Kdybychom hledali draft, ve kterém se v prvním kole objevilo nejméně budoucích hvězd NHL, byl by to možná výběr z roku 2000. Kluby si v něm zajistily například Daniela Heatleyho nebo Mariána Gáboríka, kteří se stali opravdovými personami, ale řada dalších nadějí nikdy nerozkvetla podle očekávání.
Je vzrušující vracet se proti proudu času. V roce 2000 se stal jedničkou draftu americký brankář Rick DiPietro, který nakonec v NHL odehrál 11 sezon. Během slavnostního výběru talentovaných hráčů v Calgary si vytáhly celky z elitní ligy také 24 českých mladíků. Nejvýše z nich byl obránce Rostislav Klesla, po němž sáhl Columbus jako po čtvrtém v pořadí.
Z DiPietra či Klesly se sice nestaly hvězdy, ale jejich jména budila napříč soutěží slušný respekt. O některých hráčích, kteří se dočkali výběru v prvním či druhém kole, už dnes ale ví jen málokdo. Naopak řada borců, po nichž sáhly kluby až v pozdějších kolech, se stala ne-li hvězdami, pak minimálně mimořádně platnými hokejisty.
V následujících kapitolách najdete 15 hráčů, z nichž ani jeden se neobjevil v prvních dvou kolech draftu roku 2000, ale přesto se vypracovali v uznávané persony zámořské soutěže. Je mezi nimi i jeden slovenský hokejista.
Pokračování 2 / 16
15. Travis Moen (Kanada) – 5. kolo, 155. v celkovém pořadí (Calgary Flames)
Kanadský útočník Travis Moen patřil k tvrdým hochům v NHL. O tom, že je to drsný týpek, vypovídaly už počty trestných minut, které si odseděl v juniorských soutěžích. V draftu si ho v roce 2000 vybralo v pátém kole Calgary, ale za Flames nikdy neodehrál jediný zápas. Práva na jeho služby získalo Chicago, kde také dostal první šanci. V premiérové sezoně odehrál všech 82 zápasů a posbíral v ní 142 trestných minut.
Po výluce v sezoně 2004/05 zamířil do Anaheimu, kde strávil necelé čtyři roky, a přes krátkou anabázi v San Jose se dostal do Montrealu. V dresu Habs vydržel skoro pět let, než se stal „obětí“ trejdu, který ho poslal do Dallasu. Texaský klub byl až do konce sezony 2015/16 jeho působištěm, a tam také jeho kariéra v elitní lize skončila. V NHL má na kontě 747 utkání a 136 bodů (59+77), dalších 83 duelů odehrál v play-off. V roce 2007 se stal hrdinou, když pro Anaheim vystřelil rozhodujícím gólem v pátém finálovém utkání s Ottawou Stanley Cup.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 16
14. Mike Rupp (USA) – 3. kolo, 76. v celkovém pořadí (New York Islanders)
Když Mikovi Ruppovi ruplo v bedně, stálo to za to. Americký útočník však nebyl jen vyhlášeným rváčem, nýbrž uměl hrát i hokej. V draftu roku 2000 si ho vybrali ve třetím kole Ostrované z New Yorku, jenže první příležitost okusit NHL dostal až o více než dva roky později v dresu New Jersey Devils, a okamžitě se stal držitelem prstenu pro vítěze Stanley Cupu. Už v sezoně 2003/04 se však stěhoval do Phoenixu a v té další zamířil do Columbusu. Ani tam ale moc dlouho nepobyl a v roce 2006 už byl opět v New Jersey. V klubu pobyl tři roky, během nichž si odseděl 286 minut na trestné lavici.
Následovaly dvě povedené sezony v Pittsburghu, necelé dva roky u newyorských Rangers a půldruhého ročníku v barvách Minnesoty Wild, kde v sezoně 2013/14 ukončil kariéru. Na jejím konci měl ve statistikách 609 utkání v základní části soutěže a 67 duelů ve vyřazovacích bojích. Celkem vyfasoval 938 trestných minut a zaznamenal 107 bodů (99 v základní části a osm v play-off).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 16
13. Ľubomír Sekeráš (Slovensko) – 8. kolo, 232. v celkovém pořadí (Minnesota Wild)
Tři sezony bezprostředně po draftu odehrál v NHL slovenský bek Ľubomír Sekeráš. Odchovanec Dukly Trenčín působil před draftem pět sezon v Třinci a v dresu Ocelářů se stal dvakrát nejlépe střílejícím zadákem v extralize. Do výběru byl zařazen už ve věku veterána - bylo mu 31 let - a sáhla po něm Minnesota. Zástupci Wild této volby nemuseli litovat. Stříbrný medailista z mistrovství světa v roce 2000 se vyprofiloval ve spolehlivého hráče a když se s NHL loučil po krátké anabázi v Dallasu, měl na kontě 213 odehraných utkání a 71 bodů (18+53).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 16
12. Mikael Tellqvist (Švédsko) – 3. kolo, 70. v celkovém pořadí (Toronto Maple Leafs)
V NHL se občas švédskému gólmanovi Mikaelu Tellqvistovi posmívali, že chytá staromódním stylem, nicméně v elitní zámořské lize naskočil do 114 utkání, takže svou kvalitu musel mít. Ostatně, že to nebyl žádný brankářský nazdárek, o tom svědčí i výčet jeho úspěchů na mezinárodním poli - ve sbírce má titul olympijského vítěze a stříbro i bronz z mistrovství světa.
