Kanada vládne světovému hokeji. A kraluje také draftům NHL.
V roce 2013 byl jedničkou draftu Nathan MacKinnon, jehož ulovilo Colorado. O rok později si Florida vybrala obránce Aarona Ekblada, v roce 2015 Edmonton získal Connora McDavida, v roce 2020 New York Rangers Alexise Lafreniera a loni šel Owen Power do Ottawy. Všechny spojuje jedna věc - jsou to Kanaďané.
Čas od času se ale stane (a platilo to třeba letos), že je jedničkou draftu NHL hráč z USA či z Evropy. Jména patnácti posledních hokejistů, kteří narušili kanadskou nadvládu, najdete v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 16
Mats Sundin – Švédsko (1989, Quebec Nordiques)
Legendární švédský útočník Mats Sundin strávil v NHL dlouhých 18 sezon. Čtyři roky hrál za Quebec, v posledním ročníku patřil Vancouveru, jinak celou dobu nastupoval za Toronto, jehož byl kapitánem.
Trojnásobný účastník olympijských her, který v sezoně 1992/93 nastřádal 114 kanadských bodů, se stal první evropskou jedničkou draftu a druhým Švédem, který byl uveden do Síně slávy NHL. Této pocty se dočkal v roce 2012.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 16
Roman Hamrlík – Česká republika (1992, Tampa Bay Lightning)
Prvním českým hokejistou, který se stal jedničkou draftu, byl v roce 1992 Roman Hamrlík. Českého beka získala Tampa Bay, která mu ihned dala šanci v NHL. Hamrlík hrál za Blesky necelých šest let, než odešel do Edmontonu. Působil také v New Yorku Islanders, Calgary, Montrealu, Washingtonu a naposledy v New Yorku Rangers.
Z českých hokejistů odehrál více zápasů v NHL pouze Jaromír Jágr. Co se týká kanadských bodů, Hamrlík je nejproduktivnějším českým bekem v historii soutěže.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 16
Bryan Berard – USA (1995, Ottawa Senators)
V roce 1995 měla právo první volby Ottawa. Kanadský celek si vybral Bryana Berarda, nedal mu však šanci a americký obránce debutoval v NHL až o rok později v dresu New Yorku Islanders.
První dvě sezony měl dobré, nasbíral 48, respektive 46 kanadských bodů a v průběhu ročníku 1998/99 odešel do Toronta, kde si poprvé a naposledy zahrál v play-off. Oblékl ještě dresy New Yorku Rangers, Bostonu, Chicaga, Columbusu a na sklonku zámořské kariéry se ještě na rok vrátil mezi Ostrovany.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 16
Patrik Štefan – Česká republika (1999, Atlanta Trashers)
Jedním z největších propadáků v historii draftů NHL je volba Atlanty z roku 1999, která si jako první vybrala českého útočníka Patrika Štefana. Rodák z Příbrami působil v týmu Trashers šest let, během kterých posbíral 177 kanadských bodů, nikdy ale nenaplnil naděje, které se do něj během draftu vkládaly. Před sezonou 2006/07 odešel do Dallasu, odehrál ale jen 41 zápasů a ukončil zámořskou kariéru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 16
Rick di Pietro – USA (2000, New York Islanders)
Rick di Pietro byl druhým a zároveň dosud předposledním gólmanem, který se stal jedničkou draftu. Na amerického brankáře v roce 2000 ukázali New York Islanders, kde očekávali, že se Di Pietro stane stabilní jedničkou mezi tyčemi.
