Pakliže se píše nebo hovoří o úspěšném skautingu Detroitu, padají především jména jako Sergej Fjodorov či Nicklas Lidström. Ale kluboví vyhledávači talentů objevili také takové hvězdy, jakými se stali Steve Yzerman, Petr Klíma, Joey Kocur, Stu Grimson, Bob Probert a mnozí další.
Skauti Detroitu byli mezi prvními, kteří začali těžit talenty na evropském kontinentě. Mnohdy dokázali najít potenciální hvězdu v hráči, o něhož jinde nejevili téměř žádný zájem. To je třeba případ Pavla Dacjuka, kterého si vybrali až v šestém kole draftu v roce 1998, Henrika Zetterberga, který přišel na řadu až v sedmém kole, nebo Tomase Holmströma, jenž musel čekat až do desátého kola.
Skvělý skauting byl také jedním z důvodů, proč Detroit od roku 1991 do roku 2016 nechyběl ani jedinkrát ve vyřazovacích bojích o Stanley Cup a čtyřikrát nejcennější trofej v tomto období vybojoval. Ale ani špičkoví odborníci s čichem na hokejové talenty nejsou neomylní. V následujících kapitolách a najdete tucet borců, v jejichž případě se s odhadem docela sekli.
12. Anatolij Ustjugov (Rusko)
Když si Detroit v roce 1995 vytáhl ve čtvrtém kole draftu z osudí útočníka Anatolije Ustjugova, mnozí odborníci předpovídali, že se klubu podařilo vyhmátnout opět jednoho podceněného hráče, který se může stát hvězdou, a to navzdory faktu, že talentovaný ruský mladík neměl na NHL potřebné fyzické předpoklady – měřil jen 179 centimetrů a nevážil ani 80 kilogramů.
Jak by vypadal draft NHL v roce 1984, kdyby měli skauti křišťálovou kouli?
Problém však nebyl ve výšce či hmotnosti hráče, nýbrž v tom, že nedokázal svoje nadání rozvíjet a jeho výkonnost nerostla tempem, jaké si v klubu představovali jako ideální. Navíc nikdy ani neopustil Rusko, aby se otrkal v juniorské soutěži či na farmě v AHL, takže klub neměl ani šanci jeho růst jakkoli ovlivnit.
Ustjugov hrál za Chabarovsk, Jaroslavl, Togliatti a naposled za Spartak Moskva. V roce 2004 se stal obětí loupežného přepadení, při kterém byl smrtelně zraněn a po dvou dnech v nemocnici zemřel.
Foto: sports.ru
11. Philippe Audet (Kanada)
Vypadalo to jako skvělý výběr. Poté, co si Detroit v roce 1995 vybral ve druhém kole draftu kanadského útočníka Philippeho Audeta, nastřílel mladý talent ve dvou následujících ročnících v juniorské soutěži QMJHL 92 branek a posbíral 191 bodů. V klubu si mnuli ruce a čekali, že jim roste nová ofenzivní hvězda, ale jak už to tak někdy bývá, realita byla nakonec úplně jiná.
Opravená historie. Tak by vypadal draft NHL v roce 1996, kdyby skauti věděli
Audetova profesionální kariéra nezačala šťastně. V přípravném kempu před sezonou 1997/98 utrpěl zlomeninu ruky a když se uzdravil, místo v kádru Red Wings už na něho nezbylo, takže ročník dokončil na farmě v nižší soutěži AHL, kde v 50 zápasech zaznamenal jen 15 bodů.
První šanci zahrát si v NHL dostal až v další sezoně, odehrál však jen čtyři utkání a ve statistikách se u jeho jména neobjevil ani bod. Víc příležitostí už nedostal. Následující tři roky působil v AHL, pak se vydal do Evropy, kde si zahrál ve švédské a německé lize, načež se vrátil do Ameriky, kde už pak působil jen v regionální soutěži. Kariéru ukončil v roce 2013.
10. Fred Williams (Kanada)
Fred Williams byl v draftu roku 1976 vybrán už jako čtvrtý hráč v celkovém pořadí. V klubu si od výborného bruslaře hodně slibovali, ale jeho kariéra v NHL se smrskla na jedinou sezonu. V ročníku 1976/77 odehrál 44 zápasů s bilancí dva góly a pět asistencí. Pak už následovaly jen čtyři sezony v nižší soutěži AHL a v pětadvaceti letech ukončil kariéru. Štěstí v NHL neměl ani jeho mladší bratr Gordie, jehož v roce 1979 draftovala Philadelphia, za niž odehrál v NHL pouhé dva zápasy.
