Pasta a spol. 8 nejlepších hokejistů, kteří v NHL nosili (nebo nosí) na dresu číslo 88

Andrej Vasilevskij (Rusko)
Přes 190 centimetrů vysokého mladíka si v roce 2012 vybrala jako devatenáctého hráče v draftu Tampa Bay a tamní skauti nadaného brankáře bedlivě sledovali i během jeho angažmá v KHL. A mohli z něho mít radost, takže po sezoně 2013/14 mu nabídli smlouvu a mladý Rus si ve svém premiérovém ročníku v NHL zachytal v 16 zápasech. V další sezoně dostal šancí ještě víc a odchytal 24 střetnutí. S úspěšností zákroků 91 % a průměrem 2,76 inkasovaných gólů na zápas se rozhodně ukázal v dobrém světle, i tak ale mnohé fanoušky překvapilo, když v sezoně 2016/17 vystrnadil z branky Bena Bishopa a zaujal post gólmanské jedničky. Nyní už je nejzářivější brankářskou hvězdou v NHL. V ročníku 2018/19 získal Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana soutěže a loni i letos přivedl Tampu Bay ke Stanley Cupu.

David Pastrňák (Česká republika)
Možná si řeknete, že je trochu předčasné zařazovat do tohoto výběru borce, kterému je teprve 25 let, ale v případě Davida Pastrňáka je to zcela namístě. Havířovský odchovanec, který už jako šestnáctiletý vyrazil za hokejovým vzděláním do Švédska, kde pak strávil dvě sezony, se v NHL dokázal etablovat mimořádně rychle. V sestavě Bostonu se objevil hned následující ročník po draftu a od té doby jdou jeho výkony rok co rok nahoru. Momentálně patří k nejlepším kanonýrům soutěže i k největším ligovým celebritám.  Pokud ho v rozletu nezbrzdí nějaké vážnější zranění, mohl by být jednou oslavován jako jeden z nejlepších českých hráčů v dějinách NHL.

Owen Nolan (Kanada)
Tohle je slavné hokejové jméno. Owen Nolan je pětinásobným účastníkem All-Star Game, držitelem zlaté olympijské medaile z roku 2002 a účastníkem památné bitky v utkání Česká republika – Kanada na mistrovství světa v roce 1997 (kde také nakonec získal zlatou medaili). Za osmnáct sezon v NHL vystřídal sedm klubů, odehrál rovných 1200 zápasů a vstřelil 422 gólů, k tomu přidal ještě přes šedesát bitev v play-off. Pokud teď chcete namítnout, že k Nolanovi neodmyslitelně patří číslo 11, pak máte pravdu, ale pravdou je také to, že s osmaosmdesátkou odstartoval kariéru v NHL. Nosil ji na dresu ve své první sezoně 1990/91, kdy hájil jako osmnáctiletý mlíčňák barvy Quebecu Nordiques, tedy klubu, který si ho v roce 1990 vybral jako prvního hráče v celkovém pořadí draftu.

Joe Sakic (Kanada)
Joe Sakic odehrál celou kariéru v jednom klubu, byť zažil jeho stěhování z Kanady do Spojených států a přejmenování. Během dvaceti sezon zvládl naskočit do více než patnácti set zápasů, v nichž dal přes sedm set branek a nastřádal víc než 1800 bodů. Se Sakicem se to má podobně jako s Nolanem - v dresu s osmaosmdesátkou odehrál pouze první ročník v NHL, pak až do konce kariéry nosil na zádech devatenáctku, to však není důvod k tomu, abychom ho do našeho výběru nezařadili. Ve sbírce individuálních trofejí má Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže (2001), získal také Ted Lidsay Trophy (2001), Conn Smithe Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v play-off (1996), Bud Light Trophy za nejlepší skóre v +/- bodování (2001) a Lady Bing Trophy pro nejslušnějšího hráče v lize (2001).

Jarome Iginla (Kanada)
S Jaromem Iginlou se to má podobně jako s Owenem Nolanem a Joe Sakicem. Je to jen naopak. Na rozdíl od nich s osmaosmdesátkou na dresu v NHL nezačínal, ale končil. Odehrál s ní posledních 19 utkání v elitní lize poté, co byl v sezoně 2016/17 vytrejdován z Colorada do Los Angeles. Iginla je jedním z pouhých 21 hokejistů, kteří v NHL odehráli přes 1500 zápasů. Konkrétně jich zvládl 1554, což ho v tomto ohledu řadí na 15. místo v historii soutěže. V dobách své největší slávy to byl železný muž, a to nejen díky malé náchylnosti ke zraněním, ale také kvůli své tvrdosti a houževnatosti. Je také jedním nemnoha hokejistů, kteří během celé kariéry podávali konzistentní výkony. Byl to fantastický střelec a kreativní nahrávač, zároveň ale uměl být pořádně důrazný.

Brent Burns (Kanada)
Když v červnu roku 2011 získali Žraloci z Minnesoty za Devina Setoguchiho, Charlieho Coyleho a první výběr v draftu zadáka Brenta Burnse, pořídili si do týmu možná nejlepšího beka v klubové historii. Rtuťovitý a dynamický hráč patřil v uplynulých sezonách pravidelně mezi vážné aspiranty na Norris Trophy pro nejlepšího obránce v NHL a v roce 2017 ji dokonce získal. Zatímco v předchozím působišti nosil na dresu osmičku, v San Jose k ní přidal ještě jednu. A vypadá to, že mu přinášejí štěstí. Do rejstříku jeho schopností patří bezchybné čtení hry a předvídavost. I díky tomu patřil v předchozích ročnících mezi několik beků, kteří v produktivitě konkurovali útočníkům. Šestatřicetiletý vousáč však dosud na vytoužený Stanley Cup nedosáhl.

Patrick Kane (USA)
Americký útočník Patrick Kane je momentálně jedním z nejlepších hokejistů na světě. Během dosavadní kariéry se už radoval z Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy a také ze zisku Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu v NHL. Stal se prvním rodilým Američanem, který toto ocenění získal. Je také držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a s Chicagem už třikrát vyválčil Stanley Cup. Za úspěch na ledě vděčí 178 centimetrů vysoký 80 kilogramů vážící borec kromě jiného také neobyčejné obratnosti, hbitosti a technickým dovednostem.

Eric Lindros (Kanada)
Velký chlap s rychlýma nohama a šikovnýma rukama. Tak by se dal stručně charakterizovat kanadský útočník Eric Lindros. Už jako mladíka ho „překřtili“ na „Next One“ – příští jedničku. Měl jít ve stopách Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe a nejspíš by v nich i šel, kdyby nebylo několika těžkých otřesů mozku, které zásadně poznamenaly a nakonec také předčasně ukončily jeho kariéru. Kombinace síly, rychlosti, obratnosti a hokejové inteligence z něho udělaly noční můru pro všechny obránce v soutěži. Hned v první sezoně mezi elitou nastřílel 41 branek, v další přidal ještě o tři víc. A to v žádném z těchto ročníků neodehrál ani 70 utkání. V roce 2018 se stal Lindros prvním hráčem v dějinách NHL, který nosil na dresu číslo 88, jehož numero bylo vyřazeno ze sady některého klubu.