Když loni v říjnu oznámil kanadský brankář Devan Dubnyk, že v 36 letech odchází do hokejového důchodu, bylo to pro mnohé překvapením. Jeden z nominovaných na Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL v sezoně 2014/15, trojnásobný účastník All-Star Game a držitel Bill Masterton Trophy mohl možná ještě pár sezon chytat. Rozhodně však nepatří na seznam borců, kteří opustili elitní hokejovou soutěž dříve, než by bylo fanouškům milé. Desítku těch nejlepších, kteří tak učinili, najdete v následujících kapitolách.
Bobby Orr (Kanada)
Bobby Orr je bezesporu nejlepším obráncem v historii světového hokeje. Legendární Kanaďan je dodnes jediným bekem, který dokázal vyhrát kanadské bodování základní části NHL – v sezoně 1970/71 nasbíral 139 bodů za 37 branek a 102 asistencí. Tehdy získal Art Ross Trophy i Norris Trophy, což se také nikomu nepodařilo zopakovat. Norris Trophy pro nejlepšího obránce zvedl nad hlavu osmkrát, a to je stále nepřekonaný rekord. Přes sto bodů se dostal v šesti ročnících v řadě.
Orr byl jedinečný a nenapodobitelný hráč. Kromě neuvěřitelné produktivity si fantasticky plnil i defenzivní povinnosti. Rozhodně patřil k nejkomplexnějším hokejistům v dějinách.
Nezapomenutelné mančafty! 6 nejlegendárnějších vítězů Stanley Cupu od roku 1970
Mnozí odborníci soudí, že kdyby mě Orr kolem sebe v Bostonu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podobně našlapaný tým jako měl v 80. letech Wayne Gretzky v Edmontonu, mohl mít ve statistikách podobná čísla jako legendární Great One. Přesto s Bruins vybojoval dva Stanley Cupy.
Jeho kariéru bohužel zkrátilo zranění kolena. S hokejem skončil ještě před třicátými narozeninami. Bůh ví, co všechno by stihl dokázat, kdyby mu osud dopřál pár sezon navíc. Kromě všeho výše zmíněného zůstane navždy v paměti fanoušků také jeho let nad ledem po vstřelení vítězného gólu ve finálové sérii proti St. Louis Blues z roku 1970. Legendární moment je zvěčněn také v podobě bronzové sochy před stadionem Bostonu.
Foto: Profimedia.cz
Ken Dryden (Kanada)
V případě Kena Drydena si nejdříve vezměme k ruce suchá čísla. V NHL odchytal v sedmdesátých letech minulého století osm sezon, ale šestkrát se v nich s Montrealem radoval ze zisku Stanley Cupu a pětkrát obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže. V play-off má bilanci 80 vítězství ze 112 utkání, což je dvaasedmdesátiprocentní úspěšnost.
Dryden proslul brilantní brankářskou technikou a chladnokrevností. Nenechal se vykolejit ani za nepříznivého stavu, za všech okolností odváděl stoprocentní výkon a držel svůj tým úžasnými zákroky.
Ikonické a nesmrtelné momenty. 15 nejznámějších fotek z hokejové historie
Pro hokej je asi škoda, že šlo o mimořádně inteligentního člověka, který ve sportu neviděl smysl života. Uprostřed své krátké profesionální kariéry si dal roční pauzu, protože mu Canadiens předložili smlouvu s ostudnými podmínkami, a získal titul z práv na McGillově univerziě v Montrealu.
S hokejem se rozloučil v pouhých 31 letech. O své kariéře a o hokeji napsal několik knih. V roce 2004 se stal poslancem kanadského parlamentu a byl jím až do roku 2011.
Že šlo o chytrého chlápka napovídá i legendární fotka z roku 1970. Canadiens byli tehdy dominantním týmem v NHL, takže Dryden býval v brance dlouhé minuty úplně bez práce. Pak se opřel o hokejku a mohl nerušeně přemýšlet…
Foto: Profimedia.cz
Kent Nilsson (Švédsko)
Švédský útočník Kent Nilsson zahájil kariéru v zámoří v roce 1977 v dresu Winnipegu Jets, který tehdy hrál soutěži WHA, jež byla přímým konkurentem NHL. Když se tyto ligy sloučily, nastupoval za klub Atlanta Flames a následně za Calgary, kam se Plameny přestěhovaly. Hned v premiérové sezoně zaznamenal 93 bodů v 80 zápasech a v té následující posbíral dokonce 131 bodů (49+82).
V kanadském klubu platil za hvězdu a když v roce 1985 odcházel do Minnesoty, mnozí fanoušci to oplakali. V barvách North Stars však neodehrál ani dvě celé sezony a stěhoval se do Edmontonu, jemuž v sezoně 1986/87 pomohl k zisku Stanley Cupu. Po tomto triumfu však neočekávaně opustil NHL. To mu bylo 30 let. Během času, kdy hrál v elitní soutěži, získalo jen 13 hráčů více bodů než on.
