Po devíti odehraných kolech se dívá londýnský Arsenal na své soupeře spatra. Na špici tabulky má dvoubodový náskok před dvojicí Liverpool, Chelsea, ale na konci sezony se nejspíš ze zisku titulu radovat nebude.
Po výbuchu v úvodním kole anglické ligy, kdy Arsenal podlehl na vlastním hřišti 1:3 Aston Ville, už mužstvo nepoznalo chuť porážky. Z osmi zápasů vybojovalo sedm vítězství a jednou remizovalo. Jenže jsme teprve ve čtvrtině sezony a všechno může být ještě jinak.
Osobně si myslím, že o první tři místa se poperou stejně jako loni Manchester United, Chelsea a Manchester City. Arsenal skončí opět čtvrtý, a to navzdory tomu, že mužstvo je silné a poskládané z kvalitních hráčů.
Ptáte se proč? Dobrá otázka. Podle mého názoru proto, že týmu chybí uprostřed pole persona typu Stevena Gerrarda nebo Roye Keana. Jistě, Arsenal má supertalentovaného Mesuta Özila nebo Aarona Ramseyho, ale oba jsou „JEN“ špičkoví fotbalisté. Nejsou to vůdci a tahouni mužstva.
Ačkoli měli Gunners vstup do sezony ohromující, teprve teď je čekají zápasy s nejtěžšími soupeři. V sobotu hostí Liverpool, o týden později hrají na Old Trafford s Manchesterem United. Ještě do Vánoc změří síly s Manchesterem City a Chelsea. To budou duely, které odhalí skutečnou sílu současného lídra tabulky Premier League.
Kdo sledoval minulý víkend střetnutí Arsenalu na hřišti Crystal Palace, musel si všimnout zmatků v organizaci hry hostujícího týmu. Do očí bijícím příkladem byla situace po rohovém kopu Kanonýrů, po němž unikl domácí Chamakh, jehož zezadu skolil za cenu červené karty Mikel Arteta.
Fotbalisté Crystal Palace skoro půlhodinovou početní převahu na hřišti nevyužili, ale hráči United, City nebo Chelsea by to pravděpodobně zvládli. Podobně chaotické momenty vyprodukoval Arsenal i v zápasech proti West Bromwichi nebo Norwichi.
Když člověk sleduje hru týmu, uvědomí si, že v něm postrádá vůdce. Mužstvu by se hodil někdo jako Patrick Vieira, někdo, kdo by dokázal stmelit výborné fotbalové individuality v jednolitý soubor bojovníků, kdo by ho strhl ve chvílích, kdy se zrovna nedaří.
Zatím to Arsenal moc nepotřeboval, protože mančaft od poloviny srpna v lize neprohrál, ale na každý tým přijdou horší časy. A obávám se, že pokud dolehne na Arsenal krize, bude se z ní dostávat kvůli absenci charismatické persony o hodně delší dobu než jeho konkurenti, kteří si už minikrize v aktuální sezoně prožili.
A to je důvod, proč nevěřím, že by celek Arsene Wengera mohl vyhrát anglický titul. Ani si nemyslím, že budou o mistrovský pohár bojovat jiné týmy než v loňské sezoně. Manchester City a Chelsea jsou v tabulce tam, kde chtějí být a Manchester United se jistě také dokáže probrat z letargie a nabrat někdejší sílu.
Velké týmy se totiž vyznačují tím, že mají tendenci hrát v první části sezony s vědomím, že přitlačí na pilu, když už půjde do tuhého. Podařený start do sezony se sice cení, ale k čemu to je, když mužstvu dojde v březnu či v dubnu šťáva a odpadne z boje o titul? A přesně tohle hoši z obou Manchesterů i v Chelsea dobře vědí a dokážou se podle toho zařídit.
Takže jak říkám – skutečná síla a ambice Arsenalu se ukážou až nyní v soubojích s nejsilnějšími protivníky. Možná, že se pletu a všechno výše napsané smetou Kanonýři podařenými výkony pod stůl. Docela bych jim to přál, přesto nevěřím, že si letos sáhnou na titul…
Foto: Profimedia.cz