Českým národním mančaftem už prošla řada úžasných fotbalistů. Z těch, kteří ukončili kariéry, jsme poskládali tým snů, jehož podobu najdete v následujících kapitolách. Chybí vám v něm někdo? Dejte nám vědět v diskusi pod článkem.
Brankář - Petr Čech
Česká brankářská jednička uplynulých několika desetiletí je jasná. Petr Čech byl zkrátka výjimečný. Dovedl českou reprezentaci na mistrovství světa v roce 2006 a o dva roky dříve přispěl k zisku bronzu na evropském šampionátu Portugalsku. To už byl ale kontinentálním mistrem z turnaje jednadvacítek v roce 2002. Čtyřikrát vyhrál s Chelsea anglickou Premier League a pět trofejí má z FA Cupu. Nad hlavu zvedl také pohár pro vítěze Ligy mistrů a Evropské ligy.
V roce 2005 se podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků stal dokonce nejlepším gólmanem planety. Mezinárodní asociace sportovních novinářů vynesla Čecha na vrchol o dva roky později. Výčet jeho individuálních úspěchů je rozsáhlý. Prosadil se do několika prestižních All-Star týmů, vytvořil rekord Premier League v počtu vychytaných nul v jedné sezoně i v historii soutěže, několikrát byl nejlepším brankářem Ligy mistrů.
Foto: Profimedia.cz
Pravý obránce – Zdeněk Grygera
Nebýt zdravotních problémů, Zdeněk Grygera by nejspíš hrál o dost déle. Kariéru nastartoval ve Zlíně a přes Drnovice, Spartu a Ajax Amsterdam se dostal až do Juventusu Turín. Itálii opustil po čtyřech letech a v roce 2011 zamířil do Fulhamu. Vleklé zdravotní patálie ale bývalé reprezentační opoře a bronzovému medailistovi z Eura 2004 už moc nedovolily.
Foto: Profimedia.cz
Stoper – Tomáš Ujfaluši
Hamburk, Fiorentina, Atlético Madrid a Galatasaray Istanbul. To je výčet zahraničních klubů, ve kterých působil člen bronzové party z Eura 2004 Tomáš Ujfaluši. Do ciziny odešel z Olomouce, pro návrat do české ligy si vybral Spartu. Vinou zranění toho ale už moc neodehrál a po pár měsících ukončil kariéru. V pouhých 35 letech.
Ujfaluši je jedním z nejlepších obránců, které český fotbal měl. Byl u všech výrazných úspěchů posledních let, zahrál si na mistrovství světa a v národním týmu dělal i kapitána. Byl však také u několika skandálů a na základě toho z roku 2009, kdy společně se spoluhráči „slavil“ prohru se Slovenskem, byl vyřazen z reprezentace. Pak už se nevrátil.
Foto: Profimedia.cz
Stoper - Miroslav Kadlec
Miroslav Kadlec byl úspěšným československým a později i českým reprezentantem. Rodák z Uherského Hradiště odešel v roce 1990 do německého Kaiserslauternu, se kterým v první sezoně získal bundesligový titul. S klubem zažil i sestup, ihned po návratu ale vyhrál další titul. Dlouho patřil také k oporám národního týmu, se kterým vybojoval stříbro na Euru 1996.
Dnes je to přesně 29 let. Připomeňte si, v jaké sestavě odehráli čeští fotbalisté první zápas v samostatné historii
Na to, že hrál na postu stopera, tedy spíše na libera, dával i hodně branek. Měl dobrou kopací techniku a zahrával i přímé kopy. Jeho předností byla skvělá poziční hra.
Foto: Profimedia.cz
Levý obránce – Marek Jankulovski
Marek Jankulovski je jedním z mála českých fotbalistů, který vyhrál Ligu mistrů. Bylo to v roce 2007, kdy elitní český bek patřil do kádru AC Milán. Také Jankulovski musel skončit kvůli vleklým zdravotním problémům, které mu po comebacku do Baníku umožnily odehrát jen pár minut.
Dalšími týmy, se kterými bek s parádním tahem na bránu spojil podstatnou část kariéry, byly Neapol, kam odešel v roce 2000 z Ostravy, a Udinese, za které hrál tři roky před angažmá v AC Milán.
Foto: Profimedia.cz
Pravý záložník - Karel Poborský
O tom, že byl Karel Poborský výjimečným fotbalistou, se vědělo. Jak moc byl ale pro český tým důležitý, to se naplno ukázalo až poté, co v národním týmu skončil. Jeho hvězda vylétla už na Euru 1996, na kterém se blýskl čtvrtfinálovým lobem do sítě Portugalska a vysloužil si přestup do Manchesteru United.