9. Tom McCollum (USA)
Víte, že jedním z konkurentů Petra Mrázka v brance Detroitu mohl být před pár lety Američan Tom McCollum? Red Wings ho draftovali o dva roky dříve než českého gólmana už v prvním kole (2008). Experti na něm oceňovali výbornou poziční hru a rychlou lapačku, jenže po draftu jeho vývoj ustrnul. McCollum nyní hraje v rakouském Innsbrucku a v NHL odchytal jen tři zápasy.
Foto: Profimedia.cz
8. Jesse Wallin (Kanada)
Perfektní bruslař, který dokáže za všech okolností skvěle kontrolovat puk – tak zněla charakteristika obránce Jesseho Wallina v době, kdy byl draftován. I proto po něm Detroit sáhl v roce 1996 už v prvním kole. Podle plánů tehdejšího managementu měl jednou nahradit stárnoucí veterány Paula Coffeyho, Marka Howea či Terryho Carcknera.
Zatímco ostřílení matadoři v průběhu příštích sezon skutečně z týmu zmizeli, Wallin se v něm, navzdory prognózám, neobjevil. O šanci, aby se rozvíjel, ho oloupilo zranění. Za Red Wings nakonec odehrál během tří sezon v letech 2000 až 2003 pouhých 49 utkání.
S profesionálním hokejem se rozloučil v roce 2004 poté, co utrpěl hned v prvním utkání sezony 2003/04 otřes mozku. Poté se dal na trenérskou dráhu, během níž vedl v roce 2012 jako hlavní kouč americký výběr na mistrovství světa do 18 let.
Foto: Profimedia.cz
7. Ryan Barnes (Kanada)
Útočník Ryan Barnes zaujal skauty tím, že během posledních tří sezon v juniorské lize nastřádal 608 trestných minut. Patnáct let poté, co si Detroit vybral v draftu známé rváče Boba Proberta a Joey Kocura se v klubu těšili, že našli jejich nástupce a vybrali si Barnese už ve druhém kole.
VIDEO: Bestiální mlátičky aneb 10 největších bitkařů v historii NHL
Než se konečně objevil v NHL, strávil čtyři sezony v nižších soutěžích. Jeho kariéra v nejslavnější soutěži měla ale jen jepičí život a trvala dva zápasy, během nichž sotva opustil střídačku a nezaregistroval si do statistik žádný bod ani rvačku.
6. Curtis Bowen (Kanada)
Už jako 22. v celkovém pořadí si vytáhl Detroit v draftu roku 1992 kanadského forvarda Curtise Bowena, který byl považován za jeden z velkých hokejových příslibů. Vždyť v draftu přeskočil například Valerie Bureho nebo Michaela Pecu.
Dokud hrál v juniorských soutěžích, ohromoval Bowen produktivitou, ale jakmile měl svůj talent potvrdit mezi dospělými, něco se pokazilo. V NHL nakonec neodehrál jediný zápas. V roce 1999 zamířil do Evropy, kde strávil sedm sezon na britských ostrovech, kde také v roce 2006 ukončil kariéru.
5. Igor Grigorenko (Rusko)
Skauti Detroitu rádi ukazují v draftech na ruské hokejisty, ne vždycky se jim ale podaří najít Pavla Dacjuka nebo Sergeje Fjodorova. V případě Igora Grigorenka to rozhodně nevyšlo. V roce 2001 si na něho Red Wings počkali do druhého kola. Tehdy už měl za sebou dvě profesionální sezony v dresu Togliatti.
Po draftu zůstal Grigorenko dál v rodné zemi a v týmu Lady patřil k nejlepším střelcům. V roce 2003 pomohl Sborné ke zlatým medailím na mistrovství světa juniorů a navíc získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče turnaje. Ve stejném roce už byl členem seniorské reprezentace na světovém šampionátu ve Finsku, kde však Rusové prohráli ve čtvrtfinále s Českou republikou 0:3.
Tohle nevyšlo. 11 největších propadáků z draftů NHL v uplynulých 13 letech
Jen pár dnů po turnaji se stal účastníkem vážné dopravní nehody. Se zlomeninami obou nohou a plicní embolií skončil v nemocnici, kde mu dávali jen desetiprocentní šanci na přežití. Nakonec se mu podařilo následky úrazu překonat a v roce 2007 podepsal s Detroitem jednoletou nováčkovskou smlouvu. Neměl však potřebnou formu, po pěti zápasech na farmě odletěl zpátky do Ruska a už se do zámoří nikdy nevrátil.
