Čech, Plánička, Jašin a spol. Toto je 16 nejlepších gólmanů fotbalové historie

16. Neville Southall (Wales)
Dvaadevadesátinásobný velšský reprezentant Neville Southall se stal legendou Evertonu, kde strávil neuvěřitelných 17 sezon, a patřil mezi nejlepší světové gólmany osmdesátých let minulého století. Na začátku devadesátých let ho lákal manažer Manchesteru United Alex Ferguson na Old Trafford, ale Southall odmítl. Ferguson místo něho přivedl do klubu Dána Petera Schmeichela a zbytek je (slavná) historie. V závěru kariéry se do bývalé brankářské superhvězdy obouvali novináři, že je příliš obézní a na profesionální fotbal už nemá. Southall však definitivně sekl s fotbalem až ve 44 letech.

15. František Plánička (Československo)
Spolu s Ricardem Zamorou a Giampierem Combim byl František Plánička jedním z největších brankářů předválečné éry. Především zásluhou „Kočky z Prahy“, jak se mu přezdívalo, se československý celek probojoval do finále mistrovství světa v roce 1934, kde nakonec podlehl Itálii. Podle dnešních historiků byl tehdy zápas o zlato poznamenán zákulisními tlaky a Italové vyhráli podvodem. Nebýt toho, mohl být Plánička (možná) mistrem světa. Celou kariéru strávil v dresu pražské Slavie, s níž vyhrál sedm ligových titulů. Kromě toho, že byl respektovaným brankářem, uznával ho celý svět jako jednoho z nejférovějších hráčů své generace. O jeho povaze svědčí i fakt, že během kariéry ani jednou neviděl žlutou či červenou kartu.

14. Ricardo Zamora (Španělsko)
Ricardo Zamora dostal přezdívku „El Divino“ a podle mnohých expertů na fotbalovou historii byl nejlepším předválečným brankářem na světě. Ve Španělsku, kde se v průběhu uplynulých více než sta let narodily desítky fenomenálních fotbalistů, ho považují dodnes za jednoho z největších hráčů všech dob. Zamora byl na hřišti nepřehlédnutelný nejen díky svým výkonům, ale také kvůli neotřelému outfitu. K zápasům nastupoval v roláku, který mu zakrýval krk, a s čepicí na hlavě. Osobitý byl i mimo fotbalové trávníky. Proslavilo ho také pití koňaku a kouření. Denně dokázal vyhulit tři krabičky cigaret. V roce 1926 byl dokonce zatčen kvůli násilnému chování v zápase na olympijském turnaji. Podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků byl Zamora pátým nejlepším brankářem 20. století.

13. José Luis Chilavert (Paraguay)
Paraguayský brankář José Luis Chilavert nastřílel během profesionální kariéry neuvěřitelných 67 gólů (včetně osmi reprezentačních) a v historické tabulce nejvíce skórujících gólmanů mu patří druhá příčka. Kromě toho, že často zahrával přímé kopy a penalty, se zapsal do povědomí fanoušků také vznětlivou povahou, výstředním chováním a viditelnou nadváhou. Ve fotbalovém světě měl přezdívku „Buldok“ a karikaturisté ho také jako psa tohoto plemene vykreslovali. Ke všemu výše zmíněnému to byl vynikající gólman. V národním dresu udržel v 74 zápasech třicetkrát čisté konto, třikrát získal od Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků ocenění pro nejlepšího brankáře světa, jednou se stal nejlepším jihoamerickým fotbalistou roku. Je dosud jediným gólmanem, jemuž se to povedlo.

12. Petr Čech (Česká republika)
Petr Čech je zatím posledním světoznámým produktem české brankářské školy. Těžko ho srovnávat v Františkem Pláničkou nebo Ivo Viktorem, který pomohl vybojovat pro Československo v roce 1976 titul mistrů Evropy, protože každý patří do jiné fotbalové epochy. Čech jistě patřil mezi nejlepší brankáře začátku třetího tisíciletí. Obdivuhodně se dokázal vrátit k profesionálnímu fotbalu po vážném zranění hlavy, stal se legendou anglické Premier League a Chelsea, kde strávil podstatnou část kariéry. Je držitelem několika rekordů, které budou jeho následovníci v klubu jen těžko překonávat. Díky fenomenálnímu výkonu českého gólmana se v roce 2012 radovali hráči Chelsea z vítězství v Lize mistrů a o rok později vyhráli Evropskou ligu.

11. Manuel Neuer (Německo)
Dlouholetý gólman Bayernu Mnichov dlouhodobě dokazuje, že patří ke špičce mezi muži s rukavicemi. Manuel Neuer není na hřišti jen brankářem. Často působí jako další obránce. Vybíhá z pokutového území, rozehrává balony, posílá dlouhé pasy dopředu. Dokáže být klíčovým faktorem, který může v kritických situacích zachránit vítězství. Jedenáctkrát už vyhrál německou Bundesligu a pětkrát tamní Pohár, dvakrát triumfoval v Lize mistrů a v roce 2014 pomohl reprezentaci k titulu mistrů světa. Pětkrát se stal nejlepším evropským gólmanem a jednou světovým. K tomu posbíral desítky individuálních ocenění.

