Uprostřed neustálého šílenství kolem Messiho a jeho rekordů se trochu zapomíná na jiného muže – trenéra Barcelony Tito Vilanovu. On si na to ale asi ani moc nestěžuje.
Když se loni v létě kouč Barcy Pep Guardiola rozhodl, že si od fotbalu na nějakou dobu odpočine, stal se jeho nástupcem Tito Vilanova. Přestože jako asistent strávil s Guardiolou u mužstva čtyři roky, pro většinu fanoušků i fotbalových expertů bylo jmenování nenápadného chlapíka překvapivé.
Vilanova – logická volba
Nebyla to nelogická volba. Duo Guardiola – Vilanova společně přivedlo Barcelonu ke čtrnácti trofejím a přestože byl čtyřiačtyřicetiletý Tito vždy ve stínu hlavního kouče, měl na úspěších týmu nemalý podíl. Paradoxně si ho světová média během té doby nejvíc všimla tehdy, když mu během předloňského utkání španělského Superpoháru píchl prstem do oka kouč Realu Madrid José Mourinho. Jinak jako by pro tisk ani neexistoval.
A najednou dostal do vínku pravděpodobně nejtalentovanější fotbalový tým na světě. Novináři, kteří ho do té doby prakticky neregistrovali, začali číhat jako hladoví vlci, jak se mu podaří nahradit veleslavného předchůdce u kormidla Barcy.
Na první pohled to měl celkem snadné. Převzal mimořádný celek plný nadaných hráčů, kteří by možná hráli stejně skvěle i bez trenéra. V tomto případě platí pro Barcu slova bývalého anglického reprezentanta Garyho Linekera, který jednou poznamenal na adresu brazilské reprezentace, že je to mužstvo, jež by mohla trénovat na mistrovství světa klidně i jeho babička.
Možná to tak je, jenže Barcelona v aktuálním ročníku ztratila v šestadvaceti ligových zápasech pouhých osm bodů, suverénně vede tabulku španělské Primera Division a míří za titulem. To už svědčí o tom, že Vilanova není jen tak nějaký trenér.
Stejný jako Guardiola, i úplně jiný
Jako mladík prošel Vilanova barcelonskou akademii společně s Guardiolou. Na rozdíl od něho se však nikdy nedostal do prvního týmu.
A tak zatímco Pep dobýval s Barcou v devadesátých letech trofeje, Tito jedl fotbalový chleba v daleko méně známých klubech. Zastávkami na jeho hráčské cestě se staly celky Figueras, Celta Vigo, Badajoz, Mallorca, Lleida, Elche a Gramenet, V roce 2002 hodil kopačky do kouta a začal se věnovat trénování.
Když byl o deset let později jmenován hlavním koučem v klubu, kde vyrostl, prohlásil sportovní ředitel Andoni Zubizaretta, že jde o „logické rozhodnutí“, protože Vilanova zastává stejný styl a filozofii jako Guardiola. „Proč ne právě on? Je jiný než Pep, ale tvrdě pracuje. Vždycky jsme hledali nástupce nejdříve doma na Camp Nou,“ řekl Zubizaretta.
Ještě před pár měsíci měli mnozí pochybnosti o tom, zda vůbec dokáže vést tým prošpikovaný světovými megahvězdami. Guardiola byl skvělý motivátor a moc si nenechal do ničeho kecat. Tito má jiný charakter. S hráči, jejichž ego je často větší než španělský státní dluh, dokáže jednat tak, že ho berou jako přirozenou autoritu. Umí předcházet zbytečným konfliktům a tlumit zárodky těch, které by mohly vzniknout.
Opatrně musí našlapovat hlavně kolem Messiho. Guardiola si fenomenálního Argentince v minulé sezoně dokonce popudil proti sobě, když do prestižního zápasu proti Realu Madrid postavil mladíčka Christiana Tella.
Messi totiž nemá rád experimentování se sestavou. Chce mít kolem sebe vždycky ty nejlepší spoluhráče a na mladé hráče se nerozpakuje na hřišti křičet. Vilanova mu vychází vstříc, jak to jen jde.
Víc než trenér?
Bývalý asistent nezměnil nic ani na rozestavení týmu. Barca používá stejnou formaci 4-3-3 nebo 3-4-3, v jaké hrála pod Guardiolou.
Ani sestava se příliš nemění. Neotřesitelnou důvěru má úzký okruh vyvolených hráčů. I proto se mohou fotbalisté jako Messi, Villa nebo Dani Alves cítit důležitě a nepostradatelně, čímž roste jejich sebevědomí a výkony.
Jak důležitý je Vilanova pro tým, se ukázalo během posledních dvou měsíců, kdy kouč musel opustit mužstvo a léčil se z rakoviny slinných žláz. Barcu vede během jeho nepřítomnosti asistent Jordi Roura. Nedávno na tým dolehla první velká krize sezony. Barcelona během týdne dvakrát prohrála s Realem Madrid a zle rozehrála i boj o postup do čtvrtfinále Ligy mistrů s AC Milán.
Letité barcelonské heslo zní „Víc než klub.“ Vilanova si v posledních měsících nenápadně budoval svoje vlastní motto. Dalo by se shrnout do slov „víc než trenér.“ Ještě stále ho může potvrdi ve zbytku sezony. Pokud jeho asistent zvládne úterní domácí odvetu s Milánem a Barca postoupí do čtvrtfinále Ligy mistrů, na lavičce už by měl být uzdravený Tito. Přejme mu to.
Foto: Profimedia.cz