Nesmrtelné legendy. 12 nejlepších fotbalistů všech dob, kteří už ukončili kariéru

12. Ronaldinho (Brazílie)
Když měl svůj den, byl Brazilec Ronaldinho božský a nepřekonatelný. Na cestě k brance dělal z protihráčů jen nebohé panáky a statisty. Ronaldinho odcházel do fotbalového důchodu jako král, který vyhrál prakticky všechny trofeje, které byly k mání. Výčet všech by byl delší než týden před výplatou, takže zmíníme jen ty nejdůležitější. V roce 2005 získal prestižní Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety, o tři roky dříve se stal mistrem světa, dvakrát byl vyhlášen nejlepším hráčem na světě, s Barcelonou vyhrál Ligu mistrů a dva španělské tituly, v AC Milán zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Serie A. Mnozí mohou možná namítat, že jeho kouzelnické kousky s míčem se nijak výrazně neliší od těch, které předváděl Diego Maradona nebo jež dnes provádí na hřišti Lionel Messi, ale R10 byl jiný. V jeho hře byla totiž vždycky až dětská nevázanost, drzost a osvěžující radost.

11. George Best (Severní Irsko)
Podle jména by měl být anglický fotbalista George Best na čele tohoto žebříčku, ale to bychom ho poněkud přecenili. Bezesporu to byl výjimečný hráč, který byl na hřišti fotbalovým géniem a předváděl ohromující kousky, ale v soukromí se občas stával divokým a nespoutaným zvířetem. O jeho kladném vztahu k alkoholu se tradovaly pověsti a po skončení profesionální kariéry byl chlast jeho největším koníčkem a kamarádem. V roce 2002 byl na tom Best tak špatně, že musel podstoupit transplantaci jater. Přesto se v dalších letech znovu pravidelně objevoval na fotografiích v tisku se sklenkou v ruce. Tři roky po operaci zemřel na zánět jater. Měl smůlu, že se s reprezentací Severního Irska nikdy neprobojoval na mistrovství světa, přesto se dodnes před jeho fotbalovým talentem sklání celý svět. Oprávněně.

10. Eusébio (Portugalsko)
Útočník Eusébio se narodil v Mosambiku, ale fotbalovou kariéru spojil s Benfikou Lisabon a s portugalskou reprezentací. Byl to kanonýr od pánaboha a když pověsil kopačky na hřebík, mohl se pochlubit obdivuhodnou bilancí – v 745 zápasech nastřílel 733 branek. Kdybychom brali jen statistiky z Benfiky, pak by na tom byl ještě lépe – 614 utkání a 638 branek. Kromě střelby gólů proslavila Eusébia dokonalá technika a především fantastické kličky a neuvěřitelná výbušnost. V době vrcholné formy dokázal zamotat hlavu každému soupeři a utéct s balonem jakémukoli obránci. Nesmrtelným se stal díky výkonu na mistrovství světa v Anglii v roce 1966. Portugalci tehdy prohrávali se Severní Koreou po 25 minutách 0:3, ale hlavně díky čtyřem Eusébiovým brankám nakonec otočili skóre, vyhráli 5:3 a nakonec na turnaji vybojovali bronzové medaile.

9. Michel Platini (Francie)
Bývalý prezident organizace UEFA Michel Platini byl členem francouzského týmu, který vyhrál v roce 1984 titul mistrů Evropy. Zároveň byl zvolen nejlepším hráčem turnaje a stal se nejúspěšnějším střelcem. Spolu s Alainem Giressem, Luisem Fernándezem a Jeanem Tiganou tvořili tzv. Carré Magique – hvězdnou záložní řadu, která na začátku osmdesátých let neměla na světě konkurenci. Platini, který vstřelil svůj první reprezentační gól v roce 1976 v přátelském utkání s Československem, je považován za jednoho z nejlepších nahrávačů v dějinách fotbalu. Odborníci vyzdvihují i jeho fenomenální schopnosti při kopání přímých kopů. Dodnes drží rekord v počtu vstřelených branek ve finále mistrovství Evropy.

8. Ferenc Puskás (Maďarsko)
Maďar Ferenc Puskás je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. Na začátku kariéry hrál pod pseudonymem Miklós Kovácz, aby obešel pravidla o minimálním věku pro podpis smlouvy. Puskás patřil do legendárního maďarského celku, který naháněl v padesátých letech minulého století strach celému světu. Kromě maďarské ligy válel také v Realu Madrid, s nímž dokázal vybojovat třikrát v řadě vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. V šedesátých letech odehrál ještě čtyři zápasy za španělskou reprezentaci. Jeho statistiky jsou obdivuhodné. V reprezentačním dresu nastřílel 84 branek v 85 zápasech, v Realu skončil s bilancí 240 gólů ve 260 duelech a za Honvéd Budapešť dal 165 branek ve 164 hrách. Bylo by ale zjednodušující redukovat Puskásovy kvality jen na vstřelené góly. Byl to komplexní fotbalista, který ve své době neměl na světě konkurenci.

7. Ronaldo (Brazílie)
Pamatujete, jak se před lety loučil exhibičním zápasem obtloustlý Brazilec s fotbalem a nedokázal trefit branku ani z těch největších šancí? To už byl úplně jiný Ronaldo než ten, který zářil na přelomu tisíciletí v dresech Eindhovenu, Barcelony, Interu Milán, Realu Madrid nebo milánského AC. Říkalo se, že Ronaldo je největší brazilská hvězda od dob Pelého. Přezdívalo se mu Fenomén a on oprávněnost této přezdívky dokazoval v každém utkání. Díky své rychlosti, schopnosti driblovat a střeleckým instinktům je dodnes považován za jednoho z nejlepších hráčů v moderní historii fotbalu V národním týmu hrál od roku 1994 do roku 2002, získal dva tituly mistra světa a je dvojnásobným držitelem Zlatého míče pro nejlepšího hráče planety (1997 a 2002).

