Jste objednaní na devět hodin k lékaři? Žádný problém. Jen se tam dostat včas a pak čekat celou věčnost na to, než vás pozvou do ordinace. Před vámi totiž sedí pětadvacet dalších pacientů...
Díky moderním technologiím, Facebooku a YouTube už ale dokážeme dvě hodiny v čekárně snesitelně přežít (pokud jsme byli předvídaví a před cestou za lékařem jsme si nabili baterii v telefonu či tabletu). Mimochodem – až někdo přijde na to, jak dobít telefon během půl minuty, shrábne všechny prachy světa jen pro sebe…
VIDEO: Fanoušky unavilo čekání na gól, tak předstírali, že ho tým vstřelil
Ale zpátky k tématu. Vymoženosti moderní doby vám mohou pomoci zpříjemnit čekání, ale neodstraní jej. Bez ohledu na to, co zrovna děláte, budete zkrátka čekat a čekat a čekat, až přijdete na řadu. Můžete nervózně dupat nohama a nespokojeně kňučet vztekem, ale jen těžko přesvědčíte doktora, aby vás vzal do ordinace dřív. Jediná věc, která vás může uspokojit, je fakt, že jednou to čekání skončí a ocitnete se tváří v tvář svému lékaři.
Proč o tom ale píšu? Má to totiž souvislost s fotbalem.
Za pár dnů odstartuje fotbalová kvalifikace o postup na mistrovství Evropy v roce 2016. A pak nás čeká více než rok dlouhé čekání, na jehož konci se dozvíme, zda se český národní tým podívá na Euro ve Francii, nebo jako v případě letošního mistrovství světa budeme sledovat turnaj bez účasti našich reprezentantů.
Neúspěšná kvalifikace na světový šampionát v Brazílii je zapomenuta, za působením Michala Bílka jsme udělali tlustou čáru a znovu čekáme. Můžeme se emociálně angažovat přímo na stadionech nebo vztekat a radovat u televizních obrazovek v den zápasů, ale nemáme absolutně žádnou kontrolu nad tím, jak to nakonec dopadne.
Znovu budeme během čekání do omrzení diskutovat a přít se o to, koho (ne)měl trenér postavit do základní sestavy, koho (ne)měl střídat, jakou (ne)měl stanovit strategii či rozestavení. A o desítkách dalších detailů. Budeme v duchu nadávat a skřípat zuby, ale přitom budeme vzhlížet ke chvíli, kdy se otevřou dveře ordinace.
Nesnáším čekání. Ale pokud za těmi dveřmi bude příští rok na podzim postup na evropský šampionát, pak stojí za to si jej užít. V opačném případě si nedlouho poté opět dáme kolečko na trase „Zapomnění, Naděje, Obava, Úzkost“ a budeme věřit, že tentokrát zastavíme i ve stanici „Úspěch.“
Ilustrační foto: Profimedia.cz