a Matějem Vydrou by nemusela být jen do počtu.
Vždyť Kostarice se ve „skupině smrti“ dávaly jen minimální šance a spíše než vítěz skupiny měla být jen do počtu. Rovněž se nečekalo, že Řecko postoupí na úkor Didiera Drogby či Bonyho Wilfrieda z Pobřeží Slonoviny.
A když Irán má obrovskou šanci, že postoupí společně s Argentinou a Alžírsku by mohla stačit k postupu remíza s Ruskem, tak proč by se nemohli o postup porvat i Češi? O to více nyní mrzí zpackaná kvalifikace a především domácí kolapsy.
Tenhle šampionát pro nás mohl být daleko zajímavější…
Foto: Profimedia.cz