V draftu roku 2000 šel na řadu ve třetím kole a v Torontu pak plnil roli rezervního gólmana až do sezony 2006/07, během níž byl vyměněn do Phoenixu. Zámořskou kariéru uzavřel v roce 2009 a vrátil se do Evropy, kde pak ještě osm let hrál v KHL a ve švédské nejvyšší soutěži.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 16
11. Paul Gaustad (USA) – 7. kolo, 220. v celkovém pořadí (Buffalo Sabres)
Americký centr Paul Gaustad byl během celé kariéry v NHL poměrně nenápadným, ale zato spolehlivým hráčem, který si dlouho držel konzistentní výkonnost. V Buffalu, které ho draftovalo až jako 220. hráče v celkovém pořadí, dostal první šanci v sezoně 2002/03, kdy odehrál jeden zápas. Pak musel čekat až do ročníku 2005/06 na další příležitost. To už ale zvládl naskočit do 78 utkání, ve kterých posbíral 24 bodů (9+15).
V dresu Sabres pak vydržel až do sezony 2011/12, kdy byl vytrejdován do Nashvillu, kde působil až do konce ročníku 2015/16, po němž se v pouhých 34 letech se sportovní kariérou rozloučil. V NHL stihl odehrál 727 zápasů, zvládl nastřílet 89 gólů a na dalších 142 přihrát.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 16
10. Niclas Wallin (Švédsko) – 4. kolo, 97. v celkovém pořadí (Carolina Hurricanes)
Urostlý švédský zadák Niclas Wallin byl typem ryze defenzivního obránce, Nijak zvlášť se nikdy nehnal dopředu, zato ve vlastní obranné třetině si stoprocentně odváděl svou práci a zblokoval obrovské množství střel. V draftu v roce 2000 po něm hned na začátku čtvrtého kola chňapla Carolina a Hurricanes mu okamžitě dali šanci ukázat, co v něm je. Ve svém premiérovém ročníku 2000/01 odehrál 37 střetnutí a než klub po necelých devíti letech opustil, pomohl mu v roce 2006 k zisku Stanley Cupu.
Následně si zahrál ještě půldruhého roku v San Jose a po ročníku 2010/11 se s NHL rozloučil s bilancí 614 odehraných utkání a 79 bodů (21+58). Dalších 93 střetnutí a 12 bodů (4+8) si zapsal do statistik v play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 16
9. Greg Zanon (Kanada) – 5. kolo, 156. v celkovém pořadí (Ottawa Senators)
Kanadský zadák Greg Zanon byl v roce 2000 draftován Ottawou, v dresu Senators si ale nikdy nezahrál. Dokonce i poté, co v sezoně 2003/04 získal Calder Cup v soutěži AHL s celkem Milwakee Admirals, si musel na debut v NHL ještě jeden ročník počkat. První šanci dostal v Nashvillu v sezoně 2005/06, odkud v roce 2009 zamířil do Minnesoty. Ještě než se v roce 2013 po osmi letech rozloučil, zahrál si ještě za Boston a za Colorado. V elitní lize zvládl naskočit 493 utkání a posbíral v nich 62 bodů (12+50). V play-off zaznamenal pět asistencí v 18 duelech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 16
8. Dominic Moore (Kanada) – 3. kolo, 95. v celkovém pořadí (New York Rangers)
Pan Nenápadný – takovou přezdívku by mohl dostat kanadský centr Dominic Moore, který se dostal v draftu roku 2000 na řadu na konci první stovky, když po něm sáhli newyorští Rangers. V Madison Square Garden pak hrál až do konce sezony 2005/06, po níž zamířil do Pittsburghu. Neodehrál tam však ani jeden kompletní ročník a stěhoval se do Minnesoty a po půldruhém roce do Toronta.
