Byl jednou jeden sport aneb „Dejme šanci ragby“

Ještě něco přes rok si budou muset fanoušci ragby počkat na svátek, který se bude slavit půldruhého měsíce. Dočkají se totiž světového šampionátu, který se poprvé v historii uskuteční v Japonsku.
Byl jednou jeden sport aneb „Dejme šanci ragby“

Ne, není to fotbal - sport nagelovaných a nesmyslně přeplácených manekýnů, válejících se po sebemenším kontaktu s protihráčem s grimasou umírajícího ve tváři na trávníku, aby po několikaminutovém „ošetření" (ve chvíli největšího náporu soupeře) znovu zázračně a křepce vyběhli mezi bílé lajny. Není to ani hokej - ostré zápolení novodobých gladiátorů na bruslích, válčících místo kopí a mečů zahnutými hokejkami, kteří plechové brnění vyměnili za umělohmotné chrániče, líté lvy za rozlícený dav a po každém utkání vypouštějí před žurnalisty z rozbitých a zkrvavených úst zdrobněliny jako „srdíčko" a „štěstíčko."

Rozhodně to není ani motorismus, v němž už záleží na nejmodernějších technologiích podstatně víc než na schopnostech jezdců a pilotů. Nejedná se o atletiku, královnu s mužskou tváří a plochou hrudí - nadopovanou anabolickými steroidy a krevními transfůzemi - odměňující své vyvolené zlatými cihlami za rekordy a výkony na hranici lidských možností.

Není to lyžování - sjezdové ani klasické. Nejde o individualistický souboj s vlastním tělem, digitální časomírou a mrazem. Není to ani plavání - sport, který se jako jediný vydal proti proudu evoluce a opustil pevnou zem, aby se vrátil do kolébky života - do vody. V žádném případě to není box - ona urputná snaha vymlátit během ladného tanečku na lehkých nohách soupeři mozek z hlavy co nejrychlejším a nejpřesnějším staccatem tvrdých pěstí.

VIDEO: Sport pro největší tvrďáky? Footbrawl! Směs ragby a bojových umění

VIDEO: Sport pro největší tvrďáky? Footbrawl! Směs ragby a bojových umění

Ani tenis to není - ta psychologická studená válka fiftýnů, shod a výhod, bekhendů, forhendů, volejů, lobů, liftovaných úderů a servisů. Není to ani bezduchá a nekonečná dřina cyklistiky, opepřená hromadnými pády, tržnými ranami, defekty, horskými prémiemi, spurty a trikoty pro vítěze. Nejde o volejbal, basketbal, házenou, florbal ani hokejbal, tedy sporty, které spojují jednotlivce v celek, táhnoucí za jeden provaz jako staroegyptští dělníci při stavbě pyramid.

Nemám nic proti žádnému z výše zmíněných sportů, ale je to něco jiného, o čem bude řeč. Je to ragby! V něm je totiž přítomno ze všeho něco a přesto má svou osobitou, hrdou duši a nezaměnitelné charisma.

17 nejšílenějších sportů na světě. Nejstřelenější je extrémní žehlení

17 nejšílenějších sportů na světě. Nejstřelenější je extrémní žehlení

O ragby by mnozí mohli prohlásit, že vypadá morbidně a zrůdně, je plné násilí a chybí mu elegance, jíž oplývají jiné kolektivní sporty. Dospělí chlapi se rvou o šišatý balon, nechutně se válí na hromadě (nebo pod hromadou) těl spoluhráčů i protihráčů, zákeřně se stahují k zemi. Snad to tak může na první pohled vypadat, jenže pokud se člověk zmůže na víc než na povrchní úsudek, objeví v ragby (stejně jako v lastuře blyštivou perlu) ukrytou originální krásu.

Jestliže existuje sport, jenž v sobě snoubí ryzí individualismus s vědomím nezbytné spolupráce s celkem, je to ragby. Pakliže existuje sport, v němž je třeba kombinovat atletickou výbušnost, gymnastickou obratnost, zápasnickou sílu, vojenskou disciplínu a taktickou vyspělost - ale také kreativitu, chytrost a pohotovost - je to bezesporu ragby.

Hledáme-li sport, ve kterém lze rány rozdávat, ale je nutno je v nemalé míře také přijímat, pak je to ragby. A pokud existuje sport, pro nějž je typická tvrdost, houževnatost, vytrvalost, neústupnost (a ve správný moment poddajnost), je to zase ragby.

VIDEO: Když teče krev a praskají kosti. 9 děsivých ragbyových zranění

VIDEO: Když teče krev a praskají kosti. 9 děsivých ragbyových zranění

A nakonec - existuje-li sport, kde vedle sebe může nastoupit dvoumetrový stokilový pořez a o dvě hlavy menší a třicet kilo lehčí střízlík, je to samozřejmě ragby. Každý má svou úlohu, každý je pro tým stejně cenný.

Ragby má v sobě cosi zemitě pohanského. Je to ušlechtilá šachová partie a zároveň urputný boj muže proti muži. V ragby je cítit dávný pach krve a válečné pospolitosti, který se prolíná s úctou a respektem k protivníkovi. Jestliže si Bůh vyvolil svůj sport (jako to údajně udělal s národem), pak si musel vybrat ragby.

