Nebylo to přesně takové, jak si to na začátku sezony NHL Tomáš Tatar představoval. Slovenský útočník Detroitu Red Wings očekával, že naváže na ročník 2014/15, který se mu mimořádně vydařil, jenže nakonec bylo všechno trochu jinak.
Tomáš Tatar a Gustav Nyquist by měli být novými tahouny Detroitu a převzít štafetu po veteránské dvojici Pavel Dacjuk a Henrik Zetterberg. (Foto: Profimedia.cz)
„Zřejmě by to mohlo být lepší. Měl jsem daleko vyšší než očekávání, ale sezona dopadla jinak než ta loňská,“ řekl minulý týden pro klubový web Detroitu Red Wings slovenský forvard Tomáš Tatar, který v základní části odehrál 81 zápasů, v nichž zaznamenal 21 branek a 24 asistencí. O rok dříve byl však o 11 bodů lepší, když měl na kontě 29 gólů a 27 nahrávek.
Tatar připustil, že se cítí pod tlakem. V 25 letech už by měl být totiž jedním z ofenzivních lídrů týmu. Právě od něho a Švéda Gustava Nyquista se očekává, že převezmou štafetu od stárnoucího dua Pavel Dacjuk a Henrik Zetterberg a potáhnou mužstvo. Vzhledem k času, který tráví na ledě, to ale mladý pár nemá snadné.
Zatímco veteráni z první lajny jsou v každém zápase v průměru kolem 20 minut ve hře, Nyquist s Tatarem jsou mezi mantinely o pět minut kratší dobu. Konkrétně slovenský hráč spadl meziročně v této statistice o téměř dvě minuty dolů, a to se nutně musí projevit i na produktivitě.
„Všechno to nemůže stát jen na Pavlovi a Hankovi. Ti kluci potřebují pomoct. Myslím, že v minulé sezoně se nám to s Nickiem dařilo, v té současné to ale bylo hodně jiné a také těžší,“ uvedl Tatar.
Ano, věci se změnily. V minulé sezoně těžil pětadvacetiletý odchovanec Dubnice ze spolupráce s Dacjukem a Darrenem Helmem, s nimiž válel ve druhé pětce, jenže letos s ním kouč Jeff Blashill posunoval napříč sestavou a Tatar pendloval mezi druhým a čtvrtým útokem. „Hrál jsem na jiné pozici a s tím souvisely také jiné úkoly. Pokaždé jsem se ale snažil dát do hry absolutní maximum,“ tvrdí talentovaný hokejista.
V prvním kole play-off proti Tampě Bay začal ve třech z pěti zápasů v jiné útočné formaci s jinými spoluhráči. „To je pak trochu těžší se dostat do pohody,“ povzdechl si Tatar, který však byl navzdory tomu v play-off se třemi body nejproduktivnějším hráčem týmu. A to dohrával sezonu se zraněným ramenem, které ho nepustí na mistrovství světa do Ruska.
Přestože talentovaný hráč není se sezonou zcela spokojený, v součtu uplynulých třech ročníků je s 69 brankami druhým nejlepším střelcem týmu. Lepší je pouze Nyquist, který nasázel o tři góly víc. Pro Detroit však byla současná sezona z pohledu nastřílených branek katastrofální – 209 gólů je nejhorší skóre od sezony 1976/77 (když nepočítáme ročníky poznamenané výlukou). Je tedy jasné, kde Red Wings nejvíc tlačila bota.
Tatar ovšem není oproti předchozí sezoně s produktivitou na štítu sám. Kromě Luka Glendeninga a Brendana Smíthe se bodově propadli všichni hráči mužstva. Pokud chtějí Rudá křídla opět zpátky mezi absolutní elitu NHL, musí v příštím ročníku hráči jako Tatar, Nyquist, Larkin, Athanasiou či Mantha dostat na ledě daleko víc času. Je zjevné, že éra Dacjuka a Zetterberga v Detroitu končí a otěže mužstva musejí převzít mladí. Tedy i Tomáš Tatar.