V kanadském klubu zažil vůbec nejlepší sezonu kariéry. V ročníku 2008/09 posbíral v 62 zápasech 41 bodů (12+29), ale ani to ho neuchránilo od dalšího transferu. V rychlém sledu vystřídal Buffalo, Floridu, Montreal, Tampu Bay a San Jose, až v roce 2013 opět zakotvil v New Yorku Rangers. Od začátku sezony 2015/16 oblékal dres Bostonu, odkud pak zamířil jako volný hráč znovu do Toronta, kde jeho kariéra v elitní lize skončila. V NHL zvládl naskočit do 897 zápasů a nastřádal 282 bodů (106+176). V play-off má na kontě 101 duelů a 29 bodů (12+17).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 16
7. Antti Miettinen (Finsko) – 7. kolo, 224. v celkovém pořadí (Dallas Stars)
Antti Miettinen je stříbrným a bronzovým medailistou z mistrovství světa a stejné kovy vybojoval s finskou reprezentací také na olympijských hrách. Šikovný a tvořivý útočník s dobrou střelou se stal v draftu roku 2000 kořistí Dallasu. Na výběr ale čekal až do sedmého kola a na řadu se dostal mezi posledními.
Skauti neodhadli dost dobře jeho kvality. Až do roku 2003 válel v domácí lize a v reprezentaci Suomi, pak se vydal za oceán, kde si svou šanci na NHL tvrdě vybojoval ve farmářském týmu. V první sezoně odehrál jen 16 zápasů a zaznamenal jeden gól, ale pak se rozjel. Od roku 2005 patřil mezi opory Stars a ještě důležitější roli hrál po přestupu do Minnesoty. Poslední dvě sezony v NHL odehrál v dresu Winnipegu Jets a v roce 2013 se vrátil do Evropy. Prestižní zámořskou soutěž opustil s bilancí 230 bodů (97+133) v 539 zápasech.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 16
6. Matthew Lombardi (Kanada) – 7. kolo, 215. v celkovém pořadí (Edmonton Oilers)
Kanadský centr Matthew Lombardi je jedním z těch hráčů, kteří si draftem prošli hned dvakrát. Poprvé byl „v osudí“ v roce 2000, kdy si ho vybral v sedmém kole Edmonton, ale protože s kanadským klubem nikdy nepodepsal smlouvu, byl o dva roky později opět mezi kandidáty na výběr. V roce 2002 si ho pojistilo Calgary, za něž pak odehrál téměř pět premiérových let v NHL.
Hned v první sezoně dokázal nastřílet 16 gólů, k nimž přidal 13 nahrávek, v ročníku 2006/07 se blýskl 46 body v 81 zápasech (20+26). Nejpovedenější sezonu však zažil ve Phoenixu, kam byl z Calgary vytrejdován. V ročníku 2009/10 zaznamenal 53 bodů za 19 branek a 34 asistencí. Bohužel už na tento výkon nedokázal nikdy navázat.
Než v roce 2013 odešel do Evropy a upsal se švýcarskému klubu Servete Ženeva, hrál ještě za Nashville, Toronto, opět za Phoenix a nakonec za Anaheim. V NHL zvládl odehrál 536 utkání, ve kterých nasbíral do statistik 262 bodů (101+161). V roce 2007 pomohl kanadské reprezentaci dvanácti body (6+6) v devíti zápasech ke zlatým medailím na mistrovství světa, o dva roky později přispěl ke stříbru.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 16
5. Deryk Engelland (Kanada) – 6. kolo, 194. v celkovém pořadí (New Jersey Devils)
Kanadský obránce Deryk Engelland se dostal během draftu v Calgary na řadu až na konci druhé stovky. Vybrali si ho tenkrát Ďáblové z New Jersey, ale šanci zahrát si v NHL od klubu nedostal. Působil ve farmářském týmu a štěstí se na něho usmálo až tehdy, když byl vytrejdován do Pittsburghu. Poprvé nakoukl do elitní soutěže v sezoně 2009/10, kdy mu bylo už 27 let, a působil v ní do sezony 2019/20.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Engelland strávil v dresu Penguins pěl let a v roce 2014 podepsal jako volný hráč tříletý kontrakt v Calgary, kde působil až do konce sezony 2016/17. Během rozšiřovacího draftu si ho pak vybral nový celek z Las Vegas, kde odehrál poslední tři sezony kariéry.