Foto: Profimedia.cz
4. Maxim Kuzněcov (Rusko)
Bez dvou centimetrů dvoumetrový obr Maxim Kuzněcov, který s hmotností 115 kilogramů budil respekt i bez bruslí a bez výstroje, měl být oporou zadních řad Detroitu, který ho draftoval v roce 1995 už v prvním kole jako 26. hráče v celkovém pořadí. Jenže ruskému obránci NHL prostě neseděla.
Patrik Štefan a další nejméně povedené první výběry v draftu NHL
Po třech sezonách v nižší soutěži AHL dostal první šanci zahrát si v nejslavnější hokejové lize světa v ročníku 2000/01. Zvládl odehrát 25 utkání, ve kterých zaznamenal tři branky. V další sezoně měl na kontě stejný počet bodů po 39 zápasech a úplně stejně na tom byl i v následujícím ročníku, kdy ho Detroit vytrejdoval do Los Angeles. Tam také jeho zámořská kariéra v sezoně 2003/04 skončila. S NHL se loučil s bilancí 136 odehraných utkání a ziskem deseti bodů. Nikdy se nedokázal etablovat mezi obránce pro první dvě pětky.
3. Jan Golubovskij (Rusko)
Jan Golubovskij byl Detroitem draftován v roce 1994 jako 23. hráč v celkovém pořadí. Fyzicky skvěle disponovaný obránce však nikdy nenaplnil velká očekávání.
Poté, co si poctivě odsloužil tři sezony v nižší soutěži AHL, dostal v ročníku 1997/98 první příležitost zahrát si v NHL. V klubu pak během tří sezon odehrál pouhých 50 utkání, v nichž zaznamenal jednu branku a pět asistencí. V roce 2000 manažeři Rudých křídel nad Golubovským definitivně zlomili hůl a vyměnili ho na Floridu. Za Pantery však odehrál jen šest střetnutí, jinak působil ve farmářském celku. Po sezoně se s Amerikou definitivně rozloučil a vrátil se do vlasti, kde posléze vystřídal pět klubů v tamní nejvyšší soutěži. Zahrál si také ve Švédsku, Bělorusku, Slovinsku či v lize EBEL. Kariéru ukončil v sezoně 2012/13.
2. Kory Kocur (Kanada)
Kanadský útočník Kory Kocur byl bratrancem skvělých hokejistů – Wendela Clarka a Joey Kocura. Na rozdíl od nich však v NHL žádnou stopu nezanechal, a to navzdory faktu, že si ho Detroit vybral v draftu v roce 1988 už v prvním kole.
Skauty o jeho talentu přesvědčily výkony v juniorské soutěži WHL. V sezoně před draftem zvládl Kocur nasbírat do statistik v 69 zápasech 71 bodů a v té následující exceloval v 62 duelech ziskem 101 bodů. Podle trenérů však tehdy stále ještě nebyl připraven na vstup do NHL, takže následovaly dva roky na farmě v nižší soutěži AHL a pak další dva ročníky v soutěži IHL. Do nejslavnější ligy světa se Kocur nikdy nepodíval a v roce 1993, v pouhých 24 letech, ukončil kariéru.
1. Dick Axelsson (Švédsko)
Švédské křídlo Dick Axelsson se může pyšnit titulem mistra světa z roku 2013, ale když dojde řeč na kariéru v NHL, nebude mít o čem hovořit. A to si ho jako velký talent vybrali skauti Detroitu v roce 2006 už ve druhém kole draftu a podle prognóz se měl přidat k silné skandinávské kolonii v dresu Red Wings – Danielu Alfredssonovi, Jonathanu Ericssonovi, Johanu Franzenovi, Jonasi Gustavssonovi, Niklasi Kronwallovi a Henriku Zetterbergovi.
8 nejpopulárnějších hokejistů Detroitu v historii podle fanoušků klubu
Axelsson však patrně nebyl na NHL stavěný. V sezoně 2009/10 odehrál 17 utkání za farmářský tým Grand Rapids Griffins, zaznamenal v nich pět bodů (2+3), pak se sbalil a odletěl zpět do vlasti. Do zámoří se už nikdy nevrátil.
Foto: Profimedia.cz