VIDEO Z ARCHIVU: 3 geniální góly Karla Poborského
Následně hrál za Benfiku Lisabon, Lazio Řím a v roce 2002 posílil Spartu, která z něj udělala nejlépe placeného hráče soutěže. Poborský zářil i na mistrovství Evropy 2004 a zahrál si i na světovém šampionátu v Německu. Od té doby v reprezentaci nebyl na pravém kraji zálohy nikdo, kdo by se mu vyrovnal.
Foto: Profimedia.cz
Záložník – Tomáš Rosický
Tomáš Rosický se na konci roku 2017 rozloučil s fotbalovou kariérou. Je otázkou, zda zůstane v paměti fanoušků jako fantastický fotbalista, nebo jako křehký hráč, který velkou část kariéry strávil na marodce. Jen málokterý fotbalista trpěl zdravotními problémy tolik, jako český záložník.
Není pochyb o tom, že kdyby měl Rosický pevnější zdraví, vyrostla by z něho světová superhvězda, protože pro to měl všechny předpoklady – skvělou techniku, rychlost, cit pro míč, výbornou střelu, uměl diktovat tempo hry a především oplýval obrovskou fotbalovou chytrostí. Veškerý talent se však musel sklonit před neduhy těla. Možná, že kdyby místo do Anglie zamířil v roce 2006 z Dortmundu do španělské La Ligy, která je více technická a méně tvrdá než Premier League, mohl své nadání přetavit v zářivý fotbalový diamant.
Foto: Profimedia.cz
Záložník – Pavel Nedvěd
Grande Paolo. Přezdívka Pavla Nedvěda svědčí o mnohém. Zarputilý záložník miloval vítězství a nenáviděl porážky. Pro výhru byl ochoten udělat maximum, ostatním šel příkladem, byl prototypem prvotřídního profesionála. Tvrdě dřel a vedl týmy za úspěchem.
Vyčníval ve Spartě, v Laziu a byl hvězdou Juventusu, ve kterém působí i po konci kariéry. Hrál už na Euru 1996, představil se na dalších dvou evropských šampionátech, v roce 2006 se nechal přemluvit k návratu a objevil se na mistrovství světa. Největšího individuálního úspěchu dosáhl v roce 2003, kdy získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety.
Foto: Profimedia.cz
Záložník – Patrik Berger
Patrik Berger byl jediným českým střelcem ve finále Eura 1996. V té době patřil Dortmundu a po turnaji odešel do Liverpoolu, kde prožil řadu úspěšných let. Byly časy, kdy patřil k nejlepším, ale také okamžiky, během kterých vysedával jen mezi náhradníky. S Reds vyhrál Pohár UEFA a v roce 2003 zamířil do Portsmouthu.
Zahrál si také za Aston Villu a Stoke a v roce 2008 se vrátil domů, ne však do Slavie, ze které odcházel do zahraničí, ale do Sparty. Na Letné se záložník s parádní levačkou stal oprou a kapitánem, kvůli zdravotním problémům ale účastník dvou evropských šampionátů brzy ukončil kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Levý záložník – Vladimír Šmicer
Vladimír Šmicer si vysloužil přezdívku Štístko. Bylo k tomu hned několik důvodů. Tak například, pamatujete na jeho gól v heroickém zápase na Euru 1996 do sítě Ruska? Nebýt jeho, Češi by jeli po základní skupině domů, takto ale došli až do finále. Nebo památný obrat Liverpoolu ve finále Ligy mistrů proti AC Milán? Byl to opět Šmicer, který dal jeden z gólů a proměnil i penaltu.
Další příklad – Slavia čekala na domácí titul od roku 1996. Když se Šmicer vrátil ze zahraničí a posílil sešívané, pražský klub vyhrál ligu dvakrát a dokonce se poprvé dostal i do Ligy mistrů. Šmicer dokázal hrát na kterémkoliv ofenzivním postu, v reprezentaci sehrál řadu důležitých bitev a zúčastnil se tří evropských šampionátů.
Foto: Profimedia.cz
Útočník – Jan Koller
Ve Spartě ho kdysi nechtěli, a tak byli rádi, když Jana Kollera koupil Lokeren. To ale na Letné nevěděli, o jaký poklad přišli. „Dino“ se v Belgii rozstřílel, vysloužil si přestup do Anderlechtu a následně se stal oporou Dortmundu, se kterým získal bundesligový titul. V reprezentaci nastřílel 51 branek a stal se historicky nejlepším střelcem národního týmu, kterého z prvního místa zřejmě jen tak někdo nesesadí.
VÝBĚR: 13 nejslavnějších vítězství české fotbalové reprezentace
Vytáhlý útočník hrál na třech evropských ha jednom světovém šampionátu. Nejen Karel Brückner na Kollerovi stavěl ofenzivní taktiku. Urostlý forvard vyhrával osobní souboje, připravoval pozice pro ostatní a sám měl zlatou mušku. Od jeho konce v národním týmu se bohužel nenašel nikdo, kdo by ho adekvátně dokázal nahradit.
Foto: Profimedia.cz