Po návratu do Evropy se z něho stal kočovník - hrál ve Švýcarsku, v Itálii, v Rakousku, v Norsku, v Německu a dokonce i ve Španělsku. V sezoně 1994/95 se nakratičko vrátil do NHL a odehrál šest zápasů za Edmonton. Kariéru definitivně ukončil v roce 1998.
Mike Bossy (Kanada)
Kariéru Kanaďana Mika Bossyho zkrátily zdravotní problémy, proto ho v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvyšších příčkách. S průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším útočníkem v historii NHL. V zámořské soutěži odehrál pouhých deset sezon v dresu New Yorku Islanders, ale čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup.
Extratřída. 12 hráčů, kteří v jednom ročníku play-off NHL nastříleli aspoň 16 gólů
Hned v první sezoně, když mu bylo teprve dvacet let, se stal oporou mužstva a s 53 góly utvořil nováčkovský rekord NHL. Také v každé z následujících osmi sezon se dostal přes magickou hranici padesáti branek. V sezoně 1980/81 se stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem v historii, který nastřílel v úvodních padesáti zápasech 50 gólů. Kariéru ukončil v pouhých třiceti letech kvůli vleklým problémům se zády. Od roku 1991 je členem Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Hakan Loob (Švédsko)
Jako by osud Hakana Looba trochu kopíroval krajana Kenta Nilssona. Poté, co se v sezoně 1983/84 stal hráčem Calgary Flames, nastřílel 193 gólů ve 450 zápasech a posbíral do statistik 429 bodů. Potom však zasáhly do jeho života nehokejové okolnosti – na přání manželky odmítl podepsat novou smlouvu v kanadském klubu a rodina se vrátila do vlasti.
Jeho kariéra v NHL se uzavřela v pouhých 29 letech v roce 1989. Dalších sedm let pak hrál ve Švédsku v dresu Farjestadu. Když se Loob loučil v roce 1996 s kariérou, byl dvojnásobným mistrem světa, olympijským šampionem, vítězem Stanley Cupu a členem Triple Gold Clubu.
Cam Neely (Kanada)
Kanaďan Cam Neely je snad jediným hráčem v historii NHL, který dokázal nastřílet během sezony přes padesát gólů a zároveň měl v kolonce trestných minut trojciferné číslo. Byl to neuvěřitelný hokejový talent a úžasný hráč, který skóroval s takovou lehkostí, až to bralo dech. Je jen škoda, že jeho kariéru poznamenala a nakonec i předčasně ukončila v pouhých 31 letech řada zranění, jinak by jeho statistická čísla mohla být ohromující.
10 největších legend v historii Bostonu Bruins. Zařadí se mezi ně jednou i David Pastrňák?
Neely odehrál v NHL 726 zápasů, ve kterých zaznamenal 395 branek, 299 asistencí a 1241 trestných minut. Jak se později ukázalo, skoro polovinu ze všech utkání odehrál prakticky jen s jednou zdravou nohou. V dresu Bostonu Bruins strávil rovných deset sezon, během nichž naskočil do 525 utkání a získal 590 bodů (344+246).
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století byl vedle Gretzkyho či Messiera jedním z nejlepších hokejistů v NHL. Byl to fenomenální střelec a rozený bojovník, který byl ochoten se pro vítězství absolutně obětovat. Dodnes odborníci kroutí hlavou nad tím, že takového borce nechal v roce 1986 Vancouver, který ho tři roky předtím draftoval, odejít do Bostonu. Za vytrvalost a oddanost hokeji získal v roce 1994 Bill Masterton Trophy.
Foto: Profimedia.cz
Pat LaFontaine (USA)
Pat LaFontaine drží v NHL rekord mezi rodilými Američany s průměrem 1,17 bodu na zápas. Bohužel pro tohoto skvělého útočníka skončila kariéra už ve 33 letech po otřesu mozku. Během pouhých 865 zápasů v NHL vstřelil 468 branek a získal 1013 bodů. V dresu New Yorku Islanders odehrál 533 zápasů a nasbíral 566 bodů (287+279). V roce 2003 byl uveden do hokejové Síně slávy.
Nezapomenutelné trefy. 12 legendárních gólů z prodloužení, které padly v bojích o Stanley Cup
I přes několik otřesů mozku se vždycky dokázal vrátit na led a znovu dokazoval, že je mimořádným hokejistou. Za oddanost hokeji si vysloužil v roce 1995 Bill Masterton Trophy.
Foto: Profimedia.cz
Mario Lemieux (Kanada)
Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan Mario Lemieux ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Už tehdy bylo jasné, že jednou může přivést Pittsburgh na absolutní vrchol, a to se také o pár let později stalo.
Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon, z toho šest v 90. letech. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Ve věku 31 let oznámil, že pověsí brusle na hřebík. Po pěti letech se však vrátil a dokázal ještě odehrát 177 utkání a na sklonku kariéry si ještě zahrál se svým nástupcem Sidneym Crosbym a symbolicky mu předal štafetový kolík lídry týmu. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.
Ideální zahajovací formace Pittsburghu z 90. let. Samozřejmě s Jágrem a Lemieuxem!
Je držitelem mnoha rekordů, které jeho následovníci budou jen těžko překonávat. V poslední dekádě minulého století ve 318 zápasech nastřílel 268 gólů, posbíral 388 asistencí a dvakrát dovedl Tučňáky ke Stanley Cupu. Mimo jiné získal šestkrát Art Ross Trophy (čtyřikrát v 90. letech) a třikrát Hart Trophy (dvakrát v 90. letech).
Foto: Profimedia.cz
Pavel Bure (Rusko)
Není to náhoda, že Pavel Bure dostal přezdívku „Ruská raketa.“ Když do toho šlápl, nikdo jeho rychlosti na ledě nestačil. Navíc dokázal i v pekelném tempu perfektně kontrolovat puk. Nikdo snad nedával tak rád góly jako on. Byl to jeden z mála ryzích střelců s talentem od pánaboha. Diváci často sledovali jeho úžasné kousky s pusou dokořán.
V draftu NHL se v roce 1989 dočkal až v šestém kole jako 113. hráč v pořadí. Když hrál po příchodu z CSKA Moskva v roce 1991 svůj první zápas za Vancouver, nedal sice gól, ale naprosto ohromil fanoušky klubu svým bleskovým pohybem po kluzišti. Po letech paběrkování měli Canucks v kádru opět superhvězdu.
Báječní borci a bohové. 8 superhokejistů, jejichž příjmení začíná na „B“
Ačkoli nebyl žádný obr (měřil 180 cm), vyznačoval se Bure ohromnou silou a úžasnou stabilitou. V zásobě měl arzenál triků, kterými dokázal obelstít každého obránce a jeho střela zápěstím i golfovým úderem byla smrtelná. Na ledě se pohyboval s bezstarostnou nenuceností, což kontrastovalo s jeho instinktem dravce. Když bylo třeba, pustil se nebojácně i do pěstního souboje a častokrát dokázal hrát i se zraněním.
Stejně jako řada jiných velkých hráčů byl Bure tak trochu sobec. Častokrát si vzal puk a snažil se projít přes obranu sám. Když se mu to podařilo, byla to pokaždé skvostná podívaná, ale ne vždy to vyšlo. Jedno z utkání, které vešlo do historie, sehrál na olympiádě v Naganu, kde nastřílel do sítě Finska pět branek, což je dodnes nepřekonaný rekord.
V 31 letech začal mít problémy s koleny. V ročníku 2002/03 odehrál jen 39 střetnutí a sezonu 2003/04 úplně vynechal. Pak už se na ledě nikdy neobjevil. Málokdo si dovedl představil, že by ve 32 letech odešel ze scény, ale stalo se tak.
Foto: Profimedia.cz
Ilja Kovalčuk (Rusko)
Možná se ptáte, proč je v tomto výběru Ilja Kovalčuk, když ještě v 37 letech působil v NHL. Je to ze stejného důvodu jako v případě Maria Lemieuxe – kariéry obou borců v NHL byly přervány na mnoho let v době, kdy byli oba na výkonnostním vrcholu. Zatímco Lemieux se však dokázal do elitní soutěže vrátit ve velkém stylu, v případě ruského útočníka to neplatí.
Co ukázal čas. Toto jsou nejlepší výběry všech klubů v draftech NHL od roku 2000
Kovalčuk se v NHL prezentoval jako nesmírně rychlý a tvořivý hokejista, který to náramně uměl s pukem. Byl skvělým střelcem i tvůrcem hry. Dvakrát během kariéry nastřílel v základní části sezony 52 branek a jednou si za tento výkon vysloužil Maurice Richard Trophy. V roce 2012, kdy už válel v dresu New Jersey Devils, byl zase nejlepším kanonýrem v play-off. Devils však tenkrát k titulu nedovedl a tým skončil po porážce 2:4 od Los Angeles těsně pod vrcholem.
Po zkrácené sezoně 2012/13 překvapil tehdy třicetiletý Kovalčuk celý hokejový svět, když oznámil, že navzdory platné smlouvě odchází z NHL a míří do KHL, kde se upsal Petrohradu. V zámořské soutěži za sebou zanechal působivé statistiky – odehrál 816 zápasů, v nichž nasbíral 816 bodů (417+399). V play-off zvládl naskočit do 32 duelů s bilancí 11 gólů a 16 asistencí. Před ročníkem 2018/19 se do slavné zámořské ligy vrátil a podepsal tříletý kontrakt s Los Angeles, ale na někdejší výkony už nedokázal navázat.
Foto: Profimedia.cz