Rok co rok se po dobu jednoho týdne koná ve věznici Geraldo Beltrão ve městě João Pessoa fotbalový turnaj. Pětičlenné týmy z jednotlivých cel bojují za ostnatým drátem vlastní šampionát. K tomu, jež se v současnosti odehrává na velkých brazilských stadionech, má stejně daleko jako smradlavý houmlesák k uhlazenému bankéřovi.
Fotbalový turnaj na dvoře v brazilské věznici Geraldo Beltrão. Ke světovému šampionátu má pořádně daleko. (Foto: Nicolo Lanfranchi pro magazín Colors)
Nehraje se o medaile a pozlacené poháry. Členové vítězného týmu dostanou krabici naplněnou rýží, fazolemi a dalšími základními potravinami. Ještě důležitější je, že vítězný tým turnaje ve vězení Geraldo Beltrão získá právo utkat se s mužstvem složeným z dozorců.
Letošní turnaj na prašném plácku za vysokými zdmi zdokumentoval italský fotograf Nicolo Lanfranchi pro magazín Colors. „Je to událost, kterou berou vězni velice vážně. A je to také velmi dobrý způsob, jak uvolnit napětí,“ říká reportér, který chtěl postavit turnaj na vězeňském dvoře do kontrastu s fotbalovým šampionátem, jenž se v současnosti odehrává ve stejné zemi.
Jeho reportáž vyvolává řadu otázek. Na jedné straně jsou přeplněné věznice, na straně druhé astronomické sumy, která spolkla příprava světového šampionátu. Článek v časopise Colors poukazuje na to, že od roku 2008 investovala Brazílie jen 670 milionů dolarů do vězeňského systému, zatímco fotbalové mistrovství světa spolklo 3,5 miliardy dolarů na nové stadiony.
V současnosti přitom přebývá ve věznicích s kapacitou pro 260 tisíc lidí asi 400 tisíc vězňů. Situace je tak zlá, že jeden z brazilských soudců navrhl, aby byl po mistrovství světa přebudován úplně nový stadion v Manausu na detenční centrum.
Věznice Geraldo Beltrão, kde se turnaj koná, je přeplněná stejně jako ostatní basy v zemi. V celách určených pro sedm lidí jich přebývá i patnáct. Fotbalové zápolení má být jednou z cest, jak připoutat pozornost médií k palčivému problému, který může brzy explodovat.
Letos vyhráli turnaj hráči z cely číslo 15, kteří porazili všechny ostatní týmy a vybojovali si právo střetnout se s dozorci. Stejně jako na světovém šampionátu v roce 1994, kde hrála finále Itálie s Brazílií nebo v roce 2006, kdy změřila síly Francie s Itálií, i poslední duel turnaje za mřížemi dospěl až k penaltovému rozstřelu. V něm nakonec zvítězil mančaft vězeňských stráží.
Lanfranchi to ve své reportáži okomentoval stručně: „Vězni z toho byli docela smutní. Opravdu hodně moc chtěli nakopat bachařům prdele.“