Pořádnou šanci dostal až v sezoně 2003/04, během které odchytal 50 zápasů. Jedničkou Ostrovanů byl v dalších třech letech. Od roku 2008 do roku 2013 však v NHL zasáhl jen do 50 duelů a tím pro něho kariéra v NHL skončila.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 16
Ilja Kovalčuk – Rusko (2001, Atlanta Trashers)
Ruský car Ilja Kovalčuk podepsal lukrativní patnáctiletou smlouvu s New Jersey, kde měl působit až do roku 2025. Jenže v roce 2013 ji vypověděl a odešel do ruského Petrohradu, kde působil až do konce sezony 2017/18. Pak se rozhodl pro návrat do NHL a podepsal tříletý kontrakt v Los Angeles, kde však vydržel jen necelé dva roky, krátce se mihl v Montrealu a Washingtonu. V ročníku 2020/21 působil opět v KHL a válel v Omsku. Po jeho skončení už na led nenaskočil.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 16
Alexandr Ovečkin – Rusko (2004, Washington Capitals)
Před 18 lety byla na vrcholu draftu jedna z největších hvězd v dějinách světového hokeje – Alexandra Ovečkina získal Washington, jehož barvy hájí ruský snajpr dodnes. Devítinásobný medailista ze seniorského mistrovství světa, devítinásobný nejlepší střelec NHL a vítěz kanadského bodování elitní ligy už devětkrát pokořil padesátigólovou hranici a před čtyřmi lety si konečně sáhl i na vytoužený Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 16
Erik Johnson – USA (2006, Chicago Blackhawks)
Erik Johnson byl jedničkou draftu v roce 2006, kdy ho získalo Chicago. Americký obránce si ale v týmu Blackhawks ani jednou nezahrál, premiéru v NHL si odbyl až v sezoně 2007/08 v dresu St. Louis. Barvy Blues hájil dva a půl roku a v průběhu sezony 2010/11 zamířil do Colorada, kde má smlouvu až do konce sezony 2022/23. V minulém ročníku pomohl Avalanche vybojovat Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 16
Patrick Kane – USA (2007, Chicago Blackhawks)
Je tomu už 15 let, co se jedničkou draftu stal Američan Patrick Kane, kterého ulovilo Chicago. Jak se později ukázalo, byla to trefa do černého. Blackhawks od roku 2010 získalo tři Stanley Cupy a momentálně třiatřicetiletý útočník pokaždé patřil k ústředním postavám týmu.
V ročníku 2015/16 nasbíral 106 bodů vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu základní části soutěže. Ne náhodou je považován za jednoho z nejlepších hokejistů současnosti.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 16
Nail Jakupov – Rusko (2012, Edmonton Oilers)
Zatím poslední ruskou jedničkou draftu byl Nail Jakupov. Talentovaného útočníka před deseti lety ulovil Edmonton, který si od něj hodně sliboval. V první sezoně, kterou narušila stávka, posbíral solidních 31 bodů.
Jenže na nadějný rozjezd nenavázal, v ročníku 2013/14 si připsal bilanci 11+13, v dalších dvou sezonách to nebylo o moc lepší. Oilers od ruského supertalentu čekali daleko víc, a proto ho v roce 2016 vytrejdovali do St. Louis. Ani tam ale nepřesvědčil. V sezoně 2017/18 byl hráčem Colorada, ale mimořádné výkony nepředváděl a tak následně zamířil domů a upsal se Petrohradu. Nyní hraje v dresu Omsku.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 16
Auston Matthews - USA (2016, Toronto Maple Leafs)
V červnu roku 2016 se stal jedničkou draftu Američan Auston Matthews. Ještě před draftem, v létě roku 2015, oznámil, že odchází do Evropy a bude hrát ve švýcarské lize. Sezonu 2015/16 strávil v klubu ZSC Lions a ve 36 zápasech nasbíral 46 bodů (24+22).
Hokejoví fanoušci ho mohli vidět v roce 2016 i na mistrovství světa dospělých, kde navzdory nízkému věku patřil k nejlepším hráčům Spojených států a v deseti zápasech nasbíral devět bodů za šest gólů a tři asistence. Jen o pár měsíců dříve pomohl celku USA k bronzu na šampionátu juniorů. Od sezony 2016/17 válí v dresu Toronta a patří k největším oporám týmu.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 16
Nico Hischier - Švýcarsko (2017, New Jersey Devils)
Ani jednička draftu nemá nikdy zaručeno, že dostane okamžitě šanci v NHL, ale většinou se tak stává. Švýcarský útočník Nico Hischier se stal v roce 2017 kořistí New Jersey Devils, tedy týmu, který měl v sezoně před draftem nesmírné problémy se střílením branek, takže zoufale potřeboval šikovné kanonýry. A přesně tento potenciál v sobě skrýval Hischier.