10. Edwin Van Der Sar (Holandsko)
Od chvíle, kdy Manchester United opustil Peter Schmeichel, se v týmu vystřídalo jedenáct gólmanů. V roce 2005 však přišel za dva miliony liber z Fulhamu Nizozemec Van Der Sar a rezervoval si místo mezi tyčemi jen pro sebe. Po šesti sezonách na Old Trafford se v roce 2011 loučil holandský brankář jako klubová legenda. S Rudými ďábly vyhrál čtyřikrát anglický titul a jednou Ligu mistrů. To se mu podařilo dvakrát v kariéře – poprvé to dokázal v dresu Ajaxu Amsterdam. V Holandsku málokdo pochybuje o tom, že je Van Der Sar historicky nejlepším brankářem země. Dodnes drží rekord v počtu reprezentačních zápasů bez inkasované branky. Ze 130 utkání, do nichž nastoupil, to zvládl v 71 případech. V letech 2008 až 2009 překonal rekord Petra Čecha v počtu minut bez obdržené branky v ligových zápasech. Jeho bezgólová šňůra trvala 1311 minut.

9. Peter Shilton (Anglie)
Třicet let dlouhá kariéra gólmana Petera Shiltona se vyznačovala nesmírnou vyrovnaností. Jeho jméno se objevilo desetkrát v nejlepší jedenáctce sezony anglické nejvyšší soutěže. Shilton je dodnes držitelem brankářského rekordu s 1362 odehranými oficiálními zápasy, z toho 1180 jich zvládl v nejvyšší soutěži. Rovněž drží rekord v největším počtu zápasů v anglickém reprezentačním dresu. Shilton debutoval na mistrovství světa až ve 32 letech, přesto je držitelem zajímavého rekordu – odchytal nejvíc zápasů bez inkasované branky na závěrečných turnajích (10). Celý fotbalový svět ho znal díky jeho perfektní organizaci obrany a spolehlivosti. Podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků byl osmým nejlepším gólmanem minulého století.

8. Iker Casillas (Španesko)
„Svatý“ Iker Casillas byl bezesporu nejlepším brankářem na začátku současného tisíciletí. S jeho jménem jsou spojeny největší úspěchy španělského fotbalu v jeho historii – dva tituly mistrů Evropy a titul mistrů světa. Casillas si vysloužil respekt pro svou spolehlivost a dokonalé čtení hry. Ve španělské reprezentaci debutoval v pouhých devatenácti letech a od té doby se zapsal do statistik jako brankář, který v národním dresu odchytal rekordní počet zápasů a vychytal také nejvíc utkání s čistým kontem. V Realu Madrid, kde strávil většinu kariéry, je považován za nejlepšího brankáře v historii klubu.

7. Sepp Maier (Německo)
Přezdívali mu „Kočka z Anzingu.“ Německý brankář Sepp Maier byl proslulý svou mrštností mezi tyčemi a neuvěřitelnými reflexy. Během kariéry dokázal posbírat snad všechny cenné trofeje, které mohl získat. Vyhrál mistrovství světa i evropský šampionát, čtyřikrát se stal vítězem německé Bundesligy a třikrát zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí. Možná, že ve srovnání s jinými borci v tomto výběru nebyl tak dobrý, ale v našem žebříčku ho tlačí nahoru právě mimořádná úspěšnost. Časopis Kicker Maiera třikrát ocenil jako nejlepšího brankáře roku. Kromě svého gólmanského umu byl známý i svými nadměrně velikými trenýrkami. Podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků byl čtvrtým nejlepším brankářem minulého století.

6. Oliver Kahn (Německo)
Oliver Kahn dostal během své kariéry dvě přezdívky – „King Kahn“ a „Titan.“ Obě celkem výstižně vypovídají o jeho tvrdosti a zarputilosti, kterou se mezi tyčemi vyznačoval. V Německu ho považují za nejlepšího gólmana historie. V Bundeslize odchytal Kahn 557 zápasů, z toho ve 197 nedostal gól – to je asi 35 procent. Ve světě ho proslavil jeho agresivní styl a charismatická, věčně zamračená tvář. Osmkrát vyhrál Bundesligu, šestkrát německý Pohár, jednou se radoval z vítězství v Lize mistrů, dvakrát se stal nejlepším německým fotbalistou roku.