Přemýšlím, proč v našich končinách tato aktivita nikdy nenašla takové podhoubí, masovou základnu a diváckou oblíbenost jako jiné kolektivní sporty, které Češi s chutí (a většinou velmi úspěšně) během věků přejímali a v nichž postupně vynikali. A tak zatímco ve Francii, na britských ostrovech, v Austrálii, na Novém Zélandě či v Jihoafrické republice je ragby nejoblíbenějším sportem, u nás je popelkou skomírající na úbytě. Pokud připustíme, že skutečně existuje něco takového jako „národní povaha", souvisí to s ní?

Často poslouchám nářky a stesky nad změkčilostí mládeže, nad rozmazleností dětí, nad jejich neschopností přijímat porážku a nepřeceňovat vítězství, nad nechutí se o cokoli porvat, nad absencí férového jednání, nad bezdůvodným pofňukáváním kvůli naprostým hloupostem. Nejsem lékař ani psycholog (a rozhodně jim nechci fušovat do řemesla), přesto (naivně) vytáhnu z rukávu recept, který sice nemůže dělat zázraky jako pohádkový kouzelník Vigo, ale snad by mohl v lecčems pomoci. Vlastně to nemůže být lék. Spíše by mohlo jít o vitamín, který může povzbudit ochablý organismus. I když i to je dost diskutabilní...

Proč nezařadit ragby do osnov tělesné výchovy základních a středních škol? Je tak těžké vytvořit žákovské a studentské ligy, kde by se kluci (a holky) rvali se šišatým míčem i sami se sebou? Kolik by stály státní pokladnu subvence školních ragbyových oddílů? Je efektivnější podporovat v dětech vlastnosti, které je připraví do reálného života, nebo sypat miliardy do utopií s názvem „olympiáda v Praze" či „integrace imigrantů“?

Vím, že jsem bláhový. Ragby zůstane v českých zemích nadále kdesi v koutě a já se budu občas chodit dívat zase jen na náš nevýznamný klub z krajského města. Na pár ryzích amatérů, kteří tenhle sport dělají po práci, ale nedávají do něj o nic méně potu a nadšení než profíci, válející za věhlasné světové týmy. Ragby je zkrátka něco, co musí mít člověk v sobě, pro co zahoří srdce a žhne duše.

Vzpomínáte si na poslední světový šampionát v Anglii, který odstartoval souboj domácí reprezentace s Fidži? Na nabitém stadionu Twickenham v Londýně zpívalo osmdesát tisíc lidí „God Save The Queen“ a mně běhal u televizní obrazovky mráz po zádech, když kamera zabrala jakéhosi dvoumetrového hromotluka s vyholenou hlavou v anglickém dresu, který během hymny slzel. Takové momenty nevypovídají jen o tom, že cosi cítí ke své zemi, ale i o vztahu k téhle úchvatné hře.

Ragby asi není sport pro každého (a to je nakonec dobře). Umí však vyrazit dech, okouzlit, nadchnout, překvapit a upoutat. Stačí jen jediné - dát mu šanci.

Ilustrační foto: Profimedia.cz

Přidat příspěvek

Nejnovější komentáře

Nejčtenější články

VIDEO: Nepřekonatelné! Toto je nejlepší intro v historii EA Sports a hry NHL

VIDEO: Nepřekonatelné! Toto je nejlepší intro v historii EA Sports a hry NHL

Doba jde neustále kupředu. Lidé z EA Sports pořád něco vylepšují a snaží se o to, aby se virtuální Crosby, Ovečkin a Kane co nejméně lišili od reality. Vše mají promakané do těch nejmenších detailů a rok co rok chystají pro pařmeny parádní hodiny zábavy.

10.  9.  2018 | | 25 N/A
FOTO: Polonahé krásky z nejrajcovnější sportovní soutěže na světě

FOTO: Polonahé krásky z nejrajcovnější sportovní soutěže na světě

Lingerie Football League. Tahle soutěž má už docela slušný zvuk. Ani ne tak kvůli sportovním výkonům hráček na hřišti, kde hrají americký fotbal, ale hlavně kvůli děvčatům samým.

3.  9.  2018 |
FOTO: Jiřina Ptáčníková a 31 dalších nejhezčích (ex)atletek posledních sezon

FOTO: Jiřina Ptáčníková a 31 dalších nejhezčích (ex)atletek posledních sezon

Co si budeme povídat - atletika je královnou sportu. A (téměř každá) královna má samozřejmě i svoje princezny. Tím máme na mysli krásné atletky, které rozdávají sportovním fanouškům radost nejen svými výkony.

18.  8.  2018 | | 11 N/A
GLOSA: Hypermoderní arény zabíjí hokej. Není lepší obyčejný zimák?

GLOSA: Hypermoderní arény zabíjí hokej. Není lepší obyčejný zimák?

Hraje se na starém zimáku lépe než v moderní aréně? Vezměme si třeba O2 Arenu. Atmosféra je tam často ospalá, pokud ji nepodpoří fanoušci hostů, což se ale stává jen párkrát do roka. Moderní kabát, grafické prvky na kostce, to je sice krásné, ale v obrovských prostorách to bez patřičného množství diváků působí podivně.

9.  9.  2018 | | 4 N/A

Live výsledky

Live výsledky - Onlajny.com