Ideální zahajovací formace Pittsburghu z 90. let. Samozřejmě s Jágrem a Lemieuxem

Brankář: Tom Barrasso – 374 zápasů, úspěšnost zákroků 89,9 %
Tom Barrasso vlétl do NHL v sezoně 1983/84 rovnou z univerzitního týmu, aniž by kdy hrál v juniorské soutěži. Kariéru začal v Buffalu a hned v první sezoně získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana a Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Do Pittsburghu se Barrasso přesunul uprostřed  sezony 1988/89 a stal se klíčovou součástí úspěšného týmu, který v letech 1991 a 1992 vybojoval Stanley Cup. Bylo známo, že občas pouštěl hloupé góly a dělal chyby, ale měl jednu úžasnou vlastnost – prakticky nedostával branky, které by mohly srazit jeho tým na kolena nebo rozhodovat o porážce. Byl to dříč, na kterého bylo spolehnutí, když šlo do tuhého. Barrasso byl bouřlivák. Nejen na ledě. Občas se pohádal s novináři i s fanoušky a tvrdilo se o něm, že je to nafoukaná primadona. Dodnes však drží klubový rekord v počtu vítězství v jedné sezoně. V ročníku 1992/93 jich vychy

Obránce: Larry Murphy – 336 zápasů, 301 bodů (78+223)
Kanadský obránce Larry Murphy přestoupil v sezoně 1990/91 do Pittsburghu z Minnesoty a nic lepšího ho tehdy nemohlo potkat. Z průměrného týmu zamířil do mužstva, které i s jeho výraznou pomocí (v prvním play-off po přestupu zaznamenal ve 23 zápasech 23 bodů) dokázalo vyválčit dva Stanley Cupy v řadě. V Pittsburghu působil nesmírně produktivní bek do sezony 1994/95, po níž odešel do Toronta a následně do Detroitu, kde zakončil kariéru a rozmnožil počet získaných  Stanley Cupů na čtyři. Přesto už nikdy nedosáhl na statistická čísla, jakých dosahoval v dresu Penguins, kdy zakončil sezonu 1991/92 s průměrnou bilancí jednoho kanadského bodu na zápas a o rok později se dokonce přes tuto metu přehoupl.

Obránce: Ulf Samuelsson – 277 zápasů, 94 bodů (11+83)
Šest hráčů bylo zapojeno v obchodu mezi Pittsburghem a Hartfordem v roce 1991. Penguins získali trojici Ron Francis, Ulf Samuelsson a Grant Jennings, do Hartfordu putovali John Cullen, Zarley Zalapski a Jeff Parker. Je zřejmé, který klub na tom náramně vydělal. Švédský obránce Ulf Samuelsson byl typem hráče, jehož fanoušci týmu, ve kterém hraje, milují, a ti ostatní ho ze srdce nenávidí. Na jedné straně ohromoval skvělými defenzivními schopnostmi i citem pro podporu ofenzívy, na straně druhé se uchyloval k zákeřné hře. Byl to právě on, kdo brutálním zákrokem předčasně ukončil kariéru Cama Neelyho. Jenže právě takového hráče Pittsburgh potřeboval a také díky jeho špinavé hře dosáhl začátkem devadesátých let dvakrát na Stanley Cup. V klubu hrál do konce sezony 1994/95, po níž zamířil do New Yorku Rangers, ale v Pensylvánii zanechal nesmazatelnou stopu.

Levé křídlo: Kevin Stevens – 342 zápasů, 435 bodů (205+230)
Američan Kevin Stevens strávil v Pittsburghu nejlepší léta své kariéry v NHL. První zápas odehrál v resu Tučňáků už v roce 1987 a s klubem se rozloučil po sezoně 1994/95, kdy zamířil do Bostonu. Stevens byl hráčem, který vyznával důraznou, až drsnou, fyzickou hru, k čemuž ho předurčovaly tělesné dispozice. Měřil téměř dva metry a vážil víc než metrák. Kromě toho, že často vysedával na trestné lavici, byl však excelentním hráčem, který uměl střílet moře branek a taky je dokázal připravovat pro své spoluhráče. Mezi lety 1990 až 1994 se dvakrát prostřílel nad hranici 50 gólů v základní části soutěže a dvakrát zaznamenal aspoň čtyřicet. V sezonách 1991/92 a 1992/93 nasbíral 123 a 111 kanadských bodů. Herní styl i fyzické parametry předurčovaly Slevense do přesilovkových formací. Když byl na ledě během přečíslení, většinou to znamenalo gól v síti soupeře.

Centr: Mario Lemieux – 318 zápasů, 656 bodů (268+388)
Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan Mario Lemieux ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Už tehdy bylo jasné, že jednou může přivést Pittsburgh na absolutní vrchol, a to se také o pár let později stalo. Lemieux byl hráčem, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon, z toho šest v 90. letech. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. Nebýt toho, mohl směle útočit na nepřekonatelné rekordy Wayna Gretzkyho. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.

Pravé křídlo: Jaromír Jágr – 725 zápasů, 958 bodů (387+571)
Jaromír Jágr odehrál své první zápasy v NHL v sezoně 1990/91 a stal se na celé desetiletí jednou z ikon Pittsburghu Penguins. Okamžitě se mu začalo přezdívat „Mario junior“ a vedle nesporného hokejového umění byl na ledě nepřehledný také kvůli hřívě kudrnatých dlouhých vlasů, které mu vlály za helmou. Jako nováček v NHL zaznamenal v 80 zápasech 57 kanadských bodů za 27 gólů a 30 nahrávek a hned v premiérové sezoně se podílel na zisku prvního Stanley Cupu v historii klubu. O rok později se radoval ze stejné trofeje podruhé. Během 90. let se Jágr dokázal třikrát přehoupnout přes hranici stovky kanadských bodů (nejvíc 149 v sezoně 1995/96, kdy dal 62 gólů), v dalších čtyřech sezonách se dostal nad 90 bodů.