Nejsou to pro Arsenal snadné časy. Tým, který si brousil zuby na anglický titul, s blížícím se koncem soutěže klopýtá a kýžená trofej se vzdaluje. Navíc je vážně ohroženo jeho účinkování v Lize mistrů. Kdo jiný by měl mužstvo spasit, než nejdražší posila v historii klubu?
Když v posledních vteřinách letního přestupového období získal Arsenal z Realu Madrid Mesuta Özila, celý fotbalový svět byl v šoku. Jednak proto, že nikdo tento obchod nečekal, a také proto, že jinak zdrženlivý a šetrný manažer Arsene Wenger, který vždycky dával přednost talentovaným a „levným“ mladíkům, vytáhl za německého reprezentanta z pokladny rekordní sumu 42,5 milionu liber. Z Özila tak udělal druhého nejdražšího fotbalistu na ostrovech. Více zaplatila jen Chelsea za přestup Fernanda Torrese z Liverpoolu.
Fanoušci Arsenalu čekají na nějakou trofej už osm dlouhých let. Nákup Mesuta Özila měl tomuto čekání udělat konec. A dlouho to tak také vypadalo. Je to jeden z nejlepších tvůrců hry na světě, umí dávat góly, je na tom skvěle po technické i taktické stránce.
Od prvních zápasů v novém dresu dával najevo, že peníze vynaložené na jeho přestup byly dobrou investicí. Čtyři asistence ve dvou zápasech a gól proti Neapoli v Lize mistrů, to byl start jako hrom. Özil se usmíval, fanoušci byli u vytržení a život na Emirates Stadium byl krásný a plný optimismu.
Všechno – i to dobré – však jednou skončí. Bohužel se to stalo i Özilovi v Arsenalu. Od přelomu roku šel jeho výkon rapidně dolů. Co je však ještě horší - zdá se, že on sám nedělá dost pro to, aby se věci opět obrátily k lepšímu. Vypadá unaveně a rozladěně, a to není pro Arsenal dobré znamení. Marnost jeho počínání dobře vykresluje neproměněná penalta z osmifinále Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov.
Ukazuje se, že Özil možná není stoprocentně ideální fotbalista pro anglickou ligu. Hraje bezstarostný fotbal a v jeho projevu chybí agilita. Nepatří ani mezi nejrychlejší hráče a nesedí mu tvrdá hra v Premier League. Mnohokrát jsme mohli vidět, jak se po zákroku protihráče dožadoval faulu a byl frustrovaný z toho, že sudí nechal hru pokračovat.
O Özilově talentu určitě nikdo nepochybuje – to by se asi nestal dvakrát německým fotbalistou roku -, ale ještě před přestupem na ostrovy býval dost často kritizován kvůli tomu, že není hráčem, který dokáže rozhodovat zápasy. Mnoho odborníků zpochybňovalo jeho nasazení a vášeň pro hru, ochotu vracet se z ofenzívy a pomáhat týmu v obranné činnosti. Özil prostě nenechá na hřišti srdce a duši. Ze stejných důvodů se před pár týdny zbavil José Mourinho v Chelsea Juana Maty.
Možná že německý reprezentant je ze svižného zápasového rytmu Premier League unavený. Měl by v sobě ale vyburcovat všechny síly a ve zbytku sezony hrát na plný plyn. Postup do čtvrtfinále Ligy mistrů je už nejspíš ztracený, ale o anglický titul se Arsenal ještě může porvat. Özil na sebe musí vzít odpovědnost a táhnout tým za vysněným cílem. Nic menšího od nejdražšího hráče v dějinách klubu nikdo nečeká…
Foto: Profimedia.cz