Nyní kroutí už šestou sezonu v NHL, na kontě má 311 utkání, 83 gólů a 135 nahrávek. Je to nesmírně chytrý hráč, výborný a rychlý bruslař, který se na ledě skvěle orientuje. Zdobí ho předvídavost, takže dokáže odhadnout, co se stane v příštích okamžicích, a často překvapí nečekanou přihrávkou, nebo se elegantně zbaví bránícího hráče a jako tank se řítí s pukem na branku.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 14 / 16
Rasmus Dahlin - Švédsko (2018, Buffalo Sabres)
Rasmus Dahlin nebyl před čtyřmi lety jen jedničkou draftu mezi obránci, tehdy osmnáctiletý Švéd se stal absolutní jedničkou celého výběru. Vybrali si ho skauti Buffala Sabres. Experti popisovali Dahlina jako nesmírně talentovaného beka, který perfektně bruslí, má nesmírně šikovné ruce a umí to s pukem, k tomu je chytrý a agilní.
Přestože to není superobr (měří 189 centimetrů), neuhne v žádném osobním souboji a při hře jeden na jednoho je většinou úspěšný. Už v sedmnácti letech byl členem švédského výběru na olympijských hrách v Jižní Koreji. Na mistrovství světa juniorů pomohl reprezentaci Tre Kronor ke stříbrným medailím, dostal se do All-Star týmu turnaje a byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu.
V Buffalu už působí pátou sezonu. Dosud odehrál 288 utkání, ve kterých zaznamenal 38 gólů a 137 nahrávek. V lepším týmu už by byl zřejmě superhvězdou NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 16
Jack Hughes - USA (2019, New Jersey Devils)
Před draftem NHL v roce 2019 se spekulovalo, po kom sáhne první vybírající, tedy New Jersey. V úvahu přicházela dvě jména – Kaapo Kakko, nebo Jack Hughes. Devils si nakonec pojistili amerického útočníka, který sice na mistrovství světa dospělých na Slovensku neohromil tolik jako jeho finský vrstevník, ale zase exceloval v mládežnických výběrech.
Hughes je podle hokejových expertů výjimečným talentem a naprosto komplexním hráčem. Je nesmírně obratný a rychlý v pohybu i myšlení, špičkově bruslí a má neskutečně šikovné ruce, takže v soubojích jeden na jednoho je to v drtivé většině případů právě on, kdo z nich vychází jako vítěz. Tenhle „prcek“ (měří jen 179 centimetrů), má v nohách dynamit. Jakmile dostane puk, dokáže tak zrychlit, že ujede každému soupeři. Kdo ví, co by se muselo stát, aby z tohoto chlapce nebyla jednou hvězda NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 16
Juraj Slafkovský - Slovensko (2022, Montreal Canadiens)
Když to trochu přeženeme, byl to letos „slovenský draft NHL“. Na prvních dvou místech se totiž objevili dva borci ze země pod Tatrami. Vedle zadáka Šimona Nemce byl největší zájem o Juraje Slafkovského. Osmnáctiletého rodáka z Košic některé prognózy řadily na první místo letošního výběru už před jeho začátkem, ale spíše se čekalo, že se jedničkou stane Kanaďan Shane Wright či Američan Logan Cooley.
Slafkovský se velmi záhy přesunul z východního Slovenska na západ. Už jako čtrnáctiletý odešel do Rakouska a následně zamířil do Hradce Králové. V roce 2019 se vydal na sever Evropy a zakotvil v TPS Turku. V minulém ročníku stačil odehrát 31 utkání v nejvyšší soutěži dospělých a zaznamenal deset bodů (5+5), dalších 18 zápasů a sedm bodů (2+5) si připsal v play-off a podepsal se pod zisk stříbrných medailí. Stihl také odehrát mistrovství světa dvacítek, olympijský turnaj v Číně, kde byl nejproduktivnějším hráčem i nejlepším střelcem turnaje, a ve skvělém světle se prezentoval na letošním světovém šampionátu dospělých.
Foto: Profimedia.cz