Bývaly doby, kdy to bylo jasné. Sebelepší hráč byl součástí klubu, v němž hrál. Mohl být hvězdou, o níž se psalo víc než o ostatních, byl to ale pořád „Cristiano Ronaldo, David Beckham nebo Eric Cantona z Manchesteru United.“
To bylo v časech, kdy se do fotbalu nemotali ropní magnáti z Blízkého východu. Od chvíle, kdy prachatí majitelé začali utrácet za fotbalisty nehorázné sumy peněz, zrodily se hvězdy, jejichž záře zastiňuje kluby, v nichž hrají.
Ronaldinho nebyl nikdy víc než Barcelona, byť to byl fantastický a na celém světě obdivovaný hráč. Ale dnes je to jinak - Lionel Messi je víc než PSG. Totéž platí o Cristianu Ronaldovi, který ještě před pár lety seděl na ramenou Realu Madrid, posléze byl ikonou Juventusu Turín a dnes je tváří Manchesteru United. Oba fotbalisté totiž svou nezměrnou popularitou generují pro kluby obrovské zisky. Že navíc i skvěle hrají? To je milý bonus.
Vezměte si třeba Davida Beckhama. Jeho příchod do Spojených států zvedl zájem o fotbal v celé zemi a Los Angeles Galaxy díky němu vydělali slušný balík peněz.
Tak vypadá moderní marketingová strategie velkých klubů – umí obětovat svůj obraz na úkor jediného hráče, jen aby z toho vyždímaly co největší zisk. Je to prostě showbyznys.
Často se dnes píše „Ronaldo a spol.“ či „Messiho tým.“ Jako by ani nebyl Manchester United či PSG.
Máme tendenci dívat se na hvězdné fotbalisty způsobem, jako by převyšovali mužstvo a oddíl, jehož barvy hájí. Skoro už zapomínáme na to, že jsou to kluby, které „dělají“ hráče a „dovolují“ jim ukazovat, co umí. Není to naopak.
Foto: Profimedia.cz