6. Alfredo di Stéfano (Argentina, Španelsko)
Ofenzivní záložník Alfredo di Stéfano se narodil v Argentině, ale drtivou část kariéry odehrál ve Španělsku. Měl přezdívku Saeta Rubia – Blonďatý šíp. Pověstný byl jeho tah na branku, vitalita, s níž dokázal celých devadesát minut makat na sto procent, a taktická všestrannost. Byl známý tím, že mohl hrát na jakémkoli postu na hřišti. Přestože proslul jako útočný hráč, byl také skvělý obránce. Di Stefano je dodnes šestým nejlepším střelcem v historii španělské nejvyšší soutěže s 227 brankami v 329 zápasech. Je také třetím nejlepším střelcem v dějinách Realu Madrid, kde odehrál jedenáct sezon – ve 282 ligových zápasech dal 216 gólů. S Realem dokázal vyhrát pětkrát Pohár mistrů evropských zemí.

5. Zinedine Zidane (Francie)
Mistr světa i Evropy, vítěz Ligy mistrů a trojnásobný držitel ocenění Nejlepší světový hráč roku zakončil profesionální kariéru po finále mistrovství světa v roce 2006, které vstoupilo do historie fotbalu. Zizu, jak se mu všeobecně říkalo, v něm v nastaveném čase udeřil hlavou do hrudi Itala Materazziho, uviděl červenou kartu musel předčasně pod sprchy. Francie boj o titul prohrála, Zinedine Zidane byl ale přesto vyhlášen nejlepším hráčem šampionátu. V jeho hře nikdy nechyběla vášeň, obrovské nasazení, kreativní myšlení, dokonalá technika a vůle po vítězství. Kombinace těchto prvků z něho dělá jednoho z nejúžasnějších fotbalistů všech dob.

4. Franz Beckenbauer (Německo)
„Der Kaiser Franz“ neboli Císař Franz, byl patrně nejlepším fotbalovým obráncem všech dob. Přezdívku získal díky vůdčím schopnostem, fantastického hernímu stylu a obrovskému přehledu. Dvakrát vyhrál Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, ve své vlasti se stal čtyřikrát hráčem roku. Dodnes je považován za nejlepšího německého fotbalistu všech dob. Hráč, který strávil dvanáct sezon v Bayernu Mnichov, je považován za prvního moderního beka v dějinách fotbalu a „vynálezce postu libera.“ Přitom začínal jako záložník a do zadní řady se přesunul až později. S Bayernem vyhrál čtyřikrát německou Bundesligu, pak se mu to povedlo ještě na sklonku kariéru v dresu Hamburku. Třikrát se radoval z vítězství v Poháru mistrů evropských zemí, jednou v Poháru vítězů pohárů. Ve sbírce má titul mistra Evropy i světového šampiona.

3. Johan Cruyff (Holandsko)
Bývalý nizozemský fotbalista a trenér Johan Cruyff se stal třikrát nejlepším evropským hráčem (1971, 1973, 1974). V roce 1999 byl zvolen evropským hráčem století v anketě Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků a zároveň skončil za Brazilcem Pelém na druhém místě na světě. Cruyff byl známý pro své perfektní technické dovednosti, rychlost a akceleraci, ale jeho největší kvalitou bylo myšlení a intuice. Málokdo v historii uměl tak dokonale číst hru a posílat spoluhráčům nečekané a na milimetr přesné pasy. Dokázal překvapivými přihrávkami rozložit obrany soupeřů. Na vrcholu slávy hrával Ajax „totální fotbal“, s nímž dobýval jednu trofej za druhou. Tým s Cruyffem v sestavě jen málokdy prohrával.

2. Diego Maradona (Argentina)
Diego Maradona byl jedním z nejlepších a zároveň nejkontroverznějších fotbalistů historie. V Argentině však vždycky byl, je a asi i bude zbožňovanou ikonou. Mnozí fanoušci mu neřekli jinak než „San Diego“ – Svatý Diego. Kdyby ekonomové hledali bod, kdy se za fotbalové hráče začaly platit závratné částky, pak by došli právě k Maradonovi. Byl asi prvním přeplaceným hráčem na světě. To on roztočil spirálu, kterou se dodnes klubům nedaří zastavit. Maradona však neproslul jen svými bravurními technickými kousky, tvořivostí a krásnými góly. Jeho „Boží ruka“, která na šampionátu v Mexiku v roce 1986 vyřadila Angličany, je jednou z největších skvrn na světovém fotbale. Nebyl by to ale Maradona, kdyby ve stejném zápase neměl na svém kontě také jeden z nejúchvatnějších momentů dějin, když prodribloval s míčem přes půl hřiště mezi obránci a fantasticky skóroval.

1. Pelé (Brazílie)
Černá perla, jak byl nazýván Edson Arantes dos Nascimento, je všeobecně považován za nejlepšího fotbalistu všech dob. A tak to také zůstane v našem výběru. Ostatně - v celosvětové anketě Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků v roce 1999 získal titul Fotbalista století. Během kariéry nastřílel Pelé neuvěřitelných 1280 gólů, ve čtrnácti zápasech, které odehrál na mistrovství světa, jich dal dvanáct. V březnu roku 2002 byl vydražen dres, ve kterém odehrál mistrovství světa v roce 1970 za 220 850 dolarů. Od roku 1995 do roku 1998 byl Pelé brazilským ministrem sportu.