To, co se už nějaký čas očekávalo, je skutečností – Tomáš Řepka skončil v Českých Budějovicích. Momentálně se spekuluje, co s ním bude dál, on sám rozhodně s fotbalem končit nehodlá.
Světový rekordman v počtu obdržených červených karet odehrál na jihu Čech 24 utkání. Bylo by jich asi víc, nebýt „stopky“ v Jablonci. Dal jeden gól a na jaře 2012 pomohl Budějovicím k záchraně. Zmíněná červená karta (a to, co ji provázelo) však dojem poněkud kazí. Stejně jako fakt, že na podzim už to ani herně často nebylo ono.
A takový byl Řepka vlastně vždycky. Snad během každého angažmá se mu něco povedlo, ovšem vzápětí to totálně zahubil svým pověstným blikancem.
Někdy povedené momenty převážily, například ve West Hamu na něj místní ostří fanoušci vzpomínají dodnes se slzou v oku. Ve většině klubů, kde působil, patřil spíše k oblíbencům. Málokdy totiž vypustil souboj, působil přímě, hrál sice neskutečně tvrdě, ale nevybavuji si, že by někdy předvedl vyloženě likvidační faul.
Rozpolcený pohled na něj můžeme mít i v národním dresu – například na Euru 2000 hrál celkem solidně, ale asi netřeba připomínat jeho „přínos“ pro následný boj o účast na světovém šampionátu. Ještě hlouběji v minulosti zase nalezneme červenou kartu, kvůli které přišel o stříbrné Euro v roce 1996.
Po návratu do české ligy Spartě v řadě utkání pomohl, na druhou stranu toho pro různé tresty taky dost neodehrál. Extempore v Teplicích rozhodně nevylepšilo jméno klubu a pominout nejde ani často diskutovaný vliv na náladu v kabině.
Svého času koloval internetem vtip o tom, kterak se Řepka s Blažkem po inkasované brance zle obořili na Hohenedera, který tou dobou seděl na lavičce. Vnímavý pozorovatel si opravdu nemohl nevšimnout, že po chybách a inkasovaných brankách, na kterých měl Řepka podíl, okamžitě „sjel“ některého ze spoluhráčů. Pohodě v týmu to asi nepřidalo.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Na Řepku je těžké mít neutrální názor. Jedni jej zbožňují, druzí nenávidí. Ale ruku na srdce – bez takových hráčů by fotbal byl nudnější. Takže i člověk, který jej opravdu nemusí, po zralejší úvaze musí připustit, že na tom Řepkovi vlastně něco bylo. A kdo ví, třeba ještě bude.
Foto: Profimedia.cz