Od roku 1992 se drtivá většina vrcholných hokejových turnajů hraje systémem, který možná není nejspravedlivější, je ovšem vysoce atraktivní a dramatický. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje čtvrtfinálový zápas.
Jak se v tomto zlomovém momentu turnaje dařilo v minulosti českému týmu? První zkušenosti se zápasem „o vše“ měl ještě pod hlavičkou federálního Československa. Na olympijských hrách vyřadil Švédsko po výhře 3:1, na světovém šampionátu porazili Češi Spojené státy dokonce 8:1.
Úspěšná léta
I samostatná česká reprezentace svou premiéru v tomto nervydrásajícím dramatu zvládla (aby také ne, soupeřem v roce 1993 byla Itálie a „vyfasovala“ na cestu domů taktéž osm branek). První negativní zkušenost přišla až v roce 1994, a to hned dvojnásobná. Na olympiádě i na mistrovství vystavila Čechům stopku Kanada, pokaždé po výsledku 3:2 (jednou to bylo v prodloužení).
Bilance českého týmu se soupeři
Rusko 3 – 3
Švédsko 2 – 2 (navíc jedna výhra pod hlavičkou ČSFR)
USA 3 – 1 (navíc jedna výhra pod hlavičkou ČSFR)
Slovensko 2 – 0
Finsko 1 – 1
Kanada 0 – 2
Německo 1 – 0
Itálie 1 – 0
Lotyšsko 1 – 0
Na další prohru ve čtvrtfinále si Češi museli počkat až do roku 2002. Je ovšem třeba doplnit, že v roce 1997 se čtvrtfinále nehrálo vůbec, v letech 1998 a 1999 zase byla na programu čtyřčlenná čtvrtfinálová skupina. I tak ale šlo (i s olympiádou v Naganu) o pět výher v řadě.
Ve zmíněném roce 2002 přišel opět hned dvojitý neúspěch, a znovu za to mohl jediný tým – tentokrát Rusko, které zastavilo Čechy na olympiádě i na mistrovství ve Švédsku, kde do té doby vyhráli všech šest zápasů. To si zopakovali i o dva roky později v Praze (nervydrásající souboj se Spojenými státy). Poté přišla náplast v podobě tří úspěchů, do kterých započítáváme i čtvrtfinále světového poháru v létě 2004.
Černá série
Zatím nejčernější série se datuje mezi léta 2007 až 2010. Tehdy národní mužstvo postupně vyřadili Rusové, dvakrát Švédsko a na olympijských hrách Finové. Vše se povedlo zlomit až na šampionátu v Německu, od té doby Češi v této fázi neprohráli.
Jak jsou na tom jednotlivé týmy
1. Kanada 18 – 7
2. Švédsko 17 – 8
3. Finsko, Česko (ČSFR) 16 – 9
4. Rusko (SNS) 15 – 8
5. USA 9 – 14
6. Slovensko 6 – 7
7. Německo 1 - 11
8. Švýcarsko 1 – 9
9. Bělorusko 1 – 3
10. Itálie 0 – 4
11. Norsko, Lotyšsko 0 – 3
12. Francie 0 – 2
13. Dánsko, Rakousko, Kazachstán 0 – 1
Ve výsledku tedy vypadá situace následovně – samostatná česká reprezentace odehrála třiadvacet čtvrtfinálových zápasů, devětkrát odešla pokořena a čtrnáctkrát se radovala z postupu. Rusko zastavilo Čechy hned třikrát, dvakrát se o to postarala Kanada a Švédsko, jednou Američané a Finové. Třikrát národní tým dokonce nevstřelil ani gól (dvakrát z toho Rusům).
Pokud bychom Čechům „započítali“ i dva federální úspěchy, dostanou se na úroveň Finska. O jednu výhru víc má Švédsko, rekordmanem je Kanada (bilance 18:7). Rusové postoupili „jen“ patnáctkrát, Američané devětkrát a Slováci šestkrát. Po jednom postupu (vždy po vzájemném souboji) si připsali Němci a Švýcaři. Raritou je Bělorusko se svým historickým úspěchem na olympiádě v Salt Lake City. V bilanci není zahrnut Světový pohár v roce 1996, tehdy hrály čtvrtfinále jen čtyři týmy.
V boji o semifinále to „pálí“ Jágrovi
Nejlepším českým střelcem čtvrtfinálových bitev je Jaromír Jágr, trefil se pětkrát (shodou okolností pokaždé proti Američanům). Čtyři góly má na kontě Milan Hejduk, tři mají Dopita, Ručinský, Jiří Kučera, Martin Straka a Jaroslav Hlinka.
V součtu s dvojutkáním v roce 1992 se na třígólovou úroveň posunují ještě Hrbek, Janecký, Augusta a obránce Drahomír Kadlec.
Letos tedy budou Češi bojovat o prodloužení úspěšné série, která aktuálně čítá tři čtvrtfinálové výhry v řadě. Své k tomu si jistě dnes od 14:45 řeknou i Švýcaři, kteří poprvé a naposledy prolomili brány čtvrtfinále v roce 1992.
Foto: Profimedia.cz