5. Gianluigi Buffon (Itálie)
Gigi Buffon je v Itálii považován za nejlepšího brankáře všech dob. Mnozí ho staví dokonce nad legendárního Dina Zoffa. Dodnes je jediným gólmanem, který získal ocenění UEFA pro nejlepšího klubového hráče roku, což je dnes cena pro nejlepšího fotbalistu hrajícího na evropském kontinentě. Buffon vždy těžil z vynikající kondice, v brance byl agilní a perfektně četl hru. Málokterý gólman předváděl během celé kariéry tak konzistentní výkony jako on. Drží přestupní rekord jako nejdražší brankář, jakého kdy koupil Juventus Turín. Má ve sbírce titul mistra světa, desetkrát vyhrál italskou Serii A, třikrát se stal nejlepším evropským gólmanem. V roce 2006 skončil v anketě Zlatý míč na druhém místě.

4. Dino Zoff (Itálie)
Kdo někdy viděl chytat Dina Zoffa, musel být ohromen. Určitě patří mezi nejlepší gólmany, jací kdy stáli mezi tyčemi. Má na kontě spoustu rekordů v italském i světovém fotbalu. Například je stále nejstarším hráčem, který vyhrál titul mistra světa. V roce 1982 zvedl nad hlavu nejcennější trofej jako čtyřicetiletý kapitán vítězného týmu na mistrovství světa ve Španělsku. Zoff byl deset let pilířem národního týmu a ve své době byl pravděpodobně největší italskou fotbalovou hvězdou. Byl sice středně vysoké postavy, ale měl nesmírně rychlé nohy a dokázal se po každém zákroku bleskově vymrštit ze země. Byl to vyrovnaný brankář, který dodával týmu sebevědomí a klid i v těch nejvypjatějších okamžicích zápasu. Vždycky se držel spíše zpátky a své výkony nestavěl na odiv – částečně z vrozené skromnosti, částečně z respektu k soupeři.

3. Gordon Banks (Anglie)
Anglie nikdy neměla lepšího brankáře, než byl Gordon Banks. Už proto, že právě on vychytal pro reprezentaci Albionu jediný titul mistrů světa. Když stál mezi tyčemi branky Banks, jako by jeho spoluhráči vstupovali do každého zápasu s jednogólovým náskokem. Do historie se nezapsal pouze ziskem titulu mistra světa na šampionátu v Anglii v roce 1966. O čtyři roky později nadchl svět jeho reflexivní zákrok po střele legendárního Brazilce Pelého, který je dodnes považován mnohými experty za „zákrok století.“ „Banky“ byl středně velkým gólmanem, ale byl nesmírně rychlý a hbitý. Jeho nejsilnější stránkou však byla poziční hra a neuvěřitelná předvídavost. Téměř vždycky byl přesně tam, kam směřoval balon. O tom, jak si ho na ostrovech považují, vypovídá fakt, že v roce 1970 obdržel Řád britského impéria.

2. Peter Schmeichel (Dánsko)
Říkalo se mu „Velký Dán“, a to nejen proto, že měřil 193 centimetrů, nýbrž hlavně kvůli jeho výkonům mezi tyčemi. Nikdo, kdo ho někdy viděl v akci, asi nezapomene na to, jak si dokázal hlasitě dirigovat obranu před sebou. Peter Schmeichel byl rychlý a hbitý gólman s úžasnými reflexy. Na jeho dovednostech stála léta dánská reprezentace i Manchesteru United. S národním týmem šokoval v roce 1992 celý svět, když vyhrál mistrovství Evropy a během osmi sezon na Old Trafford pomohl vybojovat pětkrát ligový titul, třikrát FA Cup, finále Ligy mistrů i Superpohár. Čtyřikrát získal ocenění pro nejlepšího evropského a dvakrát pro světového brankáře roku. V Premier League drží rekord v procentech odchytaných zápasů s čistým kontem (42 %). A to ho Alex Ferguson přivedl na Old Trafford z dánského Brondby Kodaň za pouhých 550 tisíc liber…

1. Lev Jašin (Sovětský svaz)
Sovětský gólman Lev Jašin měl sice jen dvě ruce jako každý jiný člověk, když se ale ve svém typickém černém dresu postavil mezi tyče fotbalové branky, jako by mu narostla chapadla. Ne náhodou se mu přezdívalo „Černá chobotnice.“ Dodnes je považován za nejlepšího ruského (sovětského) fotbalistu všech dob. Pomohl Sborné k titulu mistrů Evropy v roce 1960 a stříbrné medaili o čtyři roky později, podílel se také na vítězství na olympijských hrách v roce 1956. Jašin se stával v brance atletem i gymnastou, měl dokonalé reflexy, byl nesmírně chytrý a předvídavý. Během své kariéry dokázal chytit 150 pokutových kopů, což je dodnes nepřekonaný rekord. Navíc odchytal 270 zápasů s čistým kontem, což činí 65 procent všech utkání, do kterých nastoupil. Od roku 1994 získává nejlepší brankář mistrovství světa Cenu Lva Jašina. Před stadionem moskevského Dynama, v jehož dresu strávil celou kariéru a odchytal 22 sezon, dnes stojí jeho bronzová