Nepatřil sice k hvězdám soutěže, ale byl to spolehlivý bek pro druhou pětku. V NHL zvládl naskočit do 671 utkání, v nichž zaznamenal 127 bodů (30+97).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 13 / 16
4. Roman Čechmánek (Česká republika) – 6. kolo, 171. v celkovém pořadí (Philadelphia Flyers)
Zlínský odchovanec Roman Čechmánek byl draftován Philadelphií v roce 2000 až když mu bylo 29 let. To už byl mistrem světa, olympijským vítězem a několikanásobným českým šampionem. Následně strávil tři sezony v dresu Flyers a během tohoto nedlouhého času tam zanechal významnou stopu. Dodnes je nejlepším brankářem klubové historie podle procentuální úspěšnosti zásahů a průměru inkasovaných gólů na zápas.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
V roce 2003 byl vyměněn do Los Angeles. I tam podával solidní výkony, do play-off ale tým Kings nepřivedl a po jedné sezoně v Kalifornii se vrátil do Vsetína. V NHL odchytal 212 utkání v základní části soutěže a 23 dalších ve vyřazovacích bojích.
Pokračování 14 / 16
3. John-Michael Liles (USA) – 5. kolo, 159. v celkovém pořadí (Colorado Avalanche)
Pokud byste v minulých letech hledali v NHL obránce, který prakticky nefauluje, narazili byste určitě na Američana Johna-Michaela Lilese. Naposled oblékal dres Bostonu v ročníku 2016/17, ale premiéru v prestižní lize si odbyl v sezoně 2003/04 v Coloradu, které ho draftovalo v pátém kole. A debut se mu opravdu povedl. V prvním ročníku odehrál 79 zápasů a zaznamenal 34 bodů (10+24). Za Avalanche pak hrál až do roku 2011, kdy se upsal Torontu, odkud po necelých čtyřech letech zamířil do Caroliny.
Během kariéry v NHL dokázal nastřádat do statistik třikrát přes čtyřicet bodů v základní části soutěže – nejvíc v sezoně 2005/06, kdy málem pokořil padesátibodovou hranici (14+35). I když s přibývajícími lety jeho produktivita slábla, téměř až do konce kariéry to byl nesmírně platný zadák.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 15 / 16
2. Lubomír Višňovský (Slovensko) – 4. kolo, 118. v celkovém pořadí (Los Angeles Kings)
Možná, že kdyby byl slovenský obránce Lubomír Višňovský trochu vyšší a urostlejší, mohl jít v draftu roku 2000 na řadu už v prvním kole. Jenže bek, který nemá ani 180 centimetrů, to není zrovna sázka na jistotu, a tak si musel počkat až do čtvrtého kola. Sáhli po něm Králové z Los Angeles a dobře udělali.
Slovenský zadák sice neměl ohromující fyzické parametry, zato mu ale nechyběla skvělá technika, výborné bruslení a kreativní myšlení, což z něho udělalo ideálního hráče pro přesilové hry. V LA mu hned v první sezoně po draftu dali šanci a on během debutového ročníku zvládl v 81 zápasech nastřádat 39 bodů (7+32).
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Během výluky v sezoně 2004/05 působil ve Slovanu Bratislava a po návratu do NHL ohromil ziskem 67 bodů (17+50) v 80 zápasech. Tento výkon pak ještě dokázal překonat o pět let později, kdy už hrál v dresu Anaheimu - nasbíral 68 bodů (18+50) a stal se nejproduktivnějším bekem soutěže.
Trojnásobný medailista z mistrovství světa, který má ve sbírce kompletní sbírku cenných kovů, zakončil svou pouť v NHL v roce 2015 po třech sezonách strávených v New Yorku Islanders. Elitní ligu opouštěl s bilancí 883 zápasů a 495 bodů (128+367).
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 16 / 16
1. Henrik Lundqvist (Švédsko) – 7. kolo, 205. v celkovém pořadí (New York Rangers)
O Henriku Lundqvistovi se říkalo, že je nejlépe vypadajícím mužem v NHL. Kromě toho býval také jedním z těch nejobratnějších a nejšikovnějších, díky čemuž patřil mezi nejlepší gólmany.
Zlatý a stříbrný olympijský medailista a držitel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře v NHL z roku 2012 byl jedním z důvodů, proč newyorští Rangers prošli v roce 2014 až do finále Stanley Cupu. Je docela nepochopitelné, že takový hráč byl v draftu roku 2000 vybrán až jako 205. v celkovém pořadí.
Když v sezoně 2005/06 v NHL debutoval, dokázal vychytat z 53 zápasů 30 vítězství a pomohl Jezdcům poprvé od roku 1997 do vyřazovacích bojů. V očích fanoušků New Yorku Rangers je vedle Marka Messiera a Briana Leetche nejvýraznější personou v historii klubu.
Foto